22 As 53/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 53/2025- 38 - text  22 As 53/2025-41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Tomáše Foltase, ve věci žalobkyně: Final a, s. r. o., se sídlem Stráže 3662, Zlín, zastoupené Mgr. Markétou Šulcovou, advokátkou se sídlem Sokolská 11, Olomouc, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, se sídlem II. odboje 1, Vyškov, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2025, čj. 31 A 15/2025-37, takto: I. Kasační stížnost s e zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V tomto rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda je možné napadnout nepřerušení vkladového řízení a následné provedení vkladu zániku zástavního práva do katastru nemovitostí zásahovou žalobou podanou ke správnímu soudu. [2] Žalobkyni svědčilo smluvní zástavní právo k pozemkům p. č. XA a p. č. XB, oba evidované na listu vlastnictví č. X v katastrálním území P. (dále jen „pozemky“). Dne 23. 11. 2023 Okresní soud ve Vyškově na návrh vlastníků pozemků určil, že zástavní právo již neexistuje, protože bylo promlčeno. Jeho závěry následně potvrdil i Krajský soud v Brně a dovolání žalobkyně Nejvyšší soud usnesením odmítl. Následně Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Vyškov dne 5. 9. 2024 zahájil řízení o povolení vkladu zániku zástavního práva podle § 14 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon. Žalobkyně se podáním ze dne 27. 9. 2025 domáhala přerušení vkladového řízení s tím, že podala k příslušnému soudu žalobu pro zmatečnost a návrh na odklad vykonatelnosti vkladových listin (rozsudku Okresního soudu ve Vyškově a rozsudku Krajského soudu v Brně). Z totožného důvodu žádala dne 16. 10. 2024 o zápis poznámky spornosti podle § 24 katastrálního zákona. [3] Žalovaný ani jednomu z návrhů nevyhověl. K návrhu na přerušení řízení ve sdělení uvedl, že podání žaloby pro zmatečnost a návrh na odklad vykonatelnosti podkladových listin není předběžnou otázkou, pro kterou by bylo možné vkladové řízení přerušit. Poznámku spornosti žalovaný nezapsal, jelikož dovodil, že žaloba pro zmatečnost není žalobou ve smyslu § 24 odst. 1 katastrálního zákona, tj. žalobou na existenci či neexistenci práva zapisovaného do katastru nemovitostí. Následně žalovaný rozhodl o povolení vkladu zániku zástavního práva a dne 4. 10. 2024 vklad provedl. [4] Žalobkyně podala proti tomuto postupu žalovaného žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. V žalobě se domáhala, aby soud určil, že jednání žalovaného spočívající v nepřerušení vkladového řízení bylo nezákonným jednáním, stejně jako výmaz zástavního práva. Dále v žalobě navrhovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování práv a současně aby mu přikázal obnovit stav zápisu smluvního zástavního práva ve prospěch žalobkyně k pozemkům. [5] Krajský soud žalobu odmítl. Dovodil, že výmaz zástavního práva je faktický úkon, který žalovaný provedl na základě rozhodnutí o povolení vkladu, přičemž tento faktický úkon nelze od rozhodnutí oddělit. Rozhodnutí o povolení vkladu ale správní soudy přezkoumávat nemohou a nemohou se proto zabývat ani řízením, které mu předcházelo a zkoumat zákonnost procesního postupu žalovaného. S ohledem na tuto skutečnost žalobu v rozsahu příslušných žalobních bodů odmítl pro svou věcnou nepříslušnost podle § 46 odst. 2 soudního řádu správního. Část žaloby směřující proti nezapsání poznámky spornosti krajský soud odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního pro její opožděnost. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků [6] Žalobkyně (stěžovatelka) se proti usnesení krajského soudu bránila kasační stížností. Považovala jej za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Měla za to, že krajský soud neměl žalobu odmítnout, protože podmínky pro podání zásahové žaloby tak, jak je vykládá Nejvyšší správní soud ve své judikatuře, byly splněny. Dále namítala, že krajský soud pochybil, jestliže se blíže nezabýval její argumentací ohledně nezákonného zásahu spočívajícího v nepřerušení vkladového řízení za situace, kdy pro přerušení byly dány podmínky. Sporovala též závěry krajského soudu ohledně jeho věcné příslušnosti a považovala je za nesrozumitelné. [7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že výmaz zástavního práva provedl na základě pravomocných rozsudků soudů a pro přerušení řízení o povolení vkladu zániku zástavního práva nebyl důvod, protože podání žaloby pro zmatečnost a návrhu na odklad právní moci vkladových listin nepředstavovalo ve vztahu ke vkladovému řízení předběžnou otázku. K poznámce spornosti žalovaný vysvětlil, že ji nemohl provést, protože žalobkyně podložila návrh listinami nezpůsobilými k zápisu do katastru nemovitostí (žalobou pro zmatečnost a návrhem na odklad vykonatelnosti pravomocných rozsudků soudů). Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. [8] Stěžovatelka na vyjádření žalovaného reagovala replikou. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud předložil rozšířenému senátu otázku, zda je řízení o žalobě pro zmatečnost vkladových listin s návrhem na odklad jejich právní moci předběžnou otázkou, pro kterou by měl katastr nemovitostí vkladové řízení přerušit podle § 64 správního řádu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Stěžovatelka napadla usnesení, kterým krajský soud rozhodl podle § 46 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního o odmítnutí žaloby. Podle ustálené judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, čj. 7 Azs 13/200454, a ze dne 5. 1. 2006, čj. 2 As 45/200565) nebo v případě, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2005, čj. 6 As 4/200453). [10] Jelikož kasační stížnost nesměřovala proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu, nemohl se ani Nejvyšší správní soud zabývat věcí samou, nýbrž pouze zkoumat, zda krajský soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl a zda je usnesení, kterým takto učinil, přezkoumatelné (§ 109 odst. 4 soudního řádu správního). III.1 Usnesení krajského soudu je přezkoumatelné [11] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře soustavně dovozuje, že rozhodnutí může být nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů. V prvním z jmenovaných případů nelze z jeho výroku zjistit, jak soud rozhodl, případně je výrok vnitřně rozporný nebo není možné rozeznat výrok a odůvodnění (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016123, a ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-76). V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů není z rozhodnutí zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu považoval žalobní námitky za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou (rozsudky NSS ze dne 29. 6. 2017, čj. 2 As 337/201664, ze dne 17. 1. 2008, čj. 5 As 29/200764, ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005245, a ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS). Povinnost řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnit rozhodnutí soudu přitom neznamená, že na každý argument strany musí být v odůvodnění rozhodnutí podrobně reagováno (nálezy ÚS ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, a ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08), protože „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (nález ÚS ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 989/08, bod 68). [12] Zrušení rozsudků krajských soudů pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů připadá v úvahu pouze tehdy, není-li z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vůbec patrno, jak soud hodnotil podstatné důvody či skutečnosti uplatněné v rámci žalobních (návrhových) bodů. Naopak nelze považovat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění lze (byť i zohledněním celkového kontextu důvodů uvedených v odůvodnění) seznat, jaký názor krajský soud zaujal vůči důležitým skutkovým a právním otázkám podstatným pro rozhodnutí projednávané věci. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů nemůže být založena tím, že odůvodnění krajského soudu je pouze stručné či argumentačně chudé, popř. že krajský soud nevyvracel každý dílčí argument uplatněný účastníky. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu přitom trefně zdůraznil, že „přezkoumatelnost“ r