5 As 260/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 260/2024- 18 - text  5 As 260/2024 - 21 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 6 A 68/202418, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě žalobce na ochranu proti nečinnosti, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí ve věci poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Výrokem I. napadeného rozsudku městský soud zastavil řízení pro zpětvzetí a výrokem II. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dle městského soudu v důsledku ukončení nečinnosti stěžovatelem. [2] V žalobě ze dne 2. 8. 2024 žalobce uvedl, že dne 19. 6. 2024 požádal stěžovatele o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím, a to konkrétně: 1) Jakým způsobem probíhá zpracování přestupků z tohoto rychloměru  tj. kdo přesně přestupky, tímto rychloměrem zjištěné, zpracovává, odkud fotografie stahuje a co přesně s nimi dělá. 2) Jaký software je využíván ke zpracování výstupu z tohoto rychloměru? Jeli počítačových programů užíváno více, pak žádám o sdělení názvů všech těchto programů. 3) Jak jsou data z rychloměru (tj. informace o naměřených rychlostech a fotografie) přenášena na server – zda toto probíhá automaticky, prostřednictvím jakého připojení přenos probíhá (žádám též o doložení smlouvy, jejímž předmětem je poskytování takového připojení), jak je toto připojení zabezpečeno a jak jsou zabezpečena přenášená data. [3] Žalobce v žalobě uvedl, že na podanou žádost reagovalo Policejní prezidium, kterému byla žádost stěžovatelem postoupena dopisem ze dne 28. 6. 2024, č. j PPR312792/ČJ2024990810. Policejní prezidium poskytlo žalobci toliko informaci ad 1). V návaznosti na to žalobce podal stížnost pro neposkytnutí informace. Na tuto stížnost reagovalo Policejní prezidium vyřízením stížnosti. Žalobce měl však za to, že informace pod bodem ad 3) mu nebyla zcela poskytnuta; konkrétně mu neměla být poskytnuta smlouva o poskytování internetového připojení, jehož prostřednictvím probíhá přenos dat z rychloměru. V této části jeho žádost nebyla ani odmítnuta. Vzhledem k tomu, že stěžovatel žádost po podání stížnosti nevyřídil celou, byl povinen postoupit spis nadřízenému správnímu orgánu, a to ve lhůtě jednoho týdne ode dne doručení stížnosti, tj. do 15. 7. 2024 (§ 16a odst. 5 zákona o poskytování informací). Nadřízený orgán pak dle žalobce byl povinen o stížnosti rozhodnout ve lhůtě 15 dnů, tj. do 30. 7. 2024. Nadřízený orgán však do dne podání žaloby o stížnosti nerozhodl. Z tohoto důvodu se žalobce obrátil na městský soud s žalobou na ochranu proti nečinnosti. Žalobce uvedl, že jakkoli na jeho žádost reagovalo Policejní prezidium, pasivně legitimovaný je stěžovatel, neboť ten byl o poskytnutí informací požádán a je povinným subjektem. [4] Dne 27. 8. 2024 žalobce podanou žalobu vzal zpět (č. l. 12 soudního spisu městského soudu). Žalobce uvedl, že dne 26. 8. 2024 vydalo Policejní prezidium rozhodnutí č. j. PPR3127910/ČJ2024990810, jímž žádost žalobce ve vztahu k bodu ad 3) odmítl. Tímto byla vyřízena ta část žádosti, která byla předmětem žaloby na nečinnost, čímž dle žalobce odpadl předmět žaloby. Žalobce současně navrhl, aby mu oproti stěžovateli byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 13 342 Kč. [5] Na základě zpětvzetí žalobce městský soud řízení výrokem I. zastavil dle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Pokud jde o náhradu nákladů řízení, městský soud konstatoval, že pokud odpadne po podání žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu důvod jejího podání, např. tím, že žalovaný ukončí svoji nečinnost vydáním rozhodnutí, a v důsledku toho je žaloba vzata zpět a řízení zastaveno, má žalobce právo na náhradu nákladů řízení dle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. Městský soud dospěl k závěru, že v daném případě byl stěžovatel nečinný, neboť o veškerých bodech žádosti o informace nerozhodl v zákonné lhůtě patnácti dnů stanovené v § 16 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud proto výrokem II. uložil stěžovateli povinnost nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč. [6] V kasační stížnosti stěžovatel namítá, že se o vedení řízení u městského soudu nedozvěděl, v důsledku čehož mu byla odepřena procesní práva, především možnost vyjádřit se k žalobě, jakož i k jejímu zpětvzetí, žádat o ústní projednání věci a navrhovat důkazy. Stěžovatel se o řízení dozvěděl až z napadeného usnesení, kdy společně s ním mu byla zaslána rovněž žaloba a zpětvzetí. V této souvislosti stěžovatel odkázal na § 96 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), stran možnosti rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby z důvodu nesouhlasu ostatních účastníků řízení. Uvedl, že se městský soud neseznámil se správním spisem a vycházel výhradně z informací tvrzených žalobcem. Tento postup měl přitom za následek nezákonnost usnesení soudu, neboť v projednávané věci stěžovatel nebyl povinným subjektem; žalobce nesprávně označil stěžovatele jako pasivně legitimovaného (žalovaného), a proto měla být žaloba zamítnuta. [7] Sporná je dle stěžovatele rovněž otázka uspokojení žalobce. V této souvislosti poznamenává, že žaloba byla podána v době, kdy se nadřízený orgán zabýval opravným prostředkem, tudíž nečinnost nemohla nastat. Navíc k uspokojení žalobce nedošlo, jelikož žalobce nadále brojí proti postupu při vyřizování žádosti u jiného povinného subjektu. Stěžovatel vůči žalobci žádný úkon neučinil tudíž ho nemohl ani uspokojit. Otázku ověření uspokojení žalobce soud neověřoval. Stejně tak městský soud neověřoval, zda k nečinnosti skutečně došlo. Přesto stěžovateli uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. Městský soud přitom měl zkoumat, zda ke zpětvzetí návrhu došlo v souvislosti s pozdějším chováním stěžovatele. Namísto toho však postupoval ryze automaticky a stěžovateli uložil povinnost k náhradě nákladů řízení. [8] Stěžovatel tvrdí, že požadovanými informacemi nedisponuje, tudíž nemůže být povinným subjektem. K posouzení žádosti žalobce bylo věcně příslušné Policejní prezidium, které podanou žádost po postoupení věci stěžovatelem vyřizovalo a žalobci téměř ve všech částech vyhovělo. Přesto žalobce označil stěžovatele jako žalovaného; městský soud se nad touto skutečností nepozastavil. V této souvislosti stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž soud žalobu na nečinnost zamítne, označíli žalobce nesprávně jako pasivně legitimovaného správní orgán, jenž však nemá pravomoc rozhodnutí vydat. [9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a jedná za něj k tomu pověřená osoba s náležitým právnickým vzděláním (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost není přípustná. [12] Nejvyšší správní soud se primárně musel zabývat subjektivní přípustností podané kasační stížnosti ve smyslu § 102 s. ř. s. Máli být kasační stížnost subjektivně přípustná, musí být stěžovateli způsobena určitá újma. Majetkovou újmu spočívající v rozhodnutí krajského (městského) soudu o nákladech řízení přitom nelze brát z hlediska subjektivní přípustnosti kasační stížnosti v úvahu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2025, č. j. 2 As 239/202433). Zdejší soud nemohl přehlédnout, že k typově obdobným případům, kdy žalovaný správní orgán napadá usnesení krajského (městského) soudu, jímž bylo řízení o žalobě pro její zpětvzetí zastaveno a zároveň byla dle § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s. žalovanému správnímu orgánu uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení, již existuje ustálená judikatura, podle níž je taková kasační stížnost žalovaného, která krajskému (městskému) soudu vytýká, že měl místo zastavení řízení žalobu odmítnout a tudíž neměl žalobci přiznat ani náhradu nákladů řízení, nepřípustná. Jakkoliv se v nyní souzené věci stěžovatel domnívá, že městský soud měl žalobu zamítnout z důvodu, že stěž