6 Ads 274/2023 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 274/2023- 32 - text  6 Ads 274/2023 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Filipa Dienstbiera a Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: European Dental Health s.r.o., sídlem V Kopečku 81/1, Hradec Králové, zastoupena JUDr. Ondřejem Brožkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2021, č. j. MZDR 33209/20212/PRO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2023, č. j. 30 Ad 14/2021194, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V této věci je sporný výklad § 45 odst. 2 písm. l) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Žalobkyně je poskytovatelem stomatologické péče. Královéhradecký kraj žalobkyni na základě zmíněného ustanovení požádal dne 18. 1. 2021, aby se podílela na zajištění pohotovostní služby zubních lékařů v konkrétně vymezených časových úsecích v roce 2021 (celkem v 8 kalendářních dnech) na adrese své ordinace. Této žádosti předcházela neúspěšná snaha o uzavření smlouvy o stejném předmětu za odměnu 800 Kč za hodinu. [2] Žalobkyně žádosti nevyhověla. Vzhledem k tomu, že se dne 15. 2. 2021 od 16 do 22 hodin (první ze stanovených dnů) nepodílela na zajišťování pohotovostní služby zubních lékařů podle žádosti, shledal ji Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále jen „krajský úřad)“ vinnou z přestupku dle § 117 odst. 2 písm. i) zákona o zdravotních službách. Za tento přestupek jí uložil pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. [3] Proti rozhodnutí krajského úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Následně se žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud nejprve žalobě vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil. Svůj rozsudek odůvodnil tím, že ze spisu nevyplývá, jaká kritéria pro výběr zubních lékařů krajský úřad zvolil. Krajský soud proto nemohl přezkoumat, zda krajský úřad nepostupoval vůči některým zubním lékařům diskriminačně či v rozporu se zásadou rovnosti. Proto bylo podle krajského soudu rozhodnutí nepřezkoumatelné. Tento rozsudek však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 2. 2023, č. j. 4 Ads 12/202326. Krajský soud totiž zrušil rozhodnutí žalovaného z důvodu, který neodpovídá uplatněným žalobním bodům. Navíc se ani věcně o nepřezkoumatelné rozhodnutí nejednalo, neboť nelze po správních orgánech požadovat, aby preventivně (bez námitky) shromažďovaly podklady vyvracející diskriminaci či porušení rovnosti. [4] V dalším řízení krajský soud žalobu v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [5] Královéhradecký kraj byl podle krajského soudu oprávněn jednostranně uložit žalobkyni povinnost podílet se na pohotovostní službě. Nebylo nutné, aby strany uzavřely smlouvu, jak žalobkyně namítá. Takový požadavek ze zákona neplyne. Žalobkyně tedy byla povinna žádosti vyhovět. Žádost nebyla příkazem k nucené práci. Poskytování pohotovostní služby lze podřadit pod výjimku dle čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Žádost naplňovala i podmínky Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz rozsudek ESLP ze dne 14. 9. 2010 ve věci Steindel proti Německu, stížnost č. 29878/07, který se týkal povinnosti lékaře sloužit na pohotovosti). Odměna ve výši 800 Kč za hodinu je přiměřená. Z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že se odměna za výkon pohotovosti pohybovala v České republice v rozmezí od 500 do 2 350 Kč za hodinu (byť každý kraj přistupuje k zajištění pohotovostních služeb svojí cestou). Žalobkyni by navíc nevznikly žádné provozní náklady, pokud by přijala nabídku Královéhradeckého kraje, aby pohotovost vykonávala ve Fakultní nemocnici Hradec Králové. [6] Lékařská péče, kterou je třeba během pohotovostní služby poskytovat, je lege artis. Lékařské výkony prováděné při pohotovostní službě se samozřejmě liší od péče, kterou zubní lékař poskytuje svým registrovaným pacientům. To je však dáno charakterem pohotovostní služby. Během ní je totiž třeba řešit případy, kdy pacient vyžaduje neodkladnou péči, nebo u něj dojde k náhlé změně zdravotního stavu či zhoršení průběhu onemocnění. Povinnost podílet se na pohotovostní službě se týká všech poskytovatelů zdravotních služeb, nelze se jí zbavit argumentem, že poskytovatel tyto výkony odmítá provádět. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka nejprve do určité míry polemizuje s rozsudkem č. j. 4 Ads 12/202326, který pokládá za formalistický. Navzdory tomu, že neuvedla v žalobě pojem „diskriminace“, je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné. Stěžovatelka namítala absenci důvodů, proč byla vybrána pro pohotovostní službu právě ona. Nerovné zacházení je dáno, neboť ze správního spisu neplyne objektivní a spravedlivý výběr poskytovatelů zdravotní péče. Není zřejmé, proč byla mezi vybranými poskytovateli právě stěžovatelka, patrně však kvůli tomu, že nabízí kvalitní služby, což je nepřípustné kritérium výběru. Jeli rozhodnutí nepřezkoumatelné, nemůže ho krajský soud přezkoumat, a proto jej musí z tohoto důvodu automaticky zrušit. [9] Stěžovatelka považuje za ústavně nekonformní, že každý kraj zajišťuje pohotovostní službu rozdílně. Sídlo poskytovatele je tedy důvodem pro rozdílné zacházení. Tento systém aproboval i Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 4 Ads 12/202326. [10] Na podmínkách pohotovostní služby by se měl kraj s poskytovatelem zdravotních služeb dohodnout. Místo toho však Královéhradecký kraj stěžovatelce pohotovostní službu nařídil, a to za odměnu, z níž stěžovatelka nepokryje ani provoz své ordinace. Stěžovatelka má zákonnou povinnost vyhotovovat cenové kalkulace svých služeb. Královéhradecký kraj k nim ale vůbec nepřihlédl a bez dalšího je odmítl. [11] Podle krajského soudu navíc zákon o zdravotních službách ani odměnu nepředpokládá, což je protiústavní závěr, neboť za každou práci náleží spravedlivá odměna. Ze správního spisu nevyplývá, jak Královéhradecký kraj dospěl k částce 800 Kč za hodinu (ať již obecně, či ve vztahu ke stěžovatelce). Stěžovatelce neplynou platby od veřejných zdravotních pojišťoven, neboť s žádnou nemá uzavřenu smlouvu. I kdyby tomu tak snad bylo, za základní (až téměř non lege artis) zákroky jsou platby minimální. Takový dodatečný příjem by stěžovatelčiny náklady nepokryl. Ani krajský soud se tedy kalkulacemi dostatečně nezabýval. Pokud by tak učinil, zjistil by, že v některých krajích se vyplatí pohotovostní služby poskytovat (např. v Libereckém). V Královéhradeckém kraji však může výkon pohotovostní služby vést až k likvidaci podnikání. [12] Krajský soud dále označil několik zákroků typických pro pohotovost za lege artis. Takový paušální závěr však nelze učinit, vždy záleží na kontextu. [13] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. V Královéhradeckém kraji je podle Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb asi 300 poskytovatelů stomatologické péče. Mělali by být zajištěna pohotovostní služba v minimálním rozsahu (tedy pouze na úrovni města Hradec Králové), musel by každý poskytovatel vykonat pohotovostní službu alespoň jedenkrát ročně. Stěžovatelka disponuje oprávněním poskytovat stomatologické služby od 1. 4. 2012 a doposud se na zajištění pohotovostní služby nikdy nepodílela. Argumentace nerovným zacházením či diskriminací proto není případná. Navíc ji stěžovatelka uplatnila až v kasační stížnosti. [14] Výkon pohotovostní služby není ani nucenou prací, neboť je, obdobně jako výkon právního zastoupení ex offo advokáty, ochranou práv druhých [viz čl. 9 odst. 2 písm. d) Listiny]. Stěžovatelka pomíjí, že neodkladná péče je veřejnými zdravotními pojišťovnami hrazena, aniž by bylo nutné, aby s pojišťovnami uzavřela smlouvu [§ 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění]. Opět se nabízí analogie s advokátem ustanoveným ex offo, který je bez ohledu na skutečné náklady a výši smluvní odměny odměňován podle vyhlášky (advokátního tarifu). [15] Kraj vykonává při zajišťování pohotovostní služby přenesenou působnost (§ 119 odst. 1 zákona o zdravotních službách), pro niž je charakteristický vrchnostenský vztah. Uzavření dohody tedy není nutné. III. Posouzení kasační stížnosti [16] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatova