7 Ads 89/2018 — Nejvyšší správní soud

Konf 11/2024- 11 - text  Konf 11/2024 - 15 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové rozhodl o návrhu předsedy Rady Energetického regulačního úřadu, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 91/5, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 C 135/2023, o zaplacení částky 186 392,08 Kč s příslušenstvím: žalobce M. R., a žalované České republiky – Energetického regulačního úřadu, IČO 70894451, se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 91/5, takto: Příslušný vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení částky 186 392,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 11 C 135/2023, je správní orgán. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 22. 10. 2024 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních sporech“), se předseda Rady Energetického regulačního úřadu (dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 11 C 135/2023, která se týká nároku na náhradu platu za čerpání dovolené, na kterou vzniklo státnímu zaměstnanci právo v souvislosti s výkonem státní služby. [2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobce (M. R.) je státním zaměstnancem zařazeným k výkonu služby do Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“). Rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 15. 11. 2019, č. j. 09575-23/2016-ERU, byl žalobce zařazen mimo výkon služby ve smyslu § 65 odst. 1 ve spojení s § 33 odst. 1 písm. i) a odst. 4 písm. a) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce byl jmenován asistentem soudce u Obvodního soudu pro Prahu 4. Za období roku 2018 a 2019 však žalobce nečerpal dovolenou, přičemž do 30. 6. následujících kalendářních let 2019 a 2020 mu služební orgán (v dané době byla služebním orgánem Rada ERÚ) čerpání dovolené nenařídil. Žalobce proto uvědomil služební orgán oznámením ze dne 15. 2. 2020 o čerpání dovolené od 2. 3. 2020 do 2. 4. 2020 (dovolená za rok 2018) a oznámením ze dne 9. 7. 2020 o čerpání dovolené od 27. 7. 2020 do 28. 8. 2020 (dovolená za rok 2019). Služební orgán přípisem ze dne 28. 2. 2020, č. j. 01297-38/2017-ERU, a ze dne 15. 7. 2020, č. j. 06493-2/2020-ERU, sdělil žalobci, že z důvodu zařazení mimo výkon služby nemá možnost čerpat dovolenou s tím, že pokud bude v budoucnu zařazen zpět do služby ve služebním úřadu, bude mít možnost dovolenou čerpat po odpadnutí překážky výkonu služby. Žalobce následně dvěma podáními ze dne 17. 1. 2021 požádal o poskytnutí náhrady platu za dobu čerpání dovolené. [4] Rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01278-3/2021-ERU, a ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01277-3/2021-ERU, nebylo žádostem žalobce vyhověno s tím, že nelze čerpat dovolenou v době pozastavení výkonu služby, ani poskytnout náhradu platu za čerpání této dovolené; možnost čerpat dovolenou bude mít státní zaměstnanec po odpadnutí překážky výkonu služby. [5] K odvolání žalobce náměstek ministra vnitra pro státní službu rozhodnutím ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-64572-4/SR-2021, obě rozhodnutí Rady ERÚ zrušil a řízení o žádostech ze dne 17. 1. 2021 zastavil. Odvolací orgán dospěl k závěru, že o žádostech ve věci čerpání dovolené, resp. o náhradě platu za čerpání dovolené, které si účastník řízení sám určil, neměla být vedena správní řízení, neboť služební orgán nemá zákonné zmocnění vydat ve věci náhrady platu za čerpání dovolené rozhodnutí ve věcech služby, jelikož za dobu čerpání dovolené přísluší státnímu zaměstnanci náhrada platu ve výši průměrného výdělku, a to přímo ze zákona o státní službě. Uvedená vada způsobuje nezákonnost obou napadených rozhodnutí služebního orgánu, a proto odvolací orgán napadená rozhodnutí zrušil a řízení o žádostech účastníka zastavil. [6] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (M. R.) žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne 24. 10. 2022, č. j. 30 Ad 12/2021-53, rozhodl, že rozhodnutí žalovaného (náměstka ministra vnitra pro státní službu – pozn. zvláštního senátu) ze dne 29. 6. 2021, č. j. MV-64572-4/SR-2021, i obě výše uvedená rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01278-3/2021-ERU, a ze dne 12. 2. 2021, č. j. 01277-3/2021-ERU, jsou nicotná, a dále rozhodl o nákladech řízení. Nosným důvodem rozsudku byl závěr Krajského soudu v Brně, že požadavek na náhradu platu za čerpanou dovolenou nespadá do otázky odměňování ve smyslu § 159 odst. 1 písm. d) zákona o státní službě, nemá-li zákon o státní službě vlastní specifickou úpravu náhrady platu, která by se odlišovala od zákoníku práce. Náhrada platu za čerpání dovolené je neoddělitelně spjata s čerpáním dovolené, proto se na ni v souladu s § 159 odst. 2 písm. h) zákona o státní službě nevztahují ustanovení o řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu. Závěry žalobcem zmiňovaného usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 7/2021-30 o tom, že § 159 zákona o státní službě neobsahuje taxativní výčet případů, ve kterých je rozhodováno ve věcech služby, nejsou podle Krajského soudu v Brně v nyní posuzované věci aplikovatelné, neboť nárok žalobce lze podřadit právě pod věci týkající se čerpání dovolené ve smyslu § 159 odst. 2 písm. h) zákona o státní službě. Z toho Krajský soud v Brně dále dovodil, že Rada ERÚ neměla zahajovat a vést správní řízení o žalobcových žádostech ze dne 17. 1. 2021 o náhradu platu za čerpání dovolené dle § 144 správního řádu, neboť k tomu neměla žádné zákonné zmocnění. Krajský soud v Brně dále uzavřel, že nedostatek pravomoci služebního orgánu vedl k nicotnosti vydaných rozhodnutí, a to jak prvostupňového, tak odvolacího orgánu. Závěrem se Krajský soud v Brně vyjádřil k tomu, že v posuzovaném případě se nejedná o dotčení veřejných subjektivních práv žalobce, jehož nápravy by se bylo možno domáhat prostřednictvím žaloby ve správním soudnictví, ale o spor pracovněprávní (soukromoprávní), a tudíž oprávněnost žalobcova nároku na náhradu platu za čerpání dovolené tak musí posoudit soudy v občanském soudním řízení. [7] Následně dne 20. 3. 2023 žalobce zaslal žalované (České republice – Energetickému regulačnímu úřadu) výzvu k poskytnutí náhrady platu za dobu čerpání dovolené. Žalobce podal dne 31. 3. 2023 žalobu k Okresnímu soudu v Jihlavě, v níž se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši 186 392,08 Kč s příslušenstvím jako náhradu platu za čerpanou dovolenou. Dříve než Okresní soud v Jihlavě rozhodl o podané žalobě, žalobce podáním ze dne 30. 6. 2023 předsedovi Rady ERÚ oznámil odpadnutí překážky mající za následek pozastavení výkonu služby. Sdělením ze dne 3. 7. 2023, č. j. 11402-1/2023-ERU, byl však žalobce ze strany ERÚ vyrozuměn, že služební místo, na které byl zařazen, bylo zrušeno, a proto se s účinností od 1. 7. 2023 na něj hledí jako na státního zaměstnance, v jehož případě existují překážky na straně služebního úřadu podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě. K výzvě pak podáním ze dne 6. 7. 2023 žalobce předsedovi Rady ERÚ oznámil, že dosud nevyčerpaný zůstatek dovolené za období let 2018 a 2019 v celkové délce 49 dní bude čerpat ve dnech 9. 10. 2023 do 15. 12. 2023. Dne 29. 9. 2023 obdržel předseda Rady ERÚ podání žalobce, kterým služebnímu orgánu sdělil, že s účinností ode dne 1. 10. 2023 nastává ve věci jeho služebního poměru překážka mající za následek pozastavení výkonu služby podle § 33 odst. 1 písm. a) a odst. 4 písm. a) zákona o státní službě, neboť žalobce byl s účinností od 1. 10. 2023 přijat ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem do pracovního poměru se sjednaným výkonem činnosti justičního kandidáta. Na to žalobci předseda Rady ERÚ přípisem ze dne 13. 10. 2023, č. j. 15981-1/2023-ERU, sdělil, že čerpání zůstatku dovolené za roky 2018 a 2019 v uvedených termínech již není možné, neboť státnímu zaměstnanci, kterému je pozastaven výkon služby a je z tohoto důvodu zařazen mimo výkon služby podle § 65 odst. 1 zákona o státní službě, po tuto dobu nevzniká nárok na dovolenou a tuto nemůže čerpat. Nelze pak připustit ani určení čerpání dovolené podle § 218 odst. 4 zákoníku práce, na kterou státnímu zaměstnanci vznikl nárok před zařazením mimo výkon služby v souvislosti s výkonem služby na služebním místě u služebního úřadu, jehož služební orgán o zařazení mimo výkon služby rozhodl, a to po celou dobu zařazení mimo výkon služby. V případě odpadnutí důvodu zařazení mimo výkon služby bude po opětovném zařazení k výkonu služby dosud vzniklý nárok nevyčerpané dovolené v rozsahu 49 dnů služebním orgánem nařízen, případně si v souladu s § 218 odst. 4 zákoníku prá