2 Azs 233/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Azs 233/2025- 32 - text  2 Azs 233/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: G. K. G., zastoupený Mgr. Azrou Drozdek, advokátkou se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, čj. OAM1071045/TP2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2025, čj. 20 A 22/202556, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2025, čj. 20 A 22/202556, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, čj. OAM1071045/TP2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti celkem 32 538,80 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Azry Drozdek, advokátky, a to do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), tedy protože žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji zamítl. Žalovaný zohlednil, že dle výpisu z evidence Rejstříku trestů byl žalobce odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 11. 2023, čj. 3 T 78/2022891, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2024, čj. 4 To 99/2024974 (který nabyl právní moci dne 8. 10. 2024), pro přečin legalizace výnosů z trestné činnosti spáchaný z nedbalosti podle § 217 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců se zkušební dobou podmíněného odkladu jeho výkonu v délce jednoho roku. Ustanovení § 75 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců podle přesvědčení městského soudu nedává žalovanému žádný prostor pro vlastní úvahu o konkrétních okolnostech spáchaného trestného činu (neobsahuje materiální korektiv), podstatné je pouze to, zda cizinec byl, či nebyl odsouzen za spáchání trestného činu, a má tak záznam v evidenci Rejstříku trestů. Přísnější podmínky jsou odůvodněné tím, že trvalý pobyt představuje nejvyšší pobytové oprávnění, které lze v ČR udělit. [2] Protože žalobce odsouzen byl, což ani nezpochybňuje, podmínky pro vydání povolení k trvalému pobyty dány nebyly. Žalovaný zároveň správně zohlednil přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce podle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný vzal v úvahu i závažnost a druh protiprávního jednání. I když se jednalo o méně společensky škodlivé nedbalostní jednání, nelze jej bagatelizovat. Městský soud souhlasil se žalovaným, že je podstatné, že žalobce byl odsouzen, nadále trvá zkušební doba jeho podmíněného odsouzení, lze proto konstatovat, že se jedná o nebezpečí aktuální, neboť žadatel může být do budoucna nadále skutečnou hrozbou pro veřejný pořádek. Jeho trestný čin zahlazen nebyl, nelze jej tedy považovat za trestně zachovalého. Městský soud dodal, že ani závažnost, druh protiprávního jednání či osobní chování žalobce v tomto případě nezakládají nepřiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života. Ostatně nevyhovění žádosti nemá za přímý následek povinnost žalobce vycestovat do země původu ani nemožnost žádost podat znovu po zahlazení odsouzení. Judikaturu NSS a Ústavního soudu, na niž žalobce poukazoval, považoval městský soud za nepřiléhavou a požadavky plynoucí z rozhodnutí Soudního dvora EU za naplněné. II. Argumentace účastníků řízení [3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (stěžovatel) kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), tedy nesprávné právní posouzení a vady při zjišťování skutkového stavu. [4] Městský soud podle stěžovatele nesprávně (v rozporu s unijním právem) vyložil podmínky pro zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Závěry rozsudku NSS ze dne 8. 2. 2024, čj. 10 Azs 292/202353, č. 4580/2024 Sb. NSS, jsou v jeho věci aplikovatelné. I když se tento případ netýká výkladu podmínek zrušení trvalého pobytu dle § 77 zákona o pobytu cizinců, eurokonformní výklad musí být použit i na další ustanovení téhož zákona, mimo jiné i § 75 odst. 1 písm. e). Podmínkou zamítnutí žádosti je závěr žalovaného, že osobní chování cizince je pro veřejný pořádek hrozbou skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou. To se ale nyní nestalo, protože žalovaný toliko konstatoval odsouzení stěžovatele a jeho záznam v Rejstříku trestů. Nadto se jednalo o nedbalostní trestný čin z roku 2020. [5] Ustanovení § 75 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců je podle stěžovatele zjevně špatným vnitrostátním provedením směrnice Rady 2003/109/ES ze dne 25. listopadu 2003 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty, jež vyžaduje posouzení každého jednotlivého případu. Této povinnosti žalovaný nedostál ani skrze posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele. Obdobným případem se již zabýval velký senát Soudního dvora v rozsudku ze dne 2. 5. 2018 ve spojených věcech C331/16 a C366/16 K. a H. F. v. Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie a Belgische Staat. [6] V rámci hodnocení přiměřenosti dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného života nelze suplovat posouzení, zda žadatel představuje ohrožení veřejného pořádku. Městský soud navíc v tomto ohledu domýšlí argumenty za žalovaného, který aktuálnost hrozby v napadeném rozhodnutí neposoudil (pouze tuto úvahu uvedl ve vyjádření k žalobě). Nesprávný je argument městského soudu, že aktuálnost hrozby pro veřejný pořádek je dána nedávným odsouzením za trestný čin. Aktuálnost hrozby je nutné posoudit k datu spáchání trestného činu. Toho se přitom stěžovatel dopustil v roce 2020 a od té doby se již ničím neprovinil. Správní orgán nemůže nést vinu za dlouhotrvající trestní řízení, to však platí i o stěžovateli. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [8] Jedná se však o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko, v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. Dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [9] Z argumentace obsažené v kasační stížnosti vyplývá, že podstata stěžovatelových námitek spočívá v tom, že žalovaný i městský soud rozhodli v rozporu s judikaturou NSS, což lze zahrnout pod zásadní pochybení s dopadem do hmotněprávního postavení stěžovatele. NSS shledal kasační stížnost přijatelnou, neboť krajský soud rozhodl v rozporu s právními závěry rozsudku NSS čj. 10 Azs 292/202353 a rozsudku Soudního dvora ze dne 3. 9. 2020 ve spojených věcech C503/19 a C592/19 UQ a SI. [10] Kasační stížnost je důvodná. [11] Ministerstvo podle § 75 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců zamítne žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§ 174). [12] Podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se za trestně zachovalého pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. [13] Podle čl. 6 bodu 1 směrnice 2003/109/ES mohou členské státy zamítnout přiznání právního postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta z důvodu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Při přijímání takového rozhodnutí členský stát posoudí závažnost nebo druh protiprávního jednání proti veřejnému pořádku nebo veřejné bezpečnosti nebo nebezpečí, které od takové osoby hrozí, s přiměřeným ohledem na délku pobytu a vazby na zemi pobytu. [14] Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 10 Azs 292/202353 připomněl, že z rozsudku Sou