5 As 270/2025 — Nejvyšší správní soud

5 As 270/2025- 29 - text  5 As 270/2025 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Viktora Kučery a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: P. M., zastoupená JUDr. Tomášem Davidem, advokátem sídlem Opletalova 1417/25, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 17 A 74/202535, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 17 A 74/202535, se ruší. II. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 13. 5. 2025, č. j. MZE4240/202514141, sp. zn. MZE88990/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti v celkové výši 38 674 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Davida, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2024, č. j. SZIF/2024/0671125 KHSPA, sp. zn. 24/F1D/ 334/022004_SR01, Státní zemědělský intervenční fond (dále též „fond“ či „SZIF“) zamítl žádost žalobkyně o poskytnutí platby pro oblasti s přírodními omezeními („ANC“), základní podpory příjmu pro udržitelnost („BISS“), platby na produkci bílkovinných plodin („BP“), doplňkové redistributivní podpory příjmu pro udržitelnost („DRP“) a ekoplatby celofaremní základní („EKCZ“) pro rok 2024. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně nesplnila podmínku aktivního zemědělce dle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., o stanovení podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům. K žádosti doložila přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2023, čtyři faktury a přiznání k dani z přidané hodnoty („DPH“) za zdaňovací období měsíců, leden, únor, březen, duben a listopad 2023. Pro vyhodnocení splnění podmínky aktivního zemědělce však přiznání k DPH nejsou akceptovatelná a fond je tudíž nemohl zohlednit do výpočtu finančních kritérií. Fond vycházel z uznatelných dokladů a ze skutečností mu známých z úřední činnosti. Shledal, že žalobkyně za rok 2023 nesplnila podmínku minimálně 30% podílu zemědělských příjmů na celkových příjmech ani podmínku maximálně 80% podílu roční částky dotace na přímé platby na zemědělských příjmech. Fond žalobkyni poskytl dotace v celkové výši 443 384,15 Kč. Z doložených uznatelných faktur pak vyplynul příjem ve výši 32 463,02 Kč. Uznatelné zemědělské příjmy tudíž činily 475 847,17 Kč. Dle předloženého daňového přiznání však celkové příjmy žalobkyně dosáhly částky 2 000 316 Kč. Zemědělské příjmy žalobkyně tak činily pouze 23,79 % jejích celkových příjmů. Uznatelné zemědělské příjmy bez přímých plateb pak dosahovaly částky 59 354,24 Kč (dotace poskytnuté fondem bez přímých plateb ve výši 26 891,22 Kč a zemědělské příjmy dle faktur ve výši 32 463,02 Kč). Ke splnění podmínky maximálně 80% podílu roční částky dotace na přímé platby (nárokované přímé platby za rok 2023 činily 963 715 Kč) na zemědělských příjmech tak bylo nezbytné uvést a doložit zemědělské příjmy přesahující částku 240 929 Kč. Podle § 11b odst. 4 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), měla žalobkyně povinnost dodat potřebné doklady jako nedílnou součást své žádosti. [2] Žalobkyně se proti rozhodnutí fondu odvolala. Mimo jiné uvedla, že kromě dotací a příjmů z prodeje hovězího masa nemá žádné jiné příjmy. V roce 2023 tak byly její příjmy čistě zemědělské s výjimkou příjmu za prodej auta. K odvolání přiložila evidenci všech příjmů za rok 2023, příjmové pokladní doklady k hotovosti přijaté za maso za měsíce leden, únor, březen, duben a listopad 2023 a pokladní účtenky k prodeji masa za měsíc leden 2023 v hodnotě 70 438 Kč včetně DPH. [3] Žalovaný však rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, č. j. MZE4240/202514141, sp. zn. MZE88990/2024, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí fondu potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že fond správně vyhodnotil jako uznatelné ve smyslu § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jen žalobkyní doložené faktury. Přiznání k DPH nelze za účetní doklad považovat. Nesplňuje jeho zákonné náležitosti, neobsahuje informace o konkrétních transakcích mezi žadatelkou jako plátkyní DPH a jejími obchodními partnery. Nemůže z něj být dovozeno, zda žadatelka odváděla DPH z příjmu ze zemědělské činnosti. Dále se žalovaný ztotožnil se závěrem fondu, že žalobkyně nesplnila žádné z kritérií § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. a nesplnila tak podmínku aktivního zemědělce. K podkladům doloženým žalobkyní v odvolacím řízení žalovaný uvedl, že řádná lhůta pro podání jednotné žádosti je dle § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 83/2023 Sb. 15. května příslušného roku. Podle § 11b odst. 4 zákona o SZIF jsou žadatelé povinni doložit spolu s žádostí i povinné přílohy, které jsou nedílnou součástí žádosti. Po uplynutí uvedeného termínu mohou žadatelé dle § 11b odst. 5 zákona o SZIF maximálně do 25 kalendářních dnů dodat přílohy či podat kompletní žádost se sankcí 1 % za každý pracovní den. Žalovaný dále odkázal na § 11d odst. 1 zákona o SZIF, podle něhož fond nevyzývá žadatele k dodatečnému dokládání přílohy jednotné žádosti, která je její nedílnou součástí. Žalobkyně sice doložila všechny náležité přílohy, nicméně některé z nich nebyly relevantní pro posouzení splnění podmínky aktivního zemědělce. Dodatečné doložení účtenek ve fázi odvolání je v rozporu s uvedenými ustanoveními, neboť příjmové doklady se považují za nedílnou součást žádosti. [4] Žalobu, kterou žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného, městský soud zamítl shora označeným rozsudkem ze dne 20. 10. 2025. V odůvodnění uvedl, že přiznání k DPH je svou povahou souhrnným daňovým výkazem určeným pro správu daní, nikoli pro prokazování struktury příjmů v řízení o poskytnutí dotace. Účelem přiznání je vykázání daňové povinnosti vůči správci daně, nikoli doložení konkrétních jednotlivých příjmů či jejich původu. Přiznání obsahuje toliko agregované údaje o základu daně a dani za určité zdaňovací období. Naopak neobsahuje informace o jednotlivých transakcích, jejich účastnících, ani o tom, zda se vykázané příjmy vztahují výhradně k zemědělské činnosti. Nelze tedy z něj spolehlivě dovodit, jaká část vykázaných příjmů pochází z činnosti, která je relevantní pro splnění podmínky aktivního zemědělce podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Proto je nelze považovat za účetní nebo daňový doklad prokazující příjmy ze zemědělské činnosti ve smyslu § 4 odst. 5 písm. b) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. [5] V obecné rovině by termíny účetní doklad a daňový doklad měly být v zájmu zachování principu jednotnosti právního řádu vykládány totožně, jako je tomu v jiných právních předpisech. Soud by však akceptoval jakékoli doklady, z nichž by bylo jednoznačně patrno, že se jedná o příjmy výhradně ze zemědělské činnosti. V projednávané věci je však rozhodující, že žalobkyně žádné takové doklady nedoložila včas. Příjmové pokladní doklady, které žalobkyně předložila až v rámci odvolacího řízení, nebyly součástí původní jednotné žádosti podané dne 13. 5. 2024. Žalobkyně je doložila až po lhůtě stanovené § 11b odst. 5 zákona o SZIF pro doplnění žádosti. Po uplynutí této lhůty nelze žádost doplňovat (§ 11b odst. 4 zákona o SZIF). Dodatečné předkládání dokladů v odvolacím řízení tak není přípustné. To odpovídá i § 11d odst. 1 zákona o SZIF, podle něhož fond nevyzývá žadatele k dodatečnému dokládání příloh jednotné žádosti, které jsou její nedílnou součástí, a pokud žadatel přílohu nedoručí ve stanoveném termínu, fond řízení o žádosti zastaví. Smyslem této úpravy je zajistit koncentraci řízení a dodržení lhůt pro správu dotací, které vyplývají z unijních předpisů. [6] Ustanovení § 11d odst. 1 zákona o SZIF se vztahuje na přílohy, které zakládají způsobilost žadatele, tedy na doklady, jejichž absence znamená nesplnění základní podmínky pro poskytnutí dotace. Podmínka aktivního zemědělce je přitom klíčovým předpokladem způsobilosti, bez jehož splnění nelze přistoupit k posuzování dalších podmínek jednotlivých opatření. Existence této speciální úpravy je nezbytná i z důvodu lhůt pro vyplácení dotací stanovených v evropské legislativě. Pokud by správní orgán žalobkyni vyzval k odstranění vad žádosti, poučoval ji o tom, které dodané podklady považuje za způsobilé a které nikoli, a současně jí poskytl dodatečnou lhůtu k doplnění příloh, postupoval by zcela proti smyslu a účelu právní úpravy. Takový postup by žalobkyni nedůvodně zvýhodnil oproti ostatním žadatelům, kteří podali svou žádost řádně, úplně a ve lhůtě stanovené zákonem. Žalobkyně byla s obsahem svých povinností řádně a včas seznámena, resp. měly jí být zjevné z příslušné právní úpravy. Postup správních orgánů tudíž pro ni nemohl být překvapivý nebo formalistický. II. Kasační stížnost [7] Žalobkyn