4 Ads 55/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 10/2017- 92 - text  15 57 A 10/2017 č. j. 57 A 10/2017 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: X X, zastoupeného advokátem Mgr. Janem Harcubou, se sídlem Palackého 1327, Mladá Boleslav, proti žalovanému: Náčelník Vojenské policie, se sídlem Rooseveltova 620/23, Praha 6, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2017, čj. 96-12-23/2012-5104, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 12. 4. 2012 podal žalobce žádost o proplacení pohotovostí, kterou se domáhal proplacení služebních pohotovostí vykonaných v období nejméně tří let zpětně. Velitel Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav rozhodnutím ze dne 2. 7. 2012, čj. 127-17/2012-2664, tuto žádost zamítl a nárok na výplatu odměny za služební pohotovost žalobci nepřiznal. Proti zamítavému rozhodnutí podal žalobce dne 13. 7. 2012 odvolání k žalovanému, který rozhodnutím ze dne 5. 10. 2012, čj. 96-12-3/2012-5104, shora uvedené odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. 2. Dne 10. 1. 2014 byla veliteli Velitelství Vojenské policie Tábor (nově příslušné velitelství po zrušení Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav), doručena žádost žalobce o vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) správního řádu. Novou žádost žalobce odůvodnil existencí novější judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudků ze dne 26. 9. 2013, čj. 4 Ads 55/2013-59, č. 2952/2014 Sb. NSS, a ze dne 9. 10. 2013, čj. 6 Ads 47/201341. Svou žádost žalobce podpořil taktéž vyjádřením zástupce veřejného ochránce práv ze dne 20. 8. 2013 a ministra obrany 26. 11. 2013; následně ji doplnil podáním ze dne 12. 8. 2014, jímž zažádal o vyplacení úroků z prodlení. 3. Správní orgán prvního stupně nijak nerozhodoval o žádosti žalobce o vyplacení úroků z prodlení z dlužné částky, neboť žádost postoupil sekci státního tajemníka Ministerstva obrany v souladu s čl. 3 odst. 3 písm. b) rozkazu ministra obrany č. 34/2012 (dále jen „RMO č. 34/2012“). O postupu byl žalobce vyrozuměn přípisem ze dne 3. 2. 2016. 4. Velitel Velitelství Vojenské policie Tábor (dále jen „správní orgán prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 2. 2015, čj. 11-38/2014-4215, s odkazem na § 102 odst. 4 správního řádu, řízení o žádosti žalobce zastavil. K odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 7. 2015, čj. 96-12-7/2012-5104, usnesení správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 5. Správní orgán prvního stupně v rámci nového projednání věci rozhodnutím ze dne 3. 3. 2016, čj. 11-38/2014-4215, žádosti částečně vyhověl a přiznal žalobci nárok na výplatu odměny ve výši 234 190 Kč za služební pohotovost vykonanou na pozici 3. operátora operačního střediska u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav a za služební pohotovost vykonanou za policejní ochranu přesunů ve prospěch 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany Liberec a samostatné záchranné roty Rakovník při mimořádné události na Jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav v období od 12. 4. 2009 do 31. 1. 2012. Nárok na výplatu odměny za služební pohotovost vykonanou na pozici 3. operátora operačního střediska u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav v období od 1. 2. 2012 do 12. 4. 2012 zamítl. 6. K odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce přiložil další listinné důkazy, a to rozhodnutí velitele Posádkového velitelství Praha ze dne 10. 10. 2014, čj. 261-11/2014-2316, kopii vyjádření por. Ing. R.K. ze dne 20. 7. 2014, listinu nadepsanou jako „Neproplacené hotovosti a ‚dosažitelnosti‘ jen za 60 miliónů? Armáda a ministerstvo skutečný rozsah tají!“; listinu nadepsanou jako „Výstavba a plánování“, jež má představovat část plánu Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav zpracovaného pro čtvrté čtvrtletí roku 2010 a kopii zprávy veřejného ochránce práv ze dne 7. 6. 2013. 7. Přípisem ze dne 7. 4. 2016 podal žalobce návrh na doplnění dokazování výslechem svědka M.B., který zastával funkci stálého operačního dozorčího. Dne 15. 4. 2016 následoval přípis žalobce označený jakožto „Doplnění“, kterým byla žalovanému doručena kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2016, čj. 10 A 212/2015-88, v obdobné věci. 8. Žalovaný o posledně uvedeném odvolání rozhodnul svým rozhodnutím ze dne 7. 6. 2016, čj. 9612-13/2012-5104, tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 9. V přípisu ze dne 28. 6. 2016 adresovaném správnímu orgánu prvního stupně žalobce uvedl některé skutečnosti ve vztahu k pohotovostem v době, kdy čerpal řádnou dovolenou, či byl na preventivní rehabilitaci. Jako přílohy k tomuto doplnění doložil výňatky z vnitřního rozkazu č. 20/2009 a č. 42/2010; kopii vnitřního rozkazu velitele Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav ze dne 10. 12. 2010, č. 49/2010, vyjádření Ing. L.Š. k pohotovostem ze dne 26. 6. 2016 a prohlášení P.K. ze dne 20. 6. 2016. Přípisem ze dne 23. 2. 2017 správní orgán prvního stupně žalobci oznámí ukončení dokazování a poučil jej o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce v reakci na tento přípis zaslal dne 1. 3. 2017 elektronickou poštou další návrh na doplnění dokazování, k němuž přiložil popis jeho pracovních činností ze dne 1. 11. 2010 a platový výměr ze dne 29. 12. 2011. 10. Dne 6. 3. 2017 vydal správní orgán prvního stupně rozhodnutí čj. 11-38/2014-4215, kterým částečně vyhověl žádosti žalobce a přiznal mu nárok na výplatu odměny ve výši 255 346 Kč, a to jako odměnu za služební pohotovost vykonanou na pozici 3. operátora operačního střediska u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav a za služební pohotovost vykonanou za policejní ochranu přesunů ve prospěch 31. brigády radiačních, chemické a biologické ochrany Liberec a samostatné záchranné roty Rakovník při mimořádných událostech na Jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav v období od 12. 4. 2009 do 12. 4. 2012; nárok na výplatu odměny za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti v letech 2011 a 2012 naopak žalobci nepřiznal. 11. K odvolání proti tomuto rozhodnutí žalobce připojil další listinné podklady: kopii rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 9. 2015, čj. 96-25-26/2012-5104, vydané v obdobné věci; zprávu veřejné ochránkyně práv o šetření ve věci proplacení odměny za služební pohotovost ze dne 29. 4. 2016, sp. zn. 2145/2014/VOP/VBG, a závěrečné stanovisko veřejné ochránkyně práv s návrhem opatření k nápravě ve věci proplacení odměny za služební pohotovost ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 2145/2014/VOP/VBG. 12. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 5. 2017 čj. 96-12-18/2012-5104, napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. 13. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 27. 6. 2017, čj. 11-38/2014-4215, žádosti opět částečně vyhověl a přiznal žalobci nárok na výplatu odměny ve výši 259 230 Kč, a to jako odměnu za služební pohotovost vykonanou na pozici 3. operátora operačního střediska u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav a za služební pohotovost vykonanou za policejní ochranu přesunů ve prospěch 31. brigády radiačních, chemické a biologické ochrany Liberec a samostatné záchranné roty Rakovník při mimořádných událostech na Jaderných elektrárnách Temelín a Dukovany u Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav v období od 12. 4. 2009 do 12. 4. 2012, a naopak žalobci nepřiznal nárok na výplatu odměny za zařazení do bojové a mobilizační pohotovosti v letech 2011 a 2012. Správní orgán prvního stupně tímto rozhodnutím opravil v první části svůj chybný výpočet nároku na odměnu. V druhé části pak odůvodnil zamítnutí nároku o proplacení bojové a mobilizační pohotovosti v letech 2011 a 2012. 14. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 15. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2017 podal žalobce ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu ze dne 27. 9. 2017. 16. Žalobce uvedl, že byl zařazen do bojové a mobilizační pohotovosti vnitřními rozkazy č. 1/2011 a č. 1/2012, čímž mu byla ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., zákon o vojácích z povolání (dále jen „zákon o vojácích“), nařízena pohotovost. Takto nařízenou pohotovostí vyvstala žalobci povinnost být v mimopracovní době připraven dostavit se do 360 minut k plnění služebních úkolů. Žalobce dále namítl, že prostřednictvím Jednacího řádu Velitelství Vojenské policie Stará Boleslav mu byla uložena povinnost spočívající v zajištění celoroční dosažitelnosti. V praxi dle žalobce bylo spojení při bojové a mobilizační připravenosti prováděno výlučně prostřednictvím telefonického spojení. Každý příslušník velitelství byl povinen uvést místo svého bydliště a číslo