3 As 35/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 74/2014- 96 - text Pokračování - 8 - 10A 74/2014 10A 74/2014 - 96 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HVN Logistic s.r.o., sídlem Rudolfov, Hůry 90, zast. JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 5. 2014, čj. KUJCK 27692/2014/OREG, takto : Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu čj. SÚ/3174/2012 Tm ze dne 24. 1. 2014, kterým vyvlastňovací úřad rozhodl o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 474/57, 474/58, 474/141 v k.ú. Hůry, jejichž vlastníkem je žalobce s tím, že vlastnické právo přechází na vyvlastnitele – Českou republiku – Ředitelství silnic a dálnic ČR. Napadeným rozhodnutím bylo současně prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím nejsou šetřena jeho ústavní práva na ochranu soukromého vlastnictví, ale nedovolenou ingerencí prohlubuje a činí ji natolik intenzivní, že ohrožuje samotnou existenci žalobce. Napadeným rozhodnutím dochází k tomu, že žalobce ztrácí možnost využívat svůj ostatní, napadeným rozhodnutím sice přímo nedotčený majetek. V napadeném rozhodnutí je sice uvedeno, že „ je na místě omezit vyvlastnitele v rozsahu, který umožní vyvlastňovanému využití jeho areálu v souladu s příslušnými veřejnoprávními rozhodnutími tak, že vyvlastnitel umožní, aby do zahájení výstavby v jejím průběhu i po dokončení výstavby D3 řádné, legální dopravní napojení areálu vyvlastňovaného“. Omezení vyvlastnitele znamenající obnovení pokojného stavu žalobce nebylo však zřízeno. Dochází tak k porušení práv dle na § 1039 odst. 1 občanského zákoníku. Zbytek jeho majetku se stane bezcenným s ohledem na ztrátu dopravní dostupnosti. Žalobce namítá i formální nedostatky, neboť vymezení náhrady ve výroku III. je neurčité a tím neplatné. Rozhodnutí o poskytnutí náhrady, že částka má být složena do soudní úschovy, postrádá zákonný a zejména faktický podklad. Dále žalobce namítá, že nesprávně je návrh na rozšíření vyvlastnění považován za námitku proti vyvlastnění. Ze zákona totiž nevyplývá, co by takovýto závěr odůvodňovalo, jedná se o samostatný právní institut, který nelze subsumovat pod námitky. Má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění, neboť práva k pozemkům vyvlastňovaného bylo možno získat dohodou. Skutečnost, že žalobce odepřel podepsat předem připravenou smlouvu, není aktem, který by svědčil o opaku. V důsledku vyvlastnění a využití předmětných pozemků k účelu, pro které je vyvlastňovací řízení zahajováno, by došlo bez souhlasu obce ke zrušení účelové komunikace, aniž by byla v dané lokalitě zajištěna odpovídající náhrada, a tím by byl porušen zákon o pozemních komunikacích. Pozemky, ohledně kterých byl podán návrh na vyvlastnění, v současnosti představují jediný možný přístup pro vozidla nad 3,5 tuny k logistickému areálu a dalším pozemkům uvedeným v návrhu na rozšíření vyvlastnění, proto se jedná o případ, který má na mysli ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., kdy není možné stavby, pozemky nebo jejich části užívat bez vyvlastňovaných pozemků buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. V případě, že dojde k vyvlastnění a následnému odstranění existující přístupové cesty bude možné celý logistický areál obsluhovat pouze po místní komunikace obce Hůry, kde je však omezen vjezd pro vozidla do celkové hmotnosti 3, 5 t. Jestliže by došlo jen k vyvlastnění pozemků uvedených v návrhu ŘSD, žalobce by musel požadovat náhradu škody způsobené nesprávným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že návrh na rozšíření vyvlastnění je považován za námitky proti vyvlastnění a tedy, že se na ně vztahuje zásada koncentrace řízení. Dle žalobce se jedná o rozšiřující výklad práva, v důsledku kterého jsou žalobci ukládány povinnosti, které nevyplývají přímo z textu zákona. V zákoně se výslovně hovoří o žádosti, která není zákonnými ustanoveními omezena časově, věcně, ani fází řízení. Žalobce má za to, že v případě, kdy součástí správního spisu je jeho čestné prohlášení, že ihned poté, co bude vyřízeno dopravní napojení jeho ostatních nemovitostí v dané lokalitě, budou pozemky převedeny na vyvlastnitele, je závěr žalovaného, že byly naplněny zákonné podmínky pro vyvlastnění, závěrem předčasným. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že byly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění. Žalobci byl doručen návrh na získání potřebných práv dohodou a marné uplynutí akceptační lhůty lze považovat za dostačující k prokázání podmínky vyvlastnění. V případě, že žalobce váže akceptaci návrhu na další podmínky, neznamená nic jiného než, že dohodu uzavřít odmítl. Prohlášení žalobce, že předmětné pozemky převede na vyvlastnitele, poté co bude vyřešeno dopravní napojení jeho ostatních nemovitostí v dané lokalitě, je irelevantní. Požadavek o rozšíření vyvlastnění je námitkou proti vyvlastnění, a to s odkazem na závěry rozsudku NSS ze dne 8. 3. 2006 čj. 3As 35/2005-63. Námitka o nemožnosti užívat zbývající pozemky bez pozemků vyvlastňovaných je námitkou proti vyvlastnění. Žádost o rozšíření vyvlastnění na tuto námitku bezprostředně navazuje. Opačný závěr by vedl k neúměrnému prodlužování řízení a byl by v rozporu se zásadou koncentrace řízení o vyvlastnění. Žalobce mohl námitky proti vyvlastnění vznášet a požádat o rozšíření o vyvlastnění nejpozději na ústním jednání dne 1. 12. 2012, což neučinil. Žalobce požádal o rozšíření vyvlastnění opožděně. Podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění se k později uplatněným námitkám nepřihlíží. Vyvlastňovací úřad se proto správně žádostí o rozšíření vyvlastnění nezabýval. Žalovaný následně rozhodnutí o vyvlastnění jako správné potvrdil a odvolání zamítl, aniž by se musel zabývat tvrzenými důvody pro eventuální rozšíření vyvlastnění, přesto vyslovil názor, pokud se týče žalobcem namítaných důvodů pro rozšíření vyvlastnění. Žalobce nespecifikuje ani doklady, které si měl žalovaný opatřit. Ze správního byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 12. 4. 2012 podalo Ředitelství silnic a dálnic ČR žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou se domáhalo vydání rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům p. č. 474/57, 474/58, 474/141 v k. ú. Hůry. K žádosti byl připojen návrh kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou uvedené pozemky. Vyvlastnění bylo požadováno pro účely uskutečnění veřejně prospěšné stavby, a to dálnice D3, stavba 0309/III. Borek – Úsilné, jako veřejně prospěšné stavby vymezené v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. Žalobci byla zaslána dne 6. 10. 2011 žádost o uzavření kupní smlouvy spolu s návrhem smlouvy obsahujícím náležitosti požadované zákonem o vyvlastnění. Žalobce požadoval napojení svého komerčního areálu přímo na okružní prstenec NUK Úsilné. Tato jeho námitka byla zamítnuta rozhodnutím o změně rozhodnutí o umístění stavby čj. SU/8381/2009 Bou ze dne 7. 1. 2011. Možnost zřídit napojení podmiňoval žalobce podpis kupní smlouvy. Vyvlastňovací úřad opatřením ze dne 16. 4. 2011 oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení a nařídil ústní jednání. Žalobci určil lhůtu k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Oznámení o zahájení řízení obsahuje poučení, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání. Z protokolu z ústního jednání ze dne 25. 5. 2012 vyplývá, že žalobce setrval na požadavku napojení na křižovatku. Namítal, že žádost o uzavření kupní smlouvy neobsahuje veškeré povinné dokumenty, zejména chybí znalecký posudek zpracovaný na žádost nebo se souhlasem vyvlastňovaného. Rovněž namítal nesplnění podmínky § 3 zákona o vyvlastnění, jestliže vyvlastněním mu bude znemožněn přístup k areálu. Dne 18. 6. 2012 obdržel vyvlastňovací úřad znalecký posudek ohledně určení obvyklé ceny pozemků. Dne 1. 10. 2012 se konalo ústní jednání za účelem pokusu o uzavření dohody. Žalobce předložil čestné prohlášení, že předmětné pozemky prodá v okamžiku, kdy bude mít k dispozici pravomocné rozhodnutí o možnosti napojení logistického areálu z komunikace č. I/34 a D3. Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2012 vyvlastňovací úřad žádost Ředitelství silnic a dálnic zamítl, neboť majetková práva k pozemkům lze získat i jinak než vyvlastněním, jestliže žalobce deklaroval zájem na prodeji pozemků za cenu určenou znaleckým úsudkem. Vyvlastňovací úřad shledal požadavek žalobce na připojení areálu legitimním. Usoudil, že dle předložené studie je napojení proveditelné. Nebyla tedy splněna