Krajský soud v Českých Budějovicích 10 Af 548/2012 – Dokazování

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A. M., , zastoupeného daňovým poradcem, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27.6.2012 č.j. 7083/12-1301-702127, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á.

Žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í:

(1) Žalobou doručenou dne 3.9.2012 Krajskému soudu v Brně, postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 16.10.2012, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 27.6.2012 č.j. 7083/12-1301-702127, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu v Pelhřimově, dodatečný platební výměr č.j. 78101/10/091911301131 ze dne 27.12.2010, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2008 ve výši 10.080,- Kč a současně sdělena povinnost uhradit penále ve výši 2.016,- Kč tak, že dodatečně vyměřená daň byla změněna na částku 18.010,- Kč a penále na částku 3.602,- Kč.

(2) Žalobce v žalobě uvedl, že klíčovým problémem je posouzení nároku žalobce na odpočet daně z přidané hodnoty, v konkrétním případě pořízení zdanitelného plnění dle daňového dokladu F/97 v prosinci 2008. Předmětem tohoto plnění byla výměna motoru na vozidle žalobce zn. Mazda 323. Žalobce poukázal na platnou právní úpravu nároku na odpočet daně z přidané hodnoty. V konkrétním případě byla řešena otázka, zda výměna motoru dle daňového dokladu F/97 se týkala obchodního majetku žalobce, tedy jeho osobního automobilu sloužícího k podnikání. Žalobce k tomu předložil jako důkaz daňový doklad F/97, vystavený plátcem Ing. M. Č., který obsahoval nejen předmět plnění, ale i údaj o SPZ vozidla, na kterém byla předmětná výměna motoru provedena, které se shoduje s SPZ automobilu žalobce sloužícího k podnikání. Žalobce rovněž navrhl provedení svědecké výpovědi Ing. M. Č., neboť on vystavil předmětný doklad F/97 a na své provozovně tento motor repasoval s následnou instalací zpět do vozu. Tato osoba byla schopna svým svědectvím dosvědčit, že skutečně došlo k plnění dle předmětného dokladu F/97 a toto plnění bylo realizováno právě na tom automobilu, který má žalobce ve svém obchodním majetku. Daňové orgány tomuto návrhu nevyhověly, čímž zatížily řízení podstatnou vadou. Žalovaný svůj závěr o tom, že zdanitelné plnění dle daňového dokladu F/97 nepoužil žalobce pro svoji ekonomickou činnost odůvodnil rozporem mezi údaji v technickém průkazu a údaji o pořízeném motoru a tvrzení opřel o listiny získané na Městském úřadu v Pelhřimově na základě výzvy ze dne 27.6.2011. Zcela pominul námitky žalobce, že takové listinné důkazy, např. protokol o technické prohlídce nemají dostatečnou vypovídací schopnost, to znamená, že mají malou důkazní sílu ohledně ověření daného technického problému, neboť odborníci vědí, že rozlišení motoru 1.4 a 1.6 u Mazdy 636 je záležitostí tak obtížnou, že i při prohlídce nemusí být správně provedena. Na podporu tohoto argumentu předložil žalobce čestné prohlášení Ing. J. P., předního prodejce vozů Mazda. Současně navrhl provedení svědecké výpovědi této osoby. Daňové orgány tento argument nezohlednily a navrženou svědeckou výpověď neprovedly. Žalovaný dále svůj závěr opřel o skutečnost, že v technickém průkazu vozidla sloužícího pro podnikání, není zaznamenána změna v souvislosti s technickým údajem ohledně zdvihového objemu vozidla. K tomu žalobce uvedl, že pouhá skutečnost, že majitel vozidla neprovedl potřebné registrační a formálně právní úkony, nemá žádnou vazbu na to, jaký je skutečný stav vozidla. K tomu poukázal na § 8 odst. 3 daňového řádu, kdy žalovaný má vycházet ze skutečného stavu, nikoliv z pouhé formální skutečnosti. K argumentaci žalovaného textem jakýchsi internetových stránek žalobce uvedl, že taková argumentace nemá žádnou vypovídací hodnotu, a to ani tehdy, když žalovaný uvádí, že termín pořízení motoru se shoduje s datem uvedeným na jakýchsi internetových stránkách.

(3) Žalobce dále rozporoval argumenty žalovaného, že na podporu svého tvrzení ohledně dokladu F/97 navrhl výslech svědkyně J. K. a D. V. Toto tvrzení není pravdivé, neboť žalobce navrhoval k tomuto dokladu provedení svědecké výpovědi Ing. M. Č. Tuto svědeckou výpověď žalovaný neprovedl. Tento postup hodnotí žalobce jako závažnou chybu, která má přímý důsledek na zákonnost rozhodnutí. Na straně 4 napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že svědkyně K. označila barvu automobilu, ve kterém žalobce příležitostně doprovázela za účelem dodání zboží, červené barvy. To je v rozporu s obsahem svědecké výpovědi J. K. ze dne 22.6.2011, kdy svědkyně uvedla, že pro podnikatelské jízdy žalobce použil auto barvy šedé. Žalovaný nesprávně provedl hodnocení důkazů, čímž porušil § 8 odst. 1 daňového řádu, neboť je neposoudil všechny ve vzájemné souvislosti a nepřihlédl ke všemu, co při správě daně vyšlo najevo. Při hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí, opomněl šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce a respektovat zásadu přiměřenosti podle § 5 odst. 3 daňového řádu. Zároveň nedostál ústavněprávní zásadě proporcionality. K tomu žalobce odkázal na nálezy Ústavního soudu ČR. Zdůraznil, že dva klíčové svědky přes výslovnou žádost žalobce žalovaný nevyslechl. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

(4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. S právním názorem žalobce, který uvedl v žalobě, vyjádřil nesouhlas. V základních datech zrekapituloval průběh daňového řízení. K návrhu žalobce na provedení výslechu svědka Ing. M. Č. poukázal na ustanovení § 92 odst. 1 daňového řádu. Podle toho dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce daně. Rozhodne-li správce daně, že navržený důkazní prostředek nebude proveden, je povinen svůj závěr zdůvodnit. Žalovaný takto postupoval, kdy v seznámení žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v odvolacím řízení č.j. 15800/11-1301-702127 na str. 4 uvedl, že svědecká výpověď Ing. M. Č. nebyla provedena, neboť správce daně neměl pochybnosti o přijetí zdanitelného plnění motoru dle daňového dokladu č. F/97. Žalovaný své rozhodnutí opřel o celou řadu důkazních prostředků. Svědecká výpověď by tento závěr nikterak neovlivnila. Pokud by svědek potvrdil, že motor dle daňového dokladu F/97 byl namontován do vozidla, který daňový subjekt používá pro svou ekonomickou činnost, nelze s ohledem na další důkazní prostředky odhlédnout od možnosti, že motor mohl být z tohoto vozidla kdykoliv demontován a namontován na jiné vozidlo. Žalobce přitom prokazatelně využíval i vozidlo SPZ k závodům, rallye. Žalobcem předloženému čestnému prohlášení Ing. J. P. žalovaný uvedl, že ani jeho případná svědecká výpověď nemohla prokázat, že motor dle daňového dokladu F/97 byl namontován na vozidle SPZ používaném žalobcem pro ekonomickou činnost. Žalovaný zdůraznil, že údaje zapsané v technickém průkazu vozidla se neshodují s parametry motoru, který měl být dle daňového dokladu č. F/97 do vozidla namontován a tato skutečnost je pro věc podstatná. Zápis ve veřejné listině je zásadním důkazem. Žalobce neodpověděl, z jakých důvodů v technickém průkazu nenechal vyznačit změnu typu motoru, jak mu ukládá § 11 zákona č. 56/2002 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Zpochybnil-li žalobce využití internetových stránek jako důkazního prostředku, k tomu žalovaný odkázal na ustanovení § 93 odst. 1 daňového řádu, podle kterého lze jako důkazních prostředků užít všech podkladů, lze-li jimi zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Z článků na internetových stránkách je nepochybné, že daňový subjekt používal m.j. i vozidlo SPZ k závodům rallye. Jsou zde přesně specifikovány technické parametry vozidla, které se shodují s parametry na daňovém dokladu č. F/97. Rovněž se hovoří o pořízení nového motoru od Ing. Č. Současně bylo zjištěno šetřením u dodavatele motoru Ing. Č., že daňovému subjektu dodal v létech 2007 – 2010 jeden motor, a to na základě daňového dokladu č. F/97. Z fotografií získaných z internetových stránek daňového subjektu je zřejmé, že motor dodaný Ing. Č. se svým technickým provedením liší od motoru, který byl správcem daně zjištěn při místním šetření v místě podnikání daňového subjektu ve vozidle SPZ. Žalovaný uzavřel, že je nepochybné, že plnění přijaté na základě dokladu F/97 je takové, se kterým žalobce jezdí závod rallye. Shoduje se i termín pořízení motoru. Ke svědecké výpovědi svědkyně K. žalovaný uvedl, že skutečně v protokolu ze dne 22.6.2011 uvedla, že žalobce pro podnikatelské jízdy používá auto barvy šedé. Žalovaný s ohledem na vztah svědkyně a daňového subjektu nepřijal předmětnou svědeckou výpověď jako důkaz prokazující, že přijaté zdanitelné plnění dle daňového dokladu č. F/97 žalobce použil pro svou ekonomickou činnost. Svědeckou výpověď svědkyně K. je nutné hodnotit ve vztahu k ostatním důkazním prostředkům. K dalším žalobním námitkám žalovaný uvedl, že byly formulovány bez bližší specifikace. K neprovedenému testu proporcionality žalovaný uvedl, že reaguje na střet právních principů s určitým veřejným zájmem. V daném případě žalobce zaměňuje střet principů s realizací samotného principu. Provádění dokazování, popřípadě hodnocení důkazů je jedním z komponentů práva na spravedlivý proces. Maximálně mohl žalovaný porušit princip zákonnosti, avšak v daném případě nebylo co poměřovat a test proporcionality nemohl být aplikován.

(5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti:

(6) Dne 4.8.2010 zahájil správce daně, Finanční úřad v Pelhřimově, u daňového subjektu daňovou kontrolu na dani z příjmu za zdaňovací období III. čtvrtletí 2007 – IV. čtvrtletí 2009. Žalobce vykonával obchodní činnost, konkrétně prodejem a opravami jízdních kol a příslušenství. Žalobce předložil daňové doklady, evidenci pro daňové účely, knihu pohledávek a závazků, pokladní knihu s evidencí denních tržeb, inventurní soupisy zboží, karty dlouhodobého hmotného majetku, knihu jízd, technický průkaz morového vozidla SPZ a smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne 1.1.2004. S kontrolními zjištěními byl žalobce seznámen při ústním jednání dne 6.9.2010. O tom svědčí protokol o tomto jednání. Dne 6.9.2010 byla žalobci osobně předána výzva k prokázání skutečností, konkrétně k předložení evidence majetku, evidence jednotlivých plateb v hotovosti, evidence o cenách uplatněných při prodeji konečnému spotřebiteli, evidence o poskytnutých slevách při prodeji zboží a ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného na zboží. Na základě odpovědi, kterou žalobce zaslal správci daně bylo uzavřeno, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním a daň bude stanovena na základě pomůcek. Postup při stanovení základu daně a daně dle pomůcek uvedl správce daně v úředním záznamu. S výsledky daňové kontroly byl žalobce seznámen dne 13.12.2010 a téhož dne byla zpráva o daňové kontrole s žalobcem projednána. Dne 27.12.2010 byl správcem daně vydán dodatečný platební výměr, proti kterému se žalobce v zákonné lhůtě odvolal.

(7) Odvolací orgán po prostudování spisu dospěl k odlišnému právnímu názoru než správce daně I. stupně, neboť dle jeho názoru bylo možné stanovit daň dokazováním. Žalovaný proto uložil správci daně vyzvat daňový subjekt podle § 92 daňového řádu k prokázání vedení evidence plateb a dále k tomu, zda přijaté zdanitelné plnění dle dokladu F/97 bylo použito pro ekonomickou činnost. Žalobci byla dne 18.4.2011 zaslána výzva k prokázání těchto skutečností. Odpověď zaslal žalobce správci daně dne 20.5.2011. Uvedl, že v případě výměny motoru na základě dokladu F/97 se jednalo o situaci, kdy starý motor dosloužil a bylo potřeba jej repasovat, neboť musí dojet k zákazníkům a plnit jejich požadavky. K prokázání této skutečnosti navrhl provést svědeckou výpověď svědka Ing. M. Č., neboť on motor repasoval s následnou instalací zpět do vozidla. Je to osoba, která je schopna dosvědčit, že k plnění došlo, včetně technického popisu stavu před a po provedené službě. Žalovaný správní orgán provedl svědeckou výpověď J. K. dne 22.6.2011. Svědkyni navrhl daňový subjekt k dosvědčení, že pneumatiky pro zimní použití používal pro své podnikatelské jízdy. Svědkyně k odpovědi správce daně uvedla, že jednalo se o Mazdu 323, SPZ neznala a barvu vozidla označila jako šedou. Barvu vozidla, se kterým jezdil žalobce rallye soutěže uvedla, že vždycky to byla červená, obsah motoru nevěděla. Správce daně dne 27.7.2011 doplnil daňové řízení o shrnutí výsledku doplněného dokazování provedeného správcem daně. V této písemnosti uvedl, že k dispozici mu byly poskytnuty odborem dopravy Městského úřadu v Pelhřimově výpis z registru vozidel daňového subjektu a další doklady, což je zaznamenáno v úředním záznamu č.j. 89491/11/091931302260 (str. 11 shrnutí výsledků). Na dožádání správce daně Finanční úřad v Třeboni opatřil opisy protokolů o technické prohlídce a o měření emisí u vozidla Mazda 323 SPZ. U Ing. M. Č. proběhlo dne 24.10.2011 místní šetření na základě dožádání správce daně Finančním úřadem Praha západ. Místní šetření se uskutečnilo za účelem ověření obchodní spolupráce se žalobcem. V evidenci Ing. M. Č. byla v roce 2008 pouze faktura č. 280100023 na částku 112.800,- Kč vystavená na odběratele A. M. žádné další doklady nebyly zjištěny v létech 2007 – 2010. V citované faktuře nebyly zjištěny další údaje, ani přiložena žádná dokumentace jako zakázkový list, pracovní postupy, opravy, cenový návrh. Nebylo zjištěno číslo motoru, kód motoru, typ motoru. Nebylo možno zjistit použitý materiál, rozsah poskytnutých prací uvedených na faktuře. Dne 21.9.2011 se uskutečnilo místní šetření u žalobce, byly přistaveny vozidla Mazda 323 1.6 SPZ, ve kterém bylo zjištěno číslo motoru B6 47 610, číslo karosérie VIN a u Mazdy 323 SPZ číslo motoru B6 48 (nebo 9 nečitelné) 8379, číslo karosérie VIN.

(8) Žalovaný seznámil žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v odvolacím řízení písemností č.j. 15800/11-1301-702127 a vyzval jej, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k dokazování, které bylo provedeno v rámci odvolacího řízení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2008 a umožnil mu realizovat práva vyplývající z § 115 odst. 2 daňového řádu. Vyjádření žalobce bylo správci daně doručeno dne 16.1.2012, 30.1.2012 a 1.2.2012. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalovaným dne 27.6.2012 pod č.j. 7083/12-1301-702127, tak jak je uvedeno pod bodem (1) tohoto rozsudku. Žalovaný uzavřel, že nelze přisvědčit daňovému subjektu, že přijaté zdanitelné plnění dle daňového dokladu č. F/97 použil pro ekonomickou činnost. Důkazní břemeno v tomto směru neunesl, neboť ani na výzvu správce daně č.j. 46201/11/091931302260 neprokázal, že toto zdanitelné plnění přijal a použil pro svou ekonomickou činnost, tak jak stanoví § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.

(9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

(10) V dané záležitosti bylo pro posouzení právní otázky, zda žalobci vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, rozhodující naplnění podmínek stanovených v § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Podle této právní normy vzniká plátci daně nárok na odpočet daně za splnění dvou podmínek. Prvou podmínkou je přijetí zdanitelného plnění a druhou podmínkou použití tohoto plnění pro uskutečnění ekonomické činnosti daňového subjektu. Nárok na uplatnění odpočtu daně vzniká dnem, ke kterému vznikne povinnost přiznat daň na výstupu. Podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet podle ustanovení § 73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je prokázat nárok na odpočet daně daňovým dokladem, který byl vystaven plátcem daně. Vzhledem k tomu, že daňové řízení je postaveno na zásadě, podle které má daňový subjekt jednak povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a povinnost toto své tvrzení doložit (břemeno důkazní), je povinností daňového subjektu prokázat všechny skutečnosti, které uvedl v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž prokázání byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván (§ 92 odst. 3, 4 daňového řádu, podle kterého daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních). Vyžaduje-li to průběh řízení, může správce daně vyzvat daňový subjekt k prokázání skutečností potřebných pro správné stanovení daně za předpokladu, že nemůže tyto informace získat z vlastní úřední evidence. Z toho vyplývá, že daňový subjekt je odpovědný za to, že jím předložené důkazy budou prokazovat jeho tvrzení, čímž prokáže i svůj zákonný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 24.4.2006 pod č. 130/1996 Sb.).

(11) Z toho, co bylo řečeno vyplývá, že prokázání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty je nejen záležitostí předložení příslušných daňových dokladů (formální), ale také záležitostí skutkovou (že k žalobcem deklarovanému zdanitelnému plnění fakticky došlo způsobem, kterým daňový subjekt tvrdí). Není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo způsobem, jak je uvedeno v dokladech předložených daňovým subjektem, pak nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, nemůže být uznán. Dostačující není pouze předložení řádně vyplněných dokladů, není-li prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo způsobem, který tvrdí daňový subjekt.

(12) V konkrétní záležitosti žalovaný neuznal žalobci nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 18.010,- Kč za pořízení plnění dle daňového dokladu č. F/97 v souvislosti s nákupem motoru na vozidle Mazda 323 1.6. zakoupeného žalobcem ve zdaňovacím období IV. čtvrtletí 2008. Tovární značka vozidla uvedená na daňovém dokladu nesouhlasila s tovární značkou vozidla uvedenou v předloženém technickém průkazu motorového vozidla SPZ, a to Mazda 323 1.4. při zdvihovém objemu 1 324 cm3. Na předloženém daňovém dokladu č. F/97 byla uvedena Mazda 323 1.6. Dodavatelem motoru byl Ing. M. Č. Správci daně vznikly proto pochybnosti, s nimiž správce daně žalobce opakovaně seznamoval a vyzýval jej k jejich odstranění, a to dne 6.9.2010, 18.4.2011. Své závěry správce daně žalobci sděloval při shrnutí výsledků doplněného dokazování dne 27.7.2011, jakož i dne 29.11.2011. Podstatou sporu byla otázka, zda výměna motoru dle daňového dokladu F/97 se týkala obchodního majetku žalobce, či zda se týkala automobilu, který žalobce využíval pro své sportovní účely. Žalobce předkládal důkazy, především doklad F/97 a činil návrhy na provedení svědecké výpovědi Ing. M. Č., který jednak doklad F/97 vystavil a motor repasoval a následně instaloval zpět do vozu. Přesto však správce daně ani žalovaný na tento návrh na provedení svědecké výpovědi nereagovali a k realizaci této svědecké výpovědi nepřistoupili, čímž zatížili řízení podstatnou vadou.

(13) Soud tuto žalobní námitku nehodnotí jako důvodnou. K tomu je třeba odkázat na písemnost označenou shrnutí výsledku doplněného dokazování ze dne 27.7.2011, kde je podrobně vysvětlen postup správce daně při prověřování tvrzení žalobce, a to v prvé řadě na základě údajů poskytnutých Městským úřadem v Pelhřimově, výpisem z registru vozidel, viz úřední záznam č.j. 89491/11/091931302260, kde je uvedena rekapitulace všech motorových vozidel, které vlastnil daňový subjekt. V konkrétním zdaňovacím období vlastnil Mazdu 323 1.4 SPZ původní barva červená od 2.4.2008 barva šedá, daňový subjekt byl provozovatelem vozidla od 12.12.2005 a vozidlo využíval k ekonomické činnosti i na závody rallye. Poslední datum technické prohlídky bylo 16.12.2009. Dále Mazdu 323 1.6 SPZ barva červená žalobce byl provozovatelem vozidla od 30.10.2006 vozidlo bylo v depozitu do 19.3.2007 dle fotografií na internetových stránkách www. používal žalobce toto vozidlo na závody rallye. Správce daně hodnotil předložené důkazní prostředky, které označil za nedostačující k prokázání tvrzení žalobce, že vozidlo, kde došlo k výměně motoru, používal ke své ekonomické činnosti. Na straně 12 této písemnosti je uvedena reakce správce daně na návrh žalobce na provedení důkazních prostředků. K návrhu žalobce na výslech svědka Ing. M. Č., v jehož firmě se repasoval motor s následnou instalací zpět do předmětného automobilu, nebyla svědecká výpověď provedena, neboť správce daně neměl pochybnosti o přijetí zdanitelného plnění (motoru) a při svých kontrolních závěrech nebyl ani nucen posuzovat potřebnost provedení této služby pro zajištění další provozuschopnosti předmětného automobilu. Rovněž v písemnosti žalovaného správního orgánu označené jako seznámení odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v odvolacím řízení ze dne 29.11.2011 je na straně 4 uvedeno, že svědecká výpověď Ing. M. Č. nebyla provedena, neboť správce daně neměl pochybnosti o přijetí zdanitelného plnění – motoru dle daňového dokladu č. F/97. Dále bylo uvedeno, že v provozovně dodavatele motoru Ing. M. Č. provedl dožádaný správce daně místní šetření zaznamenané v protokole č.j. 410959/11/060932203951 a bylo zjištěno, že daňový doklad F/97 je zahrnut v evidenci dodavatele v roce 2007 – 2010, nebyly vydány žádné další daňové doklady na žalobce a k předmětné faktuře nebyly zjištěny další písemnosti či podklady, nebylo zjištěno číslo, kód a typ motoru, ani nebylo možné zjistit použitý materiál a rozsah provedených prací. Z toho důvodu tvrzení žalobce, že motor dle daňového dokladu F/97 byl namontován v osobním automobilu SPZ nemohl správce daně na základě uvedených místních šetření ověřit, a to z toho důvodu, že dodavatel motoru neuvedl na daňový doklad žádné jiné potřebné údaje. Přitom na základě dožádání správce daně zajistil Finanční úřad v Třeboni kopie protokolu o technické prohlídce č. CZ – 3322 – 09 – 12 – 0463 a kopii protokolu č. 2673/09 o měření emisí vozidla se zážehovým motorem u vozidla SPZ konaného dne 14.12.2009, resp. 16.12.2009. V technickém průkazu byl vyznačen typ vozidla Mazda 323 1.4, typ motoru B3 se zdvihovým objemem 1 324 cm3. Na faktuře F/97 byl uveden typ vozidla Mazda 1.6, typ motoru B6 se zdvihovým objemem 1 598 cm3. V protokole o měření emisí provedené 14.12.2009 a v protokole o technické prohlídce provedené 16.12.2009 je u typu motoru uvedeno označení B3, což odpovídá zdvihovému objemu 1 324 cm3. Z toho správce daně uzavřel, že motor dle faktury F/97 nebyl namontován v osobním automobilu s SPZ. Na základě těchto dvou písemností soud nesdílí názor žalobce, že daňové orgány na návrh žalobce na provedení svědecké výpovědi Ing. M. Č. nereagovaly. Reakce je patrná z citovaných písemností. Z těchto písemností je i zcela zřejmé, z jakých důvodů k výslechu svědka Ing. M. Č. daňové orgány nepřistoupily.

(14) Tento postup odpovídá zákonu. K tomu lze odkázat na ustanovení § 92 odst. 1 daňového řádu, podle kterého dokazování provádí příslušný správce daně nebo jím dožádaný správce daně. Podle odstavce druhého, správce daně dbá na to, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji, a není přitom vázán jen návrhy daňového subjektu. Z citované platné právní úpravy jednoznačně vyplývá, že se daňové orgány platnou právní úpravou řídily. Žalobcem navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí Ing. M. Č. neprovedly a neprovedení tohoto důkazu je ve výše citovaných písemnostech vysvětleno. Nelze proto přisvědčit žalobci, že daňové orgány na návrh žalobce na provedení svědecké výpovědi nereagovaly a nepřistoupením k provedení tohoto výslechu řízení zatížily podstatnou vadou. Jestliže daňové orgány měly k dispozici další důkazy, jak je uvedeno i na straně 7 – 9 žalobou napadeného rozhodnutí, z nichž jednoznačně vyplývalo, jaký typ motoru byl ve vozidle, které žalobce využíval ke své ekonomické činnosti, pak provedení žalobcem navrhovaného důkazu by tento závěr nikterak neovlivnilo. Současně si lze jistě představit, že i pokud by svědek dosvědčil, že plnění dle dokladu F/97 bylo namontováno do vozidla, které žalobce používá pro svou ekonomickou činnost, s ohledem na další důkazní prostředky, mohl být motor z tohoto vozidla kdykoliv přemístěn do vozidla jiného. Navíc daňové orgány vycházely ze situace, která byla prokázána, že žalobce využíval i vozidlo SPZ k závodům rallye.

(15) Stejně tak nedůvodnou soud hodnotil další námitku žalobce ohledně jeho tvrzení, že žalovaným opatřené listiny na Městském úřadu Pelhřimov (údaje obsažené v technickém průkazu předmětného vozidla) nemají dostatečnou vypovídací schopnost čili malou důkazní sílu k ověření daného technického problému, neboť odborníci vědí, že rozlišení motoru 1.4 a 1.6 u Mazdy 636 je záležitostí obtížnou, takže i při technické prohlídce nemusí být správně provedena. K tomu žalobce předložil ve svém druhém vyjádření ve smyslu § 115 odst. 2 daňového řádu ze dne 1.2.2012 k seznámení žalobce se zjištěnými skutečnostmi a důkazy v odvolacím řízení, čestné prohlášení Ing. J. P., ohledně obtížnosti identifikace typu motoru v daném vozidle, popř. navrhl provedení jeho výslechu jako svědka. Tento listinný důkaz, ani výslech, daňovými orgány zohledněn nebyl, čímž mělo být řízení zatíženo závažnou vadou. K vypořádání této žalobní námitky lze odkázat na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na stranu 7 – 9, kde je vysvětleno, že daňové orgány vycházely z kopií protokolu o technické prohlídce č. CZ – 3322 – 09 – 12 – 0463 a kopie protokolu č. 2673/09 o měření emisí vozidla se zážehovým motorem u vozidla SPZ, kde bylo v protokole ze dne 16.12.2009 u typu motoru uvedeno označení B3, což odpovídá zdvihovému objemu 1 324 cm3. Tyto technické údaje souhlasí s údaji uvedenými v technickém průkazu, kde je vyznačen typ vozidla Mazda 323 1.4 typ motoru B3 se zdvihovým objemem 1 324 cm3. Na faktuře č. F/97 byl uveden typ vozidla Mazda 1.6, tedy typ motoru B6 se zdvihovým objemem 1 598 cm3. Žalovaný v rozhodnutí vysvětlil, že ve smyslu zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích lze provozovat pouze takové silniční vozidlo, které je technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. K tomu jsou podstatné údaje ohledně typu vozidla a zdvihového objemu, přičemž údaje v předloženém technickém průkazu SPZ se neshodovaly s údaji na daňovém dokladu F/97. Daňové orgány vycházely z technického průkazu předmětného motorového vozidla, ve kterém nebyla zaznamenána žádná změna motoru.

(16) Současně je třeba vzít v úvahu, že v rámci dokazování správce daně zjistil nahlédnutím na internetové stránky, že žalobce od roku 2007 jezdil rallye soutěže a na adrese www. nalezl profil jezdce A. M., který mapoval počátek a průběh své závodní činnosti. V části prezentace posádky automobilu a realizačního týmu bylo uvedeno vozidlo Mazda 323 1.6 s motorem Excel, technické parametry se shodovaly s údaji na daňovém dokladu F/97. V článku P. r. K. 2008 ze dne 20.11.2008 žalobce popisoval pořízení nového motoru od Ing. Č. V dalším článku ze dne 31.8.2009 se hovořilo o přestavbě dvoukolky. Na internetových stránkách bylo lze dohledat odpovědi žalobce na dotazy, ve kterých jednoznačně hovořil o novém motoru – Excelu a děkoval za dobře odvedenou práci. Veškeré tyto technické údaje popsal žalovaný na straně 8 žalobou napadeného rozhodnutí a uzavřel, že s ohledem na tyto důkazy žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně použití zdanitelného plnění dle daňového dokladu F/97 pro svou ekonomickou činnost v souladu s § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty. Právě z toho důvodu také nebyla provedena svědecká výpověď Ing. J. P. ani využito jeho čestné prohlášení, neboť právě navrhovaná svědecká výpověď nemohla prokázat, že motor dle daňového dokladu F/97 byl namontován na vozidle s SPZ, který žalobce využíval pro svou ekonomickou činnost.

(17) Namítal-li žalobce, že nebyl správný postup daňových orgánů, pokud vycházely pouze z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla a nevzaly v úvahu skutečný stav věci, pak ani této výtce nelze přisvědčit. Pokud daňové orgány v dané věci vycházely z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla, kterým bylo při technické prohlídce v roce 2009 ověřeno, že ve vozidle je motor 1.4, a nikoliv 1.6, tak jak žalobce tvrdil s odvoláním na doklad F/97, pak takový zápis je podstatným faktem, který žalobce nezpochybnil a je pouze k jeho tíži, že v této souvislosti ke svému tvrzení neunesl důkazní břemeno. Žalovaný správní orgán v této souvislosti nepochybil, pokud vycházel z obsahu úřední listiny, kterou nepochybně technický průkaz vozidla je. Daňové orgány neporušily ani zásadu volného hodnocení důkazů, neboť důkazy hodnotily jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a z provedených důkazů vyvodily logické závěry. Posuzovaly závažnost jednotlivých důkazních prostředků, vzaly v úvahu všechny důkazy navržené daňovým subjektem a dle práva, které je daňovým orgánům dáno zákonem, k důkazům navrženým daňovým subjektem samostatně posoudily, zda takové důkazy budou provedeny, případně vyloučeny z rozhodování. Soud nesdílí názor žalobce, že údaje uvedené v technickém průkaze vozidla nemají dostatečnou vypovídací schopnost. Údaje uvedené v technickém průkazu jsou údaje úředně ověřené a je povinností správního orgánu z takových údajů vycházet.

(18) K námitce žalobce ohledně vypovídací schopnosti žalovaným odkazovaných internetových stránek soud zastává názor, že ani v tomto případě žalovaný správní orgán nepochybil. Ustanovení § 93 odst. 1 daňového řádu uvádí, že jako důkazních prostředků lze využít všech podkladů, kterými lze zjistit skutečný stav věci a ověřit skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně, pokud nejsou získány v rozporu s právním předpisem. Této charakteristice údaje na výše označených internetových stránkách odpovídají. Z článku P. r. K. a z internetových diskuzí žalovaný zjistil, že motor uvedený na daňovém dokladu F/97 byl namontován na vozidle, se kterým žalobce jezdil závody rallye. Z tam uvedených údajů bylo ověřeno, že se shodoval i dodavatel, dodané zboží i termíny pořízení. Tento důkaz byl důkazem, který doplňoval zjištění žalovaného správního orgánu učiněná v úředních listinách. Tuto námitku soud z toho důvodu rovněž nehodnotí jako důvodnou.

(19) Přisvědčit lze žalobci v jeho tvrzení, že ohledně dokladu F/97 navrhoval provedení svědecké výpovědi Ing. M. Č., a nikoliv svědkyně J. K. či svědka D. V. Tyto výslechy navrhl žalobce v navazující záležitosti týkající se jiných zdanitelných plnění. Rovněž lze žalobci přisvědčit, že žalovaný pochybil, když na straně 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že svědkyně K. uvedla barvu auta, ve kterém žalobce příležitostně doprovázela za účelem dodání zboží, jako červenou. Soud ověřil, že svědkyně J. K. ve své výpovědi ze dne 22.6.2011 skutečně uvedla, že žalobce pro podnikatelské účely využíval auto barvy šedé. Tyto vady hodnotí soud jako vady v odůvodnění rozhodnutí bez vlivu na zákonnost rozhodnutí. To vyplývá i z písemností založených ve spise, ve kterých jsou údaje uvedeny správně. Taktéž ve shrnutích a závěrech učiněných správcem daně i žalovaným před vydáním rozhodnutí jsou údaje, které odpovídají písemnostem založeným ve spise.

(20) Žalobce dále zpochybňoval správné stanovení daně, především nesprávné hodnocení důkazů, neposouzení důkazů ve všech vzájemných souvislostech a opomenutí šetřit práva a oprávněné zájmy žalobce a respektovat přitom zásadu přiměřenosti. Rovněž nedostál zásadě proporcionality. Tuto námitku soud hodnotí jako nedůvodnou. Námitku nesprávně stanovené daně, jakož i nesprávného provedení hodnocení důkazů (případně volného hodnocení důkazů) žalobce blíže nezdůvodnil. Tuto námitku, jakož i námitku nešetření práv a oprávněných zájmů žalobce vznesl pouze v obecné poloze. K tomu lze proto pouze v obecné poloze uvést, že v dané věci nelze dovodit, že by byl nesprávně vymezen okruh skutečností, které byl žalobce povinen prokázat. Naopak z výzev, které byly správcem daně žalobci zaslány je zřejmé, že daňový subjekt byl opakovaně vyzýván ke konkrétnímu unesení důkazního břemene ve smyslu požadavků § 72 zákona o dani z přidané hodnoty. Z postupu správce daně nelze shledat, že by chtěl žalobce nachytat na nějakých nejasnostech, ale v potřebné míře se pouze snažil zjistit rozhodné skutečnosti a odstranit nejasnosti ohledně konkrétního zdanitelného plnění. Správce daně i žalovaný šetřili práva žalobce i jeho právem chráněné zájmy. Z provedeného důkazního řízení vyplývá zcela jednoznačně, že volili pouze takové prostředky, které daňový subjekt co nejméně zatěžovaly a dbali přitom na to, aby byl naplněn základní cíl daňového řízení, kterým je stanovení a vybrání daně tak, aby nebyly zkráceny daňové příjmy. V dané věci soud nezjistil, že pro žalobce bylo nemožné nebo nadměrně zatěžující předložit důkazní prostředky k unesení jeho důkazního břemene. Soud neshledal porušení zásady přiměřenosti, neboť jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění v případě dostatku podkladů neprováděl správce daně další nadbytečné důkazy, vyzýval žalobce pouze k unesení důkazního břemene ve směru, který u správce daně vyvolal pochybnosti ohledně uplatněného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty. Soud neshledal, že by správce volil takové prostředky, které by žalobce nadmíru zatěžovaly. Princip proporcionality pak má význam při výkladu neurčitých právních pojmů či při posuzování zákonnosti správního uvážení. Současně reaguje na střet právních principů, případně právního principu s veřejným zájmem. V dané věci taková situace nenastala. Z toho důvodu aplikace tohoto principu v konkrétním případě nepřicházela v úvahu. Správce daně v dané věci postupoval za podmínek stanovených zákonem a pouze v nezbytném rozsahu při volbě prostředků, vyhověl požadavku vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti, tudíž zachoval rovnováhu mezi cíli daňového řízení a zájmy daňového subjektu.

(21) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky neshledal důvodné a rozhodnutí žalovaného považuje za přezkoumatelné i vydané v souladu s právními předpisy. Žaloba byla proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.

(22) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 5. června 2013

Předsedkyně senátu:

JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r.

Za správnost vyhotovení:

Šárka Vondřejcová