3 As 261/2015 — Nejvyšší správní soud

63 A 28/2021- 50 - text  13 63 A 28/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Malonty, IČO 65025661 sídlem Farské náměstí 80, Kaplice zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D. sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, IČO 0132774 sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Lesy České republiky, s. p., IČO 42196451 sídlem Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2021, č. j. SPU 351219/2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 20. 12. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2021, č. j. SPU 351219/2021 (dále též „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 27. 8. 2021, č. j. SPU 312342/2021, kterým prvostupňový správní orgán zastavil řízení ve věci vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zahájené na základě žádosti žalobkyně ze dne 5. 8. 2021 ve věci vydání pozemků v katastrálním území Malonty. 2. Žalobkyně úvodem žaloby rekapituluje průběh řízení před správními orgány. Následně podává obsáhlé pojednání o judikatuře Ústavního soudu, kterou považuje za rozhodnou pro posuzovanou věc. Žalobkyně připouští, že Ústavní soud usneseními zmíněnými v napadeném rozhodnutí restituční nároky církevních právnických osob odmítal. Současně žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, vyhlášený dne 3. 2. 2021 s tím, že Ústavní soud se tímto nálezem přiklonil k závěru, že pokud byl původní vlastník formálně označen v konfiskační vyhlášce dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa (dále též „dekret č. 12/1945“), ale jeho majetek byl převzat státem teprve v rozhodném období dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále též „ZMVC“) a na základě zákonů č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (dále též „zákon o nové pozemkové reformě“) a č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy (dále též „zákon o revizi první pozemkové reformy“), lze jej postupem podle ZMVC vydat. Žalobkyně dále odkazuje na nález ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20, kde se Ústavní soud zabýval totožnou právní otázkou, tj. rozporem konfiskačního správního aktu a restitučního titulu dle ZMVC a vyhověl ústavní stížnosti jiné oprávněné osoby dle ZMVC. Žalobkyně připomněla, že Ústavní soud se od právního názoru přijatého nálezem sp. zn. II. ÚS 1920/20 doposud neodchýlil a vázán jím vydal další nález ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1975/20, kterým bylo vyhověno ústavní stížnosti oprávněné osoby dle ZMVC. Dle žalobkyně nebyla v posuzované věci konfiskace předmětných pozemků účinně provedena, a naopak je zdokumentován postup jejich odnětí státem podle dle zákona o nové pozemkové reformě v rozhodném období ve smyslu ZMVC. Z uvedeného žalobkyně vyvozuje povinnost státu vydat žádané pozemky v restitučním řízení oprávněné osobě, tj. žalobkyni. 3. Žalobními body žalobkyně vymezuje dva důvody, v nichž primárně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, a to jednak žalovaným tvrzenou neexistenci zamítavého rozhodnutí v posuzované věci a jednak to, že žalovaný vylučuje vydání nového rozhodnutí z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata). 4. Žalobkyně nesouhlasí s právním názorem žalovaného, že návrhu žalobkyně nelze ve smyslu § 101 správního řádu vyhovět, neboť původní rozhodnutí vyznívá v její prospěch, resp. ve věci neexistuje zamítavé rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný se opírá o rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 Co 179/2017-291, kterým uvedený civilní soud dle § 250j odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v části nahradil dřívější rozhodnutí žalovaného, jehož účinky se tím změnily, v současnosti tedy nezní jeho výroková část ve prospěch žalobkyně v tom smyslu, že žalobkyni se předmětné pozemky nevydávají. Dle žalobkyně byla žádost o vydání předmětných pozemků v důsledku zamítnuta, neboť žalobkyni nebylo přiznáno právo ani uložena povinnost. Formulaci zamítnutí žádosti ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu je třeba chápat obecně, ve smyslu nevyhovění žadateli, nikoli formalisticky, jak učinil žalovaný. V opačném případě je popřen smysl uvedeného ustanovení spočívající v možnosti nahradit zamítavý výrok správního rozhodnutí. Žalobkyně je přesvědčena, že původní žádost o vydání předmětných pozemků byla fakticky zamítnuta. 5. Žalobkyně se rovněž vymezuje vůči tvrzené překážce věci pravomocně rozhodnuté. Je si přitom vědoma, že ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu lze nové rozhodnutí vydat jen tehdy, budeli novým rozhodnutím vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta. Žalobkyně nezpochybňuje předchozí postup správních orgánů ani soudů v projednávané věci, přesto je s ohledem na výklad hodnocení otázky osudu historického majetku církevních právnických osob podaný Ústavním soudem přesvědčena, že bylo-li by o vydání předmětných pozemků rozhodováno dnes, naturální restituce by byla realizována. Proto se žalobkyně domnívá, že žádosti o vydání předmětných pozemků, které byla pravomocně zamítnuta, má být vyhověno. Žalobkyně s odkazem na relevantní judikaturu uvádí, že zahájení nového řízení není limitováno žádnou lhůtou, ani zde není zákonem stanovena podmínka existence vážných důvodů či změna skutkového či právního stavu. Cituje k tomu z rozsudku ze dne 23. 11. 2016, č. j. 3 As 261/2015-38 [NSS 6097/2016], kterým Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že pravomocné rozhodnutí o zamítnutí žádosti netvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu právě z toho důvodu, že žadateli nepřiznává žádná práva ani neukládá žádné povinnosti, tudíž nenabývá tzv. materiální právní moci. Žalobkyně je tedy přesvědčena, že v projednávané věci byla ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu prolomena překážka rei iudicatae (rei administratae), která se dle § 48 odst. 2 správního řádu vztahuje toliko na případy, kdy bylo v totožné věci přiznáno právo, nebo uložena povinnost. Na základě shora uvedeného je žalobkyně přesvědčena, že projednání jeho návrhu překážka pravomocně rozhodnuté věci nebrání. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl zamítnutí podané žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že je seznámen s předestřenou judikaturou Ústavního soudu (zejména nálezy sp. zn. II. ÚS 1920/20 a sp. zn. I. ÚS 1975/20). Je si rovněž vědom, že právní názor vyjádřený v označených nálezech Ústavního soudu je pro správní orgány závazný, ale nikoli pro pravomocná rozhodnutí, jejichž správnost byla přezkoumána soudy všech stupňů, včetně Ústavního soudu, přičemž již marně uplynula lhůta pro zahájení přezkumného řízení. K namítané neexistenci zamítavého rozhodnutí žalovaný uvádí, že původním rozhodnutím byly žalobkyni předmětné pozemky vydány (rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 363782/2013, č. j. 363782/2013/505333/R1711/RR18076/2016/ŠM, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 1. 4. 2016, č. j. SPU 165337/2016/105/ŠM, o vydání pozemků parc. č. 1039/15, 1200/16, 2194/5, 1234/7, 1200/15, 1234/8, 1970/1, 1971/3, 1971/2, 1973, 1974, 1926/7, 1975/2, 1977/4, 1978, 1977/3 v k. ú. Malonty Římskokatolické farnosti Malšín). Dle žalovaného se jedná o meritorní, nikoli zamítavé rozhodnutí ve smyslu § 51 odst. 3 správního řádu. Toto rozhodnutí bylo k žalobě osoby zúčastněné na řízení podrobeno soudnímu přezkumu (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. 4Co 179/2017), v jehož důsledku bylo změněno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že se předmětné nemovitosti nevydávají. Původní rozhodnutí správního orgánu však bylo kladné, tj. požadované nemovitosti byly žalobkyni vydány. I pokud by žalovaný akceptoval namítanou absenci kladného rozhodnutí správního orgánu (po jeho změně označeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze), přesto dalšímu postupu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Ta byla posuzována soudy všech stupňů, neboť žalobkyně napadla rozhodnutí soudu II. stupně dovoláním k Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. 28Cdo 1754/2019 dovolání odmítl. Proti označ