I.ÚS 3267/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3267/07 ze dne 9. 6. 2008 N 106/49 SbNU 555 Ustanovení opatrovníka osobě neznámého obytu ve správním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Gűttlera - ze dne 9. června 2008 sp. zn. I. ÚS 3267/07 ve věci ústavní stížnosti J. H. proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 18. 5. 2006 č. j. 043532/2005-631/Roš/G-7, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost uhradit dlužné částky za poskytnuté komunikační služby, vydanému ve správním řízení, v němž byl stěžovateli ustanoven opatrovník z důvodu, že jeho pobyt není znám. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 18. 5. 2006 č. j. 043532/2005-631/Roš/G-7 se ruší. Odůvodnění I. Český telekomunikační úřad, odbor pro oblast Praha, (dále též jen "ČTÚ") rozhodnutím ze dne 18. 5. 2006 č. j. 043532/2005-631/Roš/G-7 vyhověl návrhu obchodní společnosti Český Telecom, a. s., a rozhodl, že uživatel telefonní stanice ak. mal. J. H. (dále jen "stěžovatel") je podle § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), povinen uhradit dlužné ceny za poskytnuté komunikační služby u telefonní stanice č. 224214840 v celkové výši 4 538 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2 % z částky 3 752 Kč od 14. 4. 2006 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení účastníka trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, jdoucím z částky 768 Kč od 14. 4. 2006 do zaplacení, a to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet navrhovatele u Komerční banky, č. ú. 27-4908440207/0100, v. s. 0000293266 (výroková část I.), a že stěžovatel je povinen podle § 129 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb. uhradit obchodní společnosti Český Telecom, a. s., náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva ve výši 200 Kč, a to do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí (výroková část II.). ČTÚ v odůvodnění uvedl, že v průběhu řízení shromáždil důkazní materiál, z něhož je patrno, že u předmětné telefonní stanice nebyly zaplaceny úhrady za poskytované telekomunikační služby za příslušná zúčtovací období. Stěžovatel neprokázal, a to ani v průběhu správního řízení, že by dlužné částky uhradil. Úředním šetřením se nepodařilo zjistit adresu trvalého pobytu stěžovatele a ČTÚ byl nucen ustanovit mu podle § 16 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správní řízení (správní řád), opatrovníka, jímž se stala paní I. K., pracovnice ČTÚ. Stěžovatel se tím, že včas a v plné výši nezaplatil úhrady za poskytnuté služby elektronických komunikací, dopustil porušení § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. II. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 21. 12. 2007 (svěřenou poštovní přepravě téhož dne a Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 12. 2007) domáhá zrušení rozhodnutí ČTÚ ze dne 1. 5 2006 (poznámka: správně 18. 5. 2006) č. j. 043532/2005-631/Roš/G-7. Tvrdí, že tímto rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel uvedl, že dne 25. 10. 2007 mu bylo na adresu jeho bydliště T. 953, B. - S. B. prostřednictvím JUDr. Iva Luňana, soudního exekutora, doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 48 NC 576/2007, ve kterém soud nařídil exekuci ústavní stížností napadeného rozhodnutí. Citované usnesení o nařízení exekuce bylo vydáno na základě návrhu vedlejšího účastníka (poznámka: Telefónica O2 Czech Republic, a. s. - právní nástupkyně Českého Telecomu, a. s.; dále jen "vedlejší účastník") ze dne 4. 6. 2007 s odůvodněním, že existuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí ČTÚ, na němž byla dne 18. 7. 2006 vyznačena doložka právní moci (ke dni 7. 6. 2006) a vykonatelnost (ke dni 22. 6. 2006). Stěžovatel uvedl, že "toto rozhodnutí však formálně nemohlo nabýt právní moci (a stát se vykonatelným), neboť stěžovateli nebylo řádně doručeno". Ústavní stížností napadené rozhodnutí bylo dne 25. 10. 2007 "doloženo" stěžovateli jako příloha usnesení o nařízení exekuce; tedy teprve od tohoto data je stěžovatel informován o skutečnosti, že proti němu bylo vedeno správní řízení. Stěžovatel mimo jiné podal dne 8. 11. 2007 odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Stěžovatel poukázal na to, že vedlejší účastník v návrhu na zahájení správního řízení o vydání napadeného rozhodnutí uvedl adresu (stěžovatele) "bytem M. 440/11, P.". Na tuto adresu následně ČTÚ doručoval stěžovateli vyrozumění o zahájení správní řízení, zásilka se však ČTÚ vrátila jako stěžovateli nedoručená. ČTÚ v průběhu správního řízení vydal rozhodnutí ze dne 13. 4. 2006 č. j. 043532/2005-631/Roš/G-6, doručované veřejnou vyhláškou, jímž ustanovil stěžovateli opatrovníka k hájení jeho práv ve správním řízení s tím, že se úředním šetřením nepodařilo zjistit pobyt stěžovatele. Úřední šetření je ve spise dokladováno pouze výpisem z centrální evidence obyvatel. Opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, paní I. K., jíž v zastoupení stěžovatele bylo doručeno i napadené rozhodnutí. Stěžovatel se proto domnívá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, zejména právě ustanovením opatrovníka, byla porušena jeho práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny (Každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ...) a podle čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Stěžovatel dodal, že měl vždy bydliště na adrese T. 953, B. - S. B., na které se zdržoval a zdržuje, a na tuto adresu následně i soudní exekutor doručil usnesení o nařízení exekuce. Stěžovatel pro vysvětlení uvedl, že na adrese M. 440/11, P., měl do roku 1997 pronajaty nebytové prostory - umělecký ateliér. Považuje proto úřední šetření ČTÚ ve věci zjištění adresy jeho pobytu (pouze výpisem z centrální evidence obyvatel) za nedostatečné a následné ustanovení opatrovníka za ryze formální a účelové pro rychlé ukončení řízení. Opatrovnice také v uvedené věci kromě převzetí zásilek od ČTÚ (včetně napadeného rozhodnutí) neučinila v zastoupení stěžovatele a v jeho prospěch žádné úkony. Navíc ta skutečnost, že opatrovnicí byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, tedy orgánu, který rozhodoval ve věci samé, je v rozporu s dobrými mravy, neboť nelze očekávat, že zaměstnanec rozhodujícího orgánu bude důsledně vystupovat v zájmu zastoupeného (stěžovatele) proti zájmům rozhodujícího orgánu jako svého zaměstnavatele. Stěžovatel současně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. 1090/07 [poznámka: správně nález sp. zn. II. ÚS 1090/07 ze dne 7. 8. 2007 (N 124/46 SbNU 171)], který se zabýval obdobným případem účelového ustanovení opatrovníka z řad rozhodujícího orgánu (též ČTÚ) pouze pro případ doručování a urychlení řízení [srov. též nález sp. zn. IV. ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1998 (N 149/12 SbNU 381)]. Stěžovatel dále poukázal na to, že o probíhajícím řízení nevěděl, a proti vydanému napadenému rozhodnutí tedy nemohl podat ani řádný opravný prostředek (neučinila tak ani opatrovnice) a následně ani žalobu. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle které, pokud je podstatou ústavní stížnosti otázka, zda orgán veřejné moci postupoval správně, pokud stěžovateli ustanovil opatrovníka, přičemž z tohoto důvodu nebylo předmětné rozhodnutí stěžovateli nikdy doručeno, a nemohl tak vyčerpat všechny prostředky, poskytnuté mu právním řádem k ochraně jeho práv, je ústavní stížnost oprávněná. Stěžovatel s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem vyslovil souhlas. III. K ústavní stížnosti se vyjádřili účastník řízení - Český telekomunikační úřad, který uvedl, že posouzení důvodnosti ústavní stížnosti ponechává na uvážení Ústavního soudu a současně sdělil, že "pro případ rozhodování věci nálezem souhlasí s tím, aby Ústavní soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání". Vedlejší účastník se nevyjádřil, vyslovil však souhlas s upuštěním od případného ústního jednání. IV. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti; zkoumal, zda byla dodržena šedesátidenní lhůta pro její podání a zda je ústavní stížnost přípustná. Napadené rozhodnutí totiž nabylo právní moci, aniž by proti němu bylo podáno odvolání, resp. žaloba podle části páté občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Ústavní soud již v minulosti konstatoval, že pokud je podstatou ústavní stížnosti právě otázka, zda orgán veřejné moci prvního stupně postupoval správně, "když a jak" stěžovateli ustanovil opatrovníka, přičemž z toho důvodu nebylo předmětné rozhodnutí stěžovatel