4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

78 Ad 17/2025- 60 - text  14 78 Ad 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Kadlčákem ve věci žalobce: M. V., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky a bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 5. 2025, č. j. X, jímž byl podle § 56 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), ode dne 10. 6. 2025 žalobci odňat invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 10. 4. 2025 již žalobce není invalidní. Žaloba 2. V předmětné žalobě žalobce nejprve stručně popsal dosavadní průběh věci, přičemž namítl, že posudky o invaliditě vyhotovené v rámci daného řízení ignorovaly nově doložené lékařské nálezy, a to konkrétně MUDr. O. ze dne 19. 2. 2025, MUDr. F. ze dne 23. 7. 2025 a MUDr. V. ze dne 24. 4. 2025. 3. Dále žalobce uvedl, že byly aktuálně posudkovým lékařem IPZS zpochybněny dřívější posudky o jeho invaliditě, resp. rozhodnutí o přiznání invalidity prvního stupně – tedy skutečnost, že jeho pracovní schopnost již od roku 2011 poklesla o 40 %. Zohledněno pak nebylo ani prokazatelné zhoršení jeho zdravotního stavu dle posledních lékařských zpráv. Posudkový závěr v řešeném případě, vedoucí právě k odebrání invalidního důchodu, pak byl dle žalobce nesprávně odůvodněn tím, že vykonává funkci jednatele společnosti, tj. že se jedná o nepodstatný vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. Žalobce přitom musel s ohledem na jeho zdravotní stav již v roce 2010 zásadně omezit veškeré fyzické výdělečné aktivity, zejména v oblasti stavebnictví, dále ochrany osob a truhlářských prací, jakož i masérství. Konstatoval, že došlo k zásadnímu omezení jeho příjmů, přičemž se jeho zdravotní stav v čase i nadále zhoršuje. K tomu žalobce doplnil subjektivní popis jeho „běžného dne“ vzhledem ke zdravotním obtížím, kterými trpí. Zmínil též, že má potřebu polohování, přičemž nemůže za prací dojíždět (v místě bydliště přitom absentují pracovní pozice), má výpadky funkce levé nohy, trvalou bolest a parestezii. 4. Žalobce tak v řešeném případě namítl, že bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu (ignorování doložených nových nálezů), při nesprávné aplikaci institutu adaptace na zdravotní postižení (tj. snížení procentní výše pracovní neschopnosti), a při neúplném hodnocení možnosti rekvalifikace a pokračování v předchozí výdělečné činnosti. Pro odebrání invalidního důchodu tedy dle žalobce nebyl žádný důvod, resp. z jednotlivých posudků o invaliditě IPZS se přezkoumatelným způsobem nepodávají důvody pro odchýlení se od dřívějších lékařských zpráv. Vyjádření žalované 5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě nejprve obsáhle zrekapitulovala průběh daného správního řízení včetně závěrů posudkových lékařů IPZS v prvostupňovém a námitkovém řízení, přičemž odkázala na dotčenou právní úpravu. Následně uvedla, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace byl posudky vypracovanými lékaři IPZS plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobce. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo zároveň vycházeno ze zjištěných diagnóz. Posudky IPZS vyhotovené ve věci pak žalovaná považovala za objektivní a napadené rozhodnutí za zákonné, přičemž tedy navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Replika žalobce 6. Žalobce v podané replice k posudku posudkové komise MPSV, jenž byl pořízen v daném soudním řízení, uvedl, že i toto posouzení zlehčuje veškeré dosavadní lékařské zprávy a dřívější rozhodnutí o jeho invaliditě za období let 2011 až 2025. Pracovní neschopnost žalobce jím totiž byla procentuálně snížena, a to i přes potvrzená chronická a degenerativní poškození jeho zdravotního stavu, navíc s predikcí zhoršujícího se stavu. Posudek posudkové komise MPSV pak dle žalobce řádně nezohlednil lékařskou zprávu MUDr. F. ze dne 23. 7. 2025 a MUDr. S. ze dne 29. 6. 2017, jakož ani skutečnosti popsané žalobcem v žalobě. Z jednání posudkové komise MPSV se přitom žalobce omluvil s tím, že cestování s křečovitou blokací páteře je krajně nevhodné a hrozí další poškozování nervů v oblasti páteře. K tomu, že u něj nebyla deklarována žádná hospitalizace, ani nebyla vystavena pracovní neschopnost žalobce dodal, že po jeho předchozích zkušenostech by ni neřešilo další zatěžování zdravotního systému, neboť by toliko čekal na uvolnění blokace v oblasti L5/S1, přičemž obstřiky apod. dle jeho tvrzení dlouhodobě nezabírají. Posouzení věci soudem 7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalobce výslovně uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a žalovaná nesdělila do dvou týdnů od doručení výzvy soudu svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoliv byla ve výzvě výslovně poučena, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání uděluje. V kontextu nadepsaného ustanovení s. ř. s. soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž tedy ve svém hodnocení vycházel jednak z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 12. 3. 2026 a z posudku této komise z téhož dne, který nechal soud vypracovat pro účely předmětného soudního řízení (pozn. soudu – oběma účastníkům byly nadepsané dokumenty doručeny), a jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou. 8. V daném kontextu soud dále uvádí, že ve věci již samostatně neprováděl pro zjevnou nadbytečnost žalobcem navržené dokazování (dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 s. ř. s.) napadeným a prvostupňovým rozhodnutím, posudky o invaliditě IPZS a OSSZ a profesním dotazníkem žalobce – tj. listinami, které jsou součástí správního spisu, neboť obsah spisové dokumentace nelze bez dalšího považovat za důkaz. Vychází-li soud ve správním soudnictví z údajů a listin obsažených ve správním spisu, nejedná se o dokazování ve smyslu výše odkazovaného § 52 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 83/2015-56, ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 As 68/2011-75). Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením řízení správního, přičemž správní spis je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládající skutkový stav, který tu byl v době rozhodování žalované (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2019, č. j. 3 Afs 194/2017-25). 9. Stejně tak soud shledal nadbytečným provádět dokazování lékařskými zprávami připojenými k podané žalobě – konkrétně MUDr. O. ze dne 19. 2. 2025, MUDr. F. ze dne 23. 7. 2025, MUDr. V. ze dne 24. 4. 2025, MUDr. P. ze dne 21. 7. 2025, MUDr. V. ze dne 23. 9. 2020 a MUDr. M. ze dne 28. 2. 2023, jelikož veškeré pro věc relevantní okolnosti zřejmým způsobem vyplývaly už z obsahu spisového materiálu předloženého žalovanou ve spojení se skutečnostmi podávajícími se z protokolu o jednání posudkové komise MPSV ze dne 12. 3. 2026 a z posudku této komise z téhož dne. Stávající listinné důkazy tak dle názoru soudu plně dostačovaly ke zjištění skutečného stavu, zejména pak v kontextu informací seznatelných z posudku posudkové komise MPSV, o jehož správnosti a úplnosti soud neměl pochybnosti, jak bude také v podrobnostech dále vyloženo. 10. Současně je v této souvislosti třeba zdůraznit, že veškeré v řešeném případě relevantní lékařské zprávy (mj. tedy i shora odkazované) měla posudková komise MPSV k dispozici (tj. byly jí předloženy soudem, popř. byly již součásti správního spisu), přičemž je tato komise vyhodnotila a z jejího posudku ze dne 12. 3. 2026 vyplývá závěr o tom, že měla pro posouzení zdravotního stavu žalobce dostatek odpovídajících podkladů. S ohledem na skutečnost, že soud nemá medicínské znalosti (resp. potřebnou odbornost) k tomu, aby sám vyhodnotil, zda skutečnosti obsažené v těchto listinách měly nějaký vliv na hodnocený pokles pracovní schopnosti žalobce, či nikoliv, byl jeho zdravotní stav (resp. obsah lékařské dokumentace) posouzen právě posudkovou komisí MPSV. 11. Co se pak týče žalobcem navrženého účastnického výslechu, k tomu soud uvádí, že žalobce měl ve věci nepochybně možnost svá stanoviska do řízení vnést formou vlastního vyjádření účastníka řízení, což ostatně i učinil (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2022, č.