Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené elektronicky se žalovaným dne , datum, , na jejímž základě mu poskytla účelový úvěr ve výši 625 000 Kč, který žalovaný vyčerpal dne 12. 12. 2023. Úvěr měl být splácen po dobu 96 měsíců, nejpozději do 21. 11. 2031, při výpůjční úrokové sazbě 8,90 % p. a., RPSN 9,30 % a měsíční anuitní splátce 9 190 Kč, splatné vždy ke dni 21. v měsíci počínaje 21. 1. 2024. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, čímž porušil smlouvu, a proto došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Dne 4. 2. 2026 mu zaslala výzvu k okamžitému splacení dluhu a stanovila mu lhůtu k úhradě celé pohledávky do 25. 3. 2026, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celkem žalobkyně požadovala zaplacení částky 568 998,91 Kč, tvořené nesplacenou jistinou ve výši 538 288,66 Kč a úvěrovými poplatky ve výši 30 710,25 Kč. Poplatky zahrnovaly mimo jiné opakované poplatky 500 Kč za zaslání druhé a každé další upomínky v období od 1. 9. 2024 do 26. 11. 2025 a dále 22 neuhrazených měsíčních poplatků za pojištění úvěru za období od 21. 6. 2024 do 21. 3. 2026 po 1 063 Kč, tedy celkem 23 386 Kč. Žalovaný podle žalobkyně částečně uhradil poplatky dne 15. 7. 2024, 13. 8. 2024, 10. 9. 2024, 15. 10. 2024, 12. 11. 2024, 12. 12. 2024 a 17. 1. 2025 v souhrnné výši 1 175,75 Kč, což žalobkyně při výpočtu dlužných poplatků zohlednila. Nad rámec jistiny a poplatků žalobkyně požadovala také kapitalizovaný výpůjční úrok z nesplacené jistiny za období od 22. 10. 2025 do 31. 3. 2026, neboť poslední splátka měla být uhrazena dne 21. 10. 2025, a tento úrok podle historického výpisu činil 25 308,74 Kč. Dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, v historickém výpisu označený jako „pokuta z prodlení“, který ke dni 31. 3. 2026 činil 1 673,71 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému dne 30. 3. 2026 předžalobní upomínku s výzvou k plnění do 7. 4. 2026.2. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z předložené Smlouvy o úvěru číslo , anonymizováno, má soud za prokázané, že vznikl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 625 000 Kč, kdy účelová část ve výši 159 339 Kč sloužila ke konsolidaci jiných dluhů a zbývající část byla bezúčelová. Tomu odpovídal závazek žalovaného splatit úvěr v době 96 měsíců, a to po 9190 Kč měsíčně splatných 21. den v měsíci inkasem z běžného účtu. Úroková sazba byla 8,9 % p. a., RPSN 9,3 %, a dále byl sjednán poplatek ve výši 490 Kč. Součástí smlouvy byly mimo jiné Úvěrové podmínky a Sazebník , právnická osoba, . V uvedeném sazebníku byla dále sjednán poplatek ve výši 500 Kč za odeslanou upomínku. Žalovaný čerpal úvěr v plné výši, jak bylo prokázáno výpisem žalobkyně. Z negativního tvrzení žalobkyně a přehledu plateb pak bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně dne 4. 2. 2026 vyzvala žalovaného k úhradě všech dluhů s tím, že nebudou-li uhrazeny stane se celý dluh ve zbývající výši splatným dne 25. 3. 2026. Předžalobní výzvou bylo dále prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby. Ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo výpisy z běžného účtu žalovaného prokázáno, že v době sjednání úvěru měl příjem od společnosti , právnická osoba, ve výši 37 674 Kč v měsíci srpnu 2023, 37 087 Kč v září 2023, 36 755 Kč v říjnu 2023 a 36 910 Kč v listopadu 2023. Dále bylo výpisem z databáze NRKI prokázáno, že žalovaný má u jiných institucí jeden úvěr ve výši 17 160 Kč s měsíční splátkou ve výši 969 Kč. Uvedené skutečnosti korespondovaly s údaji uvedenými žalovaným v žádosti o úvěr, kde dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu s náklady 13 000 Kč.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.8. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, podle které došlo k čerpání úvěru žalovaným. V dané věci se soud rovněž zabýval otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom prokázala, že v rámci svého hodnocení se nespoléhala pouze na údaje uváděné žalovaným, ale tyto dále ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož zjistila jeho příjmy, jakož i ověřením jeho dalších závazků. Z uvedených údajů a podkladů přitom nebyl zjištěn žádný důvod, proč by žalovaný nemohl sjednaný úvěr splatit. S ohledem na skutečnost, že žalovaný úvěr nesplácel, vznikl žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, poplatků za upomínky dále sjednaných úroků (částečně v kapitalizované výši) a rovněž úroků z prodlení dle výše uvedených zákonných ustanovení (také v částečně kapitalizované výši). Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 488,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 28 450 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 568 998,91 Kč sestávající z částky 10 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 090 Kč ve výši 6 948,90 Kč.