Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky vzniklé ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, dne , datum, . Na základě smlouvy a dodatku ze stejného dne byl žalované poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázala splatit jednorázově spolu se smluvním úrokem ve výši 279,83 % ročně nejpozději do 13. 3. 2024. Žalovaná však svůj závazek nesplnila a od 14. 3. 2024 se ocitla v prodlení. Pohledávka byla následně postoupena. Nejdříve přešla ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, na základě rámcové smlouvy ze dne 13. 11. 2023, poté byla pohledávka smlouvou ze dne 27. 5. 2025 postoupena žalobkyni. Domáhala se pouze zaplacení dosud neuhrazené jistiny ve výši 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Současně poukázala na to, že žalovaná od postoupení pohledávky žalobkyni neuhradila nic, a doložila také předžalobní upomínku ze dne 20. 3. 2026. Žalobkyně se kromě dlužné jistiny domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 477,43 Kč za období od 6. 9. 2024 do 1. 2. 2025 a dále úroku z prodlení od 31. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč. Doba trvání úvěru byla stanovena na 30 dnů, úrok byl sjednán ve výši 279,83 % ročně, při RPSN 1141,20 %. Dodatkem ze dne 12. 2. 2024 bylo prokázáno, že došlo k navýšení úvěru na částku 8 000 Kč. Čerpání úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu, podle kterého byly částky ve výši 3 000 Kč a 5 000 Kč poskytnuty žalované dne 12. 2. 2024. Z negativního tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná úvěr nesplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 byla pohledávka postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost , právnická osoba, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 byla pohledávka postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou o zaplacení upomínala v rámci oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2024, odeslané dle podacího archu dne 16. 9. 2024, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení. Dále ji žalobkyně vyzvala k úhradě výzvou právního zástupce odeslanou dne 21. 3. 2026.5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 279,83 %, přičemž konečná výše RPSN tak činila 1141,20 %. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (8,97 % dle ČNB k 2/2024). Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká poskytování úvěru za zcela obdobných podmínek.12. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 8 000 Kč a nevrátila dle tvrzení žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, tedy dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 1. 10. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že její předchůdkyně zaslala žalované dne 16. 9. 2024 výzvu k plnění, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku 19. 9. 2024. Stanovená lhůta k plnění 10 dnů přitom dle § 607 občanského zákoníku uplynula dne 30. 9. 2024. Žalobkyně požadovala část úroku z prodlení za období od 6. 9. 2024 do 1. 2. 2025 v kapitalizované výši, proto jej soud přiznal v této formě v části, která byla shledána důvodnou. Za období od 2. 2. 2025 do 30. 5. 2025 žalobkyně úrok z prodlení neuplatnila, a soud proto o něm nerozhodoval.13. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.14. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení (až na nepatrnou část) úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.