11 Tdo 521/2023 — Nejvyšší soud

11 Tdo 521/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 6. 2023 Spisová značka:11 Tdo 521/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.521.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že ve věci rozhodl nepříslušný soud Důvod dovolání, že ve věci rozhodl vyloučený orgán Hodnocení důkazů Subsidiarita trestní represe Šíření toxikomanie Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:18. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2942/23 IV.ÚS 2962/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 11 Tdo 521/2023-1066USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání obviněných 1. L. T., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a 2. J. G., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 7 To 173/2022, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 99/2018, t a k t o : I. Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání obviněného L. T. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. G. odmítá. I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 2 T 99/2018, byli obvinění L. T. a J. G. (dále též jen „obvinění“ či „dovolatelé“) uznáni vinnými přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byli oba obvinění shodně podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 1.000 Kč, tedy v celkové výši 30.000 Kč. 2. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání oba obvinění, stejně jako státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, který tak učinil do výroku o trestu v neprospěch obou obviněných. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 7 To 173/2022, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil, a to ohledně obou obviněných ve výroku o trestu. Citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze pak byli za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu oba obvinění odsouzeni podle § 287 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1 a odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu, a to v případě obviněného L. T. ve výměře 50 denních sazeb po 2.000 Kč, tedy v celkové výši 100.000 Kč, a v případě obviněného J. G. ve výměře 50 denních sazeb po 1.500 Kč, tedy v celkové výši 75.000 Kč. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 nezměněn, přičemž odvolání obou obviněných byla odvolacím soudem podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta. 3. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 2 se L. T. a J. G. dopustili předmětné trestné činnosti tím, že: L. T. jako jednatel a společník L. k., IČ: XY, sídlem XY, a J. G. jako společník, společným jednáním jako osoby k tomu oprávněné a odpovědné, nejméně v období od 21. 3. 2016 do 18. 5. 2018 prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných internetových stránek pod adresou XY, nabízeli k prodeji semena rostlin rodu konopí pod různými obchodními názvy, s garancí obsahu látky delta - 9 - tetrahydrokanabinol vyšší než 1% hmotnostních v rostlinách, přičemž k nabídce uváděli doprovodný text s obsahem informací o chutích jednotlivých odrůd a jejich účincích, poskytovali podporu k pěstování rostlin rodu konopí prostřednictvím veřejně celosvětově přístupných internetových stránek pod adresou XY, nabídkou prodeje k tomu určeného sortimentu zboží, radami a jinými texty o vlastnostech konopí, a nabídka byla činěna tak, že byla způsobilá jiného svádět ke zneužívání psychotropní rostliny konopí jako jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporovat a nadto byla činěna prostřednictvím Internetu, tedy jiným obdobně účinným způsobem ve smyslu § 287 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž látka delta - 9 - tetrahydrokanabinol je uvedena jako psychotropní látka v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tato látka je charakteristická a jedinečná pro rostlinu konopí, které je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim 4. Obviněný L. T. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, sp. zn. 7 To 173/2022, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 2 T 99/2018, a to v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení. 5. V úvodu svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že odsuzující rozhodnutí je ryze formalistické, nekorelující se základními zásadami trestního řízení včetně zásady in dubio pro reo, zásady legitimního očekávání či principu subsidiarity trestní represe. Obviněný byl odsouzen za marginální jednání realizované v poměrně daleké minulosti, přičemž toto jednání bylo orgány činnými v trestním řízení v rámci opakovaných prověřování shledáno jako nezávadné, přičemž obdobné jednání jiných subjektů, objektivně daleko „intenzivnější“, ani dříve ani v současnosti kriminalizováno není. Obviněný navíc plnil pokyny státních orgánů a podnikal preventivní kroky, aby jeho podnikání bylo legální. Obviněný navíc poukazuje na skutečnost, že jak legislativa, tak celospolečenská „poptávka“ a zejména názory odborníků směřují – namísto soudem akcentované represe – k výrazné liberalizaci s nakládáním a využíváním konopí. 6. Stran naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný namítá, že tvrzené propojení obou webů nevyplývá z provedeného dokazování, ale naopak je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Vydání napadeného rozsudku totiž předcházelo podstatné doplnění dokazování (např. odborné vyjádření agentur Barely Legal a Next Vision, statistické údaje o návštěvnosti webu XY prostřednictvím odkazu z webu XY, jakož i další listinné důkazy), které jednoznačně prokázalo, že žádné vzájemné propojení obou webů neexistuje. Přitom právě ono propojení bylo zásadní pro právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1040/2020, kterým bylo vyhověno dovolání nejvyššího státního zástupce a věc vrácena zpět obecným soudům k novému posouzení, aniž by Nejvyšší soud predikoval výsledek trestního řízení. Jestliže tedy přesto napadený rozsudek dovozuje existenci tzv. uceleného sortimentu toliko na základě jednostranného odkazu na web XY umístěného na webu XY (a to na jedné z tisíce významově marginálních podstránek), jedná se zcela jednoznačně o zjevný rozpor mezi skutkovým stavem a obsahem provedených důkazů. Obviněný přitom zdůrazňuje, že webový link sám o sobě nemůže být spojovacím prvkem, přičemž odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13. 2. 2014 ve věci C-466/12, jelikož webový link je objektivně toliko deskriptivní uvedení adresy na odlišnou webovou stránku. Navíc soudy v projednávané věci vůbec nereflektovaly imanentní povahu internetu a skutečnost, že informace na internetu jsou všechny veřejně a volně dostupné prostřednictvím vyhledávačů i odkazů. V této souvislosti je nutno zdůraznit i to, že ani samotný oznamovatel údajné trestné činnosti si nebyl vědom existence onoho „odkazu“ na web XY. Podle obviněného bylo tedy nade vší pochybnost prokázáno, že v projednávané kauze jde o dvě na sobě zcela nezávislé společnosti provozující zcela nezávislé webové stránky. 7. Stran uplatněného dovolacího důvodu spočívajícího v nesprávném právním