21 Cdo 1367/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 1367/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 1. 2016 Spisová značka:21 Cdo 1367/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1367.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů Náhrada mzdy Dotčené předpisy:§ 249 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 250 odst. 1,2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 130 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1995 § 61 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.1992 § 159 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 159a odst. 1,4,5 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 35 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1995 § 187 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.1995 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 4. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 1367/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) Ing. M. Z., b) I. K. a c) Ing. V. K., jako dědiců po Ing. I. K., zemřelém dne 22. 10. 2010, všech zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná č. 47/19, proti žalované Mezinárodní organizaci novinářů, mezinárodní nevládní organizaci se sídlem v Praze 1, Washingtonova č. 17, IČO 00461431, zastoupené JUDr. Věrou Bognárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 - Nuslích, Oldřichova č. 299/23, o náhradu mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 13/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2009 č. j. 39 Co 243/2009-179, takto: Rozsudek městského soudu, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října 2008 č. j. 23 C 13/2002-143, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. července 2010 č. j. 23 C 13/2002-196 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2010 č. j. 39 Co 368/2010-213 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.Odůvodnění: Ing. I. K. (dále jen „Ing. I. K.“), se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28. 1. 2002 (doplněnou u jednání tohoto soudu dne 12. 1. 2005 a změněnou se souhlasem soudu prvního stupně podáním doručeným tomuto soudu dne 27. 1. 2005 a návrhem podaným u jednání soudu dne 4. 10. 2006) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od 28. 1. 1999 do 28. 1. 2002 částku 900.000,- Kč se 7 % úrokem z prodlení od 28. 1. 2002 do zaplacení, za dobu od 29. 1. 2002 do 28. 1. 2005 částku 900.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 29. 1. 2005 do zaplacení a za dobu od 29. 1. 2005 do 30. 6. 2005 částku 125.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2005 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako vedoucí pobočky, s ním dopisem ze dne 19. 11. 1991 okamžitě zrušila pracovní poměr, že Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 1995 č. j. 29 Co 588/94-52, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 1994 č. j. 10 C 506/91-38 a který nabyl právní moci dne 4. 5. 1995, rozhodl, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, a že pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 1. 1992, nebyl „zrušen ani žádnou jinou formou“, a že proto stále trvá. Žalovanou opakovaně vyzýval písemnými žádostmi ze dne 11. 8. 1994, 6. 5. 1995 a 2. 10. 2000, aby mu přidělovala práci, avšak žalovaná jeho požadavku nevyhověla, práci odpovídající pracovní smlouvě mu nepřiděluje a neposkytuje mu ani žádnou mzdu či náhradu mzdy. Uvedl, že nemá možnost získat informace o současných platových poměrech u žalované, že proto vychází z předpokládaného průměrného výdělku ve výši 25.000,- Kč stanoveného na základě jeho „osobních kvalifikačních předpokladů a obecných poznatků o výši výdělku osob se srovnatelným vzděláním a praxí“ a že s ohledem na běh promlčecí lhůty uplatňuje nárok na náhradu mzdy jen za dobu tří let před podáním žaloby. Žalovaná ve vyjádření k žalobě mimo jiné uvedla, že Ing. I. K. vykonával na základě pracovní smlouvy ze dne 4. 12. 1989 funkci vedoucího odborného referenta specialisty – vedoucího pobočky v Banské Bystrici a že tato pobočka byla v roce 1992 zrušena z důvodu „trvalé ztrátovosti“. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 16. 7. 2007 č. j. 23 C 13/2002-85 uložil žalované povinnost zaplatit Ing. I. K. na náhradě mzdy od 28. 1. 1999 do 28. 1. 2002 částku 584.089,- Sk se 7 % úrokem z prodlení od 28. 1. 2002 do zaplacení, od 29. 1. 2002 do 28. 1. 2005 částku 660.167,- Sk s 3 % úrokem od 29. 1. 2005 do zaplacení a od 29. 1. 2005 do 30. 6. 2005 částku 101.913,- Sk s 3 % úrokem od 1. 7. 2005 do zaplacení, zamítl žalobu co do 315.911,- Sk se „7 % úrokem z prodlení od 28. 1. 2002“, co do 239.833,- Sk s „3 % úrokem z prodlení od 29. 1. 2005“ a co do 23.087,- Sk s „3 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2005“; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit Ing. I. K. „40 % nákladů, jejíž výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku“, že Ing. I. K. je povinen zaplatit „na účet Obvodního soudu pro Prahu 1“ na náhradě nákladů státu 4.695,- Kč a doplatek soudního poplatku 5.000,- Kč a že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů státu 10.955,- Kč „na účet Obvodního soudu pro Prahu 1“. Vycházel ze zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 1995 č. j. 29 Co 588/94-52, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 4. 1994 č. j. 10 C 506/91-38 a který nabyl právní moci dne 4. 5. 1995, bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru Ing. I. K. ze dne 19. 11. 1991 je neplatné, že Ing. I. K. opakovaně přípisy ze dne 11. 8. 1994, ze dne 6. 5. 1995 a ze dne 2. 10. 2000 vyzýval žalovanou, aby mu byla přidělována práce odpovídající pracovní smlouvě, a že na základě rozhodnutí o organizační změně ze dne 2. 3. 1992 byla zrušena „pobočka servisu MON“ v Banské Bystrici ke dni 31. 3. 1992. Dospěl k závěru, že na straně žalované vznikly překážky v práci podle ustanovení § 130 zákoníku práce, neboť žalovaná nepřidělovala Ing. I. K. práci, a že mu proto náleží náhrada mzdy za období od 28. 1. 1999 do 30. 6. 2005 ve výši pravděpodobného výdělku vypočtené ve znaleckém posudku JUDr. Bedřicha Klimeše. K odvolání Ing. I. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 4. 2008 č. j. 39 Co 451/2007-116 zrušil rozsudek soudu prvního stupně v „zamítavých“ výrocích o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poté, co doplnil dokazování výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalované, usnesením Obvodního soudu Bratislava 1 ze dne 20. 8. 1992 sp. zn. S. r. o. 6814/B a dohodou uzavřenou mezi žalovanou a SPRINT-PRESS, spol. s r. o. dne 30. 10. 1992, zjistil, že žalovaná je od 28. 11. 1990 evidována v obchodním rejstříku, v němž není evidována žádná její organizační složka, že v obchodním rejstříku je od 20. 8. 1992 zapsána společnost SPRINT-PRESS, spol. s r. o. se sídlem v Bratislavě, Paulínyho 12 a 14, IČO 31330690, jejímž jediným společníkem je žalovaná, a že žalovaná a společnost SPRINT-PRESS, spol. s r. o. se dohodly, že žalovaná nejpozději do 30. 11. 1992 zruší svoji organizační jednotku „Servis MON“ a SPRINT-PRESS, spol. s r. o. převezme všechny pohledávky a závazky této organizační jednotky a nepřevezme „povinnost úhrady odstupného pracovníkům, s nimiž MON rozvázal pracovní poměr a kteří nepřecházejí do nově vzniklé organizace SPRINT-PRESS“, že „při převodu ostatních pracovníků bude postupováno podle § 250 zákoníku práce“, kdy se do 15. 11. 1992 vyhotoví „dodatek k pracovní smlouvě s tím, že dochází ke změně názvu zaměstnavatelské organizace a zároveň pracovní poměr k Servisu MON Bratislava zaniká a vzniká k SPRINT-PRESS, spol. s r. o.“, a že „přecházejícím zaměstnancům nevzniká nárok na odstupné, protože jde o pracovníky, u nichž při organizační změně dochází k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na jinou organizaci, tj. na SPRINT-PRESS, spol. s r. o.“ Vytknul soudu prvního stupně, že rozhodl o nároku Ing. I. K. ve slovenských korunách, přestože byl vázán žalobním petitem, v němž Ing. I. K. nárok uplatil v české měně, že s ohledem na rozdílnost kursu měn ani nevyčerpal celý předmět řízení a že se dostatečně nezabýval věcnou legitimací žalované, přestože její pobočka v Banské Bystrici byla ke dni 31. 3. 1992 zrušena. Uložil soudu prvního stupně, aby si nejprve „ujasnil“, co je předmětem řízení, neboť rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci ve „vyhovujících“ výrocích o věci samé, avšak také v těchto výrocích bylo rozhodnuto o plnění ve slovenské měně, a proto bude třeba uvedené částky „přepočítat na českou měn