21 Cdo 2063/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2063/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 1. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2063/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2063.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Překážky v práci Povinnosti zaměstnavatelů Dotčené předpisy:§ 46 odst. 3 předpisu č. 373/2011Sb. ve znění od 01.06.2018 do 30.04.2020 § 38 odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.01.2019 do 30.06.2019 § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.01.2019 do 30.06.2019 § 208 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění od 01.01.2019 do 30.06.2019 § 43 odst. 3 předpisu č. 373/2011Sb. ve znění od 01.06.2018 do 30.04.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:10. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2063/2020-164 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce D. H., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Mgr. Milanem Dočkalem, advokátem se sídlem v Plzni, Plovární č. 478/1, proti žalované Penny Market s. r. o. se sídlem v Radonicích, Počernická č. 257, IČO 64945880, zastoupené JUDr. Petrou Klustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská č. 291/24, o 22 220 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 38/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. února 2020 č. j. 102 Co 13/2019-105, takto: Dovolání žalované se zamítá. Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Praha-východ dne 14. 2. 2019 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 22 220 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 2. 2019 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracuje u žalované jako vedoucí prodejny, že dne 1. 11. 2018 byl žalovanou vyslán na mimořádnou lékařskou prohlídku, která byla stanovena na 6. 11. 2018 a ukončena dne 21. 11. 2018, a že byl vystaven posudek se závěrem, že žalobce je „zdravotně způsobilý“. Žalobce s tímto závěrem nesouhlasil, a proto podal proti lékařskému posudku „odvolání“. Žalovaná dne 30. 11. 2018 sdělila žalobci, že mu z důvodu „odvolání“ proti posudku nařizuje „překážky v práci ze strany zaměstnance“, a po dobu těchto překážek mu nevyplácela mzdu. V důsledku tohoto jednání žalované žalobce neodpracoval v měsíci prosinci 2018 celkem 86,5 hodin. Žalobce má za to, že mu za měsíc prosinec 2018 náleží náhrada mzdy ve výši 29 265 Kč „hrubého“, tedy 22 220 Kč „čistého“. Žalovaná uvedla, že se žalobce před vysláním na mimořádnou lékařskou prohlídku (v době od 6. 11. 2017 do 31. 10. 2018) nacházel v dočasné pracovní neschopnosti a že v souladu s ustanovením § 12 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vyslala žalobce po ukončení dočasné pracovní neschopnosti k poskytovateli zdravotních služeb na lékařskou prohlídku. Žalobce podal návrh na přezkoumání lékařského posudku, jímž byl „uznán zdravotně způsobilým k dalšímu výkonu práce pro pozici vedoucí prodejny“ a který převzal dne 21. 11. 2018. Žalovaná má za to, že v důsledku podání návrhu žalobce na přezkoumání lékařského posudku (o němž Magistrát Hlavního města Prahy rozhodl tak, že návrh zamítl a „napadený lékařský posudek“ potvrdil) nastal ze zákona odkladný účinek posudkového závěru o pracovní způsobilosti žalobce, že žalovaná nemohla žalobce připustit k výkonu další práce podle pracovní smlouvy a že tím vznikly překážky v práci na straně žalobce ve smyslu ustanovení § 199 zákoníku práce, za které žalobci nenáležela náhrada mzdy. Žalovaná proto odmítla přidělovat žalobci práci „do doby rozhodnutí o návrhu na přezkoumání“; má za to, že požadovaná náhrada mzdy žalobci nepřísluší. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. 7. 2019 č. j. 9 C 38/2019-58 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 8 421,60 Kč k rukám advokátky JUDr. Petry Klustové, Ph.D. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalobce se podrobil po ukončení dočasné pracovní neschopnosti trvající od 6. 11. 2017 do 31. 10. 2018 mimořádné lékařské prohlídce a že lékařským posudkem ze dne 21. 11. 2018 byl „shledán práce způsobilým“. Protože žalobce podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku, nemohl být podle názoru soudu prvního stupně až do rozhodnutí o tomto návrhu „považován za zdravotně způsobilého pro výkon práce dle pracovní smlouvy u žalované“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v „důsledku podaného návrhu na přezkoumání lékařského posudku“ nastala u žalobce překážka v práci ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce, neboť žalobce „nemohl práci vykonávat, když dosud nebylo pravomocně potvrzeno, že je zdravotně způsobilý, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání příslušným správním orgánem rozhodnuto“, a že žalobci za tuto dobu nepřísluší náhrada mzdy, neboť se „nejednalo o žádnou z typových situací stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb.“. Žalobce proto nemá na požadované plnění právo. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 2. 2020 č. j. 102 Co 13/2019-105 změnil rozsudek soud prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení náhrady mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin je co do základu po právu; ve výroku o výši této náhrady a ve výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek soud prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že důvodem toho, proč žalobce nepracoval pro žalovanou v prosinci 2018, nebyla jiná důležitá překážka v práci týkající se jeho osoby ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce, neboť v období od podání žádosti o lékařský posudek o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce do dne, kdy nastanou právní účinky vydaného lékařského posudku [s výjimkou nezbytně nutné doby potřebné k tomu, aby se zaměstnanec podrobil pracovnělékařské prohlídce (bod 2 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých překážek v práci)], zaměstnavatel nemá povinnost poskytnout zaměstnanci pracovní volno pro jiné důležité překážky v práci týkající se osoby zaměstnance. Dovodil, že žalobce nepracoval pro žalovanou v prosinci 2018 proto, že mu žalovaná – jak je nepochybné z obsahu jejího dopisu ze dne 30. 11. 2018, v němž sdělila žalobci, že ho nelze „zařadit k výkonu práce z důvodu překážek v práci na jeho straně“ a že ho „počínaje 3. 12. 2018 uvolňuje z pracovních povinností z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, a to do doby konečného rozhodnutí o jeho pracovní způsobilosti“ – neumožnila konat práci, přestože žalobce k výkonu práce vedoucího prodejny byl – jak vyplývá též z lékařského posudku ze dne 21. 11. 2018, který se posléze stal právně účinným – zdravotně způsobilý. Odvolací soud uzavřel, že popsaný postup žalované je třeba hodnotit jako vytvoření překážky v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce a že žalobci proto náleží za neodpracovaných 86,5 hodin v prosinci 2018 náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým tento rozsudek napadla ve výroku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení náhrady mzdy za měsíc prosinec 2018 v rozsahu neodpracovaných 86,5 hodin je co do základu po právu. Dovolatelka je toho názoru, že právní úprava posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců „vytváří vakuum v otázce toho, jak má být postupováno zaměstnavatelem poté, kdy je zaměstnanec po skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti shledán posudkovým lékařem (poskytovatelem pracovnělékařské péče) způsobilým k dalšímu výkonu práce a tento podá proti takovémuto posudku návrh na jeho přezkoumání a navodí tak jeho odkladný účinek.“ Má za to, že není „postaveno na jisto, zda za dané situace je nutno zaměstnance považovat za zdravotně způsobilého k výkonu práce a zařadit zpět k výkonu práce dle pracovní smlouvy, nebo je třeba vyčkat rozhodnutí orgánu, jenž lékařský posudek přezkoumává, o zdravotní způsobilosti, nebo rozhodnutí soudu, a zda po tuto dobu vznikají překážky na straně zaměstnance či zaměstnavatele“. Dovolatelka je toho názoru, že pokud je zaměstnanec lékařským posudkem uznán zdravotně způsobilým a tento posudek „bude napaden návrhem na přezkum, který má odkladný účinek“, nelze ho do rozhodnutí o přezkumu považovat za zdravotně způsobilého, a že je proto dána důležitá osobní překážka v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce, pro kterou žalobce k výkonu práce nepřipustila a náhradu mzdy mu neposkytla. V situaci, kdy zdravotní způsobilost žalobce nebyla postavena na jisto, měla dovolatelka důvodné pochybn