21 Cdo 2410/2020 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2410/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 3. 2021 Spisová značka:21 Cdo 2410/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2410.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zkušební doba Skončení pracovního poměru Diskriminace Dotčené předpisy:§ 53 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 66 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 16 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 2 odst. 3 předpisu č. 198/2009 Sb. § 2 odst. 4 předpisu č. 198/2009 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2410/2020-138 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně K. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jakubem Tomšejem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 8, Petra Slezáka č. 548/8, proti žalovanému Vojenské lesy a statky ČR, s. p. se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Pod Juliskou č. 1621/5, IČO 00000205, zastoupenému JUDr. Miroslavem Tichým, advokátem se sídlem v Praze 10, Říčanská č. 1984/5, o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době a o nároky z důvodu diskriminace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 86/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2020 č. j. 23 Co 381/2019-101, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. září 2019 č. j. 14 C 86/2018-76 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 23. 4. 2018 žalovaný sdělil žalobkyni, že její pracovní poměr uzavřený pracovní smlouvou ze dne 1. 3. 2018 se v souladu s ustanovením § 66 zákoníku práce ruší ve zkušební době s tím, že pracovní poměr skončí dne 23. 4. 2018 „bez udání důvodu“. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 21. 6. 2018 (doplněnou podáním ze dne 11. 3. 2019) domáhala, aby bylo určeno, že uvedené zrušení pracovního poměru ve zkušební době je neplatné, aby bylo stanoveno, že „žalovaný se dopustil nepřípustné diskriminace žalobkyně, když zrušil pracovní poměr žalobkyně z důvodu jejího těhotenství“, a aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí na náhradě nemajetkové újmy 10 000 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že od 8. 9. 2014 do 31. 8. 2015 pracovala pro žalovaného na základě dohody o pracovní činnosti jako uklízečka, že od 1. 9. 2015 do 31. 12. 2017 vykonávala pro něj tentýž druh práce na základě pracovní smlouvy a že od 1. 3. 2018 pracovala jako lesní dělnice. Uvedla, že dne 11. 4. 2018 ústně sdělila žalovanému, že je těhotná (a to konkrétně svému nadřízenému panu P., který informaci předal personalistce paní P.), a požádala ho o převedení na jinou práci, načež jí žalovaný sdělil, že pro ni jinou práci nemá, a instruoval ji, „aby od 11. 4. 2018 přestala vykonávat práci z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele“. Žalobkyně se následně podrobila dne 17. 4. 2018 mimořádné prohlídce, během níž bylo řešeno pouze těhotenství žalobkyně, a „pouze na základě zjištěného těhotenství lékařka rozhodla o tom, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce“. Následně jí žalovaný dne 23. 4. 2018 doručil zrušení pracovního poměru ve zkušební době, kde bylo uvedeno, že „ke zrušení pracovního poměru dochází bez udání důvodů“; žalobkyni přitom ústně sdělil, že důvodem je její těhotenství. Žalobkyně má za to, že ujednání o zkušební době je neplatné, neboť byla u žalovaného již více než 2 roky zaměstnána v pracovním poměru a žalovaný zneužil skutečnosti, že žalobkyni po dobu 2 měsíců přechodně nezaměstnával, že zrušení pracovního poměru s těhotnou zaměstnankyní není přípustné a že ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době došlo výhradně z důvodu jejího těhotenství, a jednalo se tedy o diskriminaci žalobkyně na základě jejího pohlaví. Uvedla, že pro žalovaného nebyla neznámou zaměstnankyní, že s ní byl žalovaný až do sdělení informace o jejím těhotenství spokojen (žalobkyně „nikdy neobdržela žádnou výtku“) a že pro její závěry hovoří i „časová návaznost jednotlivých kroků“, kdy žalobkyně „byla ihned po daném sdělení dána na překážky v práci a k zrušení pracovního poměru došlo v přímé časové návaznosti na to“. Žalovaný namítal, že měl sice povědomí o tom, „jakých pracovních výkonů žalobkyně dosahuje jako uklízečka, ale zcela zřejmě z toho nemohl usuzovat, zda bude i vhodnou pracovnicí na pozici lesní dělnice, když tato nová pracovní pozice je fyzicky náročná, prováděná ve ztížených podmínkách (chlad a jiná nepřízeň počasí) v terénu s použitím chemických prostředků“, a že proto bylo sjednání zkušební doby v pracovní smlouvě ze dne 1. 3. 2018 „naprosto nezbytné“. Žalovaný dále namítal, že ho žalobkyně nijak o svém těhotenství neuvědomila (pouze dne 11. 4. 2018 oznámila svému vedoucímu zaměstnanci, že „se necítí dobře“ a není schopna vykonávat „předmětnou činnost“) a že toliko využil svého práva zrušit pracovní poměr bez uvedení důvodu, přičemž zásadně odmítá, že by tak činil se záměrem žalobkyni diskriminovat z důvodu jejího těhotenství, resp. z důvodu jejího pohlaví. Uvedl, že podle posudku poskytovatele pracovnělékařských služeb, který „neobsahuje jakoukoliv informaci, ze které by bylo možné dovodit těhotenství zaměstnankyně“, žalobkyně „pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti“ a že na základě závěru obsaženého v lékařském posudku „využil svého práva“ zrušit pracovní poměr ve zkušební době. Popřel tvrzení žalobkyně, že jí ústně sdělil, že důvodem zrušení pracovního poměru je její těhotenství. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 4. 9. 2019 č. j. 14 C 86/2018-76 žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 35 150 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Tichého. Dospěl k závěru, že zkušební doba byla v pracovní smlouvě ze dne 1. 3. 2018 ujednána platně, jelikož ujednání obsahovalo všechny zákonem stanovené náležitosti a s ohledem na charakter a podmínky práce lesní dělnice (šlo o fyzicky náročnou práci v terénu, s použitím chemických prostředků) bylo „příhodné“. Soud prvního stupně uvedl, že právní úprava umožňuje, aby ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době mohl zaměstnavatel i zaměstnanec přistoupit z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu, a že zrušení je možné i v průběhu těhotenství zaměstnankyně. Neshledal, že by postupem žalovaného, který zrušil pracovní poměr se žalobkyní ve zkušební době na základě závěrů lékařského posudku vydaného dne 17. 4. 2018 závodní lékařkou V. B., podle nichž žalobkyně „pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilosti“, došlo k porušení zásady rovného zacházení nebo k nepřípustné diskriminaci žalobkyně. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2020 č. j. 23 Co 381/2019-101 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává, a rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že zkušební doba byla sjednána platně, v souladu se zákoníkem práce. Zdůraznil, že ochrana těhotných zaměstnankyň není bezbřehá a že zaměstnavatel může zrušit pracovní poměr ve zkušební době s těhotnou zaměstnankyní z „důvodů, které nesouvisejí s těhotenstvím“. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledal, že se žalovaný nedopustil vůči žalobkyni diskriminace z důvodu těhotenství, neboť neukončil pracovní poměr se žalobkyní z důvodu jejího těhotenství, ale pracovní poměr zrušil ve zkušební době bez uvedení důvodu. Dodal, že v řízení bylo prokázáno, že k tomuto právnímu jednání žalovaný přistoupil poté, co se seznámil se závěrem lékařského posudku, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu sjednané práce. Uvedl, že o těhotenství žalobkyně se lékařka v lékařském posudku, který měl k dispozici žalovaný, nezmínila a že P. Š., který rozhodl o ukončení pracovního poměru, „příčinu zdravotní nezpůsobilosti žalobkyně nevěděl, a ani ji nezjišťoval“. Odvolací soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný zacházel se žalobkyní méně příznivě, než by zacházel s jinou osobou ve srovnatelné situaci, nemohlo dojít ani k přenosu důkazního břemene ve smyslu ustanovení § 133a občanského soudního řádu, na žalovaného. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, a předkládá dovolacímu soudu čtyři otázky, které nebyly doposud dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešeny. Dovol