21 Cdo 2483/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2483/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 10. 2022 Spisová značka:21 Cdo 2483/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.2483.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovní doba Náhrada mzdy Mzda (a jiné obdobné příjmy) Důchod invalidní Dotčené předpisy:§ 67 odst. 3 předpisu č. 262/2006 Sb. § 356 odst. 2 předpisu č. 262/2006 Sb. § 353 předpisu č. 262/2006 Sb. § 271b odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 41 předpisu č. 155/1995 Sb. § 38 předpisu č. 155/1995 Sb. § 127 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2483/2021-390 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce J. O., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka č. 1447/10, proti žalované P. P., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. 397, o 362 708 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 365/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 27. dubna 2021, č. j. 60 Co 51/2021-347, takto: I. Dovolání žalované proti výroku I rozsudku krajského soudu se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu ve výrocích II, IV a V a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. listopadu 2020, č. j. 38 C 365/2019-291, ve výroku I v části, v níž bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci 133 360,30 Kč s 9% ročním úrokem z prodlení z částky 133 360,30 Kč od 12. 9. 2019 do zaplacení a 9% roční úrok z prodlení z částky 214 544 Kč od 12. 9. 2019 do 27. 1. 2021, a ve výrocích III a IV se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Zlíně dne 16. 10. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 362 708 Kč s 9% úrokem z prodlení od 12. 9. 2019 do zaplacení s tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 15. 4. 2013 s druhem práce řidič kamionové dopravy. Dne 9. 1. 2017 utrpěl žalobce při plnění pracovních úkolů pracovní úraz, při němž došlo k podvrtnutí levého kolenního kloubu s roztržením vnitřního menisku. Od 11. 4. 2018 byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu prvního stupně. Pracovní neschopnost skončila 25. 5. 2018 a dne 28. 5. 2018 nastoupil žalobce zpět do zaměstnání. Ukázalo se však, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce, k čemuž podle názoru žalobce došlo v důsledku jeho pracovního úrazu. Dne 24. 7. 2018 byla k návrhu žalované uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru ke dni 31. 7. 2018, v níž bylo konstatováno, že žalobce dlouhodobě pozbyl „pracovní způsobilost k výkonu dosavadní práce“, ovšem zůstalo sporné, zda v souvislosti s pracovním úrazem, či nikoli. Žalobce požadoval uhradit odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku ve výši 388 189 Kč, resp. 329 961 Kč po odečtení daně z příjmu. Dále požadoval úhradu částky 32 747 Kč jako doplatku náhrady za dva dny svátku, za den 30. 5. 2018, kdy nebyla přidělována práce, za 10 dnů návštěv u lékaře a za 31,5 dnů dovolené; při stanovení tohoto nedoplatku vycházel žalobce z průměrného hodinového výdělku ve výši 186,69 Kč (na rozdíl od částky 125,80 Kč použité při výpočtu zaměstnavatelem). 2. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 38 C 365/2019-291, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 348 853 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 12. 9. 2019 do zaplacení (výrok I), žalobu zamítl v části o zaplacení částky 13 855 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky od 12. 9. 2019 do zaplacení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované nahradit náklady řízení žalobci ve výši 189 828,50 Kč k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Macha a České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně „v celém rozsahu, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k plnění budou určeny samostatným usnesením“. Skutkový stav zjistil (mimo jiné) na základě znaleckého posudku doc. MUDr. Jiřího Chaloupky, CSc., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání, ze dne 3. 10. 2018, znaleckého posudku Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a výslechu jeho zpracovatelů (mimo jiné K. U., jenž je neurologem). Protože závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu měl za zpochybněné závěry posudku znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., a protože znalecký ústav pozbyl ke dni 31. 5. 2020 znalecké oprávnění, ustanovil soud prvního stupně za účelem objasnění odborných otázek znalce v oboru zdravotnictví, specializace posudkové lékařství, MUDr. Vítězslava Lorence (jenž je zároveň atestovaným neurologem). Nakonec učinil skutkový závěr, že „jednak následky pracovního úrazu ze dne 9. 1. 2017 nastalé přímo na koleni žalobce jej samy o sobě činily dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým k výkonu takové práce, a jednak v jejich důsledku došlo k zásadnímu zhoršení do té doby latentně probíhajícího degenerativního onemocnění páteře žalobce výhřezem meziobratlové ploténky s následnou operací, po níž ovšem potíže v páteři nevymizely, přičemž tento zdravotní stav žalobce zapříčiněný v podstatné a značné míře právě pracovním úrazem ze dne 9. 1. 2017 jednoznačně vedl ke konstatování ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce ve znaleckém posudku. Nebýt pracovního úrazu ze dne 9. 1. 2017 ke konstatování ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k výkonu dosavadní práce by ke dni 31. 7. 2018 zřejmě vůbec nedošlo.“ Uzavřel proto, že k rozvázání pracovního poměru účastníků dohodou ke dni 31. 7. 2018 došlo ve skutečnosti z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce, s nímž se pojí odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku. Ten zjišťoval jako výdělek pravděpodobný, neboť žalobce v rozhodném období (pro účely odstupného vycházel soud z druhého čtvrtletí roku 2018) nepracoval. Vyšel z celkové mzdy zúčtované ostatním zaměstnancům žalované (1 200 460 Kč), kteří měli sice v mzdových listech vykázáno 6 664 odpracovaných hodin, ale ve skutečnosti odpracovali 9 654 hodin, a pravděpodobným průměrným hodinovým výdělkem je proto částka 125,80 Kč. Pro určení průměrného měsíčního výdělku však považoval za spravedlivé, aby bylo vycházeno ze skutečné pracovní doby (58 hodin týdně), která u žalované činila pravidelně více než stanovená nebo dohodnutá týdenní pracovní doba. Výše odstupného tak podle soudu prvního stupně činila 380 700 Kč (přiznal však pouze částku 329 961 Kč požadovanou žalobou), doplatek náhrady mzdy za dva dny státních svátků představoval částku 906 Kč (při pracovní době 11,6 hodin denně), náhrada za překážku v práci na straně zaměstnavatele dne 30. 5. 2018 částku 1 460 Kč a stejnou částku náhrada mzdy za návštěvu lékaře v souvislosti s léčením kolene postiženého pracovním úrazem dne 29. 5. 2018, a doplatek náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou v délce 31,5 dne (opět při denní pracovní době 11,6 hodin) činil 14 266 Kč. Žalobu zamítl soud prvního stupně v části, v níž se žalobce domáhal náhrady mzdy za dalších devět návštěv lékaře od 5. 6. 2018, neboť od tohoto dne „žalobce nebyl schopen ani připraven konat práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu“. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. 60 Co 51/2021-347, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně nároku na zaplacení částky 214 544 Kč a řízení v této části zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil v části, v níž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 133 360,30 Kč s 9% úrokem z prodlení od 12. 9. 2019 do zaplacení a 9% úrok z prodlení z částky 214 544 Kč od 12. 9. 2019 do 27. 1. 2021 (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a změnil v části o zaplacení částky 948,70 Kč s 9% úrokem z prodlení od 12. 9. 2019 do zaplacení tak, že v této části žalobu zamítl (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Rozhodl dále o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 216 045 Kč k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Macha a státu náklady řízení ve výši 23 717,50 Kč. Souhlasil se způsobem, jakým soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce je dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce pro následky pracovního úrazu kolene ze dne 9. 1. 2017, že zároveň tímto úrazem došlo také k zásadnímu zhoršení onemocnění páteře žalobce a že „nebýt pracovního úrazu ze dne 9. 1. 2017, ke konstatování ztráty zdravotní způsobilosti žalobce k vý