21 Cdo 2964/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2964/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 11. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2964/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2964.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovněprávní vztahy Pracovní doba Překážky v práci Náhrada mzdy Práce přesčas Dotčené předpisy:§ 84 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 141 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 78 odst. 1 písm. i) předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 348 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 199 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 132 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 31.05.2018 § 22a odst. 1 předpisu č. 563/2004 Sb. ve znění do 31.08.2023 § 23 předpisu č. 563/2004 Sb. ve znění do 31.08.2023 § 3 předpisu č. 263/2007 Sb. § 2 odst. 3 předpisu č. 75/2005 Sb. ve znění do 31.08.2019 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2964/2023-1670 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) D. V., a b) J. V., proti žalované Vyšší odborné škole a Střední zemědělské škole, Benešov, Mendelova 131, příspěvkové organizaci, se sídlem v Benešově, Mendelova č. 131, IČO 61664651, zastoupené Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225, o zaplacení doplatku platu s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 90/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2023, č. j. 23 Co 119/2022-1608, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 C 90/2018-1490, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Právní předchůdce žalobců J. V. se žalobou podanou dne 29. 3. 2018 u Okresního soudu v Benešově (doplněnou dne 7. 7. 2018 a částečně vzatou zpět na jednání dne 23. 10. 2018) domáhal zaplacení doplatku platu ve výši 191 478 Kč s příslušenstvím za období od 1. 2. 2015 do 1. 3. 2018. Uvedl, že je na základě pracovní smlouvy ode dne 1. 9. 2012 zaměstnancem žalované jako učitel všeobecně vzdělávacích předmětů, od 1. 6. 2013 zastává funkci metodika ICT, na 1 pracovní úvazek (40 hodin týdně) a že je mu poskytován plat v nižší výši, než na jaký mu vznikl zákonný nárok. Jedná se o chybně počítané a následně špatně placené přespočetné hodiny, náhradu platu za dovolenou, návštěvy lékaře, nemoc a práci přesčas, kdy dlužná částka za celé období za přespočetné hodiny (vzniklá jako rozdíl mezi zákonným způsobem stanovenou výší odpracovaných a zaplacených přespočetných hodin v příslušných měsících) činí částku 152 173 Kč, za dovolenou (vzniklou jako rozdíl mezi zákonným způsobem stanovenou výší a vyplacenou náhradou platu v příslušných měsících) částku 18 615 Kč, za návštěvu lékaře (vzniklou jako rozdíl mezi zákonným způsobem stanovenou výší náhrady platu a vyplacenou náhradou platu v příslušných měsících) částku 8 525 Kč, za přesčasovou práci (vzniklou jako součet platu a příplatku za práci přesčas a rozdíl mezi zákonným způsobem stanovenou výší a vyplaceným příplatkem za práci v sobotu v příslušných měsících) částku 9 686 Kč a za náhradu platu za nemoc (vzniklou jako rozdíl mezi zákonným způsobem stanovenou výší a vyplacenou náhradou v příslušných měsících) částku 2 478 Kč. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť je nárok nedůvodný a částečně promlčený. Uvedla, že právní předchůdce žalobců nesprávně interpretuje institut přespočetných hodin, směšuje institut týdenní doby a doby výkonu přímé pedagogické činnosti, přespočetná hodina je pouze „odučená“ hodina nad rámec stanoveného rozvrhu přímé pedagogické činnosti. Žalovaná si zvolila nerovnoměrné rozložení přímé vyučovací povinnosti a proplácí přespočetné hodiny převážně až za 5 měsíců. Právní předchůdce žalobců nepředložil žalované potvrzení o návštěvě lékaře ani ničím nedoložil náhradu za práci přesčas. Přespočetné hodiny byly řádně proplaceny podle evidence žalované. 3. Okresní soud v Benešově (poté, co usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 6 C 90/2018-1441, rozhodl, že na straně žalobce bude pokračováno s D. V. aj. V., s pozůstalými dědici zůstavitele) rozsudkem ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 C 90/2018-1490, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům 190.105,37 Kč (výrok I.) a zákonný úrok jdoucí z jednotlivých dílčích měsíčních částek (výrok II.), zamítl žalobu na zaplacení 1 372,63 Kč s úrokem z prodlení (výrok III.), zastavil řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby co do částky ve výši 28 317 Kč (výrok IV.), a uložil žalované nahradit náklady řízení státu (výrok V.) a zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 17 512 Kč (výrok VI.). Z obsáhlého dokazování dovodil, že právní předchůdce žalobců řádně vykonával svou práci, přestože docházel k lékařům a v průběhu trvání pracovního poměru byl několikrát v pracovní neschopnosti, za kterou pobíral nemocenskou, že žalované tak muselo být známo, že právní předchůdce žalobců je nemocný vzhledem k jeho častým návštěvám různých lékařů a různých lékařských zařízení. Dále vzal za prokázaný rozsah odpracované doby právním předchůdcem žalobců v žalovaném období, a to jak přímou pedagogickou činností, tak prací související s přímou pedagogickou činností, dobu strávenou návštěvami lékařů, dobu nepřítomnosti v práci pro nemoc, čerpání dovolené. Dospěl k závěru, že žalovaná postupovala chybně při výpočtu přespočetných hodin přímé vyučovací činnosti, zejména pokud prováděla zápočty odučených a neodučených hodin za období, kdy byl právní předchůdce žalobců u lékaře, v pracovní neschopnosti či čerpal dovolenou, kdy hodiny přímé pedagogické činnosti za tato období převáděla a požadovala po právním předchůdci žalobců odučení těchto hodin. Z dokazování nevyplynulo, že by v dostatečném předstihu dvou týdnů žalovaná s právním předchůdcem žalobců projednala a oznámila mu změny v rozvrhu ohledně jeho hodin přímé pedagogické činnosti. Nelze připustit výklad, že lze započítávat hodiny přímé pedagogické činnosti za celé vyrovnávací období pěti měsíců s obdobími, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou anebo je v dočasné pracovní neschopnosti, a tyto hodiny převádět do dalších týdnů, kdy zaměstnanec opět nastoupí do výkonu práce. Soud nesouhlasil s tvrzením žalované, že lékařská vyšetření nebyla řádně nahlášena či omluvena, neboť z dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobců musel často absolvovat vyšetření a lze si jen těžko představit, že by takto časté absence mohly být uskutečňovány bez vědomí žalované, z dokazování vyplynulo, že svého zaměstnavatele o nepřítomnosti na pracovišti informoval. Uplatněné nároky soud považoval za oprávněné, ohledně konkrétní výše jednotlivých nároků vycházel především ze znaleckého posudku, který byl pro tento účel zpracován. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2023, č. j. 23 Co 119/2022-1608, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., V. a VI. potvrdil a uložil žalované zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni i žalobci, každému 1 800 Kč. Dovodil, že mezi účastníky není v zásadě sporu o počtu v zažalovaném období právním předchůdcem žalobců odučených hodin, hodin čerpání dovolené či hodin jeho nepřítomnosti pro překážky v práci, sporným je především způsob, jakým žalovaná tyto hodiny vyhodnocovala a na základě svého vyhodnocení vypočítala a vyplácela právnímu předchůdci žalobců jeho náhradu platu. Ke sporné otázce řádného dokládání návštěv lékaře po doplnění dokazování odvolací soud dovodil, že bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobců své návštěvy u lékaře v souladu se zavedenou praxí žalované nejen předem ohlásil, ale následně i řádně dokládal (žalovaná za celou dobu nezpochybnila důvod jeho nepřítomnosti v práci, námitku nedoložených návštěv lékaře vznesla až poté, co poukázal na nesrovnalosti ve výši náhrady mzdy za dobu těchto překážek, žalující strana předložila lékařem potvrzenou propustku ze dne 26. 8. 2013, kterou právní předchůdce žalobců nepoužil, neboť vyšetření proběhlo mimo dobu vyučování, což vyvrací tvrzení žalované, že si právní předchůdce žalobců nikdy žádno