21 Cdo 3017/2019 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3017/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 6. 2020 Spisová značka:21 Cdo 3017/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.3017.2019.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rodinná domácnost (o. z.) Obydlí manželů (o. z.) [ Rodinná domácnost (o. z.) ] Zástavní právo Neplatnost právního jednání Katastr nemovitostí Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 747 o. z. § 984 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3017/2019-125 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně M. Č., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Turgeněvova č. 632/19, proti žalovaným 1) UNIDEBT Czech, SE se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Dělnická č. 213/12, IČO 24797880, zastoupenému Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem se sídlem ve Vraňanech č. 233, a 2) O. Č., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Kamilou Vágnerovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova č. 1100, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 19 C 260/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. března 2019 č. j. 11 Co 94/2018-98, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části směřující do výroků o nákladech řízení se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. ledna 2018 č. j. 19 C 260/2017-64 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Litoměřicích dne 1. 8. 2017 domáhala, aby bylo určeno, že „zástavní právo k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. St. XY a jeho součásti stavbě č. p. XY a k pozemku parc. č. XY, zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm XY na listu vlastnictví č. XY pro obec XYa katastrální území XY, zřízené zástavní smlouvou č. 0000430334 ze dne 26. 8. 2014, uzavřenou mezi žalovaným 2) a společností ACEMA Credit Czech, a. s., IČ 26158761, neexistuje“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že jsou s žalovaným 2) manželé, že manželství uzavřeli dne 7. 6. 1997, přičemž v jeho průběhu, „resp. až doposud, nedošlo ke smluvní modifikaci“ jejich společného jmění manželů ani „k modifikaci“ společného jmění manželů rozhodnutím soudu, a že v průběhu manželství do společného jmění manželů s žalovaným 2) nabyli mimo jiné výše označené nemovitosti (dále též „předmětné nemovitosti“), a to kupní smlouvou ze dne 28. 11. 2000, na jejímž základě byl katastrálním úřadem povolen vklad vlastnického práva s právními účinky ke dni 29. 11. 2000 a kterou s prodávajícími „uzavíral, resp. podepisoval“, pouze žalovaný 2), přičemž v kupní smlouvě sjednaná kupní cena byla hrazena „z jejich společného jmění manželů“. Dále uvedla, že „v nemovitých věcech, potažmo v domě č. p. XY“, bydlí s žalovaným 2) a jejich dvěma syny, že se tam nachází jejich rodinná domácnost „ve smyslu ustanovení § 743 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.“ A že se synem K. (ročník XY) se do domu nastěhovali v roce 2001 a AAAAA (pseudonym) (ročník XY) je domovem od narození, přičemž jsou v něm všichni „hlášeni k trvalému pobytu“. Žalobkyně má za to, že právní jednání, kterým žalovaný 2) bez jejího souhlasu zatížil jejich společné nemovité věci, v nichž se nachází jejich rodinná domácnost, zástavním právem „na základě zástavní smlouvy č. 0000430334 ze dne 26. 8. 2014, jím uzavřené se společností ACEMA Credit Czech, a. s.“ na straně zástavního věřitele, a to k zajištění dluhu žalovaného 2) u této společnosti ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. 0000430334 uzavřené dne 26. 8. 2014, je „jednáním neplatným“, přičemž jeho neplatnosti se dovolává, a že je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti „uvedeného právního jednání“, neboť bez tohoto určení jí „akutně hrozí újma“ na jejím „právním postavení“, tedy že pozbude vlastnických práv k předmětným nemovitým věcem realizací zástavního práva jejich prodejem žalovaným 1), který je právním nástupcem společnosti ACEMA Credit Czech, a. s. Žalovaný 1) zejména namítal, že je pro něj „novotou“, že předmětné nemovitosti nejsou ve výlučném vlastnictví žalovaného 2), že při podpisu smlouvy o zástavním právu č. 0000430334 ze dne 26. 8. 2014 vystupoval žalovaný 2) jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí (ve prospěch jeho tvrzení svědčil i tehdejší zápis „v KN“) a že i za trvání manželství s žalobkyní mohl žalovaný 2) nabýt předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Dále uvedl, že se neztotožňuje se závěrem žalobkyně, že absence jejího podpisu na předmětné zástavní smlouvě bez dalšího způsobuje neplatnost této zástavní smlouvy, neboť žalobkyně musela vědět, že kupní smlouvu za trvání manželství podepsal toliko žalovaný 2) a že ohledně nemovitosti je v katastru nemovitostí zapsáno nikoli společné jmění manželů, ale výlučné vlastnictví žalovaného 2), přičemž žalobkyně po celých 16 let neučinila ničeho, aby stav zapsaný ve „veřejném rejstříku“ změnila, ale že byla předem srozuměna, že může dojít k poškození práv třetí osoby, která „jednajíce v dobré víře v katastr nemovitostí“ uzavře smlouvu pouze se žalovaným 2). Žalovaný 1) má za to, že poskytnutí ochrany právům žalobkyně za „takových okolností“ by bylo zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 11. 1. 2018 č. j. 19 C 260/2017-64 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) 11 192 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Volšíka a žalovanému 2) 8 228 Kč k rukám advokátky JUDr. Kamily Vágnerové. Poté co soud prvního stupně dovodil, že naléhavý právní zájem je v této věci „dán“, neboť „v důsledku realizace zástavního práva žalobkyni hrozí prodej předmětných nemovitostí“, vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným 2) bylo dne 7. 6. 1997 uzavřeno manželství, že z manželství se dne XY narodil syn K. Č. a dne XY AAAAA, že žalobkyně, žalovaný 2) i jejich dva synové „mají hlášeno trvalé bydliště na adrese XY“, že v katastru nemovitostí byl jako vlastník předmětných nemovitosti, které nabyl v průběhu manželství na základě kupní smlouvy ze dne 28. 11. 2000, zapsán pouze žalovaný 2), že mezi právním předchůdcem žalovaného 1), společností ACEMA Credit Czech a. s., a žalovaným 2) byla dne 26. 8. 2014 uzavřena smlouva o úvěru č. 0000430334, na jejímž základě byl žalovanému 2) poskytnut úvěr pro účely podnikání ve výši 1 200 000 Kč, a zástavní smlouva č. 0000430334, jíž bylo zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem „s právními účinky vkladu zápisu ke dni 28. 8. 2014“ zajišťující „dluh ze smlouvy o úvěru č. 0000430334 v celkové výši 1 200 000 Kč“, a že žalovaný 2) ve formuláři k osobním a majetkovým poměrům žadatele o úvěr uvedl, že je ženatý a že je vlastníkem „nemovitosti XY“, přičemž i v zástavní smlouvě „deklaroval“, že vlastníkem předmětných nemovitostí je „pouze on“. Dále soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že společnost ACEMA Credit Czech a. s. postoupila žalovanému 1) pohledávku za žalovaným 2), čímž došlo ke změně věřitele u zástavního práva smluvního „vzniklého na základě zástavní smlouvy č. 430334 ze dne 26. 8. 2014“, a že „vedení společné domácnosti v předmětných nemovitostech“ není mezi stranami sporné. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že s ohledem na „zásadu tzv. materiální publicity veřejného seznamu (…) vyjádřenou v ust. 984 odst. 1 o. z.“ bylo zástavní právo ve vztahu k žalovanému 1), respektive jeho právnímu předchůdci, platně sjednáno, neboť jednal s důvěrou ve stav zapsaný v katastru nemovitostí, tedy že vlastníkem předmětných nemovitostí je pouze žalovaný 2), přestože tento stav nebyl v souladu se skutečným právním stavem, protože předmětné nemovitosti se nacházely „v režimu společného jmění manželů“, a že právní předchůdce žalovaného 1) neporušil „péči řádného hospodáře“, když neprováděl další šetření za účelem zjištění, zda se předmětné nemovitosti nacházejí „v režimu společného jmění manželů“, přestože mu žalovaný 2) sdělil, že je ženatý a zároveň „deklaroval“, že je jediným vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť tato tvrzení se nijak nevylučují. Zdůraznil, že žalovaný 2) uzavíral úvěrovou i zástavní smlouvu jako podnikatel, u nějž „lze předpokládat, že má povědomí mezi majetkem, který je v jeho výlučném vlastnictví a majetkem, který se nachází ve společném jmění manželů“. Shledal, že vzhledem k uplatnění