21 Cdo 4322/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4322/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4322/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4322.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 46 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 30.09.2004 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 3. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4322/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. M. P., proti žalované České republice - Úřadu práce České republiky v Praze 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, IČO 72496991, zastoupené Mgr. Michalem Vávrou, advokátem se sídlem v Brně, třída kapitána Jaroše č. 13, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 124/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2010 č.j. 15 Co 63/2009-283, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 31.3.2004 "Česká republika - Úřad práce Brno - město" sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Výpovědní důvod spatřovala v tom, že Příkazem ředitele Úřadu práce Brno - město ze dne 29.3.2004 č. 116 bylo zrušeno s účinností ke dni 31.3.2004 "jedno pracovní místo - pracovník kontroly a současně jedno pracovní místo - vedoucí kontrolního oddělení právního a kontrolního odboru Úřadu práce Brno - město". Protože bylo zrušeno pracovní místo, které žalobce na základě pracovní smlouvy zastává, a protože zaměstnavatel ho nemá možnost dále zaměstnávat, neboť nemá volné žádné pracovní místo, které by mohl žalobci nabídnout, stal se žalobce pro zaměstnavatele nadbytečným zaměstnancem. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 21.7.2004 domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby bylo žalované uloženo nahradit žalobci "škodu ve výši měsíčního průměrného výdělku 25.560,- Kč za každý měsíc, počínaje měsícem červenec 2004 do doby, kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru nebo do doby, kdy žalovaný umožní žalobci pokračovat ve výkonu práce, s 2% úrokem z prodlení do zaplacení". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.7.1993 pracoval na Úřadu práce Brno - město ve funkci pracovník kontroly "s pověřením k vedení a řízení kontrolního oddělení" a že předmětná výpověď z pracovního poměru mu byla předána dne 31.3.2004. Výpověď z pracovního poměru je však neplatným právním úkonem, neboť zaměstnavatel "v době rozhodování o organizační změně i ve výpovědní době" přijímal a přijal "nespočet" dalších zaměstnanců a vypisoval řadu výběrových řízení na obsazení volných míst, žalobci však žádné pracovní místo nenabídl. Žalobce oznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Městský soud v Brně - poté, co usnesením ze dne 2.2.2005 č.j. 49 C 124/2004-28 řízení o "náhradu škody - náhradu mzdy" vyloučil k samostatnému řízení - rozsudkem ze dne 2.3.2006 č.j. 49 C 124/2004-138 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.525,- Kč "a 19% DPH z částky 5.525,- Kč" k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Baráka. Z provedeného dokazování dovodil, že na Úřadu práce Brno - město sice došlo k organizační změně, spočívající ve zrušení pracovního místa, které žalobce zastával, že však zaměstnavatel nesplnil svoji "nabídkovou povinnost", když žalobci nenabídl před podáním výpovědi jiné vhodné pracovní místo, přestože měl více vhodných volných míst, a to místo účetní, hlavní účetní, zprostředkovatele práce, asistenta ředitele a právníka kontrolora. K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30.10.2007 č.j. 15 Co 344/2006-163 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutím o organizační změně bylo rozhodnuto o snížení stavu zaměstnanců a že žalobce se stal v této souvislosti nadbytečným zaměstnancem, vytknul mu však, že z odůvodnění jeho rozsudku "není zřejmé, které období soud prvního stupně považoval za rozhodné pro zkoumání, zda u žalované existovalo či neexistovalo volné pracovní místo, které mohla žalobci nabídnout", a že proto je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Za rozhodné období v tomto směru považoval odvolací soud "dobu mezi rozhodnutím ředitele o organizační změně, v důsledku které se stal žalobce nadbytečný, a dobu, než byla žalobci doručena výpověď". Uložil soudu prvního stupně, aby zkoumal, zda v rozhodné době bylo u zaměstnavatele volné pracovní místo, které mohl žalobci nabídnout. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.10.2008 č.j. 49 C 124/2004-254 znovu žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 24.321,- Kč k rukám advokáta JUDr. Milana Bedroše. Z provedeného dokazování dovodil, že u zaměstnavatele došlo k organizační změně, spočívající ve zrušení pracovního místa, které žalobce zastával, že však zaměstnavatel nesplnil svoji "nabídkovou povinnost", když žalobci před podáním výpovědi nenabídl jiné vhodné místo". V řízení přitom bylo zjištěno, že "v období od začátku roku a zejména v březnu roku 2004 byl u žalované velký pohyb pracovníků a bylo přijato několik nových pracovníků (na funkci účetní, zprostředkovatel práce, zásobovač) a následně pak v květnu a červnu". Podle soudu prvního stupně bylo "prokázáno, že v měsíci březnu, kdy dala žalobci výpověď, byla u žalované volná místa" a že zaměstnavatel postupoval v rozporu s ustanovením § 7 odst.2 zákoníku práce, když se "vědomě snažil obsadit všechny volné funkce a až poté dal žalobci výpověď ke dni 31.3.2004, když 29.3.2004 rozhodl o organizační změně". K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13.4.2010 č.j. 15 Co 63/2009-283 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.400,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jeronýma Tejce. Poté, co dovodil, že "za rozhodné období ohledně splnění nabídkové povinnosti je třeba považovat zejména období od přijetí organizační změny do dání výpovědi, tedy období od 29.3. do 31.3.2004", odvolací soud z důkazů provedených před soudem prvního stupně zjistil, že sice "dvě volná místa - místo hlavní účetní a účetní, která měla být podle závěru soudu prvního stupně volná a žalobci nabídnuta, byla obsazena již na počátku března 2004, tedy ještě před tím než bylo rozhodnuto o organizační změně", že však "v rozhodném období měla být nabídková povinnost splněna minimálně ohledně místa asistenta ředitele", když "dle listinných důkazů založených ve spise, a to emailové zprávy ředitele a listiny o výběrovém řízení na místo asistenta ředitele, je zřejmé, že již na přelomu března a dubna 2004, nejpozději mezi 5. a 7.4.2004 ředitel žalované zadal, aby byla vyvěšena informace o vyhlášení konkursu na toto pracovní místo". Odvolací soud uzavřel, že "do té doby zastávala funkci asistentky ředitele J. P., která měla část úvazku i na podatelně, a že proto potřeba obsazení tohoto místa nevyvstala až v týdnu od 5.4.2004, ale s ohledem na všechny okolnosti musela být žalované zřejmá a musela být dána i v rozhodné době, tedy od 29.3.2004 do 31.3.2004"; protože "potřeba obsazení tohoto místa byla v rozhodné době, a protože žalobci toto místo nebylo nabídnuto, nesplnila žalovaná nabídkovou povinnost podle ustanovení § 46 odst. 2 zákoníku práce" a výpověď z pracovního poměru je tedy, aniž by bylo potřebné se zabývat obsazením dalších volných míst, neplatná. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z důkazu, který nebyl vůbec proveden, když "odkázal na listinné důkazy založené ve spise, a to emailovou zprávu ředitele a listinu o výběrovém řízení na místo asistenta ředitele", ačkoliv důkaz emailovou zprávou nikdy nebyl před soudy proveden, že v rozporu s ustanoveními § 213 odst. 2 a 3 o.s.ř. "v rámci jediného ústního jednání neprováděl žádné dokazování a ani nezopakoval žádné důkazy, ale přesto tyto důkazy následně hodnotil jiným způsobem a vyvodil z nich jiná skutková zjištění než soud prvního stupně", a že porušil "zásadu d