21 Cdo 4606/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4606/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2020 Spisová značka:21 Cdo 4606/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.4606.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Uznání dluhu Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 2053 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 555 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 556 o. z. ve znění do 29.12.2016 § 18 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 30.09.2015 § 133 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 5. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4606/2018-273 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. D. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Lubošem Hádkem, advokátem se sídlem v Železném Brodě, Hrubá Horka č. 50, proti žalovanému V. M., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Vlastimilem Motlíkem, advokátem se sídlem v Želeném Brodě, Na Stráni č. 857, o 76 230 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 111 C 34/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. června 2018 č. j. 35 Co 51/2018-225, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 11. ledna 2018 č. j. 111 C 34/2016-195 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobou podanou u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dne 9. 8. 2016 se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 76 230 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. 8. 2015 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný dne 11. 6. 2015 „na základě prohlášení dlužníka o uznání dlužné částky co do důvodu i výše“ uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 76 230 Kč. Za důvod vzniku uvedeného dluhu označil „neoprávněné používání strojní pily spolu s energiemi a amortizací pily žalovaným, na jehož straně tak vzniklo bezdůvodné obohacení“. Žalovaný se zavázal uhradit dluh do 31. 7. 2015. V průběhu řízení žalobce (podáním ze dne 27. 9. 2016) doplnil, že částka „vyplývá jako následná škoda z trestné činnosti žalovaného, který postupně odcizoval žalobci, jakožto svému zaměstnavateli magnetický bronz“. Následně (u jednání dne 7. 2. 2017 a podáním ze dne 6. 3. 2017) doplnil, že žalovaný „používal ke svému protiprávnímu jednání strojní pilu, která je v majetku firmy J.“, že žalovaný „řezáním strávil kolem 350 hodin“ a že „způsobenou škodu, včetně energie a amortizace lze vyčíslit částkou 3 Kč za minutu“. Požadovaná částka podle žalobce odpovídá „takto vyčíslené škodě navýšené o DPH“. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě potvrdil, že je trestně stíhán pro přečin krádeže, kterého „se dopouštěl pokračujícím jednáním v období od dubna 2014 do května 2015 krádežemi odřezků bronzových trubek určených do sběru ke škodě zaměstnavatele, pana J. D.“. Žalovaný souhlasil s ukončením pracovního poměru u zaměstnavatele. Žalobce „mu předestřel dvě možnosti“, a to podpis uznávacího prohlášení, anebo že mu „dá paragraf“. Žalovaný „ve snaze mít možnost nastoupit do práce u nového zaměstnavatele“ podepsal prohlášení o uznání dluhu a mezi účastníky došlo k ukončení pracovního poměru dohodou bez uvedení důvodu. Žalovaný současně dne 11. 6. 2015 podepsal „uznávací prohlášení na 100 000 Kč vůči žalobcem výlučně vlastněné D.“ (správně D.) z důvodu „údajného mzdového přeplatku“. Namítal, že žaloba je „nekonkrétní“, neboť není zřejmé, jak žalobce vypočetl výši dluhu uvedenou v uznávacím prohlášení, zejména „kolik činí pohledávka z titulu údajného užívání strojní pily, jak byly spočítány energie (…) a jak byla vypočtena amortizace“. Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 30. 3. 2017 č. j. 111 C 34/2016-129 žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 27 480 Kč k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Motlíka. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný v „prohlášení o uznání dluhu“ ze dne 11. 6. 2015 „prohlásil“, že „uznává svůj dluh vůči žalobci co do výše 76 230 Kč i co do důvodu, kterým je neoprávněné užívání strojní pily spolu s energiemi, amortizací pily a jiných nákladů vzniklých ve spojení s neoprávněnou činností žalovaného“, a že k zaplacení uvedené částky se zavázal do 31. 7. 2015. Na základě „vyjádření“ žalobce považoval „za zásadní, že žalovaný (…) používal k neoprávněnému řezání materiálu dvě strojní pily, z nichž pouze jedna patřila žalobci a druhá patřila společnosti D., přičemž uznaný dluh byl vyčíslen podle celkové doby, kterou měl strávit žalovaný neoprávněným řezáním materiálu na obou pilách“. Uvedeným jednáním žalovaný mohl „způsobit škodu jak žalobci, tak společnosti D., přičemž uznávací prohlášení zjevně tyto dva samostatné nároky dvou odlišných poškozených subjektů vůči stejnému škůdci nijak nerozlišuje“. Uzavřel proto, že „uznávacímu prohlášení“ ze dne 11. 6. 2015 nelze pro jeho neurčitost přiznat účinky podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, neboť dluh v něm není skutkově vymezen dostatečně určitě tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Protože žalobce nenavrhl žádný „důkaz způsobilý jím tvrzenou dobu neoprávněného užívání strojní pily prokázat“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně výše způsobené škody. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 8. 2017 č. j. 35 Co 172/2017-157 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně „na základě zjištění učiněných z obsahu uznávacího prohlášení ze dne 11. 6. 2015“ dospěl k závěru, že „uznávací prohlášení“ je neurčité právní jednání, neboť v něm není „dostatečně určitě (…) vymezen důvod vzniku dluhu“, absentuje v něm „údaj o tom, za jakou dobu dluh užíváním pily vznikl, popřípadě jiné jeho vymezení, např. pomocí objemu nařezaného materiálu“, a neobsahuje „ani žádný odkaz na listinu či okolnost, která by důvod vzniku dluhu jednoznačně ozřejmovala“ (např. odkaz na „konkrétní trestní řízení vedené proti žalovanému“); „při absenci časového či množstevního údaje vyjadřujícího rozsah činnosti žalovaného jím uznávaný dluh není odlišitelný od případných dluhů jiných“. Nedostatek určitosti právního jednání v daném případě nelze zhojit ani výkladem projevu vůle, „aniž by byla dodatečně doplňována vůle žalovaného, která v písemném projevu vůle vyjádřena nebyla“; podle odvolacího soudu nepostačuje, že „důvod mohl být případně účastníkům zřejmý, jestliže to není seznatelné z listiny písemné právní jednání zachycující“. Odvolací soud však soudu prvního stupně vytkl, že žalobu zamítl pro neunesení důkazního břemene žalobcem, aniž provedl jím navržené důkazy (svědecké výpovědi zaměstnanců žalobce), jimiž měl být prokázán počet hodin, které žalovaný strávil „neoprávněným používáním strojní pily“. Okresní soud v Jablonci nad Nisou následně rozsudkem ze dne 11. 1. 2018 č. j. 111 C 34/2016-195 žalobu zamítl, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 46 400 Kč k rukám advokáta JUDr. Vlastimila Motlíka a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou „náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající svědečnému náležejícímu svědkům R. Š. a M. Š.“. Soud prvního stupně vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu o neurčitosti „uznávacího prohlášení“ ze dne 11. 6. 2015. Na základě zjištění, že „nikdo ze svědků se pak nebyl schopen konkrétněji vyjádřit k tomu, jakou dobu strávil žalovaný neoprávněným používáním strojní pily za účelem následného odcizení nařezaného materiálu“, že „se v dílně vedle strojní pily ve vlastnictví žalobce dále nachází strojní pila ve vlastnictví D.“ a že „zaměstnanci včetně žalovaného běžně užívali obě, aniž by se to jakkoliv rozlišovalo“, dospěl k závěru, že žalobce „neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že žalovaný neoprávněně užíval strojní pilu ve vlastnictví žalobce po dobu 350 hodin, ani že by tak případně činil po jinou konkrétně zjistitelnou dobu“. Vzhledem k tomu, že „při žalobou zvolené konstrukci vyčíslení škody je nutnou podmínkou procesního úspěchu prokázání doby, po kterou žalovaný měl strojní pilu neoprávněně užívat“, soud prvního stupně uzavřel, že „nelze podané žalobě vyhovět“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 28. 6. 2018 č. j. 35 Co 51/2018-225 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 480 Kč k rukám advo