21 Cdo 714/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 714/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 6. 2011 Spisová značka:21 Cdo 714/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.714.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 61 odst. 3 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 35 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 133 odst. 1 písm. a) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 7 odst. 2 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 714/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného Mgr. Svatoplukem Šplechtnou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jindřišská č. 20, proti žalovanému J. J., zastoupenému JUDr. Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá č. 16, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o 41.781,- Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 46/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. srpna 2009 č.j. 11 Co 272/2008-103, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.506,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Svatopluka Šplechtny, advokáta se sídlem v Praze 1, Jindřišská č. 20. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 27.12.2006 žalovaný sdělil žalobci, že s ním okamžitě ruší pracovní poměr podle § 53 zákoníku práce z důvodu "opakované neomluvené absence". Naplnění důvodu k tomuto opatření spatřoval v tom, že "pracovní neschopnost žalobci skončila 6.12.2006" a že "od 7.12.2006 se opakovaně a bez omluvy nedostavil do zaměstnání". Žalobce se žalobou ze dne 21.2.2007 podanou u Okresního soudu v Litoměřicích dne 23.2.2007 domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru, které mu bylo doručeno dne 28.12.2006, je neplatné, a aby mu žalovaný zaplatil (poté, co vzal žalobu zčásti zpět) náhradu mzdy za dobu výpovědní doby ve výši 41.781,- Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 4.4.2005 jako dělník, že dne 6.12.2005 utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti a pro který byl rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Litoměřicích ze dne 15.11.2006 shledán plně invalidním, a že žalovaný věděl o žalobcově invaliditě, neboť mu pro účely stanovení invalidního důchodu vystavil evidenční list důchodového pojištění. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.12.2006 žalobce považuje za neplatné, neboť žalovaný věděl, že žalobce byl uznán plně invalidním a že tedy není schopen konat dosavadní práci. Žalobce netrvá na tom, aby ho žalovaný dále zaměstnával; přísluší mu proto náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvouměsíční výpovědní doby. Žalovaný potvrdil, že žalobce utrpěl dne 6.12.2005 pracovní úraz, pro jehož následky byl do 6.12.2006 v pracovní neschopnosti a byl mu přiznán invalidní důchod. Po skončení pracovní neschopnosti žalobce nepožádal o převedení na jinou práci a ani nepředložil žalovanému žádný lékařský posudek, na základě kterého by mohl vykonávat u žalovaného jinou práci; teprve po okamžitém zrušení pracovního poměru žalobce zaslal žalovanému vyjádření MUDr. Pršalové, v němž se "pouze obecně konstatuje, že vzhledem ke zdravotnímu stavu žalobce byl tomuto přiznán invalidní důchod a že nemůže vykonávat dosavadní zaměstnání s tím, že pokud by se rozhodl vykonávat jiné, bylo by nutné nové posouzení schopnosti toto zaměstnávání vykonávat lékařem". Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 7.2.2008 č.j. 14 C 46/2007-82 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 28.381,50 Kč. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 4.4.2005 jako dělník a že dne 6.12.2005 utrpěl pracovní úraz, pro který byl v pracovní neschopnosti až do 6.12.2006 a pro jehož následky byl uznán plně invalidním; potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti, na němž byla uvedena poznámka "invalidní důchod", žalobce předal žalovanému. Dne 20.12.2006 proběhlo mezi účastníky jednání, při němž žalobce oznámil žalovanému, že "do práce již docházet nebude, neboť má invalidní důchod", a dne 21.12.2006 ošetřující lékařka MUDr. A. P. vystavila na žádost žalobce potvrzení pro zaměstnavatele, že žalobce není schopen vykonávat dosavadní práci a že mu byl přiznán plný invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že žalobce po skončení pracovní neschopnosti ode dne 7.12.2006 nedocházel do zaměstnání, aniž by žalovaného "řádně informoval o invalidním důchodu" a o tom, jaká má "zdravotní omezení a jaké práce případně může konat", a že žalovaný mohl se žalobcem jednat "o jiné práci, kterou by mohl u žalovaného vykonávat", kdyby žalobce doložil "všechny skutečnosti o zdravotních omezeních", představuje žalobcova nepřítomnost v práci podle názoru soudu prvního stupně "neomluvené absence", přičemž "po žalovaném v dané věci nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce dále zaměstnával". Soud prvního stupně současně přihlédl k tomu, že "nebylo na místě" použití ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) či písm. f) zákoníku práce, neboť žalovaný "neměl dostatek informací o zdravotní způsobilosti žalovaného o tom, jaké práce může či nemůže vykonávat", a "bylo zřejmé, že žalobce nadále do práce docházet nebude, a to ani ve výpovědní lhůtě". K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4.8.2009 č.j. 11 Co 272/2008-103 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobci dne 27.12.2006, a že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci "náhradu mzdy v hrubé výši" 41.781,- Kč, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 35.187,27 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 31.442,42 Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Svatopluka Šplechtny. Poté, co dovodil, že pro právní posouzení věci je rozhodující pouze to, zda "zdravotní stav žalobce umožňoval, aby konal práce, ke kterým byl podle pracovní smlouvy povinen", odvolací soud zdůraznil, že rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Litoměřicích ze dne 15.11.2006, z něhož je soud povinen ve smyslu ustanovení § 135 odst.2 věty druhé o.s.ř. vycházet, byl žalobce uznán plně invalidním a že tedy zdravotní stav žalobce v rozhodné době od 7.12.2006 do 27.12.2006 mu neumožňoval plnění povinností vyplývající z ustanovení § 35 odst. 1 písm. b) zákoníku práce konat práce podle pracovní smlouvy. Žalobce o uznání plné invalidity žalovaného opakovaně informoval (předložením potvrzení o ukončení pracovní neschopnosti s poznámkou "invalidní důchod" a při osobním jednání s žalovaným dne 20.12.2006, kdy žalovanému sdělil, že do práce docházet nebude, protože má invalidní důchod), a proto jednání žalobce, které žalovaný vymezil jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru (nedostavení se do zaměstnání od 7.12. do 27.12.2006), není porušením pracovní kázně; okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 27.12.2006 je proto0 neplatným právním úkonem. Protože žalobce dopisem ze dne 19.2.2007 sdělil žalovanému, že na dalším zaměstnávání netrvá, skončil pracovní poměr účastníků ve smyslu ustanovení § 61 odst.3 písm.b) zákoníku práce dnem 28.12.2006 a žalobce má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby (za dva měsíce). Při stanovení náhrady mzdy vycházel odvolací soud z pravděpodobného výdělku, stanoveného na základě "hrubé mzdy, které by žalobce v rozhodném období zřejmě dosáhl" (z hrubé hodinové mzdy, kterou dosahoval od vzniku pracovního poměru do pracovního úrazu), ve výši 20.972,69 Kč. I když náhrada mzdy za dobu výpovědní doby činí 41.945,38 Kč, přiznal mu odvolací soud pouze částku 41.781,- Kč, kterou žalobce (po částečném zpětvzetí žaloby) v řízení požadoval. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl, že "žalobce žalovanému nikterak neprokázal, že mu byl přiznán invalidní důchod", a že "ani z lékařských zpráv ošetřující lékařky nevyšly najevo žádné skutečnosti o konkrétních omezeních žalobce". Uvedl, že