21 Cdo 992/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 992/2023 citace  Název judikátu:Bezprávná výhrůžka při rozvázání pracovního poměru dohodou Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2024 Spisová značka:21 Cdo 992/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.992.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezprávná výhrůžka Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 49 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 587 odst. 1 o. z. § 1a odst. 1 písm. a) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.11.2024IV.ÚS 3245/24 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost5. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 992/2023-259 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) J. K., a b) M. H., zastoupených Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, tř. Tomáše Bati č. 202, proti žalovanému Slováckému divadlu Uherské Hradiště, příspěvkové organizaci, se sídlem v Uherském Hradišti, Tyršovo náměstí č. 480, IČO 00094846, zastoupenému JUDr. Josefem Pitnerem, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Krátká č. 143, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 131/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 60 Co 185/2022-203, takto: I. Rozsudek krajského soudu se mění tak, že se mění rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. června 2022, č. j. 9 C 131/2021-133, takto: Žaloba na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 26. 3. 2021 uzavřená mezi žalobkyní a) a žalovaným je neplatná, se zamítá. Žaloba na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 26. 3. 2021 uzavřená mezi žalobkyní b) a žalovaným je neplatná, se zamítá. II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení a dovolacího řízení vůči žalobkyním nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 26. 7. 2021 se žalobkyně domáhaly určení, že dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 26. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyněmi a žalovaným jsou neplatné. Žalobu zdůvodnily tím, že u žalovaného pracovaly na pracovní pozici herečky na základě pracovních smluv na dobu neurčitou. Dne 26. 3. 2021 byly žalobkyně prostřednictvím elektronické pošty předvolány, tak jako každý rok, na tzv. umělecký pohovor, avšak na rozdíl od předchozích období na místo hodnocení hereckých výkonů a projednání budoucí sezóny byla oběma žalobkyním bez jakéhokoli předchozího náznaku či upozornění a projednání předložena dohoda o rozvázání pracovního poměru, jejímž důvodem měla být nadbytečnost obou žalobkyň v následující divadelní sezóně. Obě žalobkyně byly tímto jednáním žalovaného zaskočeny a překvapeny. Žalobkyně a) žádala o poskytnutí potřebného času na promyšlení, případně projednání s někým právně kvalifikovaným, ovšem to jí ze strany žalovaného nebylo umožněno. Předloženou dohodu si pak žalobkyně a) ani na místě nepřečetla, neboť u sebe neměla brýle na čtení, které jinak potřebuje. Žalovaný na ni vyvinul nátlak, že pokud dohodu nepodepíše ihned, bude to k její tíži, neboť jí bude dána okamžitá výpověď a nebude jí umožněno další dohrávání na základě licenční smlouvy. Obdobně se celá věc odehrála i ve vztahu k žalobkyni b), kdy odmítnutí okamžitého podpisu bylo žalovaným okomentováno vyloučením jakékoliv spolupráce do budoucna a nedostatkem loajality k divadlu, tj. žalovanému. Obě žalobkyně následně vyzvaly žalovaného k dalšímu přidělování práce a rovněž jej upozornily na jeho protiprávní jednání a trvaly na neplatnosti dohody z důvodu porušení dobrých mravů záměrným vytvořením tísně a nátlaku žalovaným a z důvodu neplatnosti právního jednání s ohledem na nedostatek svobodné vůle. Žalobkyně rovněž zpochybnily údajnou nadbytečnost jako důvod ukončení pracovního poměru, neboť představení, v nichž účinkovaly, se stále dohrávala a žalovaný byl nucen nahrazovat jejich pozici jinými hostujícími herečkami. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Především uvedl, že na žalobkyně nebyl vytvářen jakýkoliv nátlak, nikdy nebyly nuceny k podpisu dohody, měly možnost si vše promyslet a nemohlo se jednat o neplatné právní jednání, neboť dle žalovaného si obě žalobkyně byly vědomy následků svého jednání a nedošlo k tomu, že by na straně žalobkyň byl nedostatek svobodné vůle. Uzavření dohody vnímal žalovaný jako vstřícné gesto, neboť zde měl z důvodu přijatých organizačních změn existovat faktický důvod pro výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. 3. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 10. 6. 2022, č. j. 9 C 131/2021-133, určil, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 26. 3. 2021 uzavřená mezi žalobkyní a) a žalovaným Slováckým divadlem Uherské Hradiště, příspěvková organizace, je neplatná (výrok I), určil, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 26. 3. 2021 uzavřená mezi žalobkyní b) a žalovaným Slováckým divadlem Uherské Hradiště, příspěvková organizace, je neplatná (výrok II), a žalovanému uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni a) 28 999 Kč a žalobkyni b) 26 999 Kč (výroky III a IV). 4. Soud prvního stupně uvedl, že žaloba o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru byla podána včas a byly dodrženy i formální a obsahové náležitosti dohody. Důvod skončení pracovního poměru podle § 52 písm. c) zákoníku práce, obsažený v dohodě, však nebyl naplněn, neboť žalobkyně měly po skončení pracovního poměru hrát ještě v řadě inscenací a jejich reprízách. Soud dále shledal jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy z pohledu § 6 odst. 1 občanského zákoníku, neboť žalovaný postupoval zastřeně, pod záminkou uměleckých pohovorů a žalobkyně byly z jednání žalovaného překvapené a rozrušené, když v minulosti byly ubezpečeny, že k propouštění nedojde. Sdělení o nadbytečnosti žalobkyň se nezakládala na pravdě a dohody byly v podstatě vynuceny tím, že v případě podpisu mohly žalobkyně dohrávat nazkoušené inscenace. Tlak byl navíc násoben tehdy panující epidemií SARS-CoV-2. Žalobkyním nebylo umožněno, aby si celou věc promyslely a případně se poradily. Podle soudu prvního stupně všechny tyto okolnosti způsobily ve svém souhrnu nesvobodu v rozhodování obou žalobkyň. Tato nesvoboda nebyla způsobena fyzickým násilím, ale v konečném důsledku byly předmětné dohody uzavřeny v tísni, neboť žalobkyním nebyl poskytnut čas na rozmyšlení v době, kdy byly rozrušené, nebyly jim dostatečně objasněny podmínky licenční smlouvy a žalovaný navodil situaci časové tísně. Soud prvního stupně proto uzavřel, že rozvázání pracovního poměru mezi oběma žalobkyněmi a žalovaným je neplatné. 5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 60 Co 185/2022-203, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a žalovanému uložil zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení každé z žalobkyň 4 600 Kč (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu, neztotožnil se však s jeho právním hodnocením. Uvedl, že pro posouzení věci nebylo podstatné, zda byly skutečně dány důvody pro rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně a zda tedy byla dána nadbytečnost zaměstnance, neboť uvedené by bylo rozhodné pouze v případě skončení pracovního poměru výpovědí podle § 52 písm. c) zákoníku práce, nikoli na základě rozvázání pracovního poměru vzájemnou dohodou účastníků. Odvolací soud dále poukázal na rozdíl mezi hrozbou duševního donucení podle § 587 odst. 1 občanského zákoníku a tísní podle § 1796 občanského zákoníku a v neposlední řadě neshledal neplatnost předmětné dohody pro rozpor s dobrými mravy. Podle odvolacího soudu bylo primárně třeba se věcí zabývat z pohledu § 587 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přislíbil žalobkyním možnost další spolupráce a možnost účinkování nejméně v nastudovaných inscenacích podpisem dohody o rozvázání pracovního poměru a zároveň požadoval rozhodnutí po žalobkyních ihned, aniž by měly možnost si věc rozmyslet, a především se o věci poradit. Takový postup posoudil odvolací soud jako psychický nátlak směřující k donucení žalobkyň k podpisu předmětné dohody. Odvolací soud se přiklonil i k tomu, že v projednávané věci šlo o nátlak takové intenzity, která vyloučila svobodnou vůli žalobkyň při uzavř