23 Cdo 2907/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2907/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2907/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2907.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Smlouva o dílo Odpovědnost za vady Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 437 obch. zák. § 551 odst. 3 obch. zák. § 564 obch. zák. § 428 obch. zák. § 562 odst. 2 obch. zák. § 393 odst. 2 obch. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2907/2022-221 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce města Strakonice, se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 2, identifikační číslo osoby 00251810, zastoupeného Mgr. et Mgr. Lukášem Hoderem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Týn 639/1, proti žalovaným 1) PORR a. s., se sídlem v Praze, Strašnicích, Dubečská 3238/36, identifikační číslo osoby 43005560, 2) JIHOSPOL, Jihočeská obchodní a stavební společnost, a. s., se sídlem ve Strakonicích, Písecká 893, identifikační číslo osoby 62509641, 3) PRIMA, akciová společnost, se sídlem ve Strakonicích, Raisova 1004, identifikační číslo osoby 47239743, 4) PROTOM Strakonice, s. r. o., se sídlem ve Strakonicích, Písecká 290, identifikační číslo osoby 43841252, všichni zastoupení JUDr. Kateřinou Jeráčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Branická 128/17, o odstranění vady, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 39 Cm 137/2020, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 115/2021-195, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 5. 2021, č. j. 39 Cm 137/2020-156, uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně odstranili vadu střechy v podobě zatékání vody do tělocvičny v Základní škole Povážská na adrese Povážská 263, Strakonice, včetně výměny znehodnocených dílů střešní konstrukce tak, aby celá střecha byla funkční, a to do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (I. výrok), zamítl návrhy, že žalovaní jsou povinni předat žalobci prováděcí projektovou dokumentaci pro opravu střechy, a to nejméně 1 měsíc před zahájením opravy střechy, vést stavební deník o opravě a umožnit zástupci žalobce vstup na stavbu tak, aby žalobce mohl pravidelně ověřovat průběh opravy střechy (II. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. až V. výrok). K odvolání žalobce i žalovaných Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 115/2021-195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil výroky III., IV. a V. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (druhý a třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) společně dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). V konkrétnosti dovolatelé předkládají dovolacímu soudu k posouzení právní otázku „promlčení práva z vadného plnění za situace, že nejen zhotovitel, ale i objednatel (tedy obě smluvní strany) o vadě ví již při předání díla, ale práva z vadného plnění ve vztahu k této vadě objednatel uplatní až po uplynutí 4 let“, tj. promlčecí lhůty v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“). Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání nemohou zakládat námitky dovolatelů založené na tvrzení, že „žalobce měl oznámit a požadovat po žalovaném odstranění vady střechy nejpozději při předání díla, protože v té době žalobce o vadě věděl“. Je tomu tak proto, že takovýto závěr dovolatelů vychází z jiného skutkového zjištění, než bylo učiněno v řízení před soudy nižších stupňů. Dovolací soud k takto vymezené dovolací otázce ve své rozhodovací praxi zastává stanovisko, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelé přehlížejí, že závěry soudů nižších stupňů svědčící o tom, že zhotovitel mohl při vynaložení odborné péče zjistit při provádění díla nevhodnost projektové dokumentace a upozornit na ni objednatele, jsou určující pro závěr, zda jde o vadu, která zakládá objednateli vůči zhotoviteli práva z vadného plnění dle § 551 odst. 3 obch. zák. či nikoliv. Skutečnost, že vada je způsobena nevhodnou věcí, kterou ke zhotovení díla předává objednatel, či nesprávností objednatelových pokynů, na které ho zhotovitel neupozornil, však sama o sobě nevede k závěru, který předpokládá tvrzení dovolatelů, že objednateli je taková vada známa již při předání díla. Soud prvního stupně tak správně odkazuje na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k § 551 odst. 3 obch. zák., podle nichž zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1 (upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče), odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných mu objednatelem (kromě odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 253/2005, srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010). Ostatně dovolatelé ani nenamítají, že by v projednávané věci objednatelem uplatňovaná vada nebyla vadou, za kterou zhotovitel neodpovídá. Stejně tak dovolatelé uvádí, že nevznáší námitku pozdní reklamace podle § 428 odst. 1 a odst. 2 obch. zák., ale namítají, že nárok na odstranění vady je promlčen. Dovolatelé dovozují, že tato promlčecí lhůta začala běžet nejpozději dnem předání díla. Ani tyto dovolací námitky však přípustnost dovolání nezakládají. Obecně k následkům pozdního uplatnění práv z vadného plnění dovolací soud v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016, uvedl a blíže odůvodnil závěr, dle kterého zákon rozlišuje z hlediska právních následků mezi oznámením vad (§ 562 odst. 2 ve spojení s § 428 odst. 2 a 3 obch. zák.) a oznámením volby mezi nároky z těchto vad (§ 564 ve spojení § 436 a § 437 obch. zák.). Opomenutí prvého má (zásadně) za následek (k námitce zhotovitele) nemožnost domoci se nároků z odpovědnosti za vady díla soudní cestou, neo