24 Cdo 2674/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2674/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 11. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2674/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2674.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vyvlastnění Účastníci řízení Organizační složka státu Správní řízení Státní podnik Vady řízení Dotčené předpisy:§ 28 odst. 1 předpisu č. 184/2006 Sb. § 54 odst. 6 předpisu č. 150/2002 Sb. § 54 odst. 1 předpisu č. 219/2000 Sb. předpisu č. 184/2023 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2674/2024-431 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Tomáše Lichovníka, v právní věci žalobce F. K., zastoupeného Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Breitfeldova 704/1, za účasti Ředitelství silnic a dálnic s. p., identifikační číslo osoby 65993390, se sídlem v Praze 4, Krč, Čerčanská 2023/12, zastoupené Mgr. Jiřím Sitou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, týkající se rozsahu náhrady za vyvlastnění, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu [rozhodnutí Městského úřadu v Jaroměři ze dne 30. 7. 2021 č. j. PDMUJA 30905/2021, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 12. 10. 2021 č. j. KUKHK-34752/DS/2021-2 (Ma)], vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 52/2021-213, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 4 Co 62/2023-292, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 4 Co 62/2023-292, se ve výroku II zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal (v řízení podle části páté o. s. ř.) nahrazení výše označených správních rozhodnutí Městského úřadu v Jaroměři (jako tzv. vyvlastňovacího úřadu) ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Královehradeckého kraje, jejichž prostřednictvím byl žalobci vyvlastněn pozemek parc. č. XY, v obci a katastrálním území XY (dále též jen „pozemek“), s tím, že vlastnické právo přechází na Českou republiku a příslušnou k hospodaření s touto nemovitou věcí je státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále též jen „ŘSD“). Náhrada za vyvlastnění byla určena ve výši 30 190 Kč. Ve včas podané žalobě žalobce nesouhlasil s výší takové náhrady za vyvlastnění, maje za nesprávný znalecký posudek, o jehož závěry se opřel vyvlastňovací úřad. Namítal rovněž, že nebylo rozhodnuto o všech jeho nárocích, včetně povinnosti ŘSD vybudovat sjezd tak, aby z budované komunikace byly přístupné i další sousedící pozemky, jež žalobce buď sám nebo se svou manželkou vlastní. 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 16 C 52/2021-213, zamítl žalobu, na jejímž základě mělo být nahrazeno vydané rozhodnutí správních orgánů tak, že žalobci bude přiznána náhrada za vyvlastnění ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, dále náhrada nákladů vyvlastňovacího řízení za právní zastoupení advokátem ve výši 85 900 Kč a nákladů za znalecké posudky ve výši 4 246,86 Kč a 19 118 Kč a současně že „žalovanému“ (přesněji dalšímu účastníkovi řízení – poznámka Nejvyššího soudu) bude uložena povinnost vybudovat na své náklady náhradní sjezd a vjezd, který bude realizován v souladu se stavebně technickými požadavky na výstavbu takového stavebního objektu a bude umožňovat sjezd z veřejné komunikace ve vlastnictví státu, budovanou s označením „stavba XY – XY obchvat“ na pozemek, který byl vlastnicky zapsaný manželům K. ke dni 13. 10. 2021 na LV č. XY jako parc. č. XY, v kat. úz. XY, obec XY, okres XY, jakož i vjezd z pozemku, který byl vlastnicky zapsaný manželům K. ke dni 13. 10. 2021 na LV č. XY jako parc. č. XY, v kat. úz. XY, obec XY, okres XY, zpět na veřejnou komunikaci ve vlastnictví státu, budovanou s označením „stavba XY – XY obchvat“ (dále jen „sjezd“) ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy bude „stavba XY – XY obchvat“, uvedena do provozu (výrok I rozsudku soudu prvního stupně). Krajský soud v Hradci Králové dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku soudu prvního stupně). 3. Soud prvního stupně vyšel z výsledků dokazování provedeného již ve správním řízení, k němuž neměl výhrady, s podrobnou argumentací následně vyložil, že vyvlastňovací úřad ustanovil znalce, který provedl ocenění v souladu s § 10 odst. 4 a 5 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“), tedy pozemek ocenil podle oceňovací vyhlášky a cenu pozemku stanovil podle jeho skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění. Znalec ocenil pozemek jako zemědělský, což také odpovídá smyslu zákona, kdy mají být vyvlastňované pozemky oceňovány podle skutečného stavu ke dni podání žádosti o vyvlastnění a nemá být přihlíženo ke zhodnocení případně znehodnocení pozemku v souvislosti s účelem vyvlastnění, když tento postup soud prvního stupně považoval za správný a zcela v souladu se zákonem o vyvlastnění a jeho smyslem a účelem. Nepřisvědčil proto (vedle jiných) námitce žalobce, že by mělo být při stanovení výše náhrady za vyvlastňovaný pozemek přihlédnuto k tomu, že se jedná o pozemek vyvlastňovaný za účelem jeho zastavění – od roku 2006 je předmětný pozemek určen územně plánovací dokumentací k zastavění. K požadavku žalobce, aby bylo ŘSD povinno vybudovat sjezd a vjezd na další žalobcovy pozemky soud prvního stupně připomenul, že nemá oporu v zákoně. Jaké náhrady náleží vyvlastňovanému za vyvlastnění, stanoví ustanovení § 10 zákona o vyvlastnění, jiné náhrady přiznat nelze. Zákon o vyvlastnění nabízí jiné možnosti, jak se vypořádat s tím, že další pozemky ve vlastnictví vyvlastňovaného není možné užívat, či je to možné pouze s velkými obtížemi. V takovém případě se nabízí možnost podle § 4 odst. 3 uvedeného zákona rozšířit na žádost vyvlastňovaného vyvlastnění i na tyto těžko uživatelné pozemky. Tím se ostatně k námitce žalobce zabýval správní soud při přezkoumání správnosti výroku přezkoumávaných rozhodnutí podle § 24 odst. 3 uvedeného zákona a tento požadavek žalobce nebyl shledán důvodným (kdy bylo odkazováno na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 12. 2021 č. j. 30 A 91/2021-109 ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2022 č. j. 4 As 1/2022-66, když ústavní stížnost žalobce proti těmto rozhodnutím byla usnesením ze dne 4. 10. 2022 pod sp. zn. III. ÚS 2187/22 odmítnuta). Soud prvního stupně dodal, že po vyvlastniteli nelze žádat, aby budoval příjezdové cesty, sjezdy, vjezdy apod. 4. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě žalobcem podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I, pokud jím byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení náhrady za vyvlastnění v částce 500 000 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů vyvlastňovacího řízení a ve výroku II, o nákladech řízení, zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Naproti tomu ve zbývající části výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vybudování náhradního sjezdu a vjezdu na pozemek parc. č. XY v katastrální území XY, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná. 5. V rovině právního posouzení odvolací soud připomenul aktuální judikaturu, vzniklou po vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně, reprezentovanou zejména nálezem Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 20/22 a jemu předcházejícímu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 24. 3. 2022, stížnost č. 30262/13 ve věci Pálka a spol. proti České republice a napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pokud jde o rozsah platební povinnosti ŘSD vůči žalobci, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že bude namístě znovu prověřit, k jakému okamžiku je namístě posoudit adekvátnost expropriační náhrady a v návaznosti na tom se znovu zabývat charakterem vyvlastňovaného pozemku. Ve vztahu k části požadavku žalobce na vybudování vjezdu odvolací soud uvedl, že tento nárok nebyl předmětem řízení před správním orgánem, resp. správní orgán napadeným rozhodnutím o tomto nároku nerozhodoval. Pak ovšem ani soud v řízení podle části páté o. s. ř. nemůže o tomto nároku (pozitivně) rozhodnout, neboť v řízení podle části páté může být přezkoumána vě