26 Cdo 2359/2018 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2359/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 6. 2019 Spisová značka:26 Cdo 2359/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2359.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společenství vlastníků jednotek Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1175 o. z. § 1012 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:14. 9. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2359/2018-316 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně J. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené Petrem Jiříkem, bytem v Dolním Bukovsku, Bzí 46, proti žalovaným: 1) M. J., narozené XY a 2) nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, o zdržení se jednání a vyklizení věcí, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 88/2016, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2018, č. j. 22 Co 1890/2017-270, t a k t o : I. Dovolání žalované 1) se zamítá. II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově a změněnou se souhlasem soudu se žalobkyně jako vlastnice bytové jednotky č. XY v domě č. p. XY, stojícím na pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY, okres Český Krumlov, domáhala, aby byla žalovaným (spoluvlastnicím bytové jednotky č. XY v témže domě) uložena povinnost zdržet se v žalobě specifikovaného jednání, kterým nad míru přiměřenou poměrům narušují výkon jejího vlastnického práva ve společných prostorách domu, a společné prostory vyklidit. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 9. 2017, č. j. 5 C 88/2016-234, uložil žalovaným povinnost zdržet se větrání sklepní místnosti s kotlem na tuhá paliva, náležející k jejich bytu, dveřmi do společných prostor domu (výrok I.), větrání suterénu dveřmi do nadzemních částí domu (výrok II.) a větrání jednotky č. XY do společných prostor domu (výrok III.). Dále uložil žalovaným, aby vyklidily společné prostory tak, že z nich odstraní předsíňovou stěnu a chladící zařízení (výroky V. a VI.). Ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl (výroky IV. a VII.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.). Soud prvního stupně zjistil, že předchozí spoluvlastníci domu č. p. XY na pozemku p. č. XY v katastrálním území a obci XY (dále jen „bytový dům“ resp. „dům“) žalobkyně a Y. D. a L. O., uzavřeli dne 13. 10. 2012 dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví budovy a pozemku (dále jen „dohoda“), na základě které došlo k vymezení jednotek č. XY a č. XY. Žalobkyně nyní vlastní jednotku č. XY v podkroví a žalované (každá jednou polovinou) jednotku č. XY v prvním nadzemním podlaží téhož domu, všechny tři s příslušným podílem na společných částech domu a pozemku. Soud prvního stupně se zabýval jednotlivými žalobními body a vzal za prokázané, že zejména během topné sezóny vniká kouř, prach a jiné imise ze sklepní místnosti a na něj navazujícího suterénu domu do společných částí domu, neboť žalované je odvětrávají otevřenými dveřmi do společných prostor domu, nikoli okénky ven. Dále zjistil, že dveře jednotky č. XY bývají pravidelně otevřené a uniká jimi do společných prostor zápach z vaření a ze zvířat – žalovanými chovaných koček. Konečně vyšel i ze zjištění, že žalované umístily do přístupové chodby k bytovým jednotkám předsíňovou stěnu, skříň a skladují zde své věci, a ve slepém rameni chodby v prvním podlaží uskladnily mimo jiné chladící zařízení. S odkazem na § 1011 až § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzavřel, že žalované odvětráváním sklepních prostor, suterénu a bytové jednotky do společných prostor nad míru přiměřenou poměrům ruší výkon vlastnického práva žalobkyně a obtěžují ji. K návrhu na vyklizení společných prostor uvedl, že chodba před bytem je společným prostorem, který může sloužit maximálně k dočasnému odložení věcí, nikoliv k trvalému umístění věcí mimo bytovou jednotku, a dospěl k závěru, že žalované takto nedovoleným způsobem rozšiřují rozsah své bytové jednotky na úkor společných částí domu, jestliže zde umístily předsíňovou stěnu. Obdobně postupoval také v případě chladničky s odůvodněním, že toto zařízení má být umístěno uvnitř bytu, nikoli na společné chodbě domu. Uzavřel, že nadměrné množství věcí žalovaných, umístěných ve společných částech domu, brání žalobkyni, aby mohla tyto části řádně užívat. Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 22 Co 1890/2017-270, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 1) ve výroku I. tak, že je povinna zdržet se větrání sklepní místnosti s kotlem na tuhá paliva náležející k jejich bytu do společných nadzemních prostor domu; pokud jde o větrání v rámci suterénu, žalobu zamítl (výrok I.). Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., III., a VI. ve vztahu k žalované 1) potvrdil a výrokem III. jej změnil ve výroku V. tak, že je povinna částečně vyklidit společný prostor bytového domu v prvním nadzemním podlaží, přičemž vyklidí minimálně polovinu předsíňové stěny v části vzdálenější od vchodu do bytové jednotky č. XY. Ve vztahu k žalované 2) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., III., V., a VI. tak, že se žaloba vůči ní zamítá; současně rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 1) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV.), a že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na nákladech řízení částku 27 225 Kč (výrok V.) a na nákladech odvolacího řízení částku 5 395 Kč (výrok VI.). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a shodně uzavřel, že odvětrávání kouře, prachu, tj. imisí ze sklepních prostor i odvětrávání bytové jednotky do společných prostor domu žalobkyni závažně obtěžuje. (Pouze v případě vypouštění imisí do společných sklepních prostor - okénkem mezi sklepy - dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k tomu, že se jedná o běžný způsob větrání sklepa, přiměřený nejen místním poměrům a žalobu v tomto rozsahu zamítl). S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2062/2010, dále uvedl, že konflikt mezi vlastníky jednotek ohledně užívání společných prostor bylo možné za dřívější právní úpravy řešit pomocí výkladových pravidel § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), která jsou použitelná rovněž ve světle nové úpravy při aplikaci ustanovení § 1175 ve spojení s § 1012 a § 1013 o. z., z nichž plyne zásada, že jeden vlastník by neměl výkonem svého práva nad míru přiměřenou poměrům rušit výkon vlastnického práva jiného. V souladu s touto zásadou posoudil i žalobu na vyklizení věcí ze společných prostor, přičemž zdůraznil povinnost žalované 1) užívat společné části budovy (a nezastavěné části společného pozemku) tak, aby tím nebylo bráněno v jejich užívání žalobkyni. V této souvislosti odkázal i na dohodu ze dne 13. 10. 2012, dle jeho mínění závaznou v souladu s § 1176 o. z. i pro žalovanou 1), která tuto zásadu v čl. VII. odst. 2 obsahuje. Ve vztahu k žalované 2) odvolací soud uzavřel, že se jedná především o sousedský spor mezi žalobkyní a žalovanou 1) a že není přiměřené rozumové a volní vyspělosti desetiletého dítěte pochopit složitost sousedského sporu, proto vůči ní žalobu zamítl. Proti výrokům I., II. a III. rozsudku odvolacího soudu, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k ní potvrzen nebo změněn tak, že žalobě bylo vyhověno, podala žalovaná 1) dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 o. s. ř. Uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení několika otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. K dovolacímu přezkumu předkládá mimo jiné otázku, zda lze posuzovat větrání bytu, suterénu či místnosti s kotlem na tuhá paliva do společných částí domu jako imise podle § 1013 odst. 1 o. z. či rušení práv jiných osob podle § 1012 o. z., dále otázku závaznosti dohody spoluvlastníků pro právní nástupce vlastníků jednotky, její výklad a možnost konkludentní změny a konečně zpochybňuje splnění podmínek aplikace § 1175 odst. 1 ve spojení s § 1012 o. z. na danou věc. Namítala, že požadovaný zákaz větrání bytu či sklepních prostor nelze uložit, neboť se nejedná o konkrétní imisi a nejde ani o porušení § 1012 o. z, neboť nebyla prokázána vyšší mír