26 Cdo 557/2019 — Nejvyšší soud

26 Cdo 557/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2020 Spisová značka:26 Cdo 557/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.557.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Převod vlastnictví Vlastnictví bytů Dotčené předpisy:§ 1107 o. z. § 1108 o. z. § 1186 odst. 2 o. z. ve znění do 30.06.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 557/2019-192 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Pivovarská 170/3, proti žalovanému J. N., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Zuzanou Vondráčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, o zaplacení 93 093,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 8 C 176/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. října 2018, č. j. 64 Co 229/2018-171, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 160 Kč k rukám Mgr. Zuzany Vondráčkové, advokátky se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 17. 4. 2018, č. j. 8 C 176/2017-139, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 6. 2018, č. j. 8 C 176/2017-151, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 93 093,40 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na příspěvcích na správu domu a pozemku; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 10. 2018, č. j. 64 Co 229/2018-171, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. XY, nacházející se v domě č. p. XY v XY, ul. XY (dále jen „bytová jednotka“ resp. „jednotka“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), kterou vydražil dne 11. 3. 2014 v nedobrovolné veřejné dražbě. Dále zjistil, že žalobce přihlásil do veřejné dražby svou pohledávku, kterou měl jako správce domu vůči předchozí majitelce bytové jednotky z titulu neuhrazených příspěvků na správu domu a pozemku za období od 1. 7. 2011 do 31. 1. 2014. Tuto přihlášenou pohledávku dražebník zveřejnil formou dodatku č. 1 dražební vyhlášky dne 3. 3. 2014, z jehož obsahu bylo možné zjistit osobu věřitele a výši dlužné částky. Žalovaný potvrdil, že se s obsahem dodatku (nikoli s obsahem přihlášky) před dražbou seznámil. Jelikož se jednalo o dluh původní vlastnice, který vznikl před tím, než žalovaný jednotku nabyl, zabýval se odvolací soud otázkou přechodu dluhu na nabyvatele. Stejně jako soud prvního stupně odmítl názor žalobce, podle kterého v důsledku obecné úpravy převodu vlastnického práva, obsažené v ustanovení §§ 1106 až 1108 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přešly na žalovaného příklepem ve veřejné dražbě podle § 1186 odst. 2 o. z. dluhy na příspěvcích na správu domu a pozemku, které do dražby přihlásil jako závadu na jednotce. Odvolací soud dospěl k závěru, že dluh vlastníka jednotky na příspěvcích na správu domu a pozemku nelze považovat za závadu váznoucí na věci ve smyslu ustanovení § 1107 o. z., neboť žalobcem uplatněná pohledávka není věcným právem ani jinou závadou váznoucí na věci, ale jde o osobní závazek vlastníka jednotky ke správci domu, který existuje samostatně, od věci odděleně. Ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. pak představuje speciální právní normu k § 1188 o. z. (správně 1888 o. z.), která upravuje přechod dluhu (změnu dlužníka závazku). Týká se však pouze změny vlastnického práva k jednotce na základě převodu, proto na přechod vlastnického práva na základě příklepu ve veřejné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, toto ustanovení nedopadá. Uzavřel, že neuhrazené dluhy původní vlastnice na žalovaného nepřešly a ten není ve věci pasivně legitimován. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž za dosud neřešenou měl otázku, zda lze považovat dluh na příspěvcích spojených se správou domu a pozemku za závadu nezapsanou ve veřejném seznamu ve smyslu ustanovení § 1107 odst. 1 o. z., která přejde na nabyvatele jednotky v důsledku prodeje bytové jednotky ve veřejné dražbě s ohledem na ustanovení § 1108 o. z. Podle jeho názoru je zásadní, že žalovaný před zahájením dražby zjistil, že na předmětu dražby vázne závada v podobě dluhu na nákladech spojených se správou domu a pozemku. S odkazem na odbornou komentářovou literaturu uvedl, že pro přechod dluhu není rozhodný způsob nabytí vlastnického práva (rozlišení originálního a derivativního nabytí) ani hledisko dělení vad na věcně-právní a obligační, ale rozhodující je podmínka zjistitelnosti závady z veřejného seznamu a u ostatních závad z okolností, které nabyvateli byly známy k okamžiku nabytí vlastnického práva. Namítal, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nesprávně vyložil, že dluh související se správou domu a pozemku je osobním dluhem převodce, který existuje samostatně, a proto není závadou na věci. Zpochybnil rovněž názor, podle kterého se ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. týká pouze převodu vlastnického práva k jednotce a v případě přechodu vlastnického práva se nepoužije. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, které považoval za správné. Trval na tom, že ustanovení § 1186 odst. 2 o. z. na daný případ nedopadá a že závazek odpovídající žalovanému nároku není závadou ve smyslu § 1107 o. z. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl a přiznal mu náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zda dluh na nákladech související se správou domu a pozemku představuje závadu na nemovité věci ve smyslu § 1107 o. z., která by přešla podle § 1108 o. z. na nabyvatele jednotky i v případě přechodu vlastnického práva ve veřejné nedobrovolné dražbě), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel existenci těchto vad netvrdil a neplyne ani z obsahu spisu. Vzhledem k přechodu vlastnického práva na žalovaného příklepem ve veřejné dražbě dovolací soud předesílá, že veřejnou dražbou prováděnou podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 15. 7. 2015 (s ohledem na konání dražby dne 11. 3. 2014 - dále jen „zákon o veřejných dražbách“), se rozumí veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání [srov. § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách]. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele) přechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě příklepu licitátora, a to - za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 53 zákona o veřejných dražbách) - k okamžiku udělení příklepu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4078/2010). Jde tak o originární nabytí vlastnického práva na zákl