3 Tdo 1224/2020 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1224/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 5. 2021 Spisová značka:3 Tdo 1224/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.1224.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 9. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1224/2020-17995 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2021 o dovoláních, která podali obviněný J. Š., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, obviněný J. K., nar. XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, a nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných J. Š., M. A., P. T., obviněné právnické osoby M. I. a E. B. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2020, sp. zn. 9 To 1/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2019, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. III. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 47 T 1/2019, byli obvinění J. Š. a obviněný J. K. uznáni vinnými jednáním pod bodem A.1) spočívajícím v tom, že obžal. K. jako ředitel O. t a s. p. M. p. a o. Č. (dále jen „M.“) vedl za M. ve dnech 24. 10. 2005 a 3. 11. 2005 jednání s P. T. jako osobou jednající za C., IČ XY, XY, XY (dále jen „C.“) ve vztahu k uspokojení dvou pohledávek C. vůči P. P., státní podnik v likvidaci, IČ XY, XY, XY (dále jen „P.“) v celkové výši 30.606.662 Kč bez příslušenství, které vůči M. dne 29. 12. 2005 P. T. uplatnil jako jednatel C., s výsledným příslibem obžal. K., že pohledávky budou uspokojeny, aby dne 14. 4. 2006 obžal. K. instruoval písemně obžal. Š. jako likvidátora státního podniku P. s. k., státní podnik v likvidaci, IČ XY, XY, XY (dále jen „P.“), jmenovaného ke dni 1. 3. 2006, k tomu, aby se společností C. vyřešil v rámci státního podniku P. jejich pohledávky vůči původně P., následně dne 5. 6. 2006 obžal. K. za M. jako zřizovatele udělil písemně souhlas s tím, aby státní podnik P. uzavřel smlouvu o převzetí dluhu se společností C., na základě toho dne 8. 6. 2006 v Praze uzavřel obžal. Š. za státní podnik P. se společností C., zastoupenou P. T., smlouvu nazvanou smlouva o převzetí dluhu státu, na jejímž základě státní podnik P. převzal údajný dluh státu ve výši 51.951.223,79 Kč vůči společnosti C., vzniklý na základě dvou pohledávek za již zaniklým státním podnikem P., jejichž skutečná hodnota však byla nulová, neboť výmazem z obchodního rejstříku ke dni 25. 11. 2005 po ukončení likvidace státní podnik P. i jeho dluhy zanikly a staly se nevymahatelnými, následně obžal. Š. na základě této smlouvy vyplatil společnosti C. dne 12. 6. 2006 částku v celkové výši 39.273.141,30 Kč, obžalovaní tak činili, přestože věděli, že pohledávky za státním podnikem P., ke dni 25. 11. 2005 zaniklým, jsou soudně nevymahatelné a žádný dluh státu vůči společnosti C. neexistuje, čímž způsobili České republice na majetku, s nímž měl právo hospodařit státní podnik P., škodu v celkové výši 39.273.141,30 Kč. 2. Toto jednání soud prvního stupně kvalifikoval v případě obviněného J. Š. jako zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), a v případě obviněného J. K. jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. 3. Za tento skutek a za skutek pod bodem A.2) skutkové věty odsuzujícího rozsudku, který není předmětem dovolacího přezkumu, byl obviněný J. Š. odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, mu byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 7 let. 4. Obviněný J. K. pak byl za skutek pod bodem A.1) odsouzen podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 5. Pod bodem B.III) citovaného rozsudku Městského soudu v Praze byli dále obvinění J. Š., M. A., V. K., P. T. a obviněné právnické osoby A. R. (dále jen „A. R.“), M. I. (dále jen „M. I.“), a E. B. C. (dále jen „E. B. C.“), podle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. VZV 16/2015, pro jednání popsané pod jejím bodem 3), jímž měli naplnit skutkovou podstatu zločinu podvodu § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit společně tím, že obv. Š. jako ředitel státního podniku T. a zároveň jako likvidátor státního podniku Č. e. z., státní podnik „v likvidaci“, IČ XY, XY, XY (dále jen „Č.“), nejprve v prvním pololetí roku 2013 v Praze připravil uzavření smlouvy o převodu práva hospodařit s majetkem státu a změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu mezi státními podniky T. a Č., zajistil projednání a schválení této smlouvy dozorčí radou státního podniku T., dále na M., které je zakladatelem obou uvedených státních podniků, zajistil udělení souhlasu s uzavřením uvedené smlouvy a následně dne 5. 6. 2013 jako likvidátor státního podniku Č. za tento státní podnik tuto smlouvu uzavřel, přičemž za státní podnik T. ji na základě jím udělené plné moci uzavřel advokát Mgr. Pavel Štrbík. Předmětem této smlouvy bylo úplatné postoupení práva hospodaření státního podniku T. s nemovitými věcmi ve vlastnictví České republiky, tvořícími tzv. areál XY, podrobně popsanými v bodě II. uvedené smlouvy, a to za peněžité plnění od státního podniku Č. ve výši 99.000.000 Kč, přestože tržní cena těchto nemovitých věcí v době uzavření smlouvy byla pouze 52.500.000 Kč, přičemž nepřiměřené výše smluvní ceny si musel být obv. Š. vědom, protože měl k dispozici informace důležité pro stanovení ceny předmětných nemovitých věcí, zejména o tom, že v říjnu roku 2009 byla znaleckým posudkem zjištěna jejich tržní hodnota ve výši 35.000.000 Kč a následně se je nepodařilo ve třech kolech dobrovolné veřejné dražby vydražit ani za 60.000.000 Kč, stejně jako tyto skutečnosti znal obv. A., jednatel obviněné společnosti E. B. C. (dále jen „E.“), jednající v zájmu a v rámci činnosti této společnosti, který na základě mandátní smlouvy uzavřené dne 1. 8. 2012 mezi obviněnou společností E., zastoupenou obv. A., a státním podnikem T., zastoupeným obv. Š., v prvním pololetí roku 2013 v Praze poskytoval obv. Š. poradenství mimo jiné ve věci výše uvedeného převodu práva hospodaření, protože obv. A. jako dřívější předseda dozorčí rady státního podniku P., který před státním podnikem T. hospodařil s předmětným areálem, byl seznámen s jeho skutečnou hodnotou, a přesto svým jednáním přispěl obv. Š. k přípravě převodu a jeho schválení nejméně na M. Tímto úmyslným jednáním obv. Š. porušil povinnosti likvidátora státního podniku Č., vyplývající mu ze smlouvy o podmínkách výkonu činnosti a odměně likvidátora, kterou uzavřel s M. dne 21. 6. 2006, která ve svém čl. III odst. 2 stanoví, že likvidátor činí jménem podniku jen úkony směřující k likvidaci podniku a při likvidaci postupuje podle příslušných právních předpisů při dodržování co nejvyšší hospodárnosti a dále povinnosti vyplývající mu z § 70 odst. 3, § 71 odst. 5 a § 72 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném znění, s odkazem na § 20a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění, podle nichž na likvidátora přechází povinnosti statutárního orgánu, tedy především povinnost řádně spravovat svěřený majetek státu a povinnost hájit zájmy státního podniku, činit jeho jménem jen úkony směřující k jeho likvidaci a nové smlouvy uzavírat jen v souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je-li to nutné k zachování hodnoty majetku státního podniku nebo k jeho využití. Účelem popsané