3 Tdo 1423/2017 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1423/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2018 Spisová značka:3 Tdo 1423/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1423.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1,2 tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g,l) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 4. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1423/2017-37 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2018 o dovolání obviněného Š. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 67 To 170/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 30/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 T 30/2016, byl obviněný Š. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že: „jako jednatel společnosti DTP STUDIO s.r.o., IČ: 00548294, se sídlem U DUBU 1368/92, 147 00 PRAHA 4 vědomě, s cílem obohatit se, jako plátce za zaměstnance ve zdaňovacím období od 1. 1. 2009 do 31. 8. 2015 strhl z hrubých mezd zaměstnanců společnosti DTP STUDIO s.r.o., IČ:00548294, povinné odvody na pojistné na sociální zabezpečení, pojistné na zdravotní pojištění a dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a tyto následně neodvedl příslušným institucím, přestože společnost DTP STUDIO s.r.o., IČ:00548294, měla v uvedených zdaňovacích obdobích dostatek volných finančních prostředků k úhradě povinných odvodů za zaměstnance a tyto stržené povinné odvody si ponechal pro vlastní potřebu a použil je blíže nezjištěným způsobem, a to v těchto konkrétních případech: 1. Pražské správě sociálního zabezpečení, IČ: 00006963, se sídlem TROJSKÁ 1997/13A, 182 00 PRAHA 8-LIBEŇ, neodvedl nejpozději do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, po měsíci v němž vznikla povinnost pojistné hradit, sociální pojistné za zaměstnance za období od 1. 5. 2012 do 31. 8. 2015 ve výši 165.235,-Kč, čímž nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 8 a § 9 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v platném znění, 2. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, se sídlem ORLICKÁ 2020/4, 130 00 PRAHA 3-VINOHRADY neodvedl nejpozději do 20 dnů po uplynuti kalendářního měsíce za nějž se pojistné odvádí, zdravotní pojistné za období od 1.4.2014 do 31.8.2015 za zaměstnance ve výši 51.898,67 Kč, čímž nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1, odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění v platném znění, 3. Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu, Územnímu pracovišti pro Prahu 4, IČ: 72080043, se sídlem BUDĚJOVICKÁ 409/1, 140 00 PRAHA 4, neodvedl nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce, v němž vznikla povinnost zálohy hradit, zálohy na daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zdaňovací období od 1.1.2009 do 31.12.2013 v souhrnné výši 287. 487,72 Kč, čímž nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v platném znění.“ Za uvedený přečin uložil Obvodní soud pro Praha 4 obviněnému podle § 241 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku dále uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené ze zákonnou povinností za poplatníka odvést daň, pojistné na sociálním zabezpečení, pojistné na zdravotním pojištění nebo příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, v trvání 12 měsíců. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 T 30/2016, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 67 To 170/2017, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek toliko ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 67 To 170/2017, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. g), l) [v odůvodnění nesprávně uvedeno písm. g) tr. ř.], neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí. Obviněný v dovolání zdůrazňuje, že z hlediska subjektivní stránky se vyžaduje úmysl, přičemž poukazuje na svoji obhajobu, kterou uplatnil před soudy nižších stupňů a která se vztahovala k chybné účetní operaci v roce 2000 a na obchod se společností ProfiPro Company s. r. o, týkajícího se hasicích přístrojů. Zdůrazňuje, že jeho firma se dostala v důsledku těchto skutečností do nepříznivé ekonomické situace (bod IV. I. dovolání). Dovolatel dále rozvádí, kdo může být pachatelem trestného činu podle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž výslovně uvádí, že pachatelem může být jen taková osoba, která zaměstnancům z hrubé mzdy skutečně srazí příslušné částky zálohy na daň z příjmu, pojistné na zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení včetně příspěvku na státní politiku nezaměstnanosti a neodvede je a použije na jiné účely. Pokud ovšem příslušné částky nemá k dispozici, tak se trestného činu podle § 241 tr. zákoníku dopustit nemůže. V tomto směru odkazuje na odborné vyjádření L. V., ze kterého sice vyplývá, že společnost měla ve sledovaném období zůstatky, ale že se nacházela v nepříznivé finanční situaci (bod IV. II dovolání). Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu dovozuje i v nerespektování zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž odkazuje na judikaturu ústavního soudu (např. ÚS 42/2004-n, ÚS 40/2005-n)., ze které vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenského jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí regulace prostředky správního nebo civilního práva, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale i nepřípustné. Obviněný namítá, že hradí dluh na příslušných odvodech podle svých možností a že dluhy jsou i exekučně vymáhány. Tyto prostředky jsou tedy účinné, a proto lze považovat trestní represi za nepřiměřenou (bod IV. II. dovolání). Dále obviněný odkazuje na rozpor předmětných rozhodnutí s judikaturou, konkrétně namítá, že nestačí pouhé nesplnění uvedených povinnosti odvést předmětné zálohy na daň, sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, ale že musí být zjištěno, na co byly sražené částky použity. Je také třeba zkoumat a ověřovat důvody, které vedly k nesplnění předmětných povinností a zda nedošlo k naplnění jiného trestného činu. Obviněný se následně dovolává odborného vyjádření L. V., že zůstatky na účtu by nepostačovaly k úhradě jednotlivých odvodů. Namítá i skutečnost, že ze strany FÚ a PSSZ bylo účtováno a vybíráno penále, přičemž odkazuje na rozhodnutí NSS ohledně charakteru penále podle daňového řádu, který dospěl k závěru, že má povahu trestu, a proto je třeba na něj aplikovat čl. 6 a 7 Úmluvy a čl. 40 odst. 6 Listiny (bod IV. IV dovolání). V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 67 To 170/2017 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2017, sp. zn. 4 T 30/2016, jakož i všechna rozhodnutí obsahově na ně navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 24. 11. 2017, sp. zn. 1 NZO 986/2017 nejprve zrekapitulovala jakým skutkem byl obviněný uznán vinným a jaký trestný čin je v předmětném sku