3 Tdo 730/2016 — Nejvyšší soud

3 Tdo 730/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:14. 9. 2016 Spisová značka:3 Tdo 730/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:3.TDO.730.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Násilí proti úřední osobě Podplácení Úřední osoba Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 730/2016-35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného K. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 54/2015, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 T 54/2015, byl K. P. uznán vinným jednak zločinem podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), jednak přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čehož se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 29. 10. 2014 okolo 22:40 hod. v S., okres N. J., na místní komunikaci u zdejšího baru M. jako řidič motorového vozidla zn. Citroën Berlingo, poté, co byl při silniční kontrole vyzván policisty Obvodního oddělení Policie České republiky Příbor pprap. O. B. a prap. R. J. k podrobení se orientačnímu vyšetření při podezření na ovlivnění alkoholem pomocí dechové zkoušky, neuposlechl uvedenou výzvu a s cílem z místa utéci se rozběhl, přičemž následně byl jmenovanými policisty dostižen a na jejich snahu o jeho zajištění pomocí hmatů a chvatů reagoval tak, že s cílem zabránit jmenovaným policistům v provádění služebního zákroku, v provedení orientační dechové zkoušky na alkohol a dále s cílem uniknout svému zajištění uchopil pprap. O. B. za služební oděv a odhodil jej na zem, načež uchopil za služební oděv i prap. R. J. a i jeho odhodil na zem, následně se opětovně rozběhl, neuposlechl výzvy policistů k setrvání na místě a snažil se z místa utéci, přičemž poté, co byl pprap. O. B. a prap. R. J. opětovně dostižen a za situace, kdy probíhal pokus jmenovaných policistů o jeho svedení do poutací polohy, bránil jim v uvedené činnosti tak, že s nimi cloumal a odstrkoval je a od dalšího jednání upustil až poté, co byl pprap. O. B. v rámci uvedeného služebního zákroku zasažen do obličeje slzotvorným plynem, načež byl policisty zajištěn, následně zasahující policisty pprap. O. B. a prap. R. J. naváděl, aby od plánovaného vyšetření na ovlivnění alkoholem při řízení motorového vozidla u něj upustili s tím, že pro případ upuštění od provedení uvedeného úkonu jim slíbil úplatek ve výši 50.000 Kč se slovy „Nechte mě, když mě pustíte, dám vám padesát tisíc“, přičemž nabízený úplatek byl jmenovanými policisty odmítnut“. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, přičemž mu takto uložený trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. V předmětné věci podal K. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 5 To 265/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že K. P. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat jednak zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále jen dovolatel) dovolání v neprospěch K. P., a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení skutku. Předně zrekapituloval dosavadní průběh předmětné trestní věci a připomenul okolnosti, na základě kterých soud druhého stupně rozhodl o zproštění K. P. obžaloby, přičemž uvedl, že s názorem soudu druhého stupně se dle dovolatele nelze ztotožnit. Z okolností případu lze totiž dovodit, že chování K. P. nasvědčovalo tomu, že řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, řízení motorového vozidla zapíral, nechtěl předložit doklady a odmítl se podrobit zkoušce na zjištění přítomnosti alkoholu, přičemž tato (možná) podezření potvrdil svým pokusem o útěk. Policistům v dané chvíli nemohlo být známo, kolik alkoholu či návykové látky K. P. požil a mohli mít důvodné podezření ze spáchání trestného činu, zejména pak přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za dané situace je nerozhodné následné zjištění, že hladina alkoholu v krvi K. P. v době činu nedosahovala hodnoty, která by odůvodňovala závěr o tom, že se nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Právně relevantní je totiž dle dovolatele pouze posouzení, za jakých okolností došlo k zákroku vůči K. P., přičemž v době provádění zákroku reálně existovalo podezření ze spáchání trestného činu (přinejmenším podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku). Pokud tedy K. P. z místa utíkal a policisté jej počali pronásledovat, bylo postupováno v intencích § 76 odst. 1 tr. ř. a zakročující policisté jednali v rámci svých oprávnění. Pokud by byl akceptován závěr soudu druhého stupně, že v daném případě nešlo o zadržení osoby podezřelé ze spáchání trestného činu podle § 76 odst. 1 tr. ř., bylo by namístě zabývat se otázkou, zda zakročující policisté nepostupovali v souladu s § 26 odst. 1 písm. a), f) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen zákon o policii). Na základě všech okolností případu dle dovolatele nelze dospět k závěru, že policisté neměli žádný důvod k provedení dalšího služebního zákroku vůči K. P., jakožto přestupci, a že při pokusu o zabránění K. P. v útěku již nevykonávali pravomoc úřední osoby a nepožívali této ochrany, a to jak ve vztahu k jejich fyzickému napadení, tak i k navazující nabídce úplatku. Dovolatel shrnul, že pokud se K. P. fyzickým násilím bránil zakročujícím policistům a nabízel poměrně vysokou finanční částku jako úplatek, aby proti němu nebylo dále zakročováno, tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakož i zločinu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Dle dovolatele tedy soud druhého stupně své rozhodnutí zatížil pochybením ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když dovodil, že se K. P. svým jednáním žádného trestného činu nedopustil. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., a vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání rovněž ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil K. P., který předně upozornil, že dovolatel nikterak nerozporuje zjištěný skutkový stav, nýbrž namítá jeho nesprávné hmotněprávní posouzení. Za podstatné poté považuje, že zasahující policisté v rozhodné době při jednání vůči němu nepožívali ochrany a pravomocí úřední osoby ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zákoníku. V další části svého vyjádření v podrobnostech připomenul jednotlivá skutková zjištění, zejména pak skutečnosti vyplývající ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Opakovaně poté zdůraznil, že nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být ovlivněn alkoholem. Pokud zasahující policisté zjistili podezření ze spáchání přestupku, stejně jako totožnost podezřelé osoby, tak v tom okamžiku měl být jejich služební zákrok ukončen. Policisté měli o celé věci sepsat samostatně úřední záznam a dále již