30 Cdo 1041/2025 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1041/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1041/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1041.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Zadostiučinění (satisfakce) Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení) Kompenzační řízení Dotčené předpisy:§ 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31a předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1041/2025-199 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Robotkou, advokátem, se sídlem ve Velkém Meziříčí, Pod Hradbami 2006/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 161 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 45 C 120/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 55 Co 10/2022-169, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 55 Co 10/2022-169, se v rozsahu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby co do částky 95 084 Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Nařizuje se, aby věc v dalším řízení projednal u Městského soudu v Praze jiný senát, jehož členy nebudou JUDr. Zdeněk Stibral, JUDr. Miroslav Stoklasa a JUDr. Andrea Venclíková. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal původně zaplacení částky 999 204 Kč s příslušenstvím sestávající ze zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 397 500 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 66/2004, bolestného ve výši 300 000 Kč a náhrady daňové škody ve výši 301 704 Kč. Ke dni podání žaloby trvalo řízení dle žalobce již 14 let a 3 měsíce. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 9. 2021, č. j. 45 C 120/2019-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 178 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 15. 11. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 821 204 Kč se 7,5% úrokem z prodlení z uvedené částky od 15. 6. 2011 do zaplacení, a z částky 178 000 Kč od 15. 6. 2011 do 14. 11. 2019 (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 429,18 Kč (výrok III). 3. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vedeného pod sp. zn. 23 C 66/2004 vzal soud prvního stupně za prokázaný průběh posuzovaného řízení z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí. Žalobce se v průběhu celého řízení k jednotlivým úkonům vyjadřoval a svá vyjádření opakovaně doplňoval. Dne 1. 11. 2004 byla ve věci podána žaloba proti žalované XY (zaměstnavatelka žalobce), kterou se žalobce domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu po skončení pracovní neschopnosti s tím, že utrpěl pracovní úraz. Dne 9. 11. 2005 soud vyhlásil mezitímní rozsudek s tím, že úraz, který se stal žalobci dne 4. 9. 2001 v ranních hodinách na teambuildingové akci, pořádané zaměstnavatelkou žalobce v areálu hotelu XY, je pracovním úrazem, a rovněž rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Proti rozsudku bylo podáno odvolání žalovanou a vedlejší účastnicí Kooperativa pojišťovnou, a. s. Městský soud v Praze dne 11. 4. 2006 odročil jednání o odvolání na neurčito s tím, že řízení je přerušeno podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Dne 19. 5. 2008 soud zjistil, že konkurs byl zrušen podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o konkursu a vyrovnání. Na jednání konaném dne 22. 10. 2008 městský soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 10. 3. 2009 připustil soud prvního stupně, aby na místo původní žalované vstoupila Kooperativa pojišťovna, a. s. Dne 23. 9. 2009 soud prvního stupně vyhlásil mezitímní rozsudek, podle něhož nárok žalobce není co do základu opodstatněn s tím, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dne 19. 11. 2009 podal žalobce proti mezitímnímu rozsudku odvolání. Dne 18. 2. 2010 odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 19. 4. 2010 soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dne 7. 5. 2010 podal žalobce proti rozsudku odvolání. Na jednání konaném dne 22. 9. 2010 odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dne 4. 1. 2011 podal právní zástupce žalobce dovolání. Usnesením ze dne 13. 10. 2011 Nejvyšší soud dovolání odmítl. Dne 4. 1. 2012 požádal Ústavní soud o zapůjčení spisu s tím, že žalobce podal ústavní stížnost. Nálezem ze dne 7. 8. 2012 Ústavní soud rozhodl, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2011, č. j. 21 Cdo 997/2011-394, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2010, č. j. 13 Co 264/2010-318, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 4. 2010, č. j. 23 C 66/2004-267, bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Dne 11. 2. 2013 vyhlásil soud prvního stupně ve věci mezitímní rozsudek s tím, že základ nároku je dán, a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Dne 27. 3. 2013 podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Odvolací soud dne 4. 10. 2013 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 20. 12. 2013 podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud dne 10. 4. 2015 zamítl. Dne 8. 7. 2015 sdělil právní zástupce žalobce soudu prvního stupně, že podal ústavní stížnost ve věci, a tato je vedena pod sp. zn. III. ÚS 1924/15. Dne 25. 10. 2017 soud prvního stupně vyhlásil rozsudek, jímž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1 842 056 Kč s příslušenstvím, a dále peněžitý důchod ve výši 11 191 Kč měsíčně, splatný vždy 10. každého kalendářního měsíce, následujícího po splatnosti důchodu, od 1. 10. 2017. Ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dne 8. 1. 2017 podal žalobce odvolání. Dne 23. 11. 2018 změnil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci jinou částku. Proti rozsudku podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 11. 2019 odmítl. Ve věci byla podána rovněž ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. I. ÚS 324/20. Dne 31. 7. 2020 rozhodl soud, že žalobce je povinen zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení v částce 12 229 Kč a žalovaná 28 534 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 8. 2020. Poté byla provedena již jen tzv. postagenda. 4. Soud prvního stupně vzal dále mj. za prokázané, že žalobce dne 15. 12. 2010 podal u žalované žádost o předběžné projednání nároku na zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 66/2004. Stanoviskem ze dne 27. 1. 2011 žalovaná konstatovala, že délka řízení byla nepřiměřená s tím, že tuto formu satisfakce považuje za dostačující. Vyjádřením ministra spravedlnosti ze dne 8. 6. 2011 byl žalobce informován o posouzení jeho žádosti o prošetření postupu žalované při vypořádání žádosti žalobce o předběžné projednání nároku s tím, že nesprávné posouzení nebylo shledáno a žalobce byl odkázán na případné řešení věci formou soudního řízení. 5. Ze zdravotnické dokumentace žalobce vyplývá, že žalobce trpí intermitentními výpadky pozornosti, expresivní fatickou poruchou, hůře artikulovanou řečí, lehkým divergentním strabismem a dalšími obtížemi, které odpovídají těžkému traumatu s lehkým kvadrupyr. symptomem ve smyslu spasticity, expresivní fatickou poruchou těžšího stupně, organickými psychosymptomy, sekundární epilepsií, je trvale nekompenzovaný, v rámci organickopsychosymptomatického poúrazového stavu je zvýšeně podrážděný, úzkostný, dyssomnický. Z neurologického hlediska je stav žalobce nepříznivý s trvale neurologickým deficitem, bez možnosti funkčně významného zlepšení. Žalobce utrpěl těžké kraniocerebrální poranění na pracovním školení a v jeho důsledku trpí těžkým organickým psychosyndromem poúrazovým a smíšenou úzkostnou depresivní poruchou. 6. Dne 6. 9. 2018 se žalobce obrátil na Městský soud v Praze se stížností, v níž namítal pr