32 Cdo 1426/2019 — Nejvyšší soud

32 Cdo 1426/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 11. 2020 Spisová značka:32 Cdo 1426/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1426.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Vady řízení Dokazování Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. § 213 odst. 2 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 32 Cdo 1426/2019-472 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce J. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Richardem Pechou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované Polabská stavební CZ, s. r. o., se sídlem v Osečku čp. 87, okres Nymburk, PSČ 289 41, identifikační číslo osoby 26115875, zastoupené JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované RESMONT spol. s r. o., se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 2341/3, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25618318, zastoupené Mgr. Ondřejem Surgou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, o zaplacení částky 2 182 719 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 134/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-412, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-412, ve druhém, třetím a čtvrtém výroku a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 10. 2017, č. j. 9 C 134/2016-339, ve výrocích pod body II, III, IV a V, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se ve zde souzené věci domáhal zaplacení částky 2 182 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu práva na slevu z ceny díla z důvodu vad díla „Novostavba skladu pneumatik s prodejnou … v k. ú. XY“, prováděného na základě smlouvy o dílo ze dne 7. 6. 2012 ve znění dodatku ze dne 13. 11. 2012. Vady měly spočívat v zatékání vody do panelů opláštění budovy, v prosedlé dlažbě před vraty a v nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře. Žalovaná se bránila tvrzením, že tvrzené vady na díle neshledala a že při provádění díla postupovala podle projektové dokumentace, kterou zajistil žalobce. Vedlejší účastník jako subdodavatel žalované, který pro ni provedl dodávku a montáž fasádního pláště skladu, rovněž navrhl zamítnutí žaloby, s odůvodněním, že opláštění tvrzené vady nemá. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 9 C 134/2016-339, uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 3. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), ohledně částky 2 095 841 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body III, IV a V). Soud prvního stupně citoval ustanovení § 536 odst. 1, § 551 odst. 1, § 554 odst. 1, § 560 odst. 1, § 562 odst. 1, § 563 odst. 1, § 564 a § 428 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), načež vyslovil závěr, že žaloba byla podána důvodně jen v části, kde se žalobce domáhal slevy z ceny díla za propadlou zámkovou dlažbu ve výši 19 800 Kč plus DPH. Požadavek na slevu z ceny díla za vadné opláštění budovy a za nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře v budově důvodným neshledal, neboť podle jeho úsudku ani u jedné z těchto vad žalobce neprokázal, že se jedná o vadu, za kterou odpovídá žalovaná. Soud vyšel ze zjištění, že ve smlouvě o dílo se žalovaná zavázala zhotovit novostavbu skladu pneumatik s prodejnou; rozsah díla byl vymezen projektovou dokumentací pro výběr dodavatele zpracovanou kanceláří Vyšehrad ateliér, v níž bylo navrženo opláštění stěn budovy systémovými sendvičovými panely s jádrem z minerální vaty, kladenými na svislo; projektovou dokumentaci zajišťoval sám žalobce. Vzhledem k tomu, že stavba slouží jako sklad pneumatik, nebyly na ni investorem kladeny velké nároky na zateplení. Podle projektu je plášť stavby zhotoven z vertikálně osazených prefabrikovaných panelů o šíři 1m složených ze tří vrstev; na vnitřní a vnější straně je povrchová plechová vrstva a uvnitř tepelná izolace – minerální plsť. Povrchové plechy jsou v místě napojení panelů tvarovány způsobem, který brání zatékání z vnější strany panelů do prostoru, ve kterém se nachází minerální plsť. V místě spoje panelů vzniká dutina, v níž jsou ukryty šrouby připevňující panely k nosné konstrukci a kterou vytéká případný kondenzát a může jí vytékat i zateklá srážková voda. Voda neproniká za zámek k minerální plsti; technické řešení to vylučuje. Společnost Kingspan CZ, a. s., jež je výrobcem těchto panelů, při vizuální prohlídce stavby zjistila, že panely jsou osazeny podle projektové dokumentace a následně dojednaných úprav, a nezaznamenala žádné mimořádné prvky nebo zásahy, jež by nebyly v souladu s jejími doporučeními. Ze znaleckého posudku Ing. Milana Zápotockého, kterého ustanovil, soud prvního stupně zjistil, že obvodový plášť stavby je zhotoven v souladu s požadavkem projektu, platnými předpisy, příslušnou technickou normou a s technologickým předpisem dodavatele systému, od něhož se mírně odchyluje pouze spodní detail pláště u chodníku. Příčinou vlhnutí minerální vlny ve spodní části sendvičových panelů je především vlastní chování obvodového pláště budovy z teplotně vlhkostního hlediska, kdy k hromadění vlhkosti přispívá těsnost v oblasti atiky a také odstřikující voda od chodníku, minerální vlna je místy znehodnocená ve spodních cca 30 mm, mokrá v rozsahu do cca 50 - 70 mm a zavlhlá nad touto úrovní do cca 100 mm; prostá výměna panelů bez vyřešení příčin vlhkosti nic nevyřeší a problémy se objeví znovu. Panely opláštění je možno montovat svisle i vodorovně, dodavatelé pláště připouštějí obě možnosti, montáž na svislo však s sebou nese více rizik, pokud jde o vlhkost a odvádění vody. Navíc se jedná o nezateplený prostor, což s sebou nese značná rizika, především se tam drží vyšší vlhkost. Odvětrání budovy měl řešit projektant; měla být zpracována studie projektu, která by řešila ochranu proti vlhkosti. Plášť haly je opravitelný, je třeba pouze odebrat vlhkou vatu, ta není celá degradovaná, a zajistit odvětrání pláště - umožnit pronikání vzduchu do spár. To je možné provést uvolněním plechu a umístěním podložek, aby tam začal proudit vzduch. Dále je potřeba do svislých spár dostat tmel, který zamezí průnik tlakové vody. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná a vedlejší účastník postupovali při provádění díla v souladu s projektovou dokumentací a s technologickým postupem určeným výrobcem. Hlavní problém spočívá v projektové dokumentaci, která doporučila méně vhodný postup skládání sendvičových panelů na svislo, aniž se dostatečně zabývala možnou vlhkostí a správným vysycháním panelů. Projekt rovněž dostatečně neřešil statiku, kotvení a vodotěsnost; mělo v něm být uvedeno, jakou třídu odolnosti proti vodě a větru bude stavba mít. Nadměrné vlhnutí minerální vaty u spodního okraje panelu, který nebyl proveden zcela dle projektové dokumentace, bylo (podle znalce Ing. Zápotockého) možno řešit odstraněním části minerální vaty. To je i stanovisko společnosti Kingspan CZ, a.s., podle kterého i přes drobné vlhnutí v hraně panelu nehrozí eroze nebo snížení účinnosti tepelně izolačních panelů, protože nelze předpokládat vzlínání do vyšší vrstvy, než která nepřesahuje cca 1-3 cm. Odstranění části minerální vaty je nutno učinit odborně. K tvrzené nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře soud prvního stupně uzavřel, že se rovněž nejedná o vadu, neboť žalovaná postupovala v souladu s projektovou dokumentací, podle níž se jednalo o budovu, která měla sloužit jako sklad pneumatik, nikoliv kde by měla být kancelář s tepelně izolovanou podlahou. Navíc tvrzená vada se musela projevit již první zimu, přesto byla vytknuta až po roce a čtvrt, nebyla tedy uplatněna včas. Závěrem soud prvního stupně vysvětlil, proč nevyšel ze závěrů znaleckého posudku Ing. Ladislava Bukovského, vypracovaného na žádost žalobce. Konstatoval, že tento znalec nemá takové zkušenosti se sendvičovými halami jako Ing. Zápotocký, navíc neměl k dispozici projektovou dokumentaci, nepracoval s technickou normou 14.509 pro samostatné sendvičové panely s tepelnou izolací a povrchovými plechy a ani jím prováděné zkoušky nebyly zcela standardní. V posudku je uvedeno, že ve spárách mezi panely chybí těsnění, jako by se jednalo o vadu, aniž by bylo výrobcem s těsněním počítáno, a je chyb