33 Cdo 301/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 301/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2023 Spisová značka:33 Cdo 301/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.301.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Dotčené předpisy:§ 2620 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 12. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 37/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 301/2023-142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně EDEBERA a.s. v likvidaci, se sídlem Praha 6, Bubeneč, Podbabská 1112/13, identifikační číslo osoby 25835289, zastoupené JUDr. Petrem Břízou LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Na Poříčí 1079/3a, proti žalované Psychiatrická nemocnice v Opavě, se sídlem Opava, Předměstí, Olomoucká 305/88, identifikační číslo osoby 00844004, zastoupené JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem se sídlem Ostrava, Kpt. Vajdy 3046/2, o zaplacení 13 143 932 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 137 C 14/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2022, č. j. 16 Co 141/2022-116, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení 49 880 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Milana Čichoně. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 16 Co 141/2022-116, potvrdil rozsudek ze dne 31. 3. 2022, č. j. 137 C 14/2020-76, kterým Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 13 143 932 Kč s úrokem z prodlení od 20. 8. 2018 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná jako objednatelka a žalobkyně jako zhotovitelka dne 30. 5. 2017 uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna rozvodů ÚT (ústředního topení), TUV (teplé užitkové vody) a MaR (měření a regulace) v areálu žalované podle projektové dokumentace zpracované společností PROJEKT 2010 s. r. o., která byla součástí smlouvy. Cenu díla strany sjednaly pevnou částkou 48 395 211 Kč včetně DPH, dodatkem ke smlouvě ji navýšily na 48 533 664,44 Kč s tím, že zahrnuje veškeré náklady spojené s dokončením díla, a je maximální a nepřekročitelná. Případná změna ceny díla byla možná pouze na základě předem odsouhlaseného písemného dodatku ke smlouvě; zhotovitelka nebyla oprávněna započíst případné vícepráce, aniž by jejich obsah a cenu předem s objednatelkou dohodla. Po dokončení díla v den zahájení přejímacího řízení (15. 11. 2017) zhotovitelka předala objednatelce podklady, z nichž vyplývá, že v projektu byl chybně stanoven výměr „demontáž stávajícího potrubí“ (oproti 149,38 kg uvedených v projektu šlo ve skutečnosti o 72 567,74 kg materiálu). Dílo bylo předáno 14. 12. 2017, následně zhotovitelka vyzvala k uzavření dodatku ke smlouvě, jehož předmětem mělo být navýšení ceny díla, což objednatelka odmítla. Po právní stránce odvolací soud dovodil následující. Nejprve předestřel otázku, zda uzavřená smlouva (výslovný požadavek změny ceny díla pouze formou písemného dodatku) nevyloučila možnost aplikace ustanovení § 2620 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). I pokud by „postup podle § 2620 odst. 2 o. z.“ v této věci vyloučen nebyl, nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Dotyčné ustanovení – jako výjimku z pravidla o závaznosti smluvních ujednání – je třeba vykládat restriktivně, přičemž by se mělo jednat o okolnosti blížící se vyšší moci. V úvahu by tak mohlo přicházet např. působení přírodních živlů nebo náhoda, kterou nebylo možné předvídat v rámci obecné zkušenosti a pečlivosti (§ 4 o. z.) nebo při výkonu potřebné péče stran (§ 2590 o. z.) v období před uzavření smlouvy; o nic takového však v projednávané věci nejde. I kdyby dotyčnou chybu zpracovatele projektové dokumentace bylo možné považovat za zcela výjimečnou a bezprecedentní, tak rozdíl v hmotnosti demontovaného potrubí je natolik významný (skutečný stav cca 486krát převyšoval údaje v projektu), že jej žalobkyně při zachování obvyklé míry opatrnosti a potřebné péče měla včas – tj. ještě před uzavřením smlouvy, popř. bezprostředně po zahájení provádění díla – zjistit a adekvátně na něj reagovat například postupem podle § 2594 a 2595 o. z. Argumentaci žalobkyně, že jednala v dobré víře a ve snaze chránit zájmy žalované, odvolací soud nepřisvědčil, neboť by musel odhlédnout od uzavřené smlouvy a popřel by tak stěžejní zásadu soukromého práva, že smlouvy účastníky zavazují a mají být dodržovány (pacta sunt servanda). Nadto ani časové okolnosti vyplývající z tvrzení žalobkyně neodpovídají tomu, že by při provádění díla postupovala s potřebnou péčí, a že si takovou mimořádnou ochranu ze strany soudu „zasloužila“, když poprvé dotyčnou chybu (vadu) projektové dokumentace oznámila žalované až při započetí předávání díla. Dále odvolací soud dovodil, že z tvrzení žalobkyně, jež zůstala pouze v obecné rovině, žádný závazný příslib uzavření dodatku ke smlouvě a doplacení ceny díla odvolací soud nevyplývá. Zdůraznil, že žalobkyně mohla stěží očekávat uzavření dodatku navyšujícího cenu díla tak podstatným způsobem toliko na základě ústních příslibů některých pracovníků žalované, zároveň neshledal, že by „ze spisu či z tvrzení žalobkyně“ vyplývalo porušení předsmluvní odpovědnosti žalovanou způsobem zakládajícím její odpovědnost za škodu ve smyslu § 1729 o. z. ve spojení s § 1728 odst. 1 o. z. Pokud přes probíhající jednání k dohodě stran nakonec nedošlo, nemůže se žalobkyně domáhat zvýšení ceny díla z žádného titulu - ani poukazem na dobré mravy nebo na zásadu spravedlivosti. Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nárok na zvýšení ceny díla nad rámec sjednaný ve smlouvě (a v dodatcích) nemá. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost zakládá na přesvědčení, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu, resp. že nesprávně posoudil otázku dosud v rozhodovací praxi neřešenou. Dovolatelka má za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „zda v posuzované věci nastala mimořádná nepředvídatelná okolnost, která dokončení díla podstatně ztěžuje, podle § 2620 odst. 2 o. z.“. Prosazuje, že zásadní chyba v zadávací dokumentaci, resp. dokumentaci k provedení stavby, v jejímž důsledku došlo ke zvýšení ceny díla „o více než jednu třetinu“, a kterou nemohla „ani s vynaložením obvyklé opatrnosti“ (uvádí též „běžné opatrnosti“) předem zjištit, představuje mimořádnou nepředvídatelnou okolnost ve smyslu § 2620 odst. 2 o. z. Dotyčnou chybu „nebylo možné ze zadávací dokumentace v množství jednotlivých řádků výkazu výměr odhalit, tzn. nalézt“ a upozornit na ni žalovanou před uzavřením smlouvy, ani na počátku provádění díla. Taková chyba „je bezprecedentní a naprosto mimořádná“. V rámci výběrového řízení došlo „k testování běžné opatrnosti společností pohybujících se v relevantním odvětví a žádná z nich v rámci běžné opatrnosti pochybení projektové dokumentace neodhalila a stanovovala ceny s důvěrou ve správnost projektové dokumentace. Z toho je zřejmé, že úvahy o zachování obvyklé míry opatrnosti, jak je prezentuje odvolací soud, nemohou obstát, neboť skutkový průběh naopak jednoznačně svědčí o tom, že se jedná o mimořádnou okolnost, kterou žádná ze společností neodhalila“. S poukazem na § 2612 o. z. míní, že zvýšení ceny díla „o více než třetinu“ v důsledku zmíněné chyby představuje podstatné ztížení dokončení díla. Má za to, že § 2620 odst. 2 o. z. je třeba interpretovat ve světle základních zásad, na nichž občanský zákoník spočívá (§ 2 odst. 1 o. z.), mezi které se „na přední místo“ řadí zásada poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.) a zákaz těžit ze svého nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 o. z.). „Za situace, kdy žalovaná žádala o provedení víceprací a ujišťovala žalobkyni o tom, že dodatek ke smlouvě bude mezi stranami uzavřen, je zjevné, že jednala nepoctivě, pokud žalobkyně v dobré víře v toto tvrzení žalované vícepráce realizovala a potrubí odstranila, nicméně následně žalovaná odmítla dodatek ke smlouvě uzavřít“. Podle dovolatelky se dále odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od usnesení sp. zn. 25 Cdo 642/2000) v otázce, „vázanosti soudu právní kval