33 Cdo 321/2016 — Nejvyšší soud

33 Cdo 321/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2018 Spisová značka:33 Cdo 321/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.321.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 5. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 321/2016-300 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně P. R., zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti žalované D. B., zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, o 200.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 72/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, č. j. 29 Co 164/2015-273, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.374 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 22. 2. 2013 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 200.000 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobní požadavek odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela ústní smlouvu o půjčce a dne 20. 10. 2011 jí poskytla finanční prostředky ve výši 200.000,- Kč. Ani na základě výzvy ze dne 22. 1. 2013 žalovaná zapůjčené peníze nevrátila. Usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 6 C 54/2013-23, Obvodní soud pro Prahu 3 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 20 C 72/2013-224, ve spojení s opravným usnesením ze dne 23. 10. 2014, č. j. 20 C 72/2013-237, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 200.000 Kč s úrokem z prodlení a dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 21. 10. 2011 byla na účet č. 1006536193/0800 patřící žalované (dříve příjmením „B.“) připsána částka 200.000,- Kč z účtu č. 1002027076/2700 vedeného na jméno P. R.. Ještě téhož dne byl dán příkaz k úhradě částky 200.000 Kč na účet č. 2106892392/2700. Žalobkyně v minulosti pracovala pro společnosti Správce dluhů s. r. o., Správce dluhů Beta s. r. o., Správce dluhů Gama s. r. o. a Správce dluhů Delta s. r.o. Žalovaná (od 27. 11. 2011 manželka Z. B.) spolupracovala na obchodních případech s ředitelem p. B.. Od něj věděla, že na její bankovní účet přijde částka 200.000 Kč, s níž bude p. B. disponovat, a převede ji dál. Uzavřená smlouva o tichém společenství dne 26. 10. 2011 navazovala na jednání H. s p. B., od něhož H. věděl, že má k dispozici 2 x 200.00 Kč od zájemců, kteří by se rádi jako tiší společníci účastnili podnikání. Jedním z nich byl P. R.. Částka vnosu P. R. měla být použita na složení základního kapitálu společnosti Insolvia s. r. o. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že podle notářského zápisu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. NZ 316/2011, N 326/2011, vyhotoveného JUDr. Zdeňkem Špačkem, notářem se sídlem v Praze 10, Černokostelecká 7, J. H. pojal do tohoto notářského zápisu zakladatelskou listinu o založení obchodní společnosti s ručením omezeným – Insolvia s. r. o. se sídlem v Praze, jejímž předmětem podnikání je - výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Základní kapitál společnosti představuje 200.000 Kč a bude tvořen peněžitým vkladem J. H., jenž byl zároveň určen správcem vkladu. Dne 24. 10. 2011 byla na bankovní účet společnosti Insolvia s. r. o. č. 2106892392, vedený u Unicredit Bank připsána částka 200.000 Kč zaslaná z účtu žalované. Uvedené bylo impulsem pro H. k uzavření smluv o tichém společenství s P. R., neboť rozhodující bylo, že byť měly být peníze podle smlouvy předány v hotovosti, byly na účtu dotčené společnosti. Podle smlouvy o tichém společenství ze dne 26. 10. 2011 uzavřené podle § 673 obchodního zákoníku mezi společností Správce dluhů Gama s. r. o. se sídlem v Praze 10 (podnikatelem), jednající J. H. a P. R., se P. R. zavázal jako tichý společník podílet se na podnikatelské činnosti společnosti Správce dluhů Gama s. r. o. peněžitým vkladem ve výši 200.000 Kč. Peněžitý vklad se tichý společník zavázal zaplatit podnikateli v hotovosti před podpisem smlouvy. Další smlouvou o tichém společenství uzavřenou dne 20. 2. 2012 mezi společností Insolvia s. r. o. (podnikatelem) a P. R. (tichým společníkem) se P. R. zavázal podílet se na podnikatelské činnosti společnosti Insolvia s. r. o. peněžitým vkladem ve výši 50.000 Kč s dohodnutým podílem na zisku či ztrátě. Dne 28. 6. 2012 došlo k vypořádání obou smluv o tichém společenství na základě výpovědi tichého společníka. Smlouva ze dne 20. 2. 2012 byla vypořádána tak, že bylo dohodnuto vrácení vkladu tichého společníka ve výši 50.000 Kč tím způsobem, že tato částka bude vrácena tichému společníkovi na bankovní účet č. 1002027076/2700 ve dvou splátkách, první ve výši 30.000 Kč při podpisu dohody a druhá ve výši 20.000 Kč dne 2. 7. 2012. V případě smlouvy o tichém společenství ze dne 26. 10. 2011 se strany dohodly na tom, že zhodnocený vklad ve výši 211.594 Kč bude tichému společníkovi splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 35.266 Kč počínaje 25. červencem 2012 (poslední splátka splatná v prosinci 2012). Splátky budou poukazovány na účet č. 1002027076/2700 pod variabilním symbolem 24170534. Soud prvního stupně zjistil, že na účet č. 1002027076/2700 přicházely v různých měsících provize od Společnosti správce dluhů s. r. o., od společnosti Insolvia s. r. o., od Společnosti správce dluhů Gama s. r. o. a od Společnosti správce dluhů Beta s. r. o., ve prospěch P. R., který také z účtu prováděl výběry. Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat vznik smlouvy o půjčce, a požadavek na vrácení sporné částky tak posuzoval podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen – „obč. zák.“), o vydání bezdůvodného obohacení. Částku 200.000,- Kč, která skončila na účtu společnosti Insolvia s. r. o. a byla zaslána z účtu žalované, nepovažoval za vklad tichého společníka P. R. na podnikání podle smlouvy ze dne 26. 10. 2011. Podle soudu prvního stupně nelze z pouhé skutečnosti, že k bankovnímu účtu žalobkyně měl dispoziční oprávnění P. R. a nechával si na něj také posílat platby ve svůj prospěch, „bez dalšího“ dospět k závěru, že peníze na tomto účtu patří někomu jinému než žalobkyni, která má co do výše vložených finančních prostředků pohledávku za bankou. Žalované se nezdařila procesní obrana, že na její účet zaslané finance byly ve vlastnictví někoho jiného než žalobkyně. Jelikož nebyla prokázána existence žádného závazkového právního vztahu, na jehož základě byly peněžní prostředky zaslány z účtu žalobkyně na účet žalované, žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť přijala plnění bez právního důvodu podle § 451 odst. 2 obč. zák., a je proto povinna vydat žalobkyni spornou částku. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, č. j. 29 Co 164/2015-273, změnil rozsudek soudu prvního stupně, tak že žalobu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se po doplnění dokazování výpisem z centrální evidence exekucí, ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že se žalobkyni nepodařilo prokázat existenci smlouvy o půjčce, na jejímž základě měla žalované dne 20. 10. 2011 zaslat částku 200.000 Kč, zároveň ovšem nesouhlasí se závěrem, že plnění, které bylo žalované zasláno na její účet, je plněním bez právního důvodu, neboť s ohledem na nesrovnalosti časové a ve výpovědi svědka H. nelze mít za prokázané, že sporná částka představovala majetkový vklad druha žalobkyně P. R. do společnosti Správa dluhů Gama s. r. o. (přestože byla následně z účtu žalované poukázána na účet společnosti Insolvia s. r. o.). Odvolací soud na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že žalované se podařila prokázat její skutková verze, že převedené peníze představovaly vklad P. R. do podnikání manžela žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má zato, že rozhodnutí odvolacího soudu obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozsudek odvolacího soudu odporuje ustálen