4 Tdo 959/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 959/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 8. 2023 Spisová značka:4 Tdo 959/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.959.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 959/2022-2089 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 23. 8. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného RNDr. Miroslava Skácela, nar. 18. 8. 1942 v Olomouci, bytem Jurije Gagarina 1509/20, 736 01 Havířov-Podlesí, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2022 č. j. 4 To 42/2022-2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 85/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného RNDr. Miroslava Skácela odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního v Ostravě ze dne 13. 12. 2021 č. j. 5 T 85/2016-1946 byl obviněný RNDr. Miroslav Skácel (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku za jednání popsaná pod body 1 a 3 výroku o vině a dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsaná pod body 2 a 4 výroku o vině. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b) tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2018 č. j. 4 T 13/2017-501, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě 26. 5. 2020 č. j. 3 To 586/2018-683, mu nalézací soud podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odstavec 2 tr. zákoníku, uložil jednak souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odstavec 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců, a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činnosti soudního znalce v oboru doprava na dobu třiceti měsíců. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. 4 T 13/2017-501, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě 26. 5. 2020 č. j. 3 To 586/2018-683, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. K následnému odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2022 č. j. 4 To 42/2022-2023 shora uvedený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak obviněného znovu uznal vinným dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku (body ad 1/ a 3/ výroku o vině) a dvěma přečiny křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (body 2/ a 4/ výroku o vině), a to na upřesněném skutkovém základě, podle nějž obviněný 1. dne 28. 1. 2013 v XY, jako znalec zapsaný v seznamu znalců vedeném při Krajském soudu v Ostravě pro obor doprava, odvětví doprava silniční, vědom si skutečnosti, že jím zpracovávaný znalecký posudek bude sloužit pro účely trestního řízení, vědomě a v rozporu s vlastními zjištěními a poznatky z oboru, pro který znaleckou činnost vykonává, ve snaze umožnit jiné osobě dosáhnout zbavení se trestní odpovědnosti nebo alespoň zmírnit následky jím spáchané trestné činnosti, tedy v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, kterým je zavázán v souladu se svým znaleckým slibem při své znalecké činnosti přesně dodržovat právní předpisy, a to, že znaleckou činnost bude konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí a že bude plně využívat svých znalostí a v rozporu s ustanovením § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, na základě kterého je povinen vykonávat znaleckou činnost řádně, na žádost obhájce, tehdy obžalovaného B. K., zhotovil pro potřeby trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 156/2012 znalecký posudek č. 1033-01/2013 a dne 3. 6. 2013 jeho doplněk č. 1056-25/2013 k analýze dopravní nehody ze dne 29. 1. 2012 mezi osobním motorovým vozidlem zn. VW Sharan, RZ: XY, řízeným B. K. a chodkyní M. B., v němž v rozporu s objektivně zjištěným stavem vědomě pracoval jen s mezní variantou ve prospěch obžalovaného, která vedla ke kategorickému závěru, že obžalovaný reagoval včas a nebyl schopen dopravní nehodě zabránit, přitom vycházel z procesně nepoužitelných podaných vysvětlení obžalovaného a svědků, i když v době vypracování posudku byly k dispozici výpovědi v procesně použitelné formě, dále mimo jiné uvedl, že obžalovaný, dříve než začal brzdit, strhl řízení mírně vlevo, což bylo vyloučeno jak záznamem z kamer, tak i znalcem Ing. Miroslavem Škanderou, MBA, dále, že chodkyně z pohledu řidiče přijíždějícího vozidla přebíhala vozovku zprava doleva, přičemž byla zachycena pravou přední částí včetně obliny vozidla, na které upadla čelně při otočení o cca 90° a v okamžiku střetu měla rychlost 6 km/hod., ačkoliv na str. 15 posudku je na obrázku chodkyně v okamžiku těsně před střetem k vozidlu přivrácena svým pravým bokem a je v pohybu směrem k pravému okraji vozovky, ještě svým "předpokladem" stanovil rychlost jízdy vozidla na 50 km/hod., aniž by tato byla objektivně vypočítána a konečně v písemném doplňku uvedl, že nelze stanovit rychlost jízdy vozidla od průjezdu křižovatkou do rozsvícení brzdových světel a vzdálenost místa, kde se brzdová světla rozsvítí od druhého přechodu, 2. následně ve dnech 5. 4. 2013 v době mezi 9:50 - 11:45 hod. a 5. 6. 2013 v době mezi 8:30 - 14:20 hod. v XY na ul. XY u hlavního líčení Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 2 T 156/2012, jako znalec v oboru doprava, odvětví doprava silniční, před soudem po poučení dle § 106 trestního řádu, připomenutí znaleckého slibu a po poučení o trestních následcích dle § 346 trestního zákoníku, vědomě a v rozporu s vlastními zjištěními a poznatky z oboru, pro který znaleckou činnost vykonává, ve snaze umožnit jiné osobě dosáhnout zbavení se trestní odpovědnosti nebo alespoň zmírnit následky jím spáchané trestné činnosti, tedy v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, kterým je zavázán v souladu se svým znaleckým slibem při své znalecké činnosti přesně dodržovat právní předpisy, a to, že znaleckou činnost bude konat nestranně podle svého nejlepšího vědomí a že bude plně využívat svých znalostí a v rozporu s ustanovením § 8 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, na základě kterého je povinen vykonávat znaleckou činnost řádně, nejprve své závěry stvrdil a k dotazům odpovídal, že vycházel z toho, že chodkyně v okamžiku střetu byla jen v pohybu kolem své osy, přičemž tento závěr měl vycházet z výpovědi svědků, kteří však nic takového netvrdili, kdy po upozornění, že střetovou rychlost v rámci výpočtu zadal 6 km/hod. doplnil, že jde o "tah na vozidlo", když se odrazila, padala na vozidlo a tím získala uvedenou rychlost, z jeho výpočtu pak rezultuje, že v čase 0,3 sekundy se stihla otočit i odrazit, kdy teprve na opakovaný dotaz uvedl, že při svých výpočtech těžkou opilost chodkyně neřešil, připustil, že prokázaná poškození vozidla nemohla způsobit chodkyně pohybující se zprava doleva z pohledu řidiče, nepočítal s variantou, že by chodkyně neběžela, výpovědi osádky vozidla označil za technicky nepřijatelné a na rozdíl od písemného doplňku již byl schopen stanovit místo rozsvícení brzdových světel na cca 90 m před místem střetu, k důvodům stanovení rychlosti jízdy vozidla 50 km/hod. vypověděl, že v předloženém znaleckém posudku vycházel z objektivně zadokumentovaných stop, byť sám uváděl, že brzdné stopy vozidla zadokumentovány nebyly a k dispozici měl jen subjektivní výpovědi o rychlosti jízdy, k dotazu, jaké stopy má na mysli uvedl, že o konečné poloze vozidla a chodkyně, přitom ani jedna z těchto poloh objektivně zadokumentována nebyla, tvrdil, že z výpovědi dovodil, že na přechodu byl nějaký pohyb (jiný než chodkyně B.), na který řidič z rychlosti cca 99 km/hod. (jež na rozdíl od doplňku schopen stanovit byl), reagoval snížením rychlosti, sníženou rychlostí dojížděl k přechodu a reagoval znova, přitom žádná výpověď neobsahuje informaci o tom, že by obžalovaný reagoval v rozhodné době na něco jiného než na chodkyni Benešovou, k rozdílům v písemném posudku mezi obrázkem na straně 15 a závěrem na straně 21 o