5 Tdo 1017/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1017/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2005 Spisová značka:5 Tdo 1017/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1017.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1017/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2005 o dovolání obviněného Ing. J. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 61 To 467/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 144/2002, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 61 To 467/2004, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 31 T 144/2002. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 31 T 144/2002, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v rozporu se smlouvou o vytvoření počítačového programu a o poskytnutí práv k počítačového programu z 5. 1. 1993 a 5. 9. 1996, spočívajících ve výlučném právu firmy A., zastoupené Ing. J. K., CSc., na užití a šíření díla, tj. počítačového programu pro řízení lékáren pod označením P., se dne 15. 8. 1998 jednak svévolně prohlásil za stoprocentního autora díla – počítačového programu pro řízení lékáren „S. v. 4“, aby následně umožnil volnou šiřitelnost programu tím, že ho prohlásil za „freeware“, přitom si musel být vědom, že se nejedná o dílo nové, míra shodnosti tohoto programu byla 96,5 % v porovnání s vývojovými verzemi P., k jejichž šíření byl ze smlouvy oprávněn Ing. J. K., CSc. (firma A.) a tímto jednáním pak jmenovaný mohl být finančně poškozen v částce blíže nezjistitelné. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. H. odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená – A., a. s., P., se sídlem P., P., zastoupená Ing. J. K., CSc., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl spoluobviněný L. K. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit společně s obviněným Ing. J. H. tím, že jako společník firmy P.a E., s. r. o., P., H. K., na území České republiky prodával od počátku roku 1998 do 3. 4. 2000 programový produkt pro řízení provozu lékárnám pod obchodním názvem S. v. 4 a P.a E. v různých verzích, vědom si toho, že k užití a šíření tohoto programového produktu náleží výlučné právo Ing. J. K., CSc. a firmě A., a. s., P., se sídlem P., P., na základě smlouvy o vytvoření počítačového programu a o poskytnutí práv k počítačovému programu z 5. 1. 1993, když program S. v. 4 měl být z 98 % kopií programu P., čímž měl způsobit nositeli autorských práv škodu ve výši nejméně 39.300.000,- Kč. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená – A., a. s., P., se sídlem P., P., zastoupená Ing. J. K., CSc., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 podali obviněný Ing. J. H. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 odvolání, o kterých Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 61 To 467/2004, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obou obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného Ing. J. H. vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že v rozporu se smlouvami o vytvoření počítačového programu a o poskytnutí práv k počítačovému programu z 5. 1. 1993 a z 5. 9. 1996, jimiž převedl výlučné právo na užití a šíření díla, tj. počítačového programu pro řízení lékáren pod označením P., na firmu A., zastoupenou Ing. J. K., CSc., se dne 15. 8. 1998 svévolně prohlásil za stoprocentního autora díla – počítačového programu pro řízení lékáren „S. v. 4“ a od tohoto data nejméně do 7. 4. 2000, kdy mu bylo sděleno obvinění, umožnil volnou šiřitelnost programu tím, že ho prohlásil za „freeware“, ačkoli si byl vědom, že se nejedná o dílo nové, neboť míra shodnosti tohoto programu byla 96,5 % v porovnání s vývojovými verzemi P., k jejichž šíření byl ze smlouvy oprávněn Ing. J. K.. Csc., resp. firma A., a dále nejméně v době od 24. 6. 1998 do 7. 4. 2000, kdy mu bylo sděleno obvinění, nabízel program P. ke stažení na svých internetových stránkách, a tak poškozené firmě A., zastoupené Ing. J. K., CSc., způsobil blíže nezjištěnou škodu. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. J. H. odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost A., a. s., se sídlem v P., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl tímto rozsudkem spoluobviněný L. K. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestné činy porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že společně s obviněným Ing. J. H. jako společník firmy P.a E., se sídlem P., H. K.,, na území České republiky prodával od počátku roku 1998 do 3. 4. 2000 programové produkty pro řízení lékáren pod obchodním názvem „S. v. 4“ a P.a E. v různých verzích, vědom si toho, že k užití a šíření těchto děl náleží výlučné právo firmě A., zastoupené Ing. J. K., CSc. na základě smluv o vytvoření počítačového programu P. a o poskytnutí práv k tomuto počítačovému programu z 5. 1. 1993 a z 5. 9. 1996, když program „S. v. 4“ měl být z 98 % kopií programu P. a program P.a E. měl být nejméně 60 % kopií programu P., čímž měl způsobit uvedenému nositeli autorských práv škodu ve výši nejméně 39.300.000,- Kč. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost A., a. s., se sídlem v P., P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. pak bylo odvolání obviněného Ing. J. H. jako nedůvodné zamítnuto. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, ve spojení s citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 10. 2004, sp. zn. 31 T 144/2002, napadl obviněný Ing. J. H. dovoláním, které podal prostřednictvím obhájce JUDr. D. D. s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž vznesl k předchozím rozhodnutím nalézacího i odvolacího soudu následující námitky: Ohledně existence a provozu webových stránek, na nichž měl podle názoru soudů obou stupňů nabízet program P. ke stažení neurčenému a v zásadě neomezenému počtu uživatelů, což soudy následně spojily s obchodní likvidací konkurenta – Ing. J. K., jemuž tím měla být způsobena blíže nezjištěná škoda, dovolatel uvedl, že ve skutečnosti je nutno na základě spisového materiálu dovodit, že skutkový děj vypadal zcela jinak. Předmětné webové stránky byly zřízeny především jako servisní zázemí pro servisní techniky, kteří spravovali program P., a to i pro servisní techniky ze společnosti poškozeného Ing. J. K. Existence těchto stránek nikdy neměla žádnou spojitost s prohlášením obviněného o tzv. freeware, když i jejich kopie, založená ve spisu, je pořízena dne 24. 6. 1998, zatímco předmětné prohlášení obviněného pochází z doby pozdější. Závěr soudu o nabízení programu P. tím, že jej obviněný uveřejnil na těchto webových stránkách, a o tom, že uživatelé si tento program mohli pořídit v podstatě zdarma, je založen na neznalosti situace a je v hrubém rozporu s realitou, neboť z technického a funkčního hlediska to nebylo možn