5 Tdo 1128/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1128/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1128/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1128.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Autorské dílo Subsidiarita trestní represe Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1128/2024-362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný B. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 9 To 238/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 52 T 124/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. B. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 52 T 124/2023, byl obviněný B. B. uznán vinným zločinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento zločin byl obviněnému B. B. podle § 270 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Dále byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložen i trest propadnutí věci, a to stolního počítače zn. Astra, černé barvy, bez údajů o výrobci a bez výrobního čísla. Poškozená Česká protipirátská unie byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Na základě odvolání obviněného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 9 To 238/2024, rozhodl podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. o zrušení rozsudku soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně a při nezměněném výroku o trestu propadnutí věci obviněnému podle § 270 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (ve výroku o odkázání poškozené podle § 229 odst. 1 tr. ř.). 3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, ve stručnosti spočíval v tom, že v době od 29. 12. 2014 do 4. 8. 2022 v místě svého bydliště XY prostřednictvím internetového portálu www.fastshare.cz, na němž vystupoval pod uživatelským jménem „B.“, přes skutečnost, že při své registraci souhlasil s tím, že nebude v rámci poskytované služby rozmnožovat, zpřístupňovat nebo jakkoliv jinak nakládat se soubory způsobem, kterým by byla dotčena práva třetích osob, včetně práv z duševního vlastnictví, porušil § 12 odst. 1, 4 písm. a) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 13, § 18 a § 80 odst. 1, 2 písm. a), e) tohoto zákona tím, že aniž by disponoval příslušnou licencí či souhlasem nositelů práv, nahrál na volně přístupné internetové datové úložiště www.fastshare.cz celkem minimálně 4940 audiovizuálních autorských děl, která takto neoprávněně zpřístupnil veřejnosti, neboť umožnil, aby si kdokoliv rozmnoženiny těchto děl stáhnul, za což postupně inkasoval od provozovatele datového úložiště, společnosti Fusion Media, s. r. o., finanční provizi 3 140 Kč. Tímto jednáním zasáhl do právní sféry nositelů autorských a s nimi souvisejících práv, a to společností AQS, a. s., BLUE SKY FILM DISTRIBUTION, a. s., Bohemia Motion Pictures, a. s., BONTONFILM, a. s., Cinemart, a. s., FALCON, a. s., FILM EUROPE, s. r. o., HBO Europe, s. r. o., HOLLYWOOD C.E., s. r. o., Národní filmový archiv a Urania, s. r. o. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný B. B. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný namítl, že jeho jednání, k němuž se doznal, nenaplňuje objektivní znaky zločinu, kterým byl uznán vinným, neboť autorská práva ve smyslu jejich výkladu národní i evropské judikatury neporušil. Pokud přece jenom do ochrany těchto práv zasáhl, šlo o zásah zcela nepatrný, bezvýznamný. Ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný dále uvedl, že soudy nižších stupňů správně nehodnotily zcela zanedbatelnou škodlivost jeho jednání s ohledem na specifický způsob spáchání činu, která nemohla nositelům autorských práv přivodit újmu. Jeho jednání je nutno posoudit jako „nepatrný zásah“ do autorských práv, trestním právem nepostihnutelný. Práva nositelů autorských práv se po zásahu obviněného do jejich práv vůbec nezměnila. V jejich sféře nemělo jednání obviněného žádný význam, či škodlivý následek. Soudy nižších stupňů totiž hodnotily pouze počet filmů, které na server fastshare.cz nahrál, nezabývaly se tím, kde tyto filmy a data získal, zda úplatně či bezúplatně, nezkoumaly ani, zda se nejednalo již o zveřejněná díla na tomto serveru, která podle jeho mínění objektivně znovu zveřejnit nelze. Dovolatel znovu ve shodě se svou dosavadní obhajobou zdůraznil, že všechny filmy a data s nimi související nejprve stáhl právě na stránkách www.fastshare.cz, kde již byly nahrány jiným uživatelem s přezdívkou „L.“, užívajícím email XY@gmail.com. V důsledku toho byla tato díla k dispozici komukoli, pokud je následně on stáhl, uložil do svého počítače a po nějaké době na tento server nahrál, pak nahrával jen autorská díla již zveřejněná na této stránce, přístupná všem osobám, které tuto stránku navštívily. Autorská práva byla porušena již tímto prvním zveřejněním předmětných děl, on pouze duplicitně nahrál díla již zveřejněná. 6. O zpřístupnění ve smyslu § 18 autorského zákona se podle obviněného může jednat tehdy, když se jedná o změnu stavu, tedy učinění přístupným něčeho, co dříve přístupné nebylo, proto on nebyl tím, kdo díla na předmětném serveru zpřístupnil, neboť tato díla zde již nahrána byla. Prvním „zpřístupněním“ je tento pojem vyčerpán, stejně jako trestněprávní jednání, k němuž tímto jednáním došlo. V této souvislosti obviněný poukázal na skutečnost, že samy orgány činné v trestním řízení z celkového počtu nahraných souborů autorských děl (15 435) eliminovaly duplicitní soubory, tedy ty, které on nahrál vícekrát. Z toho dovolatel vyvodil závěr, že orgány činné v trestním řízení považovaly za trestné pouze jím provedené první nahrání na server konkrétního díla. Nevzaly přitom ale na zřetel, že ke zveřejnění těchto souborů nedošlo jeho jednáním, ale jednáním uživatele „L.“. Tím podle dovolatele již jeho jednání (opakované nahrání již zveřejněného díla), postrádalo prvek sdělení veřejnosti a prvek zpřístupnění, neboť totožná díla již byla zpřístupněna uživatelem „L.“. V pořadí „druhé nahrání“ totožného díla již přístupného na stránkách www.fastshare.cz učiněné obviněným tak nebylo způsobilé zasáhnout do práv nositelů autorských práv, rozhodně ne nikoliv nepatrně. Přitom se orgány činné v trestním řízení ani nezabývaly tím, zda soubory jím nahrané na server www.fastshare.cz jsou uživatelům přístupné, resp. ve spise podle obviněného není důkaz o tom, že uživatelé stránek www.fastshare.cz mohli soubory obviněného vidět a stáhnout. 7. Obviněný dále vytkl, že z obsahu trestního spisu nevyplývá, kdo provedl analýzu 15 435 jím nahraných souborů a na základě jakých kritérií provedl jejich redukci na počet 4 940. Vzhledem k tomu, že ve spisu není zmínka o tom, že by orgány činné v trestním řízení či soudy provedly tuto analýzu či jejím provedením pověřily znalce. Z této skutečnosti dovolatel dovodil, že uvedené vyčíslení převzaly soudy nižších stupňů od zmocněnkyně poškozených, z jí vypracovaných tabulek, předložených v souvislosti s uplatněným nárokem na náhradu škody. Ten však zmocněnkyně uplatnila ve vztahu pouze k 390 různým titulům. Ani takto provedená redukce autorských děl není bez chyb, neboť některé tituly se opakují (viz např. řádek 2 393 a 2 394). Z obsahu spisu podle přesvědčení dovolatele rovněž nevyplývá, na základě čeho soudy nižších stupňů dospěly k závěru, které tituly jsou chráněny autorským právem, a které nikoliv. Podle jeho přesvědčení soudy opět vyšly z prohlášení zmocněnkyně poškozených, aniž by vyžadovaly doložení