5 Tdo 1326/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1326/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:5 Tdo 1326/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1326.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2279/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1326/2021-638 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podala obviněná A. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 11 To 252/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 130/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. K. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 2 T 130/2020, byla obviněná A. K. uznána vinnou přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších zákonů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který jí byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Zároveň byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozená obchodní společnost AT Computers, a. s., IČ: 61672599, se sídlem Těšínská 1970/56, Slezská Ostrava, Ostrava, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, které Krajský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 11 To 252/2021. 3. Přečinu poškození věřitele, ohledně něhož bylo podáno dovolání, se obviněná podle výroku o vině rozsudku okresního soudu dopustila zjednodušeně uvedeno tím, že poté, co avalovala blankosměnku ze dne 26. 5. 2004, již vystavil její tehdejší manžel M. K., nar. XY, podnikající jako M. K. L., na řad obchodní společnosti AT Computers, a. s., kterou tento směnečný věřitel později vyplnil na částku 13 481 097 Kč, a jež se stala splatnou dne 15. 5. 2017, v době od 23. 1. 2017 do 20. 6. 2017 v XY záměrně celkem 4 darovacími smlouvami, z nichž dvě byly uzavřeny dne 23. 1. 2017, další pak dne 7. 2. 2017 a dne 20. 6. 2017, převedla veškerý svůj nemovitý majetek specifikovaný ve výroku o vině v celkové hodnotě 8 830 000 Kč na svého syna M. K., nar. XY, a to v úmyslu zmařit uspokojení pohledávky směnečného věřitele, neboť díky tomu, že zpracovávala účetnictví svého tehdejšího manžela nejpozději na počátku roku 2017 věděla o jeho splatných i dosud nesplatných závazcích z podnikání v řádu desítek milionů Kč, zároveň věděla o tom, že on nevlastní žádný majetek, z něhož by závazky mohly být uspokojeny, protože rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 9 C 267/2013, bylo zúženo jejich společné jmění manželů na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a veškerý nemovitý majetek zůstal jejím výlučným vlastnictvím, čímž způsobila obchodní společnosti AT Computers, a. s., škodu v celkové výši 8 830 000 Kč. II. Dovolání obviněné 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná A. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „tr. ř.“). Trestní řád byl s účinností od 1. 1. 2022 novelizován zákonem č. 220/2021 Sb., jímž došlo k mj. ke změně v ustanovení § 265b odst. 1, a to k rozšíření výčtu dovolacích důvodů o nový dovolací důvod, který byl zařazen pod písmeno g). V důsledku toho byly dosavadní důvody pod písmeny g) až l) označeny nově písmeny h) až m). Z pohledu nového znění tedy obviněná uplatnila dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, avšak v tomto usnesení bude zachováno označení dovolacích důvodů podle dřívější právní úpravy, za jejíž účinnosti obviněná podala dovolání. 5. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná v úvodu citovala v obou jeho alternativách, ačkoli ve spojení s dalším jím uplatněným důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že považovala za naplněnou druhou alternativu, navíc její odvolání bylo řádně projednáno ve veřejném zasedání, tudíž první alternativa nepřicházela v úvahu. Podle názoru obviněné trpí napadené usnesení a jemu předcházející rozsudek vadou nesprávného právního posouzení, neboť ze skutkových zjištění soudů nevyplývá právní závěr o naplnění objektivní a subjektivní stránky, ani protiprávnost jejího jednání, přesto byl skutek posouzen jako přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Odůvodnění usnesení soudu druhého stupně navíc podle obviněné neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti podle § 125 odst. 1 tr. ř., podle jejího přesvědčení se soud nevypořádal důsledně se všemi jejími odvolacími námitkami. Objektivní stránka přečinu poškození věřitele nemohla být podle názoru obviněné naplněna z toho důvodu, že v době převodu nemovitostí mezi obviněnou a poškozeným neexistoval vztah dlužníka a věřitele. Stejná okolnost měla vliv také na subjektivní stránku, protože obviněná nemovitý majetek převáděla v dobré víře, nevěděla, že jeho zcizením může porušit trestní zákon. Obviněná připomněla svou argumentaci z odvolacího řízení, jejímž základem je tvrzení, podle něhož pokud avalovala blankosměnku, nemohl jí vzniknout žádný závazek vůči směnečnému věřiteli, k tomu mohlo dojít nejdříve po vyplnění blankosměnky. O tom, že tato skutečnost nastala, se však obviněná dozvěděla teprve na podzim roku 2017, tedy až po převodu nemovitostí. Byla přesvědčena, že jednání popsané v ustanovení § 222 odst. 1 tr. zákoníku učiněné před splatností pohledávky poškozovaného věřitele může být pokusem trestného činu poškození věřitele, nikoli však dokonaným trestným činem. Přitom vyslovila nesouhlas s názorem krajského soudu, který tvrdí, že vyplněním blankosměnky se zakládá zpětná fikce vzniku závazku ke dni vystavení směnky. Ohledně převodu nemovitosti ze dne 20. 6. 2017, tedy po údajném vyplnění blankosměnky věřitelem, obviněná rovněž zpochybnila svou trestní odpovědnost, a to s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4087/2016, podle něhož účinky předložení směnky k placení nastanou vůči žalovanému směnečnému rukojmímu okamžikem, kdy se seznámí s obsahem podané žaloby a směnky. Dále obviněná znovu zdůraznila, že směnečným věřitelem nebyla osobně seznámena o vyplnění blankosměnky, v podstatě si na vystavení směnky nepamatovala, což vyplynulo i ze svědecké výpovědi M. K. Mimo jiné tento svědek prohlásil, že obviněná o existenci směnky vůbec netušila, v tomto jeho přesvědčení ho utvrdilo také to, že obchodní společnost AT Computers, a. s., neuplatnila své právo na plnění ze směnky do insolvenčního řízení vedeného na jeho majetek. V části dovolání, v níž obviněná tvrdila, že nevěděla o blankosměnce, navázala tím, že díky zúžení společného jmění manželů měla důvodně za to, že nemůže odpovídat za dluhy tehdejšího manžela, k čemuž rovněž poukázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 0do 677/2005, v němž soud vyslovil, že splnění závazku smluvně přijatého pouze jedním z manželů nelze vymáhat na druhém z manželů, přestože tento závazek náleží do SJM. Na tomto místě však Nejvyšší soud podotýká, že nejde vůbec o situaci skutkově srovnatelnou s posuzovanou trestní věcí obviněné, neboť ona sama v pozici směnečného rukojmí přijala vedle výstavce směnky M. K závazek plnit poškozené AT Computers, a. s., za jeho nesplacené pohledávky zajištěné směnkou. 6. Obviněná dále namítla nesprávné použití zásady subsidiarity trestní represe, neboť věřitel AT Computers, a. s., měl k ochraně svých práv primárně využít prostředků civilního práva, avšak zmeškal lhůtu, v níž se mohl se svou pohledávkou přihlásit do insolvenčního řízení na majetek obviněné. Proto na ni účelově podal trestní oznámení. V současné situaci, v níž je obviněná pravomocně uznána vinnou z úmyslného způsobení škody věřiteli, nevztahují se na její povinnost k náhradě škody následky splnění oddlužení a hrozí zahájení civilního řízení. Vzhledem k tomu obviněná požádala Nejvyšší soud o odložení výkonu napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. 7. Ze shora rozvedených důvodů