5 Tdo 1367/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1367/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 2. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1367/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1367.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hlavní líčení Podjatost Úřední záznam Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1,3 tr. zák. § 255 odst. 1,3 tr. zák. § 30 odst. 1 tr. ř. § 216 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1367/2019-8288 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných R. D., nar. XY, trvale bytem XY, P. K., nar. XY, zemřelého XY, trvale bytem XY, a J. Š., nar. XY, trvale bytem XY proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 9 To 420/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 293/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného P. K. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce podaná v neprospěch obviněných R. D. a J. Š. odmítají. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obvinění R. D., P. K. a J. Š. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 8 T 293/2014, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby Vrchního státního zastupitelství ze dne 24. 10. 2014, sp. zn. 7 VZV 5/2012, pro skutky podrobně popsané ve výroku o vině v citovaném rozsudku (s popisem převzatým z petitu uvedené obžaloby), v nichž byly obžalobou spatřovány tyto trestné činy - u obviněného R. D. pod bodem I. trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákon“), dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákoníku, u obviněných P. K. a J. Š. pod bodem II. trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zákona, dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona. 2. Podle obžaloby se uvedení obvinění měli zmíněných trestných činů (zjednodušeně uvedeno) dopustit ve spojitosti s oceněním a následným prodejem státního obchodního podílu (v držení F.– ve zkratce jen „F.“) v obchodní společnosti O., se sídlem XY (dále ve zkratce jen „O.“), obchodní společnosti K., IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „K.“), v lednu a únoru roku 2004. Obviněný R. D. tak měl učinit jako prokurista znaleckého ústavu V., IČ: XY, se sídlem XY, nyní jde o G. (dále ve zkratce jen „V.“), která byla najata F., zastoupeným obviněnými P. K. a J. Š., k podání znaleckého posudku k ocenění akcií odpovídajících 45,88% podílu v obchodní společnosti O.. Podstata výhrad obžaloby obviněnému R. D. spočívala v nepřesném a neúplném ocenění tohoto majetkového podílu a pominutí některých majetkových hodnot, zejména pokud jde o tzv. neprodukční část obchodní společnosti O., v důsledku čehož mohla vzniknout škoda na straně státu ve výši přes 7 miliard Kč, reálně vznikla škoda převyšující částku 5 miliard Kč. Obviněným P. K. jako II. místopředsedovi výkonného výboru F. a J. Š. jako členovi výkonného výboru F. a šéfovi Sekce strategických privatizací F. byla zmíněná škoda kladena za vinu, neboť se jí měli dopustit nevěrnou správou svěřeného majetku F. za porušení zákonných povinností uvedených v petitu obžaloby, na nějž je jinak možno plně v podrobnostech odkázat a který zcela převzal do výroku svého rozsudku i soud prvního stupně. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali státní zástupce v neprospěch obviněných a poškozená Česká republika – Ministerstvo financí České republiky odvolání, o nichž rozhodl ve veřejném zasedání Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 9 To 420/2018, následovně. Podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o náhradě škody a při nezměněném zprošťujícím výroku podle § 226 písm. b) tr. řádu u všech obviněných podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle § 229 odst. 3 tr. řádu odkázal poškozenou Českou republiku – Ministerstvo financí s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání podané zmocněncem poškozené podle § 253 odst. 1 tr. řádu zamítl jako podané osobou neoprávněnou. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch všech tří obviněných dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu, neboť podle něj ve věci rozhodoval vyloučený soudce a napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Nejvyšší státní zástupce ve svém relativně obsáhlém dovolání nejprve obšírně zrekapituloval rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to nejen jejich výrokovou část, ale též z pohledu veřejné žaloby jejich nosné důvody (v podstatě jde o prvních 9 stran dovolání). S názory soudů nižších stupňů následně vyjádřil nesouhlas a na dalších téměř 5 stranách (až do str. 14 svého dovolání) brojil proti těmto rozhodnutím, přičemž opakoval argumentaci státního zástupce obsaženou již v obžalobě a poté v odvolání a vznášel námitky proti rozhodnutím soudů nižších stupňů, které podřazoval pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Posledních téměř 5 stran svého dovolání (od str. 14 do str. 19) věnoval vlastním námitkám směrovaným především proti předsedkyni senátu soudu prvního stupně JUDr. Ivě Fialové, která podle něj neměla v dané věci pro pochybnosti o své nepodjatosti rozhodovat, rozváděl přitom jednotlivé situace z daného procesu, v nichž spatřoval procesní vady a důvody pro její vyloučení, čímž měl podle něj být naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. 6. Předně nejvyšší státní zástupce nesouhlasil se zproštěním obžaloby obviněného R. D. Toto zproštění bylo v rozhodnutích soudů nižších stupňů založeno především na tom, že nebyla prokázána úmyslná forma zavinění (tak soud prvního stupně), resp. ani znaky objektivní stránky skutkové podstaty příslušného trestného činu (tak soud odvolací). Tyto závěry ale podle dovolatele neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu a popisu skutku obsaženému v rozsudku soudu prvního stupně, proto setrval na správnosti právní kvalifikace skutku užité obžalobou. Z popisu žalovaného skutku bylo podle něj zřejmé, že obviněný ve svém znaleckém posudku pominul zahrnout do výsledné ceny finanční investice obchodní společnosti O. spočívající v majetkové účasti O. v dceřiných (popř. vnukovských) společnostech, dále při stanovení neprodukční části při ocenění bytového portfolia vycházel z hrubě zkreslených údajů o počtu bytů a o jejich hodnotě, do ocenění nezahrnul finanční investice obchodní společnosti O. v podobě směnek a pominul ocenit samostatně jako provozně nenutný majetek další nemovitosti převážně rekreačního charakteru, které obchodní společnost O. jako jejich vlastník pronajímala. Též soud prvního stupně v rozsudku uvedl konkrétní vady znaleckého posudku obviněného, ty vyplývaly i ze znaleckých posudků opatřených v tomto řízení, s nimiž v zásadě souhlasil i soud prvního stupně, nakonec i soud odvolací. Obviněný především neocenil majetkový podíl v dceřiných společnostech a další jeho majetkové účasti. Na naplnění znaků trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 1 tr. zákona k okamžiku podání znaleckého posudku ze dne 26. 2. 2004 nemají podle dovolatele žádný vliv ani následné vysvětlující dopisy, v nichž znalec připustil výrazně vyšší hodnotu oceňovaného majetku (např. 12-15 miliard Kč) s ohledem na jiné varianty zjišťování jeho hodnoty a v nichž uváděl, že k ocenění 32 dceřiných společností nemá dostatečné informace a v nichž žádal o pomoc. Tyto listiny soudy nižších stupňů považovaly za součást znaleckého posudku, jíž ovšem nejsou. Proto podle dovolatele obviněný objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu uvedeného v § 175 odst. 1 tr. zákona zcela naplnil. Dále dovolatel rozvedl, proč podle něj byl naplněn takovým jednáním i znak škody, neboť obviněný svým znaleckým posudkem stanovil minimální a nepřekročitelnou spodní hranici prodejní ceny pro vládu. Jím zpracovaný znalecký posudek proto byl jednou z příčin, pro kterou vznikla státu škoda, protože obviněný ocenil majetkový podíl státu v O. na 2,08 miliardy Kč, prodán byl za 4,1 miliardy Kč, ve skutečnosti ale měl podle státního zástupce hodnotu 9 828 432 000 Kč, jak k