5 Tdo 1400/2020 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1400/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 1. 2021 Spisová značka:5 Tdo 1400/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1400.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti při správě cizího majetku Subsidiarita trestní represe Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1 tr. zákoníku § 206 odst. 1 tr. zákoníku § 503 odst. 2 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:1. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1400/2020-1174 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. P., nar. XY v XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 31 To 152/2020, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 5 T 109/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –pobočky v Liberci ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 31 To 152/2020, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. 5 T 109/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 2. 2020, sp. zn. 5 T 109/2018, byl obviněný J. P. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a pod bodem 2) výroku o vině přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za další přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 17 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 28 měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 6 T 208/2018, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 55 To 164/2019, nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené zahraniční právnické osobě O., registrační číslo XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen jako „O.“), škodu ve výši 181 725,45 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená zahraniční právnická osoba O. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedených trestných činů, jimiž byl v tomto řízení uznán vinným, se obviněný J. P. podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že pod bodem 1) výroku o vině jako vedoucí odštěpného závodu zahraniční právnické osoby O., organizační složka, IČ: XY, se sídlem XY (dále ve zkratce jen „odštěpný závod“, případně „organizační složka O.“), zřízeného zahraniční právnickou osobou O., zároveň oprávněný k zastupování této zahraniční právnické osoby ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu, v období od 14. 2. 2014 do 3. 6. 2016 neplnil svou povinnost spravovat a opatrovat majetek zahraniční právnické osoby. Po odvolání z funkce vedoucího odštěpného závodu ani přes opakované výzvy nevydal odštěpnému závodu účetní doklady a účetní evidenci, jejíž vedení zajišťoval, a to až do dne 27. 9. 2016, kdy je vydal Policii České republiky z důvodu prověřování jeho případné trestné činnosti. Podle bodu 1) a) nezajistil řádnou a včasnou úhradu dluhů odštěpného závodu specifikovaných ve výroku rozhodnutí, o nichž následně bylo rozhodnuto v občanském soudním řízení, jeden byl dokonce exekučně vymáhán, čímž měl zavinit vznik škody rovnající se výši nákladů těchto řízení v celkové výši nejméně 48 530,35 Kč, protože porušil povinnost spravovat a opatrovat majetek poškozené vyplývající z § 503 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „OZ“). Podle bodu 1) b) poté, co byl dne 3. 6. 2016 odvolán z funkce vedoucího odštěpného závodu, ani přes výzvu nově ustanovené vedoucí odštěpného závodu nevydal odštěpnému závodu ve výroku rozsudku konkretizované movité věci tvořící drobný dlouhodobý majetek, které byl obviněný z titulu své funkce povinen spravovat a opatrovat, na výzvu k jejich vydání nereagoval, stav ani místo výskytu movitých věcí nesdělil, tyto movité věci zašantročil, k čemuž přispělo i to, že porušil svou povinnost zajistit vedení inventarizace takového majetku a závazků odštěpného závodu. Tímto jednáním porušil povinnost spravovat a opravovat majetek poškozené vyplývající z § 503 odst. 2 věta druhá OZ, čímž poškozené zahraniční právnické osobě O., podnikající na území České republiky prostřednictvím odštěpného závodu, způsobil škodu v celkové výši 103 599,20 Kč (bez DPH). Podle bodu 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný dne 3. 6. 2016 ani později v souvislosti s odvoláním obviněného z funkce vedoucího odštěpného závodu O. ani přes opakované výzvy nově ustanovené vedoucí odštěpného závodu nevydal a nadále pro svou potřebu užíval ve výroku rozsudku vypočtené movité věci tvořící dlouhodobý hmotný majetek poškozené (vedle elektroniky to měly být i troje dioptrické brýle a boty), které byly obviněnému před odvoláním z funkce svěřeny za účelem jejich užívání obviněným k plnění pracovních úkolů, čímž měl obviněný způsobit poškozené škodu v celkové výši 29 595,90 Kč (bez DPH). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J. P. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 31 To 152/2020, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného J. P. 4. Obviněný J. P. podal proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. 5. Obviněný především namítl, že jeho jednání nenaplnilo znaky přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen. Obviněný spatřoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu především v nesprávném právním hodnocení jeho postavení a vytýkal, že jako vedoucího odštěpného závodu nebyl statutárním orgánem právnické osoby, neměl tak ani práva a povinnosti statutárního orgánu, a to ani povinnost spravovat či opatrovat majetek zahraniční právnické osoby. Navíc soud prvního stupně ve výroku vůbec neuvedl, zda mu tato povinnost byla uložena zákonem nebo se jednalo o povinnost smluvně převzatou. Tento obligatorní znak skutkové podstaty trestného činu soud prvního stupně podle jeho názoru zcela opomenul a výrok tak není úplný, neboť chybí jeho podstatná část. Podle něj neexistovala žádná dohoda mezi statutárním orgánem obchodní společnosti O. a vedoucím odštěpného závodu a podle jeho názoru nebyl ani tzv. konkrétním subjektem. Soud prvního stupně také podle něj dospěl k nesprávnému závěru, že byl podle § 503 odst. 2 OZ povinen zastupovat zahraniční právnickou osobu ve všech záležitostech týkajících se odštěpného závodu a opatrovat a spravovat majetek poškozené. Není jasné, zda měl porušit zákonnou povinnost opatrovat či spravovat cizí majetek, z jakého zákona pak tato povinnost vyplývala, šlo-li o smlouvu, není vůbec jasné, o jakou smlouvu jde, co bylo jejím obsahem. Obviněný existenci takové smlouvy popřel, o některé svěřené věci se sice staral, nicméně nebyla mu uložena žádná povinnost se o ně starat. Z § 503 odst. 2 OZ vyplývá pouze oprávnění zastupovat podnikatele, nikoli však povinnost. Bylo na zřizovateli odštěpného závodu, aby jednoznačně vymezil vzájemný vztah mezi obchodní společností O. a obviněným coby vedoucím odštěpného závodu. 6. Z popisu skutku není podle obviněného ani jasné, zda se jednalo o pokračující trestný čin, neboť popsaná jednání nemohla být dílčími útoky jednoho trestného činu, neboť zde nebyl jednotný záměr pachatele, způsob provedení, časová souvislost a souvislost v předmětu útoku. Odvolací soud se s touto námitkou řádně nevypoř