6 Tdo 1107/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1107/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 2. 2024 Spisová značka:6 Tdo 1107/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1107.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Důvod dovolání, že výrok chybí nebo je neúplný Spolupachatelství Úmysl Zákonný soudce Dotčené předpisy:§ 41 předpisu č. 6/2002 Sb. § 256 tr. ř. § 15 tr. zákoníku § 23 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.06.2024I.ÚS 1710/24 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost13. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1107/2023-7775 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 29. 2. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná A. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2023, sp. zn. 3 To 15/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 11/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. J. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 57 T 11/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná A. J. uznána vinnou zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do dne 30. 6. 2016, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila společně s D. D., J. C. a J. L. tím, že (stručně shrnuto): ve společném úmyslu soustavně a systematicky neoprávněně krátit daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty v souvislosti s pořizováním zboží z jiného členského státu Evropské unie a jeho následným účelovým prodejem v tuzemsku společnostmi, které sloužily pouze jako fakturační mezičlánek, nejméně v období od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 nakupovali prostřednictvím společností D. s.r.o., IČ: XY, se sídlem Praha 8, XY XY (dále jen D.), K. s.r.o., IČ: XY, se sídlem Praha 2, XY XY (dále jen K.), F. s.r.o., IČ: XY, se sídlem Brno, XY XY (dále jen F.) a JL t. c. s.r.o., IČ: XY, se sídlem Brno, XY XY (dále jen JL t. c. materiál s obsahem drahých kovů od slovenské společnosti C. s. r. o., IČ: XY, se sídlem Slovenská republika, Bratislava, XY XY (dále jen C.), který obratem prodávali tuzemské společnosti A.J. C. & T. s.r.o., IČ: XY, se sídlem Brno, XY XY (dále jen A.J. C. & T.), která jej prodávala dalším tuzemským společnostem, a následně za společnosti D., K., F. a JL t. c. zajišťovali podávání úmyslně nesprávných daňových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za jednotlivá zdaňovací období na příslušné finanční úřady v rozporu zejména s ustanovením § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v tehdy platném znění (dále jen ZDPH), neboť si byli vědomi toho, že tato daňová přiznání obsahují zjevně nepravdivé údaje, a to jak na straně přijatých zdanitelných plnění, která byla vykazována pouze účelově bez uskutečnění ekonomické činnosti, tak i vlastní daňové povinnosti, která tím byla úmyslně a cíleně zkrácena, přičemž A. J., jednatelka společnosti C. v době od 1. 3. 2009 do 22. 12. 2014 a také jednatelka společnosti A.J. C. & T. v době od 21. 4. 2009 do 12. 10. 2009 a následně od 31. 8. 2013 do současnosti, a D. D., jednatelka společnosti A.J. C. & T. s.r.o. v době od 12. 10. 2009 do 31. 8. 2013, obě ve vzájemném příbuzenském poměru (neteř – teta) a bez formálního postavení ve společnostech, které krátily DPH, avšak jednající s vědomím, že předmětné obchody s drahými kovy jsou po celé období realizovány formou tzv. karuselových (řetězových) obchodů, kdy čtyři nastrčené tuzemské společnosti zastoupené dalšími spoluobžalovanými jsou pouze fakturačním mezičlánkem na první pozici v řetězci, neboť nakupují zboží od slovenské společnosti C. bez DPH a bezprostřední prodej další tuzemské společnosti, a to A.J. C. & T., kterou obžalované společně řídily, je již zatížen DPH s povinností přiznat daň na výstupu, která však nebude uhrazena, neboť jednatelé jimi nastrčených společností D., K., F. a JL t. c. sice následný prodej tohoto zboží v tuzemsku do daňových přiznání k DPH nechali zanést veskrze pravdivě, avšak oproti povinnosti přiznat a posléze zaplatit DPH na výstupu, nechali do daňových přiznání těchto společností zanést úmyslně nepravdivé informace o fiktivních nákupech zboží v tuzemsku v téměř stejných hodnotách, jako byly hodnoty prodaného materiálu s obsahem drahých kovů společnosti A.J. C. & T., čímž byly v jednotlivých zdaňovacích obdobích v přiznáních k DPH těchto společností vykazovány vlastní daňové povinnosti v řádu desítek tisíc Kč, ačkoli ty ve skutečnosti byly v řádech milionů či desítek milionů Kč, a jejich odběratel společnost A.J. C. & T. uskutečňovala další obchody s tímto zbožím, aniž by z jeho prodeje byla na počátku uhrazena České republice, zastoupené příslušnými finančními úřady, řádně a pravdivě vyměřená DPH, a již pravomocně odsouzený M. K., jednatel společností D. a K., nejméně v období od 1. 7. 2010 do 30. 12. 2011, J. C., jednatel společnosti F., nejméně v období od 1. 1. 2011 do 30. 12. 2011 a J. L., jednatel společnosti JL t. c., nejméně v období od 1. 1. 2012 do 30. 6. 2012 podepisovali a sami nebo prostřednictvím účetních podávali daňová přiznání k DPH jmenovaných společností s nepravdivými údaji, neboť v jednotlivých zdaňovacích obdobích zajišťovali a předkládali fiktivní faktury prokazující údajná přijatá zdanitelná plnění v tuzemsku za účelem uplatnění nároku na odpočet daně z těchto fiktivních plnění či v některých případech byl tento neoprávněný nárok uplatňován i bez faktické existence daňových dokladů, a funkci statutárního orgánu vykonávali zcela formálně, mnohdy bez faktického vlivu na chod společnosti, vedení účetnictví i bankovní účty, celkově tak obžalované A. J. a D. D. společně s dalšími osobami úmyslným jednáním popsaným bod body I. až IV. zkrátily daňovou povinnost k DPH společností D., K., F. a JL t. c. v celkovém rozsahu nejméně 495.863.167 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 8 a Prahu 2, a Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště Brno I. 2. Za to byla obviněná A. J. odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, k trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, kontrolního orgánu obchodní společnosti a družstev či jejich členů, příp. prokuristy, a to na dobu 9 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku jí byl uložen též peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, s výší denní sazby 10 000 Kč, tedy celkem v částce 2 000 000 Kč. 3. Uvedeným rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu obviněných D. D., J. C. a J. L. 4. Proti shora citovanému rozsudku podali obvinění A. J., D. D., J. C. a J. L. odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně všech obviněných pouze ve výrocích o peněžitých trestech, které byly těmto obviněným podle § 67 odst. 1 a § 68 tr. zákoníku uloženy, zatímco v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek beze změn. 5. K dovoláním podaným obviněnými A. J. a J. L. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 6 Tdo 948/2022, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. ohledně těchto dvou obviněných a s přiměřeným užitím § 261 tr. ř. také ohledně obviněných D. D. a J. C. zrušil zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 3 To 6/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Ten nově, po vyloučení věci obviněných A. J. a D. D. ze společného řízení k samostatnému projednání, rozhodl ohledně nich rozsudkem ze dne 11. 8. 2023, sp. zn. 3 To 15/2023. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích o trestech jich se týkají