Nejvyšší soud 6 Tdo 584/2025 – Právo odepřít výpověď

Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 27. 6. 2023, č. j. 49 T 14/2021-11867, byli uznáni vinnými · obvinění S. T., Tomáš Teniak, Ing. Daniel Mikulka, MBA, Tomáš Klíma, Zdeněk Ungrád, B. G. a Mgr. Martin Graman jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako členové organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, jednak zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako členové organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, alinea 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku; · obviněné společnosti BEZ H2O s.r.o. (dále také „BEZ H2O“), TENA OIL CZ s.r.o. (dále také „TENA OIL“), Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o., FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Obvinění byli odsouzeni: · S. T. za tyto zločiny a za sbíhající se zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 43 T 41/2020, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 111/2021, a za sbíhající se zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 ve spolupachatelství, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. 63 T 3/2021, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 9 To 12/2023, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání účetní na dobu 10 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 43 T 41/2020, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 111/2021, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. 63 T 3/2021, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2023, sp. zn. 9 To 12/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. · Tomáš Teniak podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 300 celých denních sazeb o výši 50 000 Kč, tj. v celkové výši 15 000 000 Kč. · Ing. Daniel Mikulka, MBA podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb o výši 50 000 Kč, tj. v celkové výši 10 000 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 10 let. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty specifikované ve výroku rozsudku. · Tomáš Klíma podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání v trvání 9 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 10 let. · B. G. za tyto zločiny a za sbíhající se zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 1 T 37/2017, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 11 To 338/2018, za sbíhající se zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 43 T 41/2020, který nabyl právní moci ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 111/2021, a za sbíhající se zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 4 T 5/2022, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 7 To 64/2022, podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání v trvání 10 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 10 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 1 T 37/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. 11 To 338/2018, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 43 T 41/2020, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 5 To 111/2021, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 4 T 5/2022, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 7 To 64/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. · Mgr. Martin Graman podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací a družstev na dobu 10 let. · společnost TENA OIL CZ podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku a § 16 odst. 1 t. o. p. o. trest zrušení právnické osoby. Dále jí byl uložen podle § 19 t. o. p. o. ve spojení s § 70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků specifikovaných ve výroku rozsudku. · Dále bylo rozhodnuto o trestech uložených spoluobviněným Zdeňkovi Ungrádovi a společností BEZ H2O, Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o., FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. · Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným, o nichž bylo rozhodnuto, uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, částku 36 373 443,13 Kč.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 49 T 8/2022-396, byl M. T. uznán vinným jednak zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, jednak zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

Obviněný M. T. byl za tyto zločiny a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 2 T 9/2019, který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 9 To 11/2022, odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 108 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí náhradní hodnoty blíže specifikovaný ve výroku rozsudku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 12. 2021, sp. zn. 2 T 9/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 9 To 11/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně se samostatně trestně stíhanými S. T., Tomášem Teniakem, Ing. Danielem Mikulkou, MBA, Tomášem Klímou, Zdeňkem Ungrádem, B. G., Mgr. Martinem Gramanem, společností BEZ H2O s.r.o., společností TENA OIL CZ s.r.o., společností Speedgo s.r.o., společností zetakos, s.r.o., společností FrMall Grade s.r.o. a společností ARLO s.r.o. na náhradě škody Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, částku 36 373 443,13 Kč.

Obvinění se jednání podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že (zkráceně vyjádřeno po spojení popisů skutku z obou rozsudků soudu prvního stupně) v období nejméně od března 2017 do dubna 2018, na území České republiky a Slovenské republiky, po vzájemné předchozí dohodě za využití právnických osob, společně v úmyslu soustavně a systematicky krátit daň z přidané hodnoty a neoprávněně se ve velkém rozsahu obohatit a získat majetkový prospěch na úkor České republiky a legalizovat výnosy z trestné činnosti tak, že za účelem eliminace daňové povinnosti na dani z přidané hodnoty vzniklé z titulu pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu a jeho prodeje v tuzemsku, využili obchodní společnosti, které zapojili do účelových obchodních řetězců, které ovládali a v rámci kterých předstírali nákupy a prodeje zboží nebo služeb a platby za ně, nepravdivě deklarovali přijetí zdanitelného plnění od tuzemských plátců daně, v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (dále DPH) snížili daňovou povinnost obchodních subjektů, s čímž byli všichni srozuměni, kdy každý svým dílem přispěl k páchání trestné činnosti, přičemž do řetězce deklarovali plnění mezi společnostmi a podnikajícími fyzickými osobami specifikovanými ve výroku rozsudku, a to tak, že ve vzájemné součinnosti, se zapojením výše uvedených subjektů tyto, v různé míře obchodně, fakturačně, finančně a personálně propojili, a za využití svých majetkových účastí, řídících a rozhodovacích pravomocí v obchodních společnostech buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných osob, jak na území České republiky, tak i v zahraničí, s cílem neodvést daň z přidané hodnoty při obchodu s automobilovým zbožím a příslušenstvím a legalizovat výnosy z trestné činnosti, se vědomě podíleli na vytvoření těchto účelových řetězců společností, kdy subjekt Tomáš Teniak TENAOIL dodával zboží ze Slovenské republiky koncovým zákazníkům do České republiky, a to prostřednictvím české společnosti TENA OIL CZ s.r.o., s níž byl personálně a funkčně propojen, přičemž mezi tyto dva spřízněné subjekty účelově zařadili společnost BEZ H2O s.r.o., která sice přiznávala pořízení zboží z jiného členského státu EU a jeho následné dodání v tuzemsku, současně však BEZ H2O s cílem eliminace související daňové povinnosti deklarovala přijetí fiktivních zdanitelných plnění z účelově vytvořeného řetězce plátců DPH a současně nepravdivě deklarovala plnění osvobozená od daně z titulu dodání zboží do jiného členského státu EU – Slovenské republiky, kdy účelové řetězce byly vytvořeny v jednotlivých měsíčních daňových obdobích způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku, přičemž uvedené řetězce a v nich deklarované právnické osoby nevykonávaly žádnou ekonomickou činnost za účelem vytvoření zisku a sloužily pouze ke zkrácení DPH tak, že obžalovaní deklarovali, že společnost BEZ H2O s.r.o. pořizující zboží z jiného členského státu (s 0 Kč DPH), pouze fiktivně fakturačně téměř výhradně dodala s vykázanou DPH společnosti TENA OIL CZ s.r.o., u níž za účelem ponížení vlastní daňové povinnosti ve výši odpovídající základu daně za dodané zboží uvedli v rozporu s ustanovením § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty nepravdivé údaje v přiznání k DPH, spočívající v uplatňování fiktivních přijatých zdanitelných plnění uvedených bod bodem A) výroku rozsudku, k jejichž zastření opět pouze fiktivně dodali zboží do jiného členského státu, a to do Slovenské republiky pro zde sídlící výše uvedené odběratele jako plnění osvobozené od daně podle § 64 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, bod bodem B) v jednotlivých měsíčních zdaňovacích obdobích způsobem uvedeným ve výroku rozsudku, když současně obžalovaní účelově prováděné platby za neexistující přijatá zdanitelná plnění společnosti BEZ H2O s.r.o. nepřeváděli prostřednictvím všech subjektů uvedených řetězců pod body A), avšak tyto vybírali buď přímo z bankovních účtů poskytovatelů zdánlivých plnění (Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o.), nebo předstupňů těchto a dalších fiktivních přímých poskytovatelů (Precorp 4, s.r.o., Individual Car Race Kft.), nebo po obdržení plateb původně z bankovních účtů BEZ H2O s.r.o., tyto poukazovali na základě účelově vytvořených příkazních smluv mezi těmito subjekty a společnostmi ARLO s.r.o. a FrMall Grade s.r.o. na jejich bankovní účty vedené u MONETA Money Bank, odkud ponížené o 1 % z každé provedené transakce je disponenti vybírali v hotovosti a dále je předávali v poměrných částech obžalovaným, případně je bezhotovostně poukazovali na jiné bankovní účty spřízněných společností, čímž za společnost BEZ H2O s.r.o. jako měsíčního plátce DPH za zdaňovací období březen 2017 – duben 2018 snížili vlastní daňovou povinnost společnosti uplatňováním fiktivních přijatých zdanitelných plnění a tím zkrátili DPH vzniklou v důsledku pořízení zboží z jiného členského státu EU a jeho následné dodání v tuzemsku o celkovou částku 69 541 290,99 Kč, přičemž mezi obžalovanými byly nastaveny vztahy vzájemné nadřízenosti a podřízenosti, se stanovenými funkčními kompetencemi a vymezenou dělbou úkolů a činností za účelem soustavného páchání úmyslné trestné činnosti, když konkrétní struktura, rozdělení úloh a vymezení činnosti jednotlivých obžalovaných osob v této organizované skupině obžalovaných osob bylo takové, že obžalovaný M. T. rozhodujícím způsobem po společné předchozí dohodě se spoluobžalovanými organizoval a zastřešil, společně s Danielem Mikulkou a Tomášem Teniakem, trestnou činnost a tuto s nimi koordinoval, a ve skupině fakticky ovládal, řídil, instruoval a úkoloval přímo, nebo prostřednictvím jiných osob jemu podřízené osoby Tomáše Klímu, S. T., Zdeňka Ungráda, Mgr. Martina Gramana, B. G. a další osoby, a jejich prostřednictvím koordinoval vzájemně provázané zapojení jednotlivých subjektů do účelových obchodních řetězců, v nichž obžalovaní instalovali jednatele a to osoby plnící úlohu tzv. „bílých koní“, kteří ve společnostech fakticky nevykonávaly žádnou činnost, když obžalovaný následně inkasoval veškerou hotovost, z níž část předával dalším spoluobžalovaným, a proto také intervenoval pro vytvoření příkazních smluv mezi společnostmi ARLO s.r.o. a FrMall Grade s.r.o. a společnostmi z řetězce kreditující jejich bankovní účty s cílem krácení daní a zastření faktického původu převáděných peněz, a tím jejich legalizaci, obžalovaný Ing. Daniel Mikulka, MBA jako jednatel společnosti TENA OIL CZ s.r.o., kterou fakticky ovládal a řídil, po předchozí dohodě s M. T. a Tomášem Teniakem, rozhodujícím způsobem organizoval a zastřešil společně páchanou trestnou činnost, a jako přímý obchodní partner subjektu Tomáš Teniak TENAOIL, s nímž byl personálně a funkčně propojen a s nímž řídil a ovládal skutečný intrakomunitární obchod se zbožím, zcela účelově po předchozí dohodě se samostatně stíhaným spolupachatelem a spoluobžalovaným Tomášem Teniakem, za účelem zkrácení daně a neoprávněného získaní finančního prospěchu, zapojil do intrakomunitárního obchodu se zbožím společnost BEZ H2O s.r.o., jakož i další, na tuto společnost účelově napojené subjekty, a svým jednáním se vědomě podílel na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaný Tomáš Teniak jako faktický zástupce podnikatelského subjektu Tomáš Teniak TENOIL tento ovládal a řídil, po předchozí dohodě s T. (pozn. správně M.) T. a Danielem Mikulkou, zastřešil páchanou trestnou činnost, když jako přímý obchodní partner společnosti TENA OIL CZ s.r.o., s kterou byl personálně a obchodně propojen, se rozhodujícím způsobem podílel na dodávkách předmětného zboží do jiného členského státu EU, přičemž byl obeznámen se způsobem páchání a smyslem prováděné trestné činnosti, za jehož účelem po předchozí dohodě s uvedenými osobami instaloval mezi propojené subjekty společnost BEZ H2O s.r.o., a svým jednáním vědomě napomáhal nezákonnému krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost, kterou osobně přebíral nejméně od obžalovaných Daniela Mikulky, Tomáše Klímy a M. T., a dále se podílel na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaná S. T. vykonávala a koordinovala veškeré úkony potřebné pro trestnou činnost, z části dle instrukcí a pokynů a společných předchozích dohod s M. T., byla podrobně seznámena a srozuměna se systémem páchání předmětné trestné činnosti, když obžalovaná má současně vlastní rozsáhlé znalosti v daňové a účetní oblasti, koordinovala zdánlivou činnost subjektů (společností) zapojených do fiktivních řetězců za účelem vykázání neexistujícího plnění, přičemž ovládala jejich účty a datové schránky, vystavovala za tyto účelové daňové doklady, případně k trestné činnosti instruovala a úkolovala další obžalované a spřízněné či spolupracující osoby, zařizovala a zapojovala do řetězců nové společnosti, přebírala od obž. Zdeňka Ungráda v hotovosti peníze získané trestnou činností, které byly zaslané v rámci popsaných řetězců v konečné fázi ve prospěch účtů společnostem FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. a tyto dále rozdělovala mezi další obžalované, případně sama prováděla převody ve prospěch účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., jejich disponentům přímo nebo prostřednictvím obž. Zdeňka Ungráda, avizovala převody ve prospěch jejich účtů a zcela vědomě se podílela na páchané trestné činnosti, z čehož finančně profitovala, vědomě se podílela na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasovala hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaný Tomáš Klíma jako jediný jednatel a společník společnosti BEZ H2O s.r.o. a v období do 10. 5. 2018 jednatel společnosti TNG (SR), byl podrobně seznámen a srozuměn se způsobem páchání popsané trestné činnosti, uvedené subjekty řídil dle pokynů obž. S. T. nebo M. T., kterého také doprovázel na jednáních týkajících se páchané trestné činnosti a vědomě se podílel na nezákonném krácení daní na území České republiky, z čehož i inkasoval část peněz v hotovosti, které také dále předával dalším obžalovaným Tomáši Teniakovi a M. T., zajistil D. M., J. L., L. B. a F. G. na pozice jednatelů či společníků společností zapojených do řetězce poskytujících fiktivní plnění společnosti BEZ H2O s.r.o. a společností v SR sloužících k zastření plnění jejich dodáním do JČS, a z části zastupoval obž. Zdeňka Ungráda v plnění jeho úkolů v trestné činnosti, svým jednáním se vědomě podílel na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaný Zdeněk Ungrád v době od března 2017 do 28. 4. 2017 jako člen statutárního orgánu Logistic Service Group s.r.o. a od 18. 9. 2017 jako jediný jednatel společnosti Lampada task group s.r.o., z části samostatně a z části dle instrukcí a společných předchozích dohod nejméně s M. T. a S. T., zcela obeznámen se způsobem páchání a smyslem prováděné trestné činnosti, za účelem zastření spojitosti mezi jednotlivě zainteresovanými osobami, nejméně mezi M. T., S. T., Tomášem Klímou, B. G. a Mgr. Martinem Gramanem, a subjekty z řad právnických osob ovládaných obžalovanými a společnostmi FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. ovládanými obž. B. G. a Mgr. Martinem Gramanem, byl prostředníkem mezi nimi, když obž. B. G. a Martinu Gramanovi, dle pokynů obž. S. T., avizoval příchozí platby na účty a dále obž. B. a Martina Gramana instruoval k provádění výběrů finanční hotovosti z trestné činnosti z účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., která vznikla kumulovanou eliminací daňové povinnosti u společnosti BEZ H2O s. r. o. v průběhu intrakomunitárních obchodů a fiktivním plněním přes nastrčené stupně vykazující fiktivní zdanitelná plnění až k účtům společností FrMall Grade s. r. o. a ARLO s.r.o., a následně po hotovostních výběrech provedených obžalovanými B. a Martinem Gramanovými tyto osobně přebíral od obž. B. G. nebo Mgr. Martina Gramana, když v některých případech prováděl u části takové hotovosti směnu na EURA a dále tyto peníze předával nejméně obž. S. T. a Tomáši Klímovi, a sám z této trestné činnosti také profitoval, svým jednáním se vědomě podílel na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaný B. G. jako disponent bankovních účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. vedených u MONETA Money Bank, zcela seznámen a srozuměn se systémem páchání předmětné trestné činnosti, po předchozím avízu či instrukci od obž. Zdeňka Ungráda nebo S. T. prováděl z bankovních účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., po telefonickém ověření na jednotlivých pobočkách bank možnosti výběrů, finanční hotovost v českých korunách a v některých případech z části v měně EURO pocházející z páchané trestné činnosti zasílané v rámci popsaných řetězců v konečné fázi ve prospěch těchto účtů následně předával obž. Zdeňku Ungrádovi, případně prováděl bezhotovostní převod ve prospěch jiných účtů, a za účelem zastření faktického původu těchto bezhotovostně převáděných peněz či vybíraných finančních prostředků, z pokynu M. T., vytvořil účelové příkazní smlouvy k provádění inkas peněžitých částek mezi společnostmi FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. a nastrčenými společnostmi dodávajícími fiktivní zdanitelná plnění a kreditujícími účty FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., svým jednáním se vědomě podílel na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaný Mgr. Martin Graman jako jednatel společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. a současně také disponent s bankovními účty těchto subjektů vedených u MONETA Money Bank, zcela seznámen a srozuměn se systémem páchání předmětné trestné činnosti, po předchozím avízu či instrukci od obž. Zdeňka Ungráda nebo S. T. prováděl z bankovních účtů jím ovládaných společností výběry finanční hotovosti v českých korunách a v některých případech z části v měně EURO pocházející z páchané trestné činnosti zasílané v rámci popsaných řetězců v konečné fázi ve prospěch účtů společnosti FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. a tuto následně předával obž. Zdeňku Ungrádovi, případně prováděl bezhotovostní převod ve prospěch jiných účtů, přičemž svým jednáním se vědomě podílel na krácení daní na území České republiky, zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasoval hotovost a na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaná právnická osoba společnost TENA OIL CZ s.r.o. v souladu se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, když trestný čin byl spáchán jejím jménem, v jejím zájmu a v rámci její činnosti ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., a byl úmyslně spáchán prostřednictvím jednatele této společnosti obž. Daniela Mikulky, a to tím, že v období od března 2017 do dubna 2018, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, jako hlavní zcela personálně a funkčně propojený subjekt se slovenským partnerem – Tomáš Teniak TENOIL, z uměle vytvořených řetězců dodavatelsko-odběratelských vztahů profitovala, hlavní měrou se svou činností podílela na páchané trestné činnosti vytvořením ryze účelového řetězce společnosti se zapojení společnosti BEZ H2O s.r.o., a to obchodů s automobilovým zbožím, přičemž si snižovala základ daně fiktivním deklarováním zdanitelných plnění od tuzemských plátců provázené platbami z bankovních účtů BEZ H2O s.r.o., jejichž výsledkem bylo zkrácení daně ve velkém rozsahu s cílem obohatit se na těchto obchodech, přičemž jednání obžalovaného Mikulky lze přičítat obžalované právnické osobě dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., neboť obžalovaný byl v zájmovém období statutárním orgánem a byl oprávněn za právnickou osobu jednat, rozhodoval o ekonomických věcech obžalované právnické osoby, rozhodoval o zaúčtování účelově přijatých faktur pocházejících ze simulovaných obchodních vztahů, podával nebo nechal podat daňová přiznání za obžalovanou právnickou osobu u příslušných finančních úřadů, přičemž jeho jednání bylo podmínkou vzniku následku zakládající trestní odpovědnost obžalované právnické osoby spočívající ve zkrácení daně z přidané hodnoty v období od března 2017 do dubna 2018 ve výši celkem 69 541 290,99 Kč, způsobené Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, když současně se podílela na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalovaná právnická osoba společnost BEZ H2O s.r.o. v souladu se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, když trestný čin byl spáchán jejím jménem, v jejím zájmu a v rámci její činnosti ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., a byl úmyslně spáchán prostřednictvím jednatele této společnosti obž. Tomáše Klímy, a to tím, že v období od března 2017 do dubna 2018, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, jako personálně a funkčně propojený subjekt z uměle vytvořených řetězců dodavatelsko-odběratelských vztahů profitovala, působila jako prostředník v dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi výše uvedenými subjekty v pozici tzv. „cross invoicer“ (křížový fakturant), přičemž její začlenění do řetězců bylo zcela účelové s cílem obohatit se na těchto obchodech krácením daně snížením základu daně fiktivním deklarováním zdanitelných plnění od tuzemských plátců provázené platbami z bankovních účtů BEZ H2O s.r.o. za účelem v konečném důsledku, převedení těchto finančních prostředků, získaných páchanou trestnou činností do hotovostní podoby, když úmyslem bylo zkrácení daně ve velkém rozsahu s cílem obohatit se na těchto obchodech, a legalizovat finanční prostředky z trestné činnosti přičemž jednání obžalovaného Klímy lze přičítat obžalované právnické osobě dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., neboť obžalovaný byl v zájmovém období statutárním orgánem a byl oprávněn za právnickou osobu jednat, rozhodoval o ekonomických věcech obžalované právnické osoby, rozhodoval o zaúčtování účelově přijatých faktur pocházejících ze simulovaných obchodních vztahů, podával nebo nechal podat daňová přiznání za obžalovanou právnickou osobu u příslušných finančních úřadů, přičemž jeho jednání bylo podmínkou vzniku následku zakládající trestní odpovědnost obžalované právnické osoby spočívající ve zkrácení daně z přidané hodnoty v období od března 2017 do dubna 2018 ve výši celkem 69 541 290,99 Kč, způsobené Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, když současně se podílela na legalizaci finančních prostředků získaných trestnou činností, obžalované právnické osoby společnosti zetakos, s.r.o., a Speedgo s.r.o. jako subjekty vystupující v uměle vytvořených řetězcích pro vytváření fiktivních plnění za účelem snížení základu pro výpočet DPH u společnosti BEZ H2O s.r.o. byly na tuto přímo napojeni na pozicích výhradních fiktivních dodavatelů, přičemž současně sloužily k vyvádění peněz prostřednictvím bezhotovostních transakcí, a to k přesunu prostředků původně pocházející z DPH u zboží zdánlivě nakoupeného TENA OIL CZ s.r.o. u BEZ H2O s.r.o., přičemž finanční prostředky dále poukazovaly ve prospěch účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., kde je obžalovaní B. a Martin Gramanovi vybírali v hotovosti, když jednání je trestné v souladu se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neboť trestný čin byl spáchán jménem společnosti, v jejím zájmu a v rámci její činnosti ve smyslu ustanovní § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., a byl úmyslně spáchán prostřednictvím obžalovaných a to tím, že v období od března 2017 do dubna 2018 v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, byly součástí obchodních řetězců, přičemž jejich zapojení do řetězců bylo zcela účelové pro zkrácení daně ve velkém rozsahu s cílem obohatit se na těchto obchodech, a legalizovat finanční prostředky z trestné činnosti, přičemž jednání obžalovaných lze přičítat obžalované právnické osobě dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., neboť obžalovaní za právnickou osobu jednali a rozhodovali, přičemž jednání obžalovaných bylo podmínkou vzniku následku zakládající trestní odpovědnost obžalované právnické osoby spočívající ve zkrácení daně z přidané hodnoty a legalizaci finančních prostředků v období od března 2017 do dubna 2018 ve výši celkem 69 541 290,99 Kč, způsobené Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, obžalované právnické osoby společnosti FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. jako subjekty vystupující v uměle vytvořených řetězcích pro vytváření fiktivních plnění za účelem snížení základu pro výpočet DPH u společnosti BEZ H2O s.r.o. byly na tyto společnosti přímo napojeni, přičemž současně sloužily k vyvádění peněz prostřednictvím bezhotovostních transakcí a k přesunu prostředků původně pocházejících z DPH u zboží zdánlivě nakoupeného TENA OIL CZ s.r.o. u BEZ H2O s.r.o., přičemž finanční prostředky dále poukazovaly ve prospěch účtů společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o., kde je obžalovaní B. a Martin Graman vybírali v hotovosti, když jednání je trestné v souladu se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, neboť trestný čin byl spáchán jménem, v jejím zájmu a v rámci její činnosti ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zák. č. 418/2011 Sb., a byl úmyslně spáchán prostřednictvím obžalovaných zástupců společnosti obž. B. a Martinem Gramanovými, a to tím, že v období od března 2017 do dubna 2018 v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, a legalizovat finanční prostředky z trestné činnosti, přičemž jednání obžalovaných lze přičítat obžalované právnické osobě dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., neboť obžalovaní za právnickou osobu jednali a rozhodovali, když jednání obžalovaných bylo podmínkou vzniku následku zakládající trestní odpovědnost obžalované právnické osoby spočívající ve zkrácení daně z přidané hodnoty a legalizaci finančních prostředků v období od března 2017 do dubna 2018 ve výši celkem 69 541 290,99 Kč, způsobené Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro hl. m. Prahu.

O odvoláních obviněných S. T., Ing. Daniela Mikulky, MBA, Tomáše Klímy, Zdeňka Ungráda, B. G., Mgr. Martina Gramana, Tomáše Teniaka, BEZ H2O s.r.o., TENA OIL CZ s.r.o., FrMall Grade s.r.o., Speedgo s.r.o., a zetakos, s.r.o., a obviněného M. T. proti citovaným rozsudkům soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, tak, že všechna odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění S. T., Tomáš Teniak, Ing. Daniel Mikulka, MBA, Tomáš Klíma, B. G., Mgr. Martin Graman, společnost TENA OIL CZ s.r.o. a M. T.

Obviněná S. T. své dovolání opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř. Předně uvedla, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu považuje za vysoce formalistické, přičemž soud nevěnoval dostatečnou pozornost jejím námitkám. Odvolací senát také přehlédl její argumenty týkající se porušení práva na spravedlivý proces. Dodala, že trvá na své nevině, přičemž setrvává na své obhajobě, na niž odkázala.

Naplnění dovolacího důvodu podle písm. g) shledává, neboť ve věci nebyly provedeny všechny navrhované podstatné důkazy, zejména zabavený externí disk. Podle odborného vyjádření i odůvodnění rozsudku nesdělila heslo. V důsledku delší doby uplynulé od zabavení disku si ho však přesně nepamatovala a měla tři tipy, přičemž tři pokusy byly možným maximem. Na disku se přitom nacházely pracovní dokumenty a poznámky, ze kterých vycházela a dále mohla vycházet obhajoba. V podrobnostech odkázala na obsah svých předchozích podání.

Dovolací důvod podle písm. h) je podle ní naplněn mylným dovozením její účasti na organizované zločinecké skupině. Koordinátorem, který fakticky instruoval ostatní, byl přitom obviněný M. T.

Dovolací důvod podle písm. i), resp. podle písm. h), obviněná shledává, neboť nebyla nikdy v průběhu trestního řízení upozorněna podle § 225 odst. 2 tr. ř. na změnu právní kvalifikace v tom smyslu, že se trestných činů měla dopustit jako člen organizované skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož jí byl uložen trest podle § 108 odst. 1 tr. zákoníku. Obžaloba sice výslovně obsahovala § 129 tr. zákoníku, který na § 107 odst. 1 tr. zákoníku přímo odkazuje, nicméně podle jejího mínění toto není dostačující a měla být výslovně upozorněna, že její provinění bude posuzováno v intencích § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Uvedené představuje porušení práva na spravedlivý proces, neboť absence upozornění měla reálný dopad na vedení obhajoby. Kdyby věděla o této změně, mohla by tomu přizpůsobit svoji obhajobu, ať už ve smyslu snahy klást větší důraz na svou obhajobu ve vztahu ke své účasti na organizované zločinecké skupině, či ve svém přístupu k celému svému trestnímu stíhání.

Konečně o nelogičnosti a rozpornosti vytýkaného postupu svědčí, že v případě jejího odsouzení za zločin legalizace výnosů z trestné činnosti, který měla spáchat jako člen organizované zločinecké skupiny, dochází k porušení právní zásady ne bis in idem, neboť kvalifikovaná skutková podstata § 216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku obsahuje přitěžující okolnost spáchání činu členem organizované zločinecké skupiny. Pokud byla nad rámec toho pro uvedený zločin odsouzena podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, došlo k paralelnímu postihu za totéž.

Uvedené procesní pochybení představuje nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Je také přesvědčena, že v důsledku toho jí soud prvního stupně nezákonně zvýšil trestní sazbu odnětí svobody ve smyslu § 108 odst. 1 tr. ř. (pozn. správně zřejmě tr. zákoníku) a byl jí tak vyměřen trest mimo trestní sazbu stanovenou ve zvláštní části trestního zákoníku za trestný čin, jímž byla uznána vinnou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud přezkoumal obě napadená rozhodnutí a následně rozhodl ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 59/2023-12262 ze dne 27. 5. 2024, zruší a současně přikáže tomuto soudu, tedy Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.

Obviněný Tomáš Teniak ve svém dovolání označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle písm. g) dovolatel shledává v první řadě na základě pochybností o zákonnosti a procesní použitelnosti provedeného důkazu. Má za to, že soudy postupovaly v případě hodnocení elektronické komunikace obviněných v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. Whatsappová komunikace byla zajištěna z mobilního telefonu obviněného T. Ten byl vytěžen Kriminalistickým ústavem, který zpracoval odborné vyjádření. Podle znalce Ing. Zdeňka Jelínka byly v postupu orgánů činných v trestním řízení zásadní vady. Podle něj byl způsob, jakým byly zajišťovány elektronické stopy, velmi ledabylý a zřejmě nikoliv v souladu se správnými metodickými postupy při práci s tímto druhem stop. Vzhledem k tomu nechal obviněný znalcem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, Ing. Jiřím Bergerem, MBA, vypracovat znalecký posudek za účelem přezkoumání správnosti postupu orgánů činných v trestním řízení a Kriminalistického ústavu. Znalecký posudek byl závazně objednán dne 19. 8. 2024 a následně předložen soudu.

Dále namítl, že skutková zjištění týkající se jeho zapojení do tzv. karuselového podvodu jsou v extrémním rozporu s důkazy, které byly v řízení provedeny. Předně totiž vůbec nebylo tvrzeno, natož pak zjištěno, že by ze strany společností nebo obviněných byla nárokována jakákoliv vratka, resp. nadměrný odpočet DPH. Přitom podle výroku rozsudku soudu prvního stupně mělo docházet ke snížení, resp. eliminaci daňové povinnosti. Dodal, že se nikdy vědomě nezapojil do obchodování, o němž by věděl, že je pouze fiktivní. Z provedeného dokazování vyplynulo, že subjekt Tomáš Teniak TENAOIL (podnikající fyzická osoba) vždy vozil skutečné zboží a potvrdil to i znalec Ing. Křístek.

Jednání obviněného T. mělo spočívat ve vytvoření fiktivního řetězce společností, aby daňové doklady z tohoto fiktivního obchodování použil ke snížení daňové povinnosti, která společnosti BEZ H2O vznikala z reálného obchodního řetězce společností Tomáš Teniak TENAOIL, BEZ H2O, TENA OIL CZ s.r.o. a koncových zákazníků. Dokazováním bylo prokázáno, že obchodoval se společností TENA OIL CZ před i po údajném protiprávním jednání. Pouze po určitou dobu, podle rozsudku od března 2017 do dubna 2018, byl mezi těmito společnostmi zprostředkovatel z důvodu zajištění distribuce zboží, a sice BEZ H2O. On sám tuto společnost ani obviněného T. neoslovil, nešlo o jeho iniciativu. Jediným důvodem dočasného zapojení společnosti BEZ H2O byla ekonomická stabilizace společnosti TENA OIL CZ. Jediným důkazem, jímž byla podle soudu prvního stupně vyvrácena jeho obhajoba, je zmíněná whatsappová komunikace s obviněným T. Tento důkaz (datovaný až do pozdější fáze stíhaného skutku) však nevypovídá nic o tom, z jakého důvodu byla společnost BEZ H2O do obchodního řetězce zapojena. Považuje proto za zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním závěr o jeho údajné vzájemné předchozí dohodě s dalšími obžalovanými a společném úmyslu či srozumění soustavně a systematicky krátit daň z přidané hodnoty vytvořením fiktivního obchodního řetězce společností.

Samostatně namítá vyhodnocení důkazu v podobě zmíněné whatsappové komunikace. Jako zájmovou soud prvního stupně označil komunikaci z období samotného závěru stíhaného skutku, resp. i po tomto období. Nevypovídá proto nic o tom, co se dělo po celých 13 měsíců z celkových 14 měsíců údajného protiprávního jednání. Komunikace navíc není nijak obsáhlá, jde spíše o krátké věty či jednoslovné odpovědi. Nevyplývá z ní, co je jejím obsahem. Přestože její obsah současně odpovídá běžnému obchodnímu vztahu, byl interpretován jednostranně v neprospěch obviněného, kdy jsou z něj vyvozovány skutečnosti, o nichž však důkaz vůbec nevypovídá. Soudy proto svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo.

Za opomenutý důkaz obviněný považuje doplňující výslech obžalovaného Mikulky, který vzhledem k interpretaci whatsappové komunikace žádal odvolací soud, aby byl vyslechnut a mohl obsah a význam zajištěné komunikace náležitě vysvětlit. Návrh obviněného Mikulky byl však bez dalšího neopodstatněně zamítnut. Obviněnému Mikulkovi nebyly v hlavním líčení položeny dotazy směřující k vysvětlení obsahu vzájemné komunikace, z čehož mohli obvinění usuzovat, že soud prvního stupně nepovažuje komunikaci za natolik zásadní, aby ji obviněnému předestřel ke konfrontaci. Přesto však na komunikaci založil své rozhodnutí o vině, a šlo tak o překvapivé rozhodnutí.

Zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry shledává rovněž v případě znaleckých posudků znalce Ing. Buriana a znaleckého ústavu BDO ZNALEX, s.r.o., ve spojení s výslechy znalců. Znalec Ing. Burian ve svém znaleckém posudku uvedl, že společnost BEZ H2O byla mezi dodavatele a odběratele zařazena pouze účelově, o čemž svědčí skutečnost, že obchodní přirážka za celé zájmové období byla záporná. Tento závěr byl však samotným znalcem po konfrontaci se znalcem Ing. JUDr. Křístkem ze znaleckého ústavu dementován. Podle posudku znaleckého ústavu byla výsledná marže 4,81 %. K oběma znaleckým posudkům byly následně vypracovány dodatky a vyslechnuti znalci. Z pohledu obviněného posudek znaleckého ústavu spolu s dodatky a výslechem znalce vyvrací presumpci znalce Ing. Buriana. Soud prvního stupně se s těmito důkazy nijak nevypořádal a vyvrácený předpoklad uvedl jako prokázaný fakt v odsuzujícím rozsudku. Jedná se proto o opomenuté důkazy.

Naplnění dovolacího důvodu podle písm. h) obviněný shledává ve vztahu ke znaku zavinění u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že jakožto podnikající fyzická osoba Tomáš Teniak TENAOIL dodával zboží společnosti TENA OIL CZ prostřednictvím společnosti BEZ H2O. Provedená komunikace byla interpretována tak, aby podporovala tvrzený skutkový děj, aniž by byly vyloučeny jiné alternativy. Nevypovídají však nic o jeho vědomí o tvrzeném karuselovém obchodu, eliminaci daňové povinnosti společnosti BEZ H2O a jeho zapojení do něj. Z provedeného dokazování nevyplynula jeho informovanost o fungování společnosti BEZ H2O či jiných společností zapojených do údajného fiktivního řetězce. Mohl tak jednat ve skutkovém omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku.

Namítl dále, že byl uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku. Soud však výslovně neuvedl, které znění trestního zákoníku použil. Údajný trestný čin byl spáchán za účinnosti zákona ve znění novely č. 204/2017 Sb. účinné od 1. 9. 2015. Dovolatel v dovolání uvedl, že „[d]nem 1. 2. 2019 nabyl účinnosti zákon č. 220/2021 Sb.“ (viz bod 59. dovolání), kterým byl mj. novelizován § 216 tr. zákoníku, rovněž však došlo k přijetí nového ustanovení ve vztahu k tomuto trestnému činu, a sice § 135b tr. zákoníku. Soud měl přihlédnout k této nové definici výnosu z trestné činnosti a přezkoumat, zda by aplikace trestního zákoníku účinného od 1. 2. 2019 nebyla pro obžalovaného mírnější. V tomto směru však soudy žádnou úvahu neprovedly. Jednání přitom mělo spočívat ve snížení daňové povinnosti, nikoliv v generování dalších aktiv, resp. věci, kterou by bylo možné právně kvalifikovat ve smyslu § 135b odst. 2 a 3 tr. zákoníku jako výnos z trestné činnosti. Obvinění měli vybírat částky z bankovních účtů zapojených společností a následně je vkládat na jiné bankovní účty či je vybírat v hotovosti, a dále jimi disponovat. Ve všech případech se však jednalo o legální prostředky těchto daných společností, nikoliv o prostředky, které by byly výnosem z primární trestné činnosti, neboť tou žádná aktiva nevznikla. Optikou zákona účinného od 1. 2. 2019 proto nebyl naplněn znak předmětu útoku.

Namítá také absenci popisu konkrétního jednání, kterým se měl trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dopustit, jakož i absenci znaku objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu. Z výroku nelze seznat, jak konkrétně měl jednat, tedy podílet se na zastření faktického původu převáděných peněz. V případě údajného inkasování hotovosti výrok neuvádí, kdy, kde, jak a v jaké výši mělo k údajnému inkasování dojít. Výše údajného prospěchu a majetkové hodnoty je přitom jedním z kvalifikačních znaků této skutkové podstaty. Z odůvodnění rozsudku nevyplývá (a nevyplynulo to ani z provedeného dokazování), že by měl peněžní prostředky vybírat z bankovních účtů společností či je na ně vkládat, že by k takovému jednání dával jiným osobám jakékoliv pokyny či že by o tomto jednání měl jakékoliv povědomí. Zdrojová (predikovaná) trestná činnost měla spočívat v eliminaci či snížení daně z přidané hodnoty, nikoliv v získání nadměrného odpočtu, který by bylo možné považovat za výnos. V případě předávání hotovosti se tak mohlo jednat o běžné platby za zboží.

Dále namítl porušení zákazu dvojího přičítání. Z popisu skutku je zjevné, že bez finančních operací, posuzovaných jako trestný čin podle § 216 tr. zákoníku, by nebyl zdrojový trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku vůbec dokonán, resp. nebyl by proveditelný. Část jednání popsaná jako výběr a vklad finančních prostředků musel být nedílnou součástí údajného krácení daně, nikoliv samostatným skutkem. Skutek je popsán jako jedno jediné jednání, kterým se měl dopustit několika trestných činů. Lze tedy implikovat, že ho soud prvního stupně posoudil jako jednočinný souběh. Uvedené jednání přičetl hned dvakrát, jednou jako eliminování daňové povinnost a podruhé jako zastírání výnosu z této eliminace. Souběh trestných činů podle § 240 a § 216 tr. zákoníku je tak možný jen v případě souběhu vícečinného.

Uvedené námitky pak obviněný vztahuje též k právní kvalifikaci trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Je toho názoru, že jeho jednání nesvědčí o tom, že by si byl vědom toho, že spolu s ostatními obviněnými tvořil organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu § 129 tr. zákoníku. Takové jednání nepopisuje ani výrok rozsudku, ani jeho odůvodnění. Vzhledem k tomu, že si nebyl vědom, že by se spolu s dalšími osobami podílel na krácení daně a legalizaci výnosů, nemohl si být ani vědom toho, že by se podílel na založení organizované zločinecké skupiny. Z jeho pohledu se v případě obchodního řetězce jednalo o standardní obchodování, do něhož vstoupila dočasně společnost BEZ H2O z důvodu zajištění logistických služeb. Neshledává proto naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu.

Dále namítá absenci přezkumu správnosti výpočtu adhezního nároku poškozené. Poškozená uplatnila adhezní nárok vůči všem obviněným a specifikovala ho podle přiložené tabulky, v níž jsou uvedeny jednotlivé subjekty – právnické osoby BEZ H2O, Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o., ARLO s.r.o. a TENA OIL CZ. Soud tento nárok přiznal a obviněným uložil povinnost ho společně a nerozdílně uhradit, neboť byla výše způsobené škody – krácené daně – stanovena znaleckým posudkem znalce Ing. Buriana. Ten přitom vyčíslil zkrácenou daňovou povinnost v jiné výši a jinému subjektu, a sice spol. BEZ H2O. Subjekty ani částky zjevně nekorespondují a vyčíslení nároku poškozené vykazuje zásadní vady. Poškozená neuplatnila v souladu s názorem znalce škodu v podobě zkrácené daně na začátku řetězce, nýbrž u několika článků nezávisle na sobě a zahrnula tak částky vymáhané po více subjektech současně za shodná období. Každému subjektu je sice vyměřena samostatná daňová povinnost, tyto povinnosti se však vzájemně překrývají. Takové vzájemně se překrývající nároky lze v daňovém řízení vymáhat současně po více subjektech, neznamená to však, že neodvedená daň se tímto postupem u jednotlivých subjektů sčítá či násobí.

Uplatnění adhezního nároku poškozené uvádí pouze skutečnosti, nikoliv důkazní prostředky. Řádně proto nedoložila důvod ani výši tvrzené škody. Soudy přitom rezignovaly na jeho přezkum. Nevypořádaly se ani se základní podmínkou uplatnění nároku poškozené v adhezním řízení, kterým je v projednávaném případě existence nevykonatelného platebního výměru vůči právnické osobě. Obžalovaný trestný čin nespáchal jako osoba jednající za danou právnickou osobu, jak je nesprávně uvedeno v rozsudku, a není proto zřejmé, na jakém základě soudy dovodily jeho povinnost nahradit škodu společně a nerozdílně s ostatními obviněnými. Soudy se nevypořádaly ani s otázkou, zda je vymáhaný nárok poškozené skutečně nevykonatelný, jak to v případě zkrácení daně vyžaduje judikatura.

Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, a přikázal věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. k opětovnému projednání a rozhodnutí, alternativně aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. a) či b) tr. ř. Připojil též návrh na odklad a přerušení výkonu pravomocného rozsudku.

Obvinění Ing. Daniel Mikulka, MBA, a společnost TENA OIL CZ s.r.o. podali společné dovolání, v němž zvolili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., přičemž u posledního z nich označili jeho druhou alternativu.

Předně dovolatelé namítli neurčitý popis skutku. Ve vztahu ke krácení daně společností TENA OIL chybí konkretizace fiktivních zdanitelných plnění, která měla deklarovat, a jak ovlivnila její daňovou povinnost. Mezi fiktivními plněními jmenovanými ve výroku rozsudku je uvedeno několik subjektů, žádné se však netýká této společnosti. Není konkretizován ani jeden její dílčí útok a znaky skutkové podstaty nejsou dostatečně vyjádřeny. Tento důvod svědčí také obviněnému Mikulkovi jako jejímu jednateli. Neurčitý je popis skutku také ve vztahu k legalizaci výnosů, neboť není uvedeno nic, co obviněný Mikulka konkrétně činil, ani jakým způsobem se na legalizaci měla podílet společnost TENA OIL, když přes ni žádné fiktivní zboží nešlo. Neurčitě je vyjádřen také tok skutečného a fiktivního zboží. Není konkretizováno zboží dodávané Tomášem Teniakem a přestože je v souhrnném diagramu uvedeno 11 různých subjektů, které se měly řetězce účastnit, vůči některým z nich nejsou uvedena žádná plnění a jmenována jsou jen ta týkající se společnosti BEZ H2O.

Ve vztahu k tokům zboží obvinění shledávají extrémní rozpor mezi závěry soudu a provedenými důkazy. Mají za to, že došlo k záměně názvů subjektů a toků zboží, neboť soud společnosti TENA OIL přiřadil fiktivní zboží, s nímž ve skutečnosti obchodoval jiný subjekt. Skutkový stav je přitom podle jejich mínění od začátku nesporný, což prokazují odkazy na závěry správce daně. Podle jeho zjištění a následně podané obžaloby měla společnost BEZ H2O krátit daň pomocí fiktivního vývozu neexistujícího zboží na Slovensko. Šlo však o zboží odlišné od toho určeného pro TENA OIL. Neexistující zboží fiktivně vyvezené na Slovensko společností BEZ H2O nikdy neprošlo přes TENA OIL. Správce daně výslovně potvrdil, že přes TENA OIL šlo výhradně reálné zboží skutečně dodávané odběratelům v ČR. Shodně toky zboží uvedl i posudek znalce Buriana. Krácení daně páchané BEZ H2O na fiktivním vývozu jiného zboží pro jiné odběratele nijak neovlivní daňovou povinnost TENA OIL. Nebyl proveden žádný důkaz, podle něhož by zboží nakupované TENA OIL bylo fiktivní. Spis krom toho obsahuje výpisy z bankovních účtů společnosti dokládající, že jí bylo placeno množstvím zákazníků a společnost TENA OIL za zboží platila BEZ H2O. Pokud soud uvádí, že na účtu TENA OIL byly peníze z trestné činnosti, musely by probíhat toky peněz od BEZ H2O na účet TENA OIL, prokázán je však tok opačný, při němž TENA OIL získávala tržby od zákazníků a platila BEZ H2O za zboží. Soud prvního stupně považoval jakoukoli komunikaci o obchodních věcech za důkaz účasti TENA OIL na krácení daně a nerozlišil, kterého toku zboží (existujícího směrem do ČR či fiktivního na Slovensko) se komunikace týkala. Dovolatelé z toho dovozují, že si buď soud prvního stupně nebyl vědom existence dvou toků zboží, nebo nepochopil fungování DPH a domníval se, že krácení daně v podvodném řetězci ovlivní daň na vstupu u TENA OIL. Závěrem k tomuto bodu uvedli, že udržet rozsudek v platnosti nebude možné bez zásadní změny skutkové věty, doplnění dokazování a změny odůvodnění. Dodali též, že uvedené vady byly mechanicky zkopírovány z obžaloby.

Dovolatelé dále namítli, že neměli reálnou možnost vyjádřit se ke klíčovému důkazu a soud rozhodl překvapivě. Jediným důkazem subjektivní stránky obviněného Mikulky byla whatsappová komunikace. Ta však byla na stovkách stran spisu a zprávy, na nichž soud prvního stupně založil své odůvodnění, z nich nijak nevyčnívaly, nebyly k nim kladeny dotazy při výslechu a na první pohled nepůsobí nijak podezřele. Výběr těchto zpráv byl proto z pohledu obhajoby překvapivý a obvinění na něj nemohli reagovat. Obhajoba ve veřejném zasedání navrhla výslech obviněného Mikulky, který byl schopen detailně se k jednotlivým zprávám vyjádřit a rozptýlit podezření, odvolací soud to však odmítl. Judikatura vyžaduje předvídatelnost soudního rozhodování, což však v tomto případě nebylo dodrženo, neboť z tisíců bylo vybráno několik zpráv, které nepůsobily nijak podezřele a obhajoba tak jejich výběr nemohla očekávat a vyjádřit se k nim. Soud zpřísnil právní kvalifikaci jednání obviněných oproti obžalobě, aniž by je na změnu upozornil. Přibyla právní kvalifikace podle § 107 tr. zákoníku, čímž došlo k výraznému zpřísnění kvalifikace a rozmezí ukládaného trestu. Odmítnutím výslechu obviněného k těmto zprávám mu odvolací soud znemožnil se proti přísnější kvalifikaci bránit.

Obvinění dále namítli, že soudu předložili důkaz vyvracející tvrzení obžaloby, který byl proveden v hlavním líčení, avšak soud prvního stupně ho zatajil tak, že v rozsudku odstranil jakékoli zmínky o jeho provedení a nehodnotil jej. Namísto toho soudy obou stupňů obsáhle odkazovaly na tvrzení, která tento zatajený důkaz vyvrátil. Státní zástupce předložil soudu posudek znalce Buriana, podle něhož měla BEZ H2O zápornou marži na obchodování s TENA OIL. Obhajoba však opatřila posudek znalecké kanceláře BDO ZNALEX, s.r.o. (dále také „posudek obhajoby“), podle něhož znalec Burian marži nesprávně vypočetl. V reakci na to znalec Burian vyhotovil dodatek k posudku, kde část svých závěrů opravil a uznal, že marže BEZ H2O byla kladná. Znalecká kancelář však i v tomto doplňku nalezla chyby. V rozsudku soudu prvního stupně o posudku obhajoby či chybách v posudku znalce Buriana není žádná zmínka. Naopak na tento znalecký posudek obsáhle odkazuje. Odvolací soud závěry znalce pana Buriana ohledně údajně záporné marže také převzal, ač byly již vyvráceny. Z jeho usnesení přitom vyplývá, že účelovost zapojení BEZ H2O shledával právě v záporné marži. Důkazy posudkem obhajoby a výslechem znalce znalecké kanceláře jsou proto podle dovolatelů zatajenými a opomenutými důkazy.

Opomenutými důkazy jsou podle dovolatelů výslech obviněného Mikulky k obsahu whatsappové komunikace, posudek obhajoby a výslech znalce k němu, dále zpráva o daňové kontrole ze dne 20. 1. 2022 a policejní spis č. j. KRPA-175926/TČ-2022-000097-LN týkající se obviněného M. T. a spol. Zpráva o daňové kontrole, která byla přílohou doplnění odvolání obviněných, je zásadním důkazem, neboť shrnuje zjištění k toku zboží a sám správce daně v ní sděluje, že fiktivní zboží bylo vyvážené na Slovensko společností BEZ H2O a přes TENA OIL vůbec nešlo. Odvolací soud tento důkaz neprovedl, ani se k tomuto důkaznímu návrhu nijak nevyjádřil. Navrhovaný trestní spis se týká případu, v němž stejná skupina osob, která měla řídit podvodný řetězec v projednávané věci, měla činit to samé bez účasti TENA OIL. Podle obviněných z toho plyne, že se žádné „organizování“ nebo „zastřešování“ podvodného řetězce ze strany obviněného Mikulky nebo Tomáše Teniaka nekonalo. Spis obsahuje další důkazy, a je proto nutné ho připojit, aby se s ním mohla obhajoba seznámit. Vyjasnění skutečného organizování podvodného řetězce je přitom klíčové. Argumentaci o zamítnutí provedení tohoto důkazu proto považují za nedostatečnou.

Obhajoba dále zjistila, že odvolací soud na některé námitky nereagoval zřejmě proto, že některé listiny zaslané spolu s odvoláním nebyly založeny do soudního spisu. Konkrétně se jednalo o navrhované důkazy zprávou o daňové kontrole a znaleckým posudkem oceňujícím nemovitosti ve vlastnictví obviněného Mikulky. Přestože přílohy byly datovou zprávou řádně doručeny soudu, vytištěné doplnění odvolání je neobsahuje. Odvolací soud přitom postupoval, jako by o dokumentech vůbec nevěděl. Jedná se proto o opomenuté důkazy.

Namítli dále, že se soud prvního stupně dopustil deformace důkazů a jeho odůvodnění obsahuje nepravdivá tvrzení. Týkají se množství schůzek mezi obviněnými a jejich délky. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a závěry soudu shledávají také ohledně whatsappové komunikace. Její hodnocení soudem bylo podle nich vadné, neboť paušálně jakoukoli zmínku o zboží, setkání, předání neurčené věci, placení, úvěru v bance atd. interpretoval jako součást domluvy o krácení daní. Soud přitom ignoroval jiné možné interpretace, tedy že šlo o prodeje TENA OIL jejím českým zákazníkům přes e-shop, navýšení úvěru v bance atd. Odvolací soud nadto na většinu závad namítnutých v odvolacím řízení nereagoval, případně reagoval čistě formálně.

Spáchání trestného činu legalizace výnosů není podle dovolatelů v rozsudku nijak specifikováno. Není vůbec patrné, čím konkrétně se dovolatelé na legalizaci finančních prostředků podíleli, neboť výrok vůbec nespecifikuje jednání jednotlivých osob. Krom toho musí být samostatný trestný čin podle § 216 tr. zákoníku odlišným jednáním než predikativní trestný čin. Chce-li soud v jednání obviněných spatřovat trestný čin podle § 216 tr. zákoníku nad rámec trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, musí uvést a dostatečně určitě specifikovat i jiné jednání než samotné krácení daně. U obviněného Mikulky a TENA OIL jsou však ve skutkové větě uvedeny jen okolnosti týkající se krácení daně. Jedná se proto o vadu chybného hmotněprávního posouzení.

Výrok o náhradě škody je nesprávný, neboť je uplatněný nárok nadsazený, po části obviněných nelze škodu vymáhat kvůli konkurenci daňového a trestního řízení, soud nereagoval na námitky obhajoby a byla porušena zásada kontradiktornosti. Nárok je zdvojen či ztrojen, neboť soud převzal částku beze změny z jeho uplatnění finančním úřadem. Ten však sečetl všechny částky z konkrétních doměrků, které v souvislosti s daným zkrácením daně vymáhá, a zahrnul tak částky vymáhané od více subjektů za shodná období. Dovolatelé upozornili, že podle zákonné úpravy daňového procesu dojde-li ke zkrácení daně v řetězci daňových subjektů, finanční úřad je oprávněn vymáhat zkrácenou daň po všech subjektech v řetězci – tedy „tu samou“ daň současně po více subjektech a po každém v plné výši. Je proto vysoce pravděpodobné, že přinejmenším některé doměrky obsažené v uplatnění adhezního nároku se více či méně překrývají, a proto není možné je mechanicky sčítat dohromady do jednoho nároku na náhradu škodu. K potvrzení argumentace předložili obvinění znalecký posudek JUDr. Ing. Radka Tesaře s tím, že se jedná sice o novum, lze ho však použít pro dokreslení situace. Upozornili dále, že v trestním řízení není přípustné jako domnělý nárok na náhradu škody přiznat více, než kolik činí škoda. Text výměru obsahuje jen výsledek, ne způsob, jakým k daným číslům správce daně došel, a hlavně kterých dodávek zboží se doměřená daň týká. Nelze tedy z textu výměru zjistit, do jaké míry se doměrek věcně překrývá s doměrky u jiných subjektů. I přes jejich námitku neobsahuje ani jedno rozhodnutí řešení tohoto problému či jakoukoli reakci.

Náhrada škody byla uložena společně a nerozdílně všem obviněným. Správce daně vyčíslil a uplatnil nárok na náhradu škody tak, že jednoduše sečetl všechny doměrky včetně doměrků společnostem BEZ H2O s.r.o., Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o., a ARLO s.r.o. Těmto společnostem tak byla rozsudkem uložena náhrada i té škody, která se týká jim doměřené daně. Soud prvního stupně dále uložil všem fyzickým osobám povinnost k náhradě škody ze zkrácení daně u všech právnických osob vyjmenovaných v uplatnění adhezního nároku. Jednateli TENA OIL lze podle judikatury uložit povinnost k náhradě škody související s platebním výměrem vůči TENA OIL, soud však nevysvětlil, proč uložil fyzickým osobám povinnost k náhradě škody i za jiné subjekty. Dále obvinění namítli, že daň až do výše 26 413 607 Kč je kryta zajištěním u TENA OIL, takže ji správce daně nemůže uplatňovat souběžně v trestním řízení.

Krom toho finanční úřad ve svém uplatnění nároku na náhradu škody uvádí, že část zkrácené daně byla již uspokojena. Tato tvrzení však nejsou s jedinou výjimkou (započtení úroku u jednoho subjektu) podložena žádnými podklady. Není tedy jasné, zdali bylo opravdu vymoženo nebo dobrovolně uhrazeno právě tolik, kolik poškozený tvrdí. Obhajoba ani soud proto neměly možnost, jak ověřit správnost tohoto vyčíslení. Vůči obviněným tak byla porušena zásada rovnosti zbraní. Obhajoba musí mít vždy možnost přezkoumat správnost takového tvrzení. Navíc mají za prokázané, že správce daně se někdy mýlí, neboť má v uplatnění adhezního nároku chybu v číslech.

Obvinění dále namítli chybné ocenění pozemku soudem. Pokud soud rozhoduje o propadnutí náhradní hodnoty, musí znát alespoň přibližně její hodnotu. Soud vycházel z hodnoty podle kupní smlouvy, obviněný však pozemek nabyl před delší dobou, tedy jeho hodnota se během let musela značně změnit. Obhajoba k tomu předložila znalecký posudek, odvolací soud ho však neprovedl jako důkaz a k námitce se nijak nevyjádřil. Soudní kancelář nezaložila ocenění nemovitosti do soudního spisu a odvolací soud tedy jednal, aniž znal celý obsah odvolání. Soud by měl zvážit i zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, což v rozsudku soudu prvního stupně absentuje.

Dovolatelé namítli, že soud prvního stupně určil do senátu přísedícího z jiného senátu. Tento zásah do složení senátu byl svévolný a netransparentní, neboť zdůvodnění zásahu se vytvořilo až zpětně po cca 2 letech. Přísedící pan Hůrka však nebyl členem senátu 49 T, nýbrž senátu 63 T Městského soudu v Praze. Změna složení senátu přitom musí být povinně transparentní, předvídatelná a důvodná, a to včetně zastupování. V soudním spise neexistovalo žádné vysvětlení, proč byl určen přísedící z jiného senátu, ani žádná dokumentace prokazující důvodnost takové změny. Účastníci nebyli o změně složení senátu ani informováni. Až v reakci na tuto námitku obhajoby během řízení o odvolání vznikla první dokumentace ke změně přísedícího. Obvinění k tomu připomenuli judikaturu týkající se práva na zákonného soudce a závaznosti rozvrhu práce. Za nedostatečnou považují reakci odvolacího soudu, která je podle nich zcela mimoběžná s problémem a s obsahem hlavní námitky.

Závěrem svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k opětovnému projednání a rozhodnutí. Připojili též návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř.

Obviněný Tomáš Klíma ve svém dovolání označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Ze slovního vyjádření dovolacího důvodu (byť nesprávně označeného písmenem) vyplývá, že uplatnil též druhou alternativu písm. m).

Dovolatel předně namítá neurčitost skutkové věty. Nespecifikuje totiž, který z obviněných se dopustil jakého jednání. Podle toho, co uvádí výrok k jeho osobě, se ničím konkrétním krácení daně nedopustil. Pouze kombinací částí výroku lze dospět k popisu jeho jednání, výsledek je však rozporný a značně nejistý. Neurčitost se týká též právnických osob. Ani u jediné společnosti vyjma BEZ H2O není upřesněno, k jakému zkrácení daně mělo dojít v každém jednotlivém zdaňovacím období, třebaže jde o dílčí útoky a každý musí být specifikován. U společnosti BEZ H2O jsou uvedena údajně fiktivní přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění podle zdaňovacích období, ale to je popis pouze plnění, což ovšem není úplná informace a nemusí to být totožné s tím, kolik se zkrátilo na dani. Poukázal též na rozdíl v částkách uvedených ve výroku – součtem v tabulce lze dospět k odlišné částce, než je uvedená celková škoda.

Shledává dále existenci opomenutého důkazu. Prvostupňový rozsudek i usnesení odvolacího soudu jsou opřené o závěry znalce Ing. Ondřeje Buriana. Znalec uvedl, že společnost BEZ H2O byla účelově zapojena do obchodování, neboť její zapojení bylo podnikatelsky nelogické a nerentabilní kvůli záporné obchodní přirážce. Tyto závěry znalce Ing. Ondřeje Buriana se přímo promítly do výroku o vině, přestože byly vyvráceny výslechem Lukáše Křístka, který zpracoval konkurenční znalecký posudek za znaleckou kancelář BDO ZNALEX, s.r.o. Naopak jím bylo prokázáno, že obchodní přirážka BEZ H2O byla zdravě vysoká kolem 5 %. Soudy však nic z toho neuvedly ve svých rozhodnutích a stále odkazují na původní závěry znalce Ing. Ondřeje Buriana. Byť odvolací soud velmi marginálně zmínil existenci znaleckého posudku BDO ZNALEX, s.r.o., znovu opomenul jeho obsah a citoval jen původní, vyvrácené závěry znalce Ing. Ondřeje Buriana. Předmětný znalecký posudek je tudíž opomenutým důkazem.

Namítl dále, že výše náhrady škody byla nesprávně zjištěna. Částka byla beze změny převzata z uplatnění nároku na náhradu škody finančním úřadem. Z textu uplatnění nároku je však zřejmé, že finanční úřad prostě sečetl všechny vymáhané částky po všech subjektech, od kterých vymáhá nějakou částku. Finanční úřad vymáhá daň po více daňových subjektech za shodná období, tedy stejnou daň po více článcích řetězce. Tento přebytek však logicky nelze uplatňovat jako náhradu škody. Náhrada škody může být maximálně do výše škody. Nadhodnocení požadované náhrady není stoprocentně prokázané, protože neznáme, z čeho byly částky uvedené v platebních výměrech vypočteny. Odvolací soud související námitku odmítl, neboť ji zřejmě nepochopil. Na podporu své argumentace k dovolání připojil odborné vyjádření Gabriely Hoppe, daňové poradkyně. Nadto finanční úřad uplatnil nárok na náhradu škody mj. z doměrků vůči společnosti ARLO, přestože tato společnost v řetězcích fiktivně obchodujících s neexistujícím zboží v daných měsících nefigurovala. Daň doměřená společnosti ARLO se tak musí překrývat s daní vymáhanou po účastnících fiktivního řetězce. Krom toho správce daně jako přílohy k uplatnění nároku na náhradu škody přiložil dodatečné platební výměry bez doložek právní moci.

Obviněný dále namítl, že senát prvostupňového soudu byl nesprávně složen. Jeden z členů senátu, Bc. Pavel Hůrka, nebyl členem senátu 49, nýbrž senátu 63. V soudním spise přitom nebyla o výměně člena senátu žádná zmínka a výměna nebyla zdůvodněna. Až zpětně soud prohlásil, že ke změně složení senátu došlo kvůli vytíženosti přísedících senátu 49. Podobné zásahy, byť obecně dovolené, však musejí být transparentní, přičemž postup musí být zdokladován a ověřitelný již v okamžiku zásahu. V tomto případě to dodrženo nebylo, neboť zásah proběhl netransparentně, skrytě, bez jakékoli dokumentace z té doby.

Obviněný dále poukázal na rozdíl mezi závěry soudu a správce daně. Soud neprováděl žádné vlastní dokazování k tomu, které zboží bylo fiktivní a které nikoli, a pouze se v tomto ohledu spolehl na rozhodnutí finančního úřadu, které četl jako listinné důkazy. Správce daně přitom doměřil údajně zkrácenou daň za jiné období než soud a v jiné, výrazně nižší výši, navíc se zcela jiným zdůvodněním. Jestliže se trestní soud tak opíral – intenzivně a v hlavním bodě úvah – o rozhodování správce daně, pak měl vysvětlit, proč se od nich odchýlil. Krom toho i po výslechu znalce Křístka zůstávají nejasnosti v závěrech znalce Buriana.

Dovolatel namítl, že byl soudem uznán vinným přísnějším trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba. Byl totiž uznán vinným spácháním předmětných trestných činů jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, ačkoliv takto jeho jednání nebylo kvalifikováno v podané obžalobě. Nemělo proto dojít ke zvýšení horní hranice trestní sazby podle § 108 odst. 1 tr. zákoníku. Ze strany soudu tudíž došlo k porušení § 225 odst. 2 tr. ř., neboť měl být na změnu právní kvalifikace upozorněn.

Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, a přikázal věc k opětovnému projednání a rozhodnutí v souladu s § 265l odst. 1 tr. ř.

Obviněný v doplnění svého dovolání uplatnil též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. V souvislosti s tím doplnil svoji argumentaci stran nesprávného složení senátu soudu prvního stupně. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu argumentuje, že změna provedená u soudu prvního stupně nebyla transparentní a ověřitelná. Vysvětlení bylo poskytnuto až v odvolacím řízení na podnět obviněných, zatímco v jiných kauzách je zakládáno do spisu v okamžiku předmětné změny. Navíc se jednalo o změnu mimořádnou, neboť senát 63T je až třetí v pořadí při určování přísedících.

Dále namítl, že výrok uvádí jen souhrnné číslo stran zkrácené daně, aniž by bylo specifikováno jediné zdaňovací období. Výrok proto považuje za neurčitý. Výrok o náhradě škody dále nebere v úvahu zajištění provedené finančním úřadem. Soudy tak nevěnovaly pozornost stavu daňového řízení, ač to byla pro účely výroku o náhradě škody nutnost. Nadto byly započítány i položky netýkající se zkrácení daně, např. doměrek vůči společnosti ARLO s.r.o. Soud prvního stupně dále uložil povinnost náhrady všem obviněným v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž může být povinnost uložena pouze fyzické osobě jednající za právnickou osobu, která daň zkrátila. Navíc je nepřezkoumatelný samotný postup, jímž byla výše údajného zkrácení daně zjištěna. Znalec Burian totiž výši škody nestanovil, jak sám při svém výslechu uvedl.

Obviněný dále považuje za nezákonný důkaz výslechem svědkyně K. ve vyloučené věci tehdy samostatně trestně stíhaného M. T. Podle jeho mínění nebyla správně poučena v souladu s § 100 odst. 2 tr. ř. a byla tak soudem donucena k výpovědi. Vzhledem k tomu, že ve věci rozhodoval stejný senát jako v případě dovolatele, musel mít nezákonný výslech nutně dopad i na úvahy soudu o jeho domnělé vině. Krom toho je velká část úvah soudů postavena čistě na spekulacích. Nebyl proveden žádný důkaz, že by měl z krácení daně jakýkoli prospěch. Byl pouze řidičem M. T. Jak bylo prokázáno, neznal podrobnosti o fungování společnosti BEZ H2O a neovlivňoval její chod. Nebyl proveden důkaz o tom, že by o krácení daně věděl. U svědka V. navíc soud chybně přepsal jeho výpověď, čímž deformoval zásadní důkaz o vývozu zboží na Slovensko. Za opomenutý důkaz označil též zprávu o auditu společnosti BEZ H2O, který potvrdil, že její účetnictví poskytovalo věrný a pravdivý obraz jejího hospodaření.

Závěrem zopakoval svůj návrh rozhodnutí Nejvyššího soudu a připojil podnět předsedovi senátu soudu prvního stupně, aby Nejvyššímu soudu podal návrh na odložení výkonu rozhodnutí napadeného rozsudku.

Obvinění B. G. a Mgr. Martin Graman (dále též jen „obvinění Gramanovi“) podali společné dovolání, v němž označili dovolací důvody podle § 265h odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.

Naplnění dovolacího důvodu podle písm. g) shledávají dovolatelé v tom, že podle nich nebylo prokázáno, že by se dopustili přisouzených trestných činů, což bylo naopak vyvráceno na základě provedených důkazů. Z těch především vyplývá, že prováděli pouze inkasní činnost podle příkazních smluv. Obviněný B. G. tuto činnost prováděl po více než 10 let před údajnou trestnou činností a vše řádně danil. Ani jeden z nich nebyl srozuměn s tím, že by mělo docházet k jakémukoli krácení daně. Nebyla prokázána žádná předchozí dohoda a většinu spoluobviněných ani neznali. Soud prvního stupně jejich vinu odvozuje zejména z prostorových odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a telefonních hovorů. Při jejich hodnocení však soudy pracovaly pouze s výkladem směřujícím v jejich neprospěch, ačkoli byl možný i jiný výklad.

Soudy krom toho vycházely ze znaleckého posudku znalce Buriana včetně jeho doplnění, i když je v rozporu se závěry znalce Křístka ze znalecké kanceláře BRO ZNALEX, s.r.o. Znalec Burian přitom sám uvedl, že svůj posudek zpracovával bez znalosti jednotlivých faktur ke zkoumané obchodní činnosti.

Obvinění taktéž nesouhlasí s tvrzením soudu prvního stupně o nadbytečnosti výslechu svědka R., který byl jakožto jejich účetní podstatným svědkem. Přestože byl jeho výslech navržen jako důkaz, soud v odůvodnění svého rozsudku neuvedl, proč jej neprovedl. Naopak ukončil dokazování v hlavním líčení, aniž by strany upozornil podle § 215 odst. 4 tr. ř. na to, že mohou činit návrhy na doplnění dokazování.

Naplnění dovolacího důvodu podle písm. h) shledávají, neboť soudy jejich jednání nesprávně kvalifikovaly. Byli uznáni vinnými spácháním předmětných trestných činů jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, ačkoliv státní zástupkyně v obžalobě takto jejich jednání nekvalifikovala. Nemělo proto dojít ke zvýšení horní hranice trestní sazby podle § 108 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného si byl vědom i státní zástupce, který připustil, že právní kvalifikaci v obžalobě vypustil. Obvinění jsou přesvědčeni, že ze strany soudů došlo k porušení § 225 odst. 2 tr. ř., neboť měli být na změnu právní kvalifikace upozorněni. Došlo tak k porušení jejich práva na obhajobu a na spravedlivý proces.

Nadto jim nebyla účast na organizované zločinecké skupině podle § 129 tr. zákoníku prokázána. Obviněný B. G. byl za inkasní činnosti podle shodných příkazních smluv již odsouzen rozsudky v jiných věcech, nikdy však nebyla tato činnost posuzována jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku a jako účast na organizované zločinecké skupině. V jejich případě mohlo dojít maximálně k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku, a to z důvodu jejich naivity. Domnívali se totiž, že se v rámci jejich inkasní činnosti jedná o prostředky jejich klientů z obchodní činnosti. Prokázána nebyla ani účelovost příkazních smluv.

Pod týmž dovolacím důvodem obvinění namítli, že se podle příkazních smluv mohli obohatit maximálně částkou odpovídající 1 % z inkasovaných finančních prostředků, tedy 695 000 Kč. Poškozený správce daně přihlásil do trestního řízení nárok na náhradu škody přesahující 36 milionů korun, aniž by částku individualizoval vůči jednotlivým obviněným. Protože jím vyčíslená škoda nekoresponduje se závěry znalců, ani důkazy z provedených daňových kontrol, měl být odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle obviněných došlo k nesprávnému posouzení skutku. Zejména veškeré důkazní prostředky nebyly hodnoceny komplexně a objektivně, ale naopak jednostranně v jejich neprospěch. Soudy se ani nevypořádaly s jejich námitkami ve vztahu k naplnění kvalifikovaných skutkových podstat. Obvinění nesouhlasí ani se svým zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť někteří obvinění byli zařazeni do mírnějšího typu věznice pouze s ohledem na jejich chování v jednací síni. Toho se dovolatelé neúčastnili, nemůže to však být bráno k jejich tíži.

Důvod podle písm. m) dovolatelé shledávají, neboť odvolací soud nesprávně zamítl jejich odvolání, které podali proti odsuzujícímu rozsudku, přestože mělo být rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

Navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 49 T 14/2021-11867, a podle § 265l tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Obviněný M. T. v dovolání podaném prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Mollera označil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Jejich naplnění spatřuje v nesprávném hmotněprávním posouzení věci, nesprávných právních závěrech o naplnění skutkových podstat, nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry, porušení jeho základních práv na spravedlivý proces a nesprávném hmotněprávním posouzení podmínek pro uložení trestu, který je zjevně nepřiměřený.

Předně uvedl, že se neztotožňuje se závěry soudů, které jeho jednání mimo jiné kvalifikovaly ve smyslu § 107 odst. 1 tr. zákoníku. Nesouhlasí ani, že by takové jednání bylo prokázáno provedenými důkazy. Namítá, že nezaložil žádnou zločineckou skupinu, ani ji neřídil a tyto skutečnosti v řízení před soudy obou stupňů nebyly prokázány. Z výslechů svědků nepochybně vyplývá, že drtivá většina z nich ho neznala, případně ti, kteří s ním přišli do kontaktu, nevypověděli nic o tom, že by měl být významnou či vůdčí osobou v rámci zločinného spolčení.

Argumentuje, že vzhledem k tomu, že měl v oblasti trhu s náhradními díly či příslušenstvím pro motorová vozidla dlouholeté zkušenosti a dobré jméno, byla navázána spolupráce mezi společnostmi BEZ H2O a TENA OIL CZ. Společnost TENA OIL CZ se pokoušela prosadit na českém trhu prostřednictvím zboží odebíraného od slovenského dodavatele Tomáše Teniaka TENA OIL, avšak nebyla schopna dostát jeho požadavkům. Do vztahu proto vstoupila společnost BEZ H2O, která mohla zaručit logistickou, provozní stránku a společnost TENA OIL CZ se mohla soustředit na čistě obchodní stránku. Jednalo se o zcela logický obchodní model, který byl úspěšný. Zapojení BEZ H2O nebylo nikdy účelové ani fiktivní a cílem logicky nebylo krácení daně z přidané hodnoty. Mezi těmito subjekty vždy docházelo k realizaci řádných reálných obchodů. Společnost TENA OIL CZ, obviněný Mikulka ani obviněný Teniak nevěděli nikdy ničeho o fiktivních obchodech v rámci jiných obchodních řetězců s účastí společnosti BEZ H2O a neměli z nich žádný prospěch. Uznává, že se dopustil protiprávního jednání, které směřovalo ke zkrácení DPH v rámci obchodních řetězců, jejichž účastníkem byla společnost BEZ H2O, v žádném případě se však toto protiprávní jednání netýkalo společnosti TENA OIL CZ a Tomáše Teniaka.

Ve vztahu k výpovědi spoluobviněného Ungráda namítl, že byla provedena prostřednictvím videokonference, avšak v rozporu s § 52a tr. ř. soud prvního stupně neodůvodnil, z jakého závažného důvodu soud k ní přistoupil. Dopustil se závažného vadného postupu, pro který je tato výpověď protiprávní a zcela neúčinná a nelze k ní v trestním řízení přihlížet, neboť kladl sugestivní a kapciózní otázky, jimiž svědka „dotlačil“ k odpovědím, které chtěl slyšet. Podle judikatury, která je v souladu s trestním řádem, použití těchto otázek ovlivňuje důkazní hodnotu výpovědi. Nadto má dovolatel důvodné pochybnosti o způsobilosti tohoto svědka (Ungráda) podat výpověď, natož věrohodnou. Za protiprávní, a tedy vadný, postup považuje i způsob provádění výslechu svědkyně K. při hlavním líčení konaném dne 21. 2. 2023. Svědkyně byla soudem poučena mimo jiné podle § 100 tr. ř. o právu odepřít výpověď. V návaznosti na toto poučení soudu svědkyně uvedla, že využívá svého práva nevypovídat, a to z důvodů, které byly předsedkyní senátu v poučení uvedeny. Předsedkyně senátu se na svědkyni rázně a emotivně obořila. Obviněný má za to, že svědkyně nebyla řádně poučena.

Dále namítl, že soudy zcela nepochopitelně výlučně vychází ze znaleckého posudku znalce Ing. Ondřeje Buriana, aniž reflektují na závažná pochybení tohoto znalce. Na jeho vadné závěry velice podrobně upozorňuje znalecký posudek znalecké kanceláře BDO ZNALEX, s.r.o. Zásadními vadami trpí i jím vypracovaný doplněk. V souvislosti se zadáním znaleckého posudku také namítá, že policejní orgán v otázce č. 1 vyjadřuje a předestírá znalci svou domněnku a otázku č. 2 klade zcela neurčitě.

Vzhledem k tomu, že výrok o vině ve vztahu ke zločinecké skupině je nesprávný a nezákonný, není udržitelný ani výrok o trestu. Konstatuje, že i při nesprávné právní kvalifikaci viny je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody na samé horní hranici v rámci tzv. horní poloviny trestní sazby stanovené podle ustanovení § 108 odst. 1 tr. zákoníku v příkrém rozporu se zákonnými hledisky podle ustanovení § 38 a § 39 tr. zákoníku. Při uložení takto vysokého trestu by musely přistoupit tak mimořádně přitěžující okolnosti, které by se zjevně vymykaly obvyklému způsobu spáchání ekonomických trestných činů. Porušena tím byla zásada přiměřenosti trestu a čl. 39 Listiny základních práv a svobod zakazujícího ukládání trestů jiným než zákonným způsobem. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu je patrné, že existence zjevně nepřiměřeného rozhodnutí je zásahem do ústavně zaručených základních práv a svobod obviněného, především pak do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, popřípadě též podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Dále namítl nezákonnost výroku o náhradě škody. Finanční úřad k navrhované částce dospěl prostým sečtením veškeré doměřené a dlužné daně u všech subjektů. Vzhledem k tomu, že finanční úřad vymáhal daň za stejné období po vícero subjektech tvrzeného řetězce současně, znamená to, že prostý součet by byl nesprávný, neboť část tvrzené škody by se překrývala a byla by evidentně dublovaná.

Závěrem navrhl, aby by Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 5. 2024, č. j. 5 To 59/2023-12262, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, č. j. 49 T 8/2022-396, a zároveň přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc byla v potřebném rozsahu soudem znovu projednána a rozhodnuta.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněných vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který podal společné vyjádření k dovoláním obviněných S. T., Tomáše Teniaka, Ing. Daniela Mikulky, MBA, Tomáše Klímy, B. G., Mgr. Martina Gramana a společnosti TENA OIL CZ. Úvodem sdělil, že obvinění svá dovolání opírají o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. označili dovolatelé Ing. Daniel Mikulka, MBA, B. G., Mgr. Martin Graman a TENA OIL CZ. Obviněná S. T. současně navíc uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Konkrétně k dovolací argumentaci obviněných uvedl následující.

Někteří obvinění shledávají netransparentním postup Městského soudu v Praze, kdy jeden z přísedících nebyl podle rozvrhu práce členem senátu 49 T, který ve věci rozhodoval, přičemž o doplnění tohoto senátu přísedícím z jiného senátu (náhradníkem) nebylo transparentně rozhodováno a v době rozhodnutí o obsazení neobsazeného místa nebyla ve spise dokladována příčina takové změny. Jde o výhrady vůči nesprávnému obsazení soudu, který vydal rozhodnutí ve věci. Ty lze v dovolacím řízení kvalifikovaně vznášet prostřednictvím důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Ten ovšem dovolatelé vůbec neoznačují.

Předně státní zástupce poznamenal, že obvinění nerozlišují mezi postavením soudce a postavením přísedícího. Nelze přehlédnout, že dovolatelé citují výlučně rozhodnutí, v nichž se Ústavní soud stran základního práva obviněných na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny zabýval výhradně postavením soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, nikoli postavením přísedícího a jeho účasti v soudních senátech. Dovolatelé naopak zcela pomíjí taková rozhodnutí, která nevyznívají ve prospěch jejich argumentace, a to především ta, která se věnují výhradně postavení přísedících. Nejvyšší soud i Ústavní soud se přitom ve své rozhodovací praxi otázce výběru přísedících, porovnání zákonných institutů soudce a přísedícího a požadavky na úpravu přiřazení přísedících k jednotlivým soudním senátům rozvrhem práce soudu opakované věnovaly. Státní zástupce poskytl rozbor několika rozhodnutí a uzavřel, že odvolací soud se s námitkou obviněných vypořádal zcela správně, když dospěl k závěru, že jejich právo na zákonného soudce nebylo porušeno. Přiléhavě přitom odkázal na vyjádření předsedy Městského soudu v Praze, který poukázal na pravidla stanovená pro přidělování přísedících do trestních senátů v době podání obžaloby v účinném rozvrhu práce.

Státní zástupce s odkazem na tato pravidla uvedl, že stal-li se tedy členem senátu 49 T v posuzované věci přísedícím Bc. Pavel Hůrka, v pořadí první přísedící ze zastupujícího senátu č. 63, opět prvního v pořadí k zastupování senátu č. 49, za situace, kdy v úvahu připadající členové soudního oddělení 49 nebyli k dispozici z důvodu jejich časových, pracovních či zdravotních možností, nelze v případě postupu Městského soudu v Praze hovořit o netransparentním obsazení senátu ad hoc bez dopředu stanovených pravidel v dostupném rozvrhu práce, kdy by jmenovité obsazení senátu přísedícím záviselo na libovůli a nečitelném postupu nějakého soudního funkcionáře. Nutno pamatovat na to, že při zpracování rozvrhu práce je třeba zohlednit reálné možnosti, které stran zařazení přísedících přímo do jednotlivých soudních oddělení jsou spoluurčovány i počtem osob, které tuto funkci v daném okamžiku vzhledem k aktuálním podmínkám mohou reálně zastávat. Právě proto rozvrhy práce již obsahují přesná pravidla pro zastupitelnost přísedících, jež byla užita i v tomto případě. Podstatné zde je, že soud měl v době nařizování hlavního líčení, a tedy povolávání přísedících pevný vnitřní systém přidělování přísedících k jednotlivým kauzám, aby bylo možné učinit závěr, že přísedící nejsou k jednotlivým kauzám vybíráni nahodile nebo účelově. Takový vnitřní systém a také náležitá úprava problematiky v rozvrhu práce či jeho příloze je už v současné době u soudů pravidlem, a fungoval také u Městského soudu v Praze v předmětné věci.

Námitky obviněných založené na tom, že o přesných důvodech obsazení senátu přísedícím jinak podle rozvrhu práce povolaným k zastupování při nemožnosti sestavení senátu z jeho členů (přísedících) nebyl učiněn formální zápis do trestního spisu v době sestavování senátu jsou pouze formální povahy. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nemůže být naplněn tím, že soud nevyrozuměl obviněného o určení zastupujícího či náhradního přísedícího za člena senátu. Nelze požadovat, aby ve všech věcech, kde podobná formální námitka bude vznesena, bylo nutné, aby dotyčný soud bezodkladně prokazoval, že skutečně postupoval podle rozvrhu práce a vnitřního systému povolávání přísedících. Opačný závěr by vycházel z presumpce neřádnosti činnosti soudů, což nelze v právním státě akceptovat. Vzhledem k uvedenému dospěl státní zástupce k závěru, že postup výběru konkrétních přísedících v posuzované věci nezaložil porušení práva obviněných na zákonného soudce.

Nepochybně závažnou námitkou obviněných, přímo sice neodpovídající některému z dovolacích důvodů, ovšem vztahující se k možnému porušení práva obviněných na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a s jistým přesahem do konečného právního posouzení skutku, je procesní námitka obviněných, že v průběhu řízení před soudem došlo ke zpřísnění kvalifikace skutku oproti právnímu posouzení v obžalobě, a to v podstatě až v souvislosti s vyhlášením rozsudku prvoinstančního soudu a bez předchozího upozornění podle § 225 odst. 2 tr. ř. Tím mělo dojít k porušení práva obviněných na účinnou procesní obranu, neboť tato měla být po celou dobu jednání zaměřena k jinému právnímu posouzení, a pro obviněné se proto mělo jednat o tzv. překvapivé rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze se s touto námitkou vypořádal v bodě 59. svého usnesení. Dospěl k závěru, že v daném případě k porušení § 225 odst. 2 tr. ř. fakticky nedošlo s tím, že nešlo o přísnější posouzení jednání. Poukázal na to, že § 129 tr. zákoníku, který citoval státní zástupce v podané obžalobě a na který § 107 odst. 1 tr. zákoníku přímo odkazuje, definuje pojem organizované zločinecké skupiny. Postup prvoinstančního soudu, který ve svém rozsudku na rozdíl od obžaloby použil citaci § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, vyhodnotil pouze za formálně jiné vyjádření stejného posouzení jednání obviněných. S poukazem na rozhodnutí z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uzavřel, že nelze objektivně tvrdit, že by došlo k porušení práv obviněných na účinnou procesní obranu s argumentem, že by jejich obrana byla po celou dobu jednání zaměřena k jinému průběhu skutkového děje.

K tomu možno doplnit, že v obžalobě vymezený skutek byl státní zástupkyní právně kvalifikován jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 4. 2018, spáchaných organizovanou zločineckou skupinou podle § 129 tr. zákoníku.

Oproti tomu v rozsudku prvoinstančního soudu v případě obviněných fyzických osob byl skutek právně kvalifikován jednak jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, jednak jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jako člen organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, a jednak jako zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

S ohledem na jím citovaná teoretická východiska státní zástupce považuje za správný závěr odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí, že se v posuzovaném případě nejednalo o změnu právní kvalifikace v odsuzujícím rozsudku oproti posouzení v obžalobě s tím, že soud pouze formálně jinak vyjádřil stejné posouzení jednání obviněných, jak bylo učiněno státním zástupcem v obžalobě. Pro toto právní posouzení není totiž směrodatné pouze číselné označení zákonných ustanovení vymezujících odpovídající trestní sazbu. Právní kvalifikace je spoluurčována i vyjmenováním zákonných znaků uvažovaného trestného činu, a to včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.

Je sice nutno připustit, že státní zástupkyně při formulaci výroku obžaloby zřejmě nepostupovala formálně správně a zcela přesně, když výslovně číselně neoznačila ustanovení § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, jež se jinak v rozhodnutích, v nichž je pachateli kladeno za vinu spáchání konkrétního trestného činu ve prospěch organizované zločinecké skupiny, vedle číselného označení takového trestného činu zpravidla objevuje. Obsah uvedeného ustanovení však fakticky v obžalobě vyjádřen je, pokud je v tzv. právní větě výroku obžaloby výslovně uvedeno, že obvinění měli vyjmenované trestné činy spáchat jako členové organizované zločinecké skupiny. Jde zde o slovní vyjádření znaku prvního typu vztahu pachatele k organizované zločinecké skupině a formy jeho účasti na trestné činnosti spáchané v její prospěch, tak jak je obsažen právě v § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. K tomu je v obžalobě uvedeno číselné označení ustanovení § 129 tr. zákoníku, jež obsahuje legální definici pojmu organizovaná zločinecká skupina a na něž je v § 107 odst. 1 tr. zákoníku odkazováno. O tom, že státní zástupkyně posuzovala skutek vymezený v obžalobě ohledně všech obviněných jako v obžalobě označené trestné činy, které byly spáchány pachateli ve prospěch organizované zločinecké skupiny, což je spojeno s ukládáním trestu ve zvláštní sazbě vytvořené postupem upraveným v § 108 tr. zákoníku, pak nelze mít pochybnost v kontextu odůvodnění této obžaloby.

Formální nedůslednost spočívající ve skutečnosti, že do výroku obžaloby nebylo zcela úplně zahrnuto odpovídající číselné označení ustanovení trestního zákoníku, které bylo následně při právním posouzení zahrnuto do výroku odsuzujícího rozsudku, sama o sobě nemůže odůvodňovat závěr o jiné právní kvalifikaci zvolené státním zástupcem oproti té kvalifikaci, která byla určena soudem, pokud vzhledem k dalšímu obsahu výroku obžaloby nelze mít o shodě v právních kvalifikacích důvodnou pochybnost. To musí platit především v případě, kdy znaky odůvodňující příslušnou trestní sazbu jsou výslovně uvedeny v tzv. právní větě výroku obžaloby a odpovídají přitom i vymezení skutku ve větě skutkové, jakož i celkovému konceptu obžaloby.

V posuzovaném případě nemůže být řeč ani o tzv. překvapivém rozhodnutí prvoinstančního soudu, neboť všichni obvinění, kteří byli řádně zastoupeni obhájci, si museli být vzhledem ke skutkovému stavu věci a obsahu podané obžaloby vědomi toho, že předmětný skutek může být posouzen jako trestný čin spáchaný ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Tomu ostatně obvinění přizpůsobili i svou obhajobu, a to již v průběhu řízení před prvoinstančním soudem.

Státní zástupce proto uzavřel, že průběh řízení nesvědčí o nedodržení postupu podle § 225 odst. 2 tr. ř. soudem prvního stupně. Jde zde o formální námitku procesní povahy, aniž by se jednalo o případ, kdy by státní zástupce vůbec nekvalifikoval zločin jako spáchaný organizovanou zločineckou skupinou a k tomuto posouzení dospěl až prvoinstanční soud.

Pokud někteří obvinění namítají, že popis skutku ve výroku o vině rozsudku prvoinstančního soudu je nedostatečný, resp. neurčitý, jde v podstatě o zpochybnění formulace skutku ve skutkové větě ve vztahu k jednotlivým obviněným a dovozovaným trestným činům. Z obecného pohledu je třeba předně uvést, že je nutno od sebe rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis a v něm zvolené formulace, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku. V podstatě se zde tedy jedná o argumentaci svojí podstatou procesní, vycházející z ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., přičemž taková argumentace stojí mimo zvolené dovolací důvody. Na druhou stranu, pokud skutková věta ve výroku o vině neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu, kterými byl obviněný uznán vinným, může tím být porušeno právo obviněného na spravedlivý proces.

Zjednodušeně uvedeno, skutek, v němž bylo soudy shledáno spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a členy organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku), spočíval v tom, že fiktivní doklady s nepravdivými údaji, majícími prokázat existenci obchodních případů v přesně personálně určených uměle vytvořených řetězcích firem a následné dodání zboží do jiného členského státu, ve skutečnosti opět fingované, byly v účelově vytvořeném řetězci vystavovány primárně ve prospěch společnosti BEZ H2O, v zájmu krácení její daňové povinnosti, nicméně součástí dohodnuté trestné činnosti bylo od počátku umělé a účelové nainstalování právě společnosti BEZ H2O do obchodování mezi dodavatelem zboží ze zahraničí, subjektem Tomáš Teniak TENAOIL ze Slovenska, a skutečným odběratelem zboží TENA OIL CZ, jehož prostřednictvím bylo zboží ve skutečnosti dodáno dalším odběratelům na území České republiky. V konečném výsledku tedy z krácení DPH společností BEZ H2O v souladu s původní dohodou pachatelů a s plným vědomím všech zapojených členů organizované zločinecké skupiny profitovala i společnost TENA OIL CZ. V popisu skutku výroku o vině tedy byly vyjádřeny znaky objektivní stránky předmětné skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, jež přitom byly podloženy odpovídajícími závěry zejména o tom, o jakou výši příslušné daně (DPH) měl plátce daně daň zkrátit, jakým mechanismem došlo ke zkrácení daně a jak se na něm podíleli jednotliví spolupachatelé zapojení do trestné činnosti páchané organizovanou zločineckou skupinou. V popisu skutku, kterým pachatelé spáchali citovaný trestný čin, nebylo třeba uvádět případný vliv fiktivních obchodů v řetězci uměle zapojených obchodníků na jejich daňovou povinnost, neboť taková konkretizace není pro závěr o trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 240 tr. zákoníku za zjištěného skutkového stavu podstatná.

Poněkud složitější je situace stran určitosti popisu skutku výroku o vině ohledně zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) tr. zákoníku, opět spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a členy organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku. Nutno připustit, že v rozsudku prvoinstančního soudu v popisu skutku není zcela přesně, například číselným označením (pod body I. a II.) jednotlivých skutků, oddělen skutek, v němž bylo shledáno spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby od skutku, v němž je třeba spatřovat spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Zároveň lze za poněkud nešťastné považovat použití slova „současně“ v té části skutkové věty, v níž je vymezeno jednání, jež bylo jako praní špinavých peněz, tedy jako zločin legalizace výnosů z trestné činnosti právně posouzeno. Jedná se o vyjádření zavádějící, jež ovšem nemůže zpochybnit podstatu dalšího skutku posouzeného jako trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, coby trestného činu následujícího po spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku.

Odbornou veřejností a ostatně i v rozhodovací praxi je majoritně zastáván názor o možnosti spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku jako predikativního (zdrojového) a dále trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, přičemž se zde jedná o souběh vícečinný. Podle § 216 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, tak lze postihovat nový skutek, odlišný od původního predikativního (daňového) trestného činu, z něhož pochází výnos z trestné činnosti. Jde o nový typ poměrně závažného deliktu, který zasluhuje potrestání, a to i v případě, že se jej dopustí sám pachatel predikativního trestného činu, v němž není tato navazující trestná činnost zahrnuta a tzv. spolupotrestána, není jeho nějakou esenciální či alespoň pravidelnou součástí, nepočítá se automaticky, že by se i jí pachatel následně dopustil (není ani pouhým využitím výnosu z trestné činnosti ku prospěchu svému či další osoby). Jde tak o zcela jiný, samostatný skutek.

Pokud jde o posuzovaný případ a tento jeho druhý trestný čin, tj. zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 tr. zákoníku, ve skutkové větě rozsudku městského soudu bylo výslovně uvedeno, že „současně obžalovaní účelově prováděné platby za neexistující přijatá zdanitelná plnění společnosti BEZ H2O s.r.o. nepřeváděli prostřednictvím všech subjektů uvedených řetězců pod body A), avšak tyto vybírali buď přímo z bankovních účtů poskytovatelů zdánlivých plnění (Speedgo s.r.o., zetakos, s.r.o.), nebo předstupňů těchto a dalších fiktivních přímých poskytovatelů (Precorp 4 s.r.o., Individual Car Race Kft.), nebo po obdržení plateb původně z bankovních účtů BEZ H2O s.r.o., tyto poukazovali na základě účelově vytvořených příkazních smluv mezi těmito subjekty a společnostmi ARLO s.r.o. a FrMall Grade s.r.o. na jejich bankovní účty vedené u MONETA Money Bank, odkud ponížené o 1 % z každé provedené transakce je disponenti vybírali v hotovosti a dále je předávali v poměrných částech obžalovaným, případně je bezhotovostně poukazovali na jiné bankovní účty spřízněných společností“. Popis skutku pak obsahuje i vymezení rolí jednotlivých obviněných osob v organizované zločinecké skupině, přičemž obviněným Ing. Danieli Mikulkovi, MBA, a Tomáši Teniakovi v něm je přičítáno, že „po předchozí dohodě se spoluobviněnými M. T. rozhodujícím způsobem organizovali a zastřešili společně páchanou trestnou činnost, přičemž se takto podíleli i na zastření faktického původu převáděných peněz, z nichž i inkasovali hotovost, kterou Tomáš Teniak osobně přebíral nejméně od Daniela Mikulky, Tomáše Klímy a M. T.“.

Uvedené vymezení skutku, byť toto bylo formulačně nešťastně spojeno s vymezením skutku, v němž byly zahrnuty zákonné znaky zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, obstojí i ve světle závěrů z obviněným Teniakem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 5 Tdo 591/2021. Lze dovodit, že v rozhodnutí prvoinstančního soudu, jímž byli obvinění odsouzeni také za uvedený zločin legalizace výnosů z trestné činnosti, bylo dostatečně postaveno najisto, za jaké konkrétní jednání byli obvinění při této právní kvalifikaci postiženi. Nelze souhlasit s tím, že by z výroku rozsudku prvoinstančního soudu vůbec nevyplývalo, jakým jednáním se jednotliví obvinění na legalizaci finančních prostředků měli podílet, že by nebylo možno dovodit, kdo a z bankovních účtů jakých subjektů vybíral hotovost, kdo a komu ji předával, kdo inkasoval. Přitom toto jednání není dost dobře zaměnitelné s jiným jednáním, a to ani s tím protiprávním jednáním, které bylo rovněž popsáno ve skutkové větě a v němž bylo shledáno spáchání uvedeného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.

O porušení zákazu dvojího přičítání vyplývajícího z principu ne bis in idem podle čl. 40 odst. 5 Listiny, kde je zakotvena zásada nebýt stíhán (a potrestán) dvakrát v téže věci, nelze uvažovat, když nemohlo dojít k naplnění prvku idem z uvedené zásady (tzn. totéž, týž skutek, týž trestný čin). Jednání spočívající v zastírání původu věci pocházející z trestné činnosti bylo i v projednávaném případě novým a zcela jiným skutkem, který není totožný s původním daňovým trestným činem, z něhož je výnos z trestné činnosti získáván (resp. je získána věc, která se stane posléze předmětem zastírání původu, tedy legalizace výnosu z trestné činnosti). Šlo o novou navazující trestnou činnost spáchanou novým skutkem (bez ohledu na zvolené formulace v jeho popisu a formální členění popisu skutku), kdy se jako vícečinný, tj. reálný, souběh dvou trestných činů postihuje jak původní trestná činnost, z níž výnos pochází, tak navazující trestná činnost spočívající v zastírání původu.

Ohledně námitky obviněného Teniaka o porušení zákazu dvojího přičítání pak lze poznamenat, že není zcela zřejmé, jak byla dovolatelem přesně myšlena. Zákaz dvojího přičítání se neuplatní ani tehdy, pokud by byl posuzován souběh jednočinný, u něhož je třeba zvažovat pravidla o vyloučení jednočinného souběhu z důvodu speciality, subsidiarity či faktické konzumpce. V případě souběhu trestných činů se zákaz dvojího přičítání neuplatňuje.

Obvinění uplatnili též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pakliže dovolatelé namítli, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. zjevného (extrémního) nesouladu, nelze s nimi ani v jednom případě souhlasit. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Taková situace však přes nesouhlas dovolatelů v posuzovaném případě, při vyhodnocení napadeného rozhodnutí v návaznosti odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu a zde uvedený obsah provedených důkazů, v žádné variantě zjevných vad v procesu hodnocení důkazů nenastala.

Podle názoru státního zástupce všechna podaná dovolání k takovému konstatování zásadních vad ve způsobu zjištění skutkového stavu podklad neposkytují. Podstatou námitek obviněných je prostý nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů ze strany soudů. V souladu se způsobem své dosavadní obhajoby – jež se u každého z obviněných v jistých jednotlivostech (vycházejících z jejich postavení ve společně páchané trestné činnosti) lišila, o tom, že důvodem jen dočasného zapojení společnosti BEZ H2O do obchodování byla ekonomická stabilizace společnosti TENA OIL CZ a zajištění logistických a skladovacích služeb, o provádění výkonu běžné účetní činnosti, případně o provádění pouze zákonné inkasní činnosti na podkladě běžných příkazních smluv – dovolatelé usilují o takové přehodnocení ve věci provedených důkazů, aby docílili závěru o své nevině, minimálně za použití zásady in dubio pro reo.

Jen na podkladě stručného odkazu na selektivně vybrané důkazy (např. výpovědi samotných obviněných Teniaka a Mikulky, především pak na obsah zajištěné a znalecky zkoumané whatsappové komunikace), bez bližšího upřesnění jejich konkrétního obsahu, jež by snad měl být soudy extrémně vadně interpretován, obvinění odmítají skutková zjištění soudu prvního stupně. Výhrady dovolatelů neodpovídají skutečnému důkaznímu podkladu, jak byl vyjádřen v odůvodnění rozhodnutí obou soudů (především však v rozsudku prvoinstančního soudu), ani situaci, na niž první alternativa skutkového dovolacího důvodu podle písm. g) dopadá.

Obviněný Tomáš Teniak v dovolání argumentuje ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu. Dovolatel však neuvádí žádnou argumentaci, o níž by bylo možno skutečně opřít závěr o nepoužitelnosti závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Zdeňka Jelínka. Dovolatel pouze na podkladě vybrané pasáže z výslechu znalce vznáší domněnku, že zřejmě došlo k postupu nikoliv v souladu se správnými metodickými postupy při práci s tímto druhem stop. Znalec sice skutečně při svém výslechu konstatoval nespokojenost se spoluprací s policejním orgánem, která ovšem vyplývala především ze špatné zkušenosti v komunikaci s policejním orgánem, zčásti ovlivněné rozsahem znalecké činnosti, který neodpovídal původnímu zadání, z časově nesplnitelného požadavku na termín vypracování posudku a zčásti i ze způsobu předání zkoumaných podkladů. Současně ale znalec potvrdil standardní postup při vypracování znaleckého posudku a správnost jeho závěrů. Zjištění o nepořádku (zbytcích jídla) v předávaných pytlích, o ojedinělém omylu v popisu obsahu obalu či o dílčím poškození jednoho bezpečnostního obalu z jinak desítek předaných nemůže indikovat kompletní procesní nepoužitelnost či nesprávnost znaleckého posudku. Poznamenává-li dovolatel, že po právní moci odsuzujícího rozhodnutí, a přitom více jak dva roky po akcentovaném výslechu znalce v hlavním líčení, nechal zadat vypracování nového znaleckého posudku, je nutno oponovat, že takový důkaz pochopitelně nemohly mít při hodnocení důkazů soudy nižších stupňů k dispozici, a také podotknout, že důkazy se v dovolacím řízení zpravidla neprovádějí (§ 265r odst. 7 tr. ř.).

Obvinění s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítají rovněž existenci tzv. opomenutých důkazů. Z dovolání očividně vyplývá, že v určitém rozsahu obvinění nesprávně považují za opomenuté ty důkazní návrhy, jejichž neprovedení prvoinstanční soud dostatečně podrobně zdůvodnil. Za takové situace nelze hovořit o nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Jinými slovy řečeno, podmínky dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou být splněny jen na podkladě toho, že dovolatel nesouhlasí s konkrétním a kvalifikovaně podaným zdůvodněním toho, proč soud konkrétní důkazní návrh odmítl provést.

Právě tak tomu je v případě důkazních návrhů, k nimž se vztahuje odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu, konkrétně v jeho bodu 231. Ohledně neprovedení obsahu externího disku k požadavku obviněné S. T. tato dovolatelka uplatňuje námitku opomenutého důkazu k takovému důkaznímu návrhu, jehož provedení nebylo bez odpovídající součinnosti obviněné technicky možné a tuto součinnost obviněná tak, aby nehrozilo zničení důkazu, neposkytla. Vysvětlení v odůvodnění obou soudních rozhodnutích v tomto ohledu je zcela dostatečné. Za takové situace pochopitelně nelze hovořit o nedůvodně neprovedeném navrhovaném podstatném důkazu.

Podle názoru státního zástupce lze to samé uvést k požadavku na doplnění výslechu obviněného Mikulky před odvolacím soudem. V napadeném rozhodnutí je poměrně podrobně uvedeno, proč odvolací soud nepřistoupil k opakování důkazu. Současně je nutno zdůraznit, že výslech obviněného v řízení řádně proveden byl, přičemž obviněnému byl poskytnut značný prostor k vyjádření, takže se v případě výpovědi obviněného a požadavku na její doplnění nemůže ani jednat o důkaz neprovedený. Argumentuje-li dovolatel tím, že nebyl soudem na obsah whatsappové komunikace dotazován, nutno poznamenat, že výpověď obviněného podle trestního řádu neprobíhá jen ve formátu otázka soudu – odpověď vyslýchané osoby. V případě obviněného je mu dána možnost, aby se sám vlastními slovy k obvinění podrobně vyjádřil, zejména souvisle vylíčil skutečnosti, které jsou předmětem obvinění, uvedl okolnosti, které obvinění zeslabují nebo vyvracejí, a nabídnul o nich důkazy. Otázky mohou být obviněnému kladeny jen k doplnění výpovědi. Obsah zachycené whatsappové komunikace pak obviněnému měl být znám, neboť tento důkaz byl opatřen v přípravném řízení a po skončení vyšetřování bylo obviněnému i jeho obhájci umožněno spis prostudovat. Při výslechu měl tudíž zcela dostatečný prostor se i k jejímu obsahu vyjádřit.

Nedůvodně neprovedeným navrhovaným a podstatným důkazem nemůže být ani obsah trestního spisu vedeného v jiné trestní věci, byť ve věci případně v určité míře personálně propojené s osobami obviněných. I s tímto návrhem se prvoinstanční soud vypořádal ve svém rozsudku a odvolací soud neměl na tomto přístupu důvod nic měnit. Především by ovšem mělo platit, že v případě vyšetřovacího spisu v jiné trestní věci, v níž jsou opatřovány (před soudem ani dosud neprovedené) důkazy k jinému skutku určenému místně, časově, personálně, a tedy i způsobem jednání, nelze dovodit dovolacím důvodem podle písm. g) vyžadovaný užší vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků toho trestného činu, který je soudy posuzován v nyní projednávané věci. Pro tu by nemělo být směrodatné, že se případně někteří z nyní odsouzených členů organizované zločinecké skupiny mohli dopouštět (v jiné trestní věci je řízení ve fázi vyšetřování) obdobné daňové trestné činnosti se zapojením jiných obchodních společností do uměle vytvořeného řetězce firem a s částečně odlišným personálním složením organizované skupiny. Takové zjištění rozhodně nemá potenciál vyvrátit důkazně podložená zjištění o účasti společnosti TENA OIL CZ na trestné činnosti spočívající ve zkrácení daně v nyní projednávané věci.

Jde-li o požadavek na provedení zprávy o daňové kontrole jako listinného důkazu, nutno poznamenat, že takové doplnění odvolání z 19. 12. 2023 nebylo státnímu zastupitelství v kopii předloženo, nicméně z protokolu o veřejném zasedání o odvolání vyplývá, že návrh na provedení dokazování nějakými zprávami finančního úřadu vznesen byl. Lze tak spíše v obecné rovině uvést, že prvoinstanční soud měl při zjišťování skutkového stavu krom jiných důkazů možnost čerpat i z množství listinných podkladů předložených finančními úřady, aby mohl věc náležitě posoudit. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i odvolací soud, když vyhodnotil provedené dokazování odpovídající rozsahem požadavkům ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., aby následně zmínil i ony zprávy finančních úřadů. Je tedy opodstatněné se domnívat, že doplnění důkazního podkladu o další zprávu finančního úřadu by bylo důkazem dokládajícím skutečnosti, které soudům byly známy z jiných důkazů ve věci již k průběhu daňového řízení provedených.

Chybějící nebo nedostatečné odůvodnění odmítnutí návrhu strany trestního řízení na doplnění dokazování nelze bez dalšího považovat za případ tzv. opomenutých důkazů. Podstatné musí být zjištění, že k prokázání skutkového stavu soud provedl jiné důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného. To platí i stran případného výslechu svědka R., přičemž lze vyslovit pochybnost, zda vůbec obvinění takový návrh na provedení důkazu v průběhu hlavních líčení skutečně vznesli a tento nezůstal uveden jen v návrhu v obžalobě. O zapojení jmenované osoby do obchodního modelu a o jeho konkrétních krocích z pozice účetního společností FrMall Grade s.r.o. a ARLO s.r.o. nicméně dostatečně vypovídají jiné ve věci provedené důkazy, záznamy telekomunikačního provozu a odposlechy telefonních hovorů F. R., protokol o sledování a záznam o sledování kancelářských prostor, které užívali dovolatelé, daňová přiznání společnosti ARLO s.r.o. podaných na základě plné moci právě F. R.

Za určitých okolností lze za opomenutí důkazu považovat i případy, kdy určitý podstatný důkaz sice byl v řízení proveden, ale zůstal nehodnocen a soud se jím při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. nezabýval. Nutno přiznat, že ve svém rozsudku prvoinstanční soud nevěnoval pozornost závěrům vypracovaným společností BDO ZNALEX, s.r.o., jež následně prezentoval znalec Ing. Lukáš Křístek u hlavního líčení. Tuto vadu ovšem napravil odvolací soud, když se v konfrontaci s těmito důkazy přiklonil ke správnosti závěrů znalce Ing. Ondřeje Buriana, tak jak byly vyhodnoceny soudem prvního stupně. Současně je nutno dovolatele poopravit v tom, že společnost BDO ZNALEX, s.r.o., rozhodně nelze označovat za znalecký ústav (§ 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech).

S ohledem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění uplatnili především námitky stran absence úmyslného zavinění. Pokud ovšem je podstatou námitek, že z dokazování nevyplynulo, že by byli informováni o fungování společností zapojených do údajného fiktivního řetězce, jde de facto toliko o rozporování učiněných skutkových zjištění, která byla soudy prvního a druhého stupně dovozena na základě provedeného dokazování. Je totiž zřejmé, že zainteresované obchodní společnosti se zbožím vykazovaným v daňových dokladech společnosti BEZ H2O vzhledem ke své nečinnosti nemohly obchodovat, přičemž ani nedisponovaly odpovídajícími objemy peněžních prostředků, které se v řetězci firem fakticky točily nezávisle na vykazovaném obchodování. Z provedeného dokazování včetně obsahu oné whatsappové komunikace vyplynulo, že obvinění si museli být vědomi skutečnosti, že začlenění společnosti BEZ H2O do obchodního modelu při obchodování mezi Slovenskem a Českou republikou je jen účelové a že vlastní obchodování společnosti BEZ H2O je z podstatné části toliko fiktivní. Pokud se na něm obvinění každý svou měrou podíleli, nelze si takové jednání vyložit jinak, než že se jednalo o cílenou snahu o zkrácení DPH, které umožňovalo obohacování jednotlivých obviněných po vyvedení finančních prostředků z bankovních účtů společností do řetězce zapojených, přičemž uvedené jednání by bez aktivní činnosti či alespoň vědomí obviněných možné nebylo.

Obviněná S. T. své odsouzení považuje za nesprávné z důvodu porušení právní zásady ne bis in idem. Nutno podotknout, že argumentace obviněné je značně nejasná, jelikož nebyla dvakrát ani stíhána ani potrestána. Namítá údajnou nemožnost použití ustanovení § 107 tr. zákoníku pro kolizi s ustanovením § 216 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku z důvodu stejného kvalifikačního znaku. Obviněná se ovšem zjevně plete, pokud tvrdí, že uvedená kvalifikovaná skutková podstata obsahuje přitěžující okolnost spáchání činu členem organizované zločinecké skupiny. Kvalifikační znak zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti ve znění účinném do 31. 1. 2019 spočívá v tom, že pachatel získá činem pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Posouzení zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, jako zločinu spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku je přípustné a rozhodovací praxí již také potvrzené.

Zdůrazňuje-li obviněná, že v obchodních společnostech vykonávala toliko činnost spočívající v plnění běžných účetních povinností a úkolů, přičemž byla označena za jakýsi mozek či strůjce daňové trestné činnosti jen pro své odborné znalosti, jedná se o prosté opakování obhajoby, jež ovšem neodpovídá těm skutkovým zjištěním, jež byla předmětem právního posouzení.