6 Tdo 811/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 811/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 811/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.811.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skutkové vady a vady dokazování Dovolání Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 předpisu č. 141/1961 Sb. § 265l odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. § 265b odst. 1 písm. g) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 811/2025-388 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný T. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 138/2025-334, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 99/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 138/2025-334, jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 2 T 99/2024-271, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále „soud prvního stupně“ nebo „soud“) ze dne 11. 3. 2025, č. j. 2 T 99/2024-271, byl obviněný T. K. (dále jako „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že: dne 24. 11. 2023 v době kolem 17:30 hod. v Brně na rohu XY náměstí a XY poblíž zde umístěného dětského kolotoče v přítomnosti desítek dalších osob po předchozí slovní rozepři mezi K. W., narozenou XY, a H. B., narozenou XY, který vygradoval vzájemným strkáním, se do celého konfliktu vložil obžalovaný T. K., který začal rukama strkat do K. W., načež poškozený J. W., narozený XY, na to reagoval tak, že rukama strčil do obžalovaného K., který se k poškozenému otočil a vychrstl poškozenému do obličeje horký obsah svého kelímku, a následně obžalovaný K. fyzicky napadl poškozeného W., a to tak, že třikrát ho udeřil pravou rukou do obličeje, následně uchopil poškozeného za bundu a prudce jej povalil na hranu kolotoče, a poté, co vstal a snažil se i on udeřit obžalovaného K., ten poškozeného opět třikrát udeřil rukou do oblasti obličeje, a poté, co se vzájemně uchopili, upadli na zem, aby po chvíli ze země vstali a celá situace se tak uklidnila, kdy celým výše popsaným jednáním poškozenému J. W. vzniklo zranění spočívající ve zhmoždění hlavy projevující se bolestivostí bez viditelného poranění, v krevní podlitině na pravém boku, v zlomenině 7. žebra vpravo ve střední čáře podpažní a ve zhmoždění zad projevující se bolestivostí bez viditelného poranění, tedy zranění lehká, neohrožující poškozeného na životě, které si vyžádalo lékařské ošetření, bez nutnosti hospitalizace, s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 3–4 týdnů, a to bolestivostí poranění, dodržováním klidového režimu a ztíženou pohyblivostí trupu, a tohoto jednání se dopustil přesto, že usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 3 ZK 42/2023, které nabylo právní moci dne 24. 3. 2023, bylo v jeho věci jako podezřelého ze spáchání mimo jiné přečinu výtržnictví podle § 358 odstavec 1 trestního zákoníku podle § 309 odstavec 1 trestního řádu per analogiam ve spojení s § 179c odstavec 2 písmeno g) trestního řádu schváleno narovnání. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, IČ: 47114304, se sídlem Vinohradská 25577/178, 130 00 Praha 3, škodu ve výši 6 150 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 138/2025-334, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 138/2025-334 (dále také „napadené usnesení“), napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě a dále podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Uplatněné námitky směřují jednak proti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jednak proti obsahu skutkových zjištění. 6. Na začátek uvádí, že sám státní zástupce během hlavního líčení konaného dne 19. 11. 2024 zpochybnil skutkový děj zachycený v obžalobě. 7. V rovině procesní pak obviněný namítá nepřezkoumatelnost a formalismus napadeného usnesení, neboť se odvolací soud nevypořádal s rozpory mezi skutkovými závěry a obsahem provedených důkazů, zejména kamerových záznamů, ani s vyjádřením státního zástupce učiněným v hlavním líčení. V této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013) a Ústavního soudu (nález ze dne 24. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 455/05). 8. Obviněný dále vytýká odvolacímu soudu, že odmítl přehrát kamerové záznamy, přestože na nich založil potvrzení skutkových závěrů soudu prvního stupně. Podle dovolatele byl tento postup v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 10. 7. 2024, sp. zn. 4 Tdo 443/2024; ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 8 Tdo 830/2023; ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 850/2022). Obdobně namítá nedostatečné vypořádání se s výhradami k výroku o náhradě škody (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 5 Tdo 454/2024; nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 1320/08). 9. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním obviněný tvrdí, že skutkový děj je v extrémním nesouladu s obsahem objektivních důkazů, zejména kamerových záznamů, které nebyly soudy řádně hodnoceny. Namítá, že jednal v nutné obraně podle § 29 tr. zákoníku, případně v putativní nutné obraně, kdy chránil svoje dítě v kočárku, na který měl napadnout a rozlít na něj svůj nápoj, když do něj poškozený strčil. Přičemž zde poukazuje na ignorování obhajobou předloženého znaleckého posudku z oboru sport, odvětví sport – provozování, specializace – sebeobrana, úpolové sporty, bojová umění, jenž má podle něj (pro jeho neprovedení formou výslechu znalce) povahu opomenutého důkazu. 10. Obviněný se v dovolání vyjadřuje také ke znaleckému posudku soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Uvádí, že soudy nesprávně interpretovaly jeho závěry o vzniku zranění, když označení obviněným popsaného mechanismu vzniku zranění za méně pravděpodobný vyložily jako jeho vyloučení, čímž podle něj došlo k deformaci důkazního významu posudku. 11. Na základě těchto skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud shledal podané dovolání přípustným a napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 8 To 138/2025-334, jakož i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 2 T 99/2024-271, zrušil a dále věc vrátil státnímu zástupci k došetření nebo Městskému soudu v Brně k novému projednání věci a rozhodnutí. 12. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvádí, že dovolací důvody odpovídají argumentaci obviněného pouze zčásti a že se s uplatněnými námitkami obviněného v podstatné části neztotožňuje. 13. Předně k tvrzenému projevu státního zástupce městského státního zastupitelství v hlavním líčení uvádí, že takové vyjádření nemá povahu důkazu ani žádného meritorního procesního úkonu a jedná se pouze o dílčí hodnotící stanovisko. 14. Dále se vyjádřil, že obviněný opakuje vlastní verzi skutkového děje a brojí proti hodnocení důkazů, což neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům. Zdůrazňuje, že kamerové záznamy byly provedeny v hlavním líčení v režimu § 213 odst. 1 tr. ř. a odvolací soud nebyl povinen je znovu přehrávat, neboť skutková zjištění nepřehodnocoval. 15. Námitku nutné obrany považuje státní zástupce za nedůvodnou, neboť ze skutkových zjištění soudů nevyplývá existence útoku ve smyslu § 29 tr. zákoníku. Zra