7 Tdo 1298/2011 — Nejvyšší soud

7 Tdo 1298/2011 citace  Právní věta:Skutek, který byl spáchán za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a o němž se rozhoduje již za účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, může být posouzen jako trestný čin jen tehdy, když naplňuje zákonné znaky určité skutkové podstaty podle obou těchto zákonů. Jestliže jím měl být spáchán trestný čin, jehož subjektivní stránka vyžaduje zavinění z nedbalosti (§ 5 tr. zák., § 16 tr. zákoníku), přičemž podle trestního zákoníku musí jít o hrubou nedbalost (§ 16 odst. 2 tr. zákoníku), lze skutek posoudit jako trestný čin jen tehdy, když soud vyvodí u obviněného (pachatele) hrubou nedbalost. To platí i tehdy, pokud soud v takovém případě nakonec dospěje k závěru, že při posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti zákona (§ 16 odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 1 tr. zákoníku) není pro pachatele příznivější použití trestního zákoníku a že čin je třeba kvalifikovat podle trestního zákona. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:26. 10. 2011 Spisová značka:7 Tdo 1298/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1298.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost Nedbalost Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 tr. zákoníku § 16 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 11. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:54 / 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 1298/2011-21 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2011 dovolání obviněného J.  M.,  proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 14 To 103/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 13 T 158/2006 a rozhodl  t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se  z r u š u j í  usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 14 To 103/2011, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 13 T 158/2006, ve výroku, jímž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák., a ve výroku, jímž bylo podle § 24 odst. l tr. zák. upuštěno od potrestání obviněného J. M. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře  p ř i k a z u j e ,  aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 13 T 158/2006, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) s tím, že podle § 24 odst. l tr. zák. bylo upuštěno od jeho potrestání. V další části rozsudku byl obviněný J. M. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestné činy neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. l tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. Kromě toho bylo rozsudkem rozhodnuto také ohledně obviněných M. S. a P. Š. Jako trestný čin poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 184 tr. zák. posoudil Okresní soud v Táboře skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. M. dne 13. 1. 2005 kolem 12,30 hodin na účelové komunikaci v katastru obce Z. L., okr. T., od areálu obchodní společnosti Čepro, a.s., ve směru k silnici č. I/19 řídil osobní automobil, před železničním přejezdem nerespektoval dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě!“, nezastavil, bez dalšího vjel na přejezd v době, kdy jím projížděl osobní motorový vlak č. Os 18406, a přední částí automobilu narazil do středu motorového vlaku, v němž cestovalo 10 lidí včetně posádky. Odvolání obviněného J. M., podané proti odsuzujícímu výroku o vině, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 14 To 103/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Obviněný J. M. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. e), g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. obviněný uplatnil s námitkami v tom smyslu, že jeho trestní odpovědnost byla se zřetelem k trestnímu zákoníku účinnému od 1. 1. 2010 promlčena a že jeho trestní stíhání tudíž bylo podle § 11 odst. l písm. b) tr. ř. nepřípustné. Obviněný v této souvislosti poukázal na dobu mezi 13. 9. 2007 a 13. 1. 2011, jejímž uplynutím byla promlčena jeho trestní odpovědnost. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, v nichž vyjádřil názor, že skutek měl být posouzen podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 a že z hlediska tohoto trestního zákoníku skutek není žádným trestným činem. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. obviněný spojil s předcházejícími dovolacími důvody. Obviněný J. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a jeho se týkající odsuzující část rozsudku Okresního soudu v Táboře. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části, v níž se opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. Podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Podle námitek obviněného bylo trestní stíhání nepřípustné z důvodu uvedeného v § 11 odst. l písm. b) tr. ř., tj. proto, že bylo promlčeno. Tento názor obviněný vyvozoval z úpravy promlčení trestní odpovědnosti, jak je zakotvena v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010. S tímto názorem se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Pokud by bylo namístě, aby soudy posuzovaly skutek podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., přicházelo by v úvahu posoudit ho jako přečin poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti podle § 277 odst. l tr. zákoníku, u něhož délka promlčecí doby činí podle § 34 odst. l písm. e) tr. zákoníku tři léta. Vezme-li se zřetel na to, že podle § 34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje jen těmi úkony, které jsou v tomto ustanovení výslovně uvedeny, pak z těchto úkonů je v posuzované věci relevantní vyhlášení odsuzujícího rozsudku. V tomto ohledu vyvstává období mezi vyhlášením dřívějšího odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 6. 2007 (nikoli ze dne 13. 9. 2007, jak mylně uvedl obviněný), zrušeného později usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 14 To 307/2007, a vyhlášením nového odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 13. 1. 2011. Přesto uplynutí doby mezi 21. 6. 2007 a 13. 1. 2011 není důvodem pro závěr, že trestní odpovědnost obviněného byla promlčena. Nelze totiž pominout, že před účinností trestního zákoníku běžela tříletá promlčecí doba stanovená v § 67 odst. l písm. d) tr. zák., která byla podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. několikrát přerušena, a to vyhlášením usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –  pobočka v Táboře ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 14 To 307/2007, a nařízením hlavního líčení na 9. 4. 2009 a na 26. 11. 2009. Podle § 67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčecí doba přerušovala jak sdělením obvinění, tak všemi úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele následujícími po sdělení obvinění. I když podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 uvedené úkony již nepřerušují promlčecí dobu, neznamená to, že se tím odstraňuje účinek úkonů, které podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 promlčecí dobu přerušovaly. Tento účinek zůstává trestním zákoníkem nedotčen. Význam účinnosti trestního zákoníku je v tom, že se podle něj určí délka promlčecí doby, a že pokud promlčecí doba běží i po 1. 1. 2010, jsou z hlediska jejího přerušení rozhodné jen ty úkony, kterým trestní zákoník tento účinek přiznává. Trestní zákoník však neanuluje přerušení promlčecí doby, pokud běžela před 1. 1. 2009 a byla přerušena úkony, kterým tento účinek přiznával trestní zákon účinný do 31. 12. 2009. Tento právní názor Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil, např. v usnesení ze dne 28. 7. 2010, s