8 Tdo 1076/2023 – Nejvyšší soud

8 Tdo 1076/2023-499 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání obviněného O. L., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 143/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 T 185/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 3 T 185/2022, byl obviněný O. L. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 8. 6. 2022 v 9:17 hodin v prostoru tříramenné křižovatky silnice č. XY (ulice XY), v km XY, a místní pozemní komunikace (ulice XY), ve směru jízdy od obchodního domu XY v ulici XY k silnici č. XY, v katastru města XY, okres XY, se jako řidič nákladního automobilu tovární značky Volvo FH, RZ: XY, s připojeným návěsem tovární značky Umikov, RZ: XY, v rozporu s ustanoveními § 4 písm. a), písm. b) a § 5 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákona o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 361/2000 Sb.“) nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, své chování nepřizpůsobil dopravně technickému stavu pozemní komunikace a situaci v provozu na pozemních komunikacích, neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem, užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, neboť pro závadu v technickém stavu, spočívající v absenci zrcátka pro nepřímý pohled třídy VI, ohrožovalo bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a před vyznačeným přechodem pro chodce se řádně nepřesvědčil, zda se na něm nebo v jeho blízkosti nenachází chodec, kterému byl povinný dát přednost, když v důsledku nedostatečné pozornosti a absence zrcátka pro nepřímý pohled třídy VI přehlédl chodkyni J. B., nar. XY, která po přechodu pro chodce přecházela ulici XY, z pohledu O. L. zprava doleva, pokračoval v jízdě a při odbočování vlevo na silnici č. XY narazil přední částí vozidla Volvo FH do J. B., načež tato byla vozidlem smýkána a poté přejeta předním pravým kolem, čímž utrpěla polytrauma (poranění více pro život důležitých orgánů), na jehož následky na místě nehody zemřela. 2. Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v částce 90.000 Kč (180 denních sazeb ve výši jedné denní sazby 500 Kč) a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu byly stanoveny splátky ve výši 7.500 Kč měsíčně. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako odvolací soud usnesením ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 4 To 143/2023, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 4. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, protože předcházející trestní řízení bylo nedůvodné a v rozporu se základními principy, které ho ovládají. Napadená rozhodnutí a jejich odůvodnění považoval za nejasná, nelogická a nepřesvědčivá, protože soudy v souladu s procesními předpisy náležitě nezjistily skutkový stav věci, a odvolací soud ani soud prvního stupně se objektivně nevypořádaly se všemi důkazy v souladu se zákonnými ustanoveními a ustálenou judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 1711/2020). Proto nesprávně dospěly k závěru, že obviněný zavinil nehodu tím, že se nepřesvědčil, zda je někdo na přechodu nebo v jeho blízkosti a zároveň použil vozidlo, které nemělo zrcátko pro nepřímý pohled. Soud prvního stupně se nevypořádal ani s navrženými důkazy a výpovědí obviněného nebo se znaleckým posudkem z oboru dopravy. 5. Podle obviněného je třeba jeho výpověď považovat za věrohodnou, protože je podporována svědeckými výpověďmi i znaleckým posudkem z oboru dopravy. Vozidlo, které řídil, splňovalo podmínky technické kontroly, a pokud mu chybělo předmětné zrcátko, nevšiml si jeho ztráty, k níž mohlo dojít během práce v lese v předchozích dnech, a jeho ztrátu nemusel zaregistrovat, a proto odmítá závěr soudu, že použil vozidlo, které mělo technickou závadu, neboť v době výjezdu na něm tato závada nebyla. Připomněl, že i kdyby tuto závadu v době jízdy zjistil, mohl vozidlo používat dalších 30 dnů, do kdy je povinen ji odstranit, aniž by se dopustil přestupku. 6. Výhrady obviněný vznesl i proti závěru soudů, že se choval neohleduplně a neukázněně, protože i tuto skutečnost považoval za vyvrácenu znalcem, který uvedl, že chování obviněného nevykazovalo žádné nestandardní projevy. Soudy však na tento jeho závěr nehleděly, čímž se dopustily deformace důkazů ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/1997, protože nerespektovaly ani jeho výpověď, že když přijížděl ke křižovatce, nikdo tam nebyl, rozhlédl se ještě jednou a vyjel na přechod, díval se doleva a doprava a dával přednost vozidlům. Kromě uvedeného obviněný poukázal i na výhled omezený porostem nacházejícím se od prodejny kolem chodníku, jenž je zřejmý i podle fotografie ve znaleckém posudku, kde je patrné, že dosahuje do výšky oken prodejny, tj. více jak 2 m. Proto pokus, který udělal znalec se zelení ve výšce 1,4 m není přesný a nelze z něj vycházet. Uvedené zjištění má vliv na výhledové možnosti obviněného, a tedy i včasné spatření chodkyně, která měřila 174 cm, šla o holi a byla dopředu ohnutá, jak vypověděl svědek L. S., což byl řidič vozidla, kterému obviněný na křižovatce dával přednost, a poškozenou viděl. Podle znalce v době, kdy poškozená vstoupila na přechod, bylo vozidlo obviněného již přední nápravou na přechodu, protože kdyby bylo dál, tak by poškozenou viděl s tím, že z psychologického hlediska je důležitá i doba, která uplyne, když se řidič rozhlíží doprava a doleva (uplyne asi 2,5 s), což mohlo mít vliv na zpozorování chodkyně, která se pohybovala rychlostí 1,5 m/s. To je okamžik, ve kterém mohla vstoupit do oblasti zakrytého výhledu, což z technického hlediska vysvětluje, proč ji neviděl. Nic proto nesvědčí o tom, že by se dovolatel nechoval obezřetně. 7. Vyšetřovací pokus provedený Policií České republiky rovněž není podle obviněného možné považovat za věrohodný důkaz, protože při něm nebyl přítomen znalec z oboru dopravy a bylo použito jiné vozidlo s jinými výhledovými možnostmi a řidič byl asi o hlavu vyšší než obviněný. Tuto vadu nebylo možné odstranit tím, že soud dosadil na uvedené parametry jiné hodnoty a žádal od znalce, aby potvrdil, že jde o stejné výhledové možnosti, jako měl obviněný při dopravní nehodě, což je postup, který rovněž svědčí o deformaci tohoto důkazu. 8. Obviněný se neztotožnil se závěry soudů o své vině i proto, že to byla poškozená, která si svým chováním zranění a smrt přivodila, protože hrubě porušila § 54 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., což soud prvního stupně zcela pomíjí s tím, že poškozená měla absolutní právo na přechod vkročit kdykoliv, s čímž se neztotožnil odvolací soud, protože chodci na přechodu absolutní právo nemají. Soudy se neřídily ustálenou judikaturou a nebraly do úvahy zachování příčinného vztahu mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, a to ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 8 Tdo 727/2017, z něhož plyne, že význam pro posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem může mít pečlivé zjištění m