8 Tdo 1239/2016 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1239/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2017 Spisová značka:8 Tdo 1239/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1239.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Délka trestního řízení Promlčení trestního stíhání Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 329 odst. 1a,2 písm. b,e,f) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1239/2016-59 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 11 To 233/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 136/2012, a za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 11 To 233/2016, zrušuje. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 2 T 136/2012, byl obviněný R. P. uznán vinným zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e), f) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (správně ve znění účinném do 30. 11. 2011, dále též jen „tr. zákoník“). Za to byl podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené P. Š. a M. P. se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy v penězích odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obviněný i státní zástupce ve prospěch obviněného. Obviněný zaměřil odvolání proti výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům, státní zástupce namítl, že obviněný byl uznán vinným útokem ze dne 8. 6. 1952, ačkoliv pro něj nebylo zahájeno trestní stíhání, a vytkl také nepřesné označení trestního zákona, který byl ve věci aplikován, správně mělo být uvedeno, že byl užit trestní zákoník ve znění účinném do 30. 11. 2011. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 11 To 233/2016, byl podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a zastaveno trestní stíhání obviněného R. P. pro skutek spočívající v tom, že „ve funkci předsedy Místního národního výboru T., tehdejší okres N. S., do které byl zvolen dne 8. 6. 1952, tedy v postavení úřední osoby, v souvislosti s celostátně organizovanou perzekucí soukromě hospodařících rolníků, označovaných státními orgány a orgány KSČ za vesnické boháče a se záměrem učinit opatření proti poškozenému K. H. a jeho rodině, coby představitelům potencionálních nepřátel v budování socialismu na vesnici, a ačkoliv věděl, že poškozený nemá reálnou možnost se těmto opatřením bránit při využití standardních právních prostředků, nejprve inicioval vydání výměru MNV T. ze dne 2. 8. 1952, jímž byl uvalen nucený pacht na zemědělskou usedlost poškozeného rolníka K. H., a to na obytné budovy ve T., hospodářské budovy náležející k tomuto objektu, veškerý živý a mrtvý inventář a zásoby a na všechny pozemky; a následně dne 15. 11. 1952 podepsal výměr MNV T. č. j. III-46-1952, kterým v rozporu s tehdy platným zákonem o hospodaření s byty č. 138/1948 Sb. ze dne 28. 4. 1948, konkrétně pak s ustanovením § 3 odst. 2 tohoto zákona zrušil užívací právo poškozeného K. H., k bytu v domě v obci T., který byl vlastnictvím poškozeného, a aniž by byly splněny podmínky uvedené ve vyhlášce č. 1152 Ú. l., která byla prováděcím předpisem zákona o hospodaření s byty, a současně nad rámec ustanovení § 2 odst. 1 téhož zákona přikázal, aby se poškozený K. H. spolu se svojí manželkou M. H. a třemi nezletilými dětmi, „KOPRETINOU“*), „FIALKOU“*) a „PIVOŇKOU“*), na své vlastní náklady s pouhou částí osobního majetku přestěhovali do předem určeného bytu v objektu Československých státních statků L., do provozovny Ž., tehdejší okres H., kde byli nuceni žít v nevyhovujících hygienických, zdravotních a pracovních podmínkách ve dvou místnostech bez přívodu vody, topení a WC, takže došlo k podlomení zdraví obou rodičů, jakož i ke zhoršení psychického stavu celé rodiny, přičemž uvedený stav trval až do roku 1962, kdy se rodina přestěhovala do N., přičemž v rámci výměru MNV T. ze dne 15. 11. 1952 poškozenému K. H. a jeho rodinným příslušníkům uložil, že přestěhovat mohou pouze bytové zařízení včetně svršků, avšak nikoliv majetek, který byl zajištěn a sepsán při předávání hospodářství do nuceného pachtu JZD ve T., a v důsledku takto stupňovaného ekonomického tlaku byl poškozený trvale zbaven podstatných práv vlastníka, spočívajících v právu držet a užívat, čímž poškozenému způsobil škodu ve výši nejméně 277 251 Kč odpovídající hodnotě všech movitých věcí ve vlastnictví poškozeného, na něž byl uvalen nucený pacht k datu 2. 8. 1952, a dále škodu ve výši nejméně 621 980 Kč odpovídající celkové hodnotě rodinného domu ve T. a všech pozemků a dalších nemovitostí (zřejmě nesprávně uvedeno povinností) ve vlastnictví poškozeného, na něž byl uvalen nucený pacht k datu 2. 8. 1952“. 3. Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud věc neprojednává poprvé. Na základě prvního dovolání tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1119/2010, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 11 To 90/2010, a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 1 T 91/2009, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. státnímu zástupci přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Označeným usnesením Krajského soudu v Praze byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 1 T 91/2009, kterým bylo trestní stíhání obviněného podle § 188 odst. 1 písm. c), § 172 odst. 1 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno pro zde popsaný skutek, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon. Na obviněného byla znovu dne 25. 7. 2012 u Okresního soudu v Rakovníku podána obžaloba pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), e) a f) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. 10. 2014, č. j. 2 T 136/2012-747, byl k odvolání obviněného i státního zástupce usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2015, č. j. 11 To 50/2013-782, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Po vrácení věci soudu prvního stupně došlo ve složení senátu ke změně předsedkyně senátu a podle § 219 odst. 3 tr. ř., poněvadž nebylo možno přečíst podstatný obsah protokolu o hlavním líčení (viz prohlášení obhájce obviněného č. listu 807), bylo hlavní líčení provedeno znovu. Ve věci bylo následně rozhodnuto již dříve zmiňovaným odsuzujícím rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 3. 2016, č. j. 2 T 136/2012-934, který byl dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, č. j. 11 To 233/2016-967, zrušen a trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný ve výroku usnesení zastaveno. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, sp. zn. 11 To 233/2016, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni (dále jen „odvolací soud“), podal nejvyšší státní zástupce v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť měl za to, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, a současně že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním