8 Tdo 1395/2012 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1395/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 3. 2013 Spisová značka:8 Tdo 1395/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.1395.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pokus trestného činu Příprava k trestnému činu Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 5. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1395/2012-55 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. března 2013 dovolání obviněného Mgr. M. R., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 3 To 67/2012, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 89 T 173/2007, a rozhodl t a k t o :Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 3 To 67/2012, z r u š u j e . Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 89 T 173/2007, byl obviněný Mgr. M. R. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 60a odst. 1 tr. zák. za podmínek § 58 odst. 1 tr. zák. a podle § 60a odst. 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 48 měsíců a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen také peněžitý trest ve výměře 100 000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán (správně „nebyl ve stanovené lhůtě vykonán“), stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému L. J. škodu ve výši 510 000 Kč. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že: v období od měsíce září 2006 do 23. dubna 2007 v Brně a ve Věznici v K. v postavení obhájce odsouzeného L. J. v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. Nt 103/2006, o povolení obnovy řízení v trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 14/2001, v rámci kterého byl L. J. rozsudkem ze dne 30. 8. 2002, který nabyl právní moci dne 21. 1. 2003, odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody, který vykonával i ve Věznici v K., v rámci návštěv L. J. ve Věznici v K. ponechal poškozeného L. J. v domnění, že zařídí úspěšné povolení obnovy řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 14/2001, a v důsledku toho i propuštění L. J. z výkonu trestu odnětí svobody, a to zajištěním a ovlivněním svědků, kteří by v trestním řízení vypovídali ve prospěch L. J.; s L. J. se nejprve dohodl na předání částky 550 000 Kč, která mu byla předána prostřednictvím manželky poškozeného A. J. dne 14. září 2006 v prostorách advokátní kanceláře na třídě kpt. J. v B., kdy tato částka měla sloužit k ovlivnění svědků, kteří by měli v rámci řízení o povolení obnovy podat svědeckou výpověď, a to tak, aby vypovídali ve prospěch L. J., získanou částku 550 000 Kč však na ovlivnění svědeckých výpovědí nechtěl použít a ani nepoužil a ponechal si ji pro vlastní potřebu, poškozeného L. J. však utvrzoval v přesvědčení, že tato částka bude na zajištění a ovlivnění svědků použita, čímž poškozenému L. J. způsobil škodu ve výši 510 000 Kč, když mu později 40 000 Kč vrátil; následně nejpozději dne 20. března 2007 pojal myšlenku, že utvrdí poškozeného L. J. v tom, že v uvedené trestní věci činný soudce Vladimír Hendrych čeká na úplatek ve výši 1 000 000 Kč až 1 500 000 Kč, aby povolil obnovu řízení v trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. 29 T 14/2001, a propustil poškozeného L. J. na svobodu; poškozeného L. J. aktivně podporoval v tom, že ve věci činný soudce na úplatek čeká, za tímto účelem opakovaně s L. J. probíral různé nastalé procesní situace v trestní věci vedené před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci, sp. zn. Nt 103/2006, které svědčí pro to, že ve věci činný soudce na úplatek čeká, probíral varianty předání peněz, například přes bratrance poškozeného M. J. či prostřednictvím osoby B. B., o kterém tvrdil, že je se soudcem Vladimírem Hendrychem „na věci“ domluven, a zajistil číslo účtu na jméno L. H., které předal poškozenému L. J., na který měl poškozený peníze složit, dále poškozeného L. J. ubezpečoval v tom směru, že v případě složení částky 1 000 000 Kč až 1 500 000 Kč jako úplatek pro soudce Vladimíra Hendrycha bude obnova řízení vedená před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 14/2001 povolena a poškozený bude propuštěn na svobodu; obviněný však soudce sám ani prostřednictvím jiné osoby žádným způsobem nekontaktoval, nečinil žádné kroky vedoucí k nezákonnému ovlivnění trestního řízení s osobou B. B. či s jinou osobou, na uplacení soudce Vladimíra Hendrycha nebyl smluven a uplatit tohoto soudce nechtěl, peníze hodlal použít pro vlastní potřebu. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 3 To 67/2012, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Je třeba rovněž zmínit, že soudy obou stupňů byly při svém rozhodování již vázány právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 8 Tdo 1332/2009. Tímto usnesením Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 3 To 82/2009, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 89 T 173/2007, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Městskému soudu v Brně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Těmto zrušeným rozhodnutím však předcházela ještě další rozhodnutí. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 89 T 173/2007, byl obviněný nejdříve podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 Zt 219/2007-58, pro zde popsaný skutek, neboť uvedený skutek není trestným činem, a poškozený L. J. podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podaného v neprospěch obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 3 To 259/2008, podle § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Brně a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Podle § 253 odst. 1 tr. ř. bylo odvolání poškozeného L. J. zamítnuto. V řízení po přikázání věci Nejvyšším soudem nalézací soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 89 T 173/2007, znovu obviněného podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby a podle § 229 odst. 3 tr. ř. poškozeného L. J. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. I tento rozsudek byl k odvolání státního zástupce usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 3 To 405/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně. Dalším rozsudkem ze dne 31. 1. 2011, sp. zn. 89 T 173/2007, soud prvního stupně obviněného opět zprostil obžaloby, a to zčásti z důvodu podle § 226 písm. a) tr. ř., zčásti podle § 226 písm. b) tr. ř a shodně rozhodl o nároku poškozeného L. J. na náhradu škody tak, že jej podle § 229 odst. 3 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 3 To 171/2011, i tento rozsudek podle § 263 odst. 1 písm. b), tr. ř., § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stu