8 Tdo 1435/2011 — Nejvyšší soud

8 Tdo 1435/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1f 265b/1g 265b/1l 265b/1f 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:30. 11. 2011 Spisová značka:8 Tdo 1435/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:8.TDO.1435.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci Dotčené předpisy:§ 222 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 4. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 1435/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněných pprap. J. K., a obviněného stržm. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 31 To 338/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 24/2011, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 31 To 338/2011. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 2 T 24/2011, bylo podle § 222 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o postoupení věci Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje, neboť se nejednalo o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako kárné provinění. Jednalo se o skutek, který byl obžalobou kvalifikován jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a spočíval v tom, že obvinění J. K. a J. K. dne 3. 1. 2010 v Č.L. okolo 05.50 hodin v ulici P., poblíž křižovatky ulic s ulicí U., jako příslušníci Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Č. L., Oddělení hlídkové služby Č. L. při služebním zákroku proti J. J. B., nejprve vyběhl obviněný pprap. J. K. ze služebního vozidla a udeřil poškozeného J. J. B., který na hlídku hlasitě pokřikoval, pěstí ruky nad pravé obočí a následně J. J. B. stříkl do obličeje slzný sprej, svedl ruku za záda a strhl ho na zem, a poté mu nasadil služební pouta a opakovaně jej udeřil nezjištěným způsobem do zad, čímž J. J. B. způsobil tržnou ránu nad pravým obočím a tržnou ránu brady s nepravidelnými okraji, zhmoždění levé poloviny hrudníku a levé poloviny zad s následnou mikroskopickou hematurií (krví v moči), a poté mu obviněný pprap. J. K. pouta sejmul a předal J. J. B. pokutový blok na pokutu na místě nezaplacenou ve výši 1.000,- Kč z důvodu spáchaní přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a celému tomuto jednání nečinně přihlížel obviněný stržm. J. K., který obviněnému pprap. J. K. v takovém jednání nezabránil, sám si v průběhu zákroku na služebním stejnokroji otočil na suchý zip přilepené služební číslo z důvodu, aby ztížil svou identifikaci, poté z místa oba obvinění odjeli služebním vozidlem a v 7.00 hodin předali a ukončili službu, aniž by jakýmkoli způsobem použití donucovacích prostředků proti J. J. B. zadokumentovali či hlásili, přičemž hlášení provedli a záznamy o provedení úkonu vypracovali se zpožděním až dodatečně, přičemž obviněný stržm. J. K. jednal v rozporu s § 12 odst. 1 zák. č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (dále jen „zák. č. 273/2008 Sb.“), oba obvinění nesplnili povinnosti uložené jim podle § 57 zák. č. 273/2008 Sb., čl. 2, 3 písm. b), f) a čl. 5 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 136/2006 o použití donucovacích prostředků, a čl. 5 odst. 1 písm. c) bod 1 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 28/2009, v důsledku čehož byl poškozený J. J.B. nucen vyhledat lékařskou pomoc a byl hospitalizován v nemocnici v Č. L. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 31 To 338/2011 stížnost státního zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podanou proti shora uvedenému usnesení podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř. ve prospěch obviněných nejvyšší státní zástupce dovolání. Po shrnutí dosavadního průběhu trestního řízení vymezil dovolání tak, že jím brojí proti závěru odvolacího soudu o dosavadním neuplynutí promlčecí doby, v důsledku něhož postoupení věci považoval za správné. Dovolatel s odkazem na ustanovení § 222 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že postoupit věc jako kárné provinění lze jen tehdy, pokud od spáchání skutku neuplynula doba stanovená zvláštním předpisem, a stalo-li se tak, je třeba obviněného zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Dovolatel citoval definici kázeňského přestupku podle § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zák. 361/2003 Sb.“) a rovněž uvedl ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, které dopadá na osoby podléhající vojenské kázeňské pravomoci, příslušníci bezpečnostních sborů, jestliže se dopustily jednání, které má znaky přestupku. Poukázal též na ustanovení § 186 odst. 9 zák. č. 361/2003 Sb., podle něhož kázeňský trest za kázeňský přestupek lze uložit nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku, a nejpozději do jednoho roku, ode dne, kdy ke spáchání kázeňského přestupku došlo. Kázeňský trest za jednání, které má znaky přestupku, lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke spáchání přestupku; do běhu této lhůty se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. Dovolatel shrnul, že kárná odpovědnost příslušníka bezpečnostního sboru může být založena jednak spácháním kázeňského přestupku a jednak jednáním, které vykazuje znaky některého z přestupků podle zákona č. 200/1990 Sb., přičemž je režim zániku kárné odpovědnosti příslušníka bezpečnostního sboru v důsledku uplynutí doby ustanovení § 186 odst. 89 zák. č. 361/2003 Sb. upraven u každého z nich odlišně. V případě, že se příslušník bezpečnostního sboru dopustil jednání, které vykazuje znaky přestupku, se do jednoroční propadné lhůty pro uložení kázeňského přestupku plynoucí od spáchání přestupku nezapočítává doba, po kterou se pro týž skutek vedlo trestní řízení. Naproti tomu v případě kázeňského přestupku zákon č. 361/2003 Sb. neobsahuje žádné ustanovení, podle kterého by se jednoroční lhůta pro uložení kázeňského trestu prodlužovala, resp. neběžela po dobu probíhajícího trestního stíhání vedeného pro skutek, který kázeňský přestupek zakládá. Použití analogie nepřichází v úvahu, neboť by směřovala v neprospěch osoby, která se měla kázeňského přestupku dopustit. V případě kázeňského přestupku tak platí bezvýjimečně, že kázeňský trest musí být uložen v průběhu jednoroční objektivní lhůty od spáchání kázeňského přestupku. S ohledem na podstatu deliktního jednání obou obviněných mohlo být posouzeno jako kázeňský přestupek ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., nikoli jako jednání, které má znaky přestupku. Skutek, pro který je vedeno trestní stíhání, byl spáchán dne 3. 1. 2010 a jednoroční lhůta pro případné uložení kázeňského trestu proto uplynula dne 3. 1. 2011, tedy ještě předtím, než ve věci rozhodl dne 17. 5. 2011 soud prvního stupně. Z tohoto důvodu nebylo možné předmětný skutek již projednat v řízení o kázeňském přestupku, a pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutek není trestným činem, nezbývalo, než aby obviněné zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. Soud prvního stupně rozhodl o postoupení věci podle § 222 odst. 2 tr. ř. a jeho rozhodnutí proto trpělo vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. f), g), l) tr. ř. V závěru dovolání proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 31 To 338/2011, usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 2 T 24/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Ačkoli byl opis dovolání nejvyššího státníh